Může stát poskytnout známkoprávní ochranu slovnímu pojmu, který evokuje ženu, provádějící orální sex? Tuto otázku řešil nedávno Nejvyšší správní soud (NSS), když posuzoval kasační stížnost autora divadelní hry a knihy „Kuřbaba“, který chtěl tento slovní pojem zapsat jako ochrannou známku. V daném případě soudy dospěly k závěru, že stát nemůže poskytnout ochranu názvu, který je možné vnímat vulgárně a žadatel jej míní obchodně využívat.
Správní justice nedávno musela řešit poměrně neobvyklý spor. Autor knihy a divadelní hry s názvem „Kuřbaba“ (oficiálně se má jednat o „humoristický román o lásce, sexu, zradě, chlastu a fetu napsaný na základě skutečných událostí“ pozn. autora) totiž neuspěl s žádostí o zápis tohoto názvu jako ochranné známky u Úřadu pro průmyslové vlastnictví. Úřad shledal „Kuřbabu“ jako označení rozporné s dobrými mravy, neboť u široké spotřebitelské veřejnosti primárně evokuje význam „ženy, osoby provádějící orální sex“.
Žadatel neuspěl posléze ani s žalobou u Městského soudu v Praze (MS), který byl stejného názoru, jako Úřad. Podle soudu je vulgárnost pojmu evidentní, navíc pro výklad svědčí i důkazy předložené žalobcem. Tomu nepomohlo ani to, že poukázal na případy, kdy Úřad akceptoval pojmy „Lízačka“ či „Kuřděda“. Soud nezviklal ani předložený znalecký posudek sexuologa Radima Uzla, podle něhož i kdyby pojem „Kuřbaba“ evokoval ženu, provádějící orální sex, není na tom nic vulgárního, protože tuto praktiku neprovádějí jen prostitutky – jedná se o sexuální praktiku zcela běžnou, navíc oblíbenou u lidí s vyšším vzděláním.
MS naopak přihlédl k tomu, že i žalobcem předložené odborné vyjádření vedoucího katedry českého jazyka z Filosofické fakulty Ostravské univerzity potvrdilo, že bez znalosti kontextu se jedná primárně o vulgarismus.
Podle ostravského jazykovědce totiž pojem „kuřbaba“ uvádí i Slovník nespisovné češtiny, v němž je „kuřbaba“ uvedena jako „žena ochotná provádět (nebo provádějící) felaci, rozkuřovačka“. Podobné příklady lze pak nalézt i v Českém národním korpusu, kde jsou uvedeny i další případy, „které dokládají vulgární charakter složenin obsahujících komponent – kuř-: kuřbuřtík, vykuřkbuřt, vykuřtrakař , hulibrk“, „kuřbuřt“ či „homoděj“, přičemž vesměs v souvislosti s orálním sexem.
Vulgární „Lízačka“
A rozhodnutí MS v Praze potvrdil letos na konci prosince i NSS, podle něhož je rozdíl mezi tím, když by stěžovatel užíval termín „Kuřbaba“ v rámci svého uměleckého projevu či podnikatelské aktivity a žádal pouze to, aby stát do jeho autonomní sféry nezasahoval, a mezi tím, když si nárokuje „aktivní“ veřejnoprávní ochranu svých záměrů.
„Zatímco v prvním případě by bylo třeba jednání veřejné moci vůči stěžovateli posuzovat přísnějším pohledem (např. kdyby měl být stěžovatel za užití pojmu KUŘBABA v jím zamýšlených souvislostech sankčně postihován), pak v případě druhém lze veřejné moci vyhradit daleko širší pole úvahy o tom, že veřejnoprávní ochranu (nikoli prosté „nerušení“) stěžovateli neposkytne,“ uvedl k tomu NSS v odůvodnění.
V něm kasační soud odmítl námitku, že by stát postupoval nekonzistentně, když měl zapsat jako ochrannou známku údajně také vulgární název „Lízačka“. Ta byla totiž zapsaná v kombinaci s obrazem zmrzliny, který doplňuje její význam, navíc jen pro některé potravinářské výrobky. To podle NSS „dává dostatečně najevo, že jde o konzumaci například zmrzliny, nikoli o cunnilinctus“.
NSS se vyrovnal i s námitkou, že MS nepřihlédl k znaleckému posudku sexuologa Radima Uzla. I kdyby totiž platila stěžovatelova tvrzení, opřená o znalecký posudek, že předmětná sexuální praktika je v populaci zcela běžná a oblíbená zejména u lidí s vyšším vzděláním, nemění to nic na závěru o tom, že se jedná o pojem v rozporu s dobrými mravy.
„Obdobně i různé formy vylučování (vyměšování) jsou pochopitelně zcela běžné a přirozené, nejsou – prováděné za společensky akceptovaných podmínek – nikterak v rozporu s dobrými mravy, a činí je všichni lidé (logicky i osoby vzdělané či s vysokým mravním profilem). Přesto by však znalec z některého z lékařských oborů, a tedy i jeho znalecký posudek, nebyl relevantním zdrojem informací o vulgárnosti toho kterého pojmu [resp. jeho neodporování § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách] označujícího určitou formu vyměšování (srov. přiměřeně nezapsání ochranné známky „posranej život“ dle rozsudku Městského soudu v Praze čj. 9 A 243/2011-38),“ uvedl k tomu v odůvodnění NSS.
Petr Dimun
