Jako ministr obrany zesměšnil poslankyni údajně pomlouvačnou reakcí na twitteru. Parlament ho jako poslance nezbavil imunity pro trestní stíhání pro pomluvu. A to přesto, že výroky na sociální síti vyhodnotili soudci jako nesouvisející s výkonem jeho funkce. Tím parlament znemožnil přístup pomluvené poslankyně k soudu. Řecko musí poslankyni zaplatit pět tisíc eur za nemajetkovou újmu uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).
Stížnost pro porušení článku 6 Úmluvy – právo na spravedlivý proces podala k Evropskému soudu pro lidská práva poslankyně řeckého parlamentu Theodora Bakoyanni. Narodila se v roce 1954 a žije v Aténách, uvádí o ní rozhodnutí ESLP. „Věc se týká odmítnutí řeckého parlamentu zbavit imunity PK, který byl v rozhodné době ministrem obrany, za pomluvu údajně spáchanou na stěžovatelce,“ stojí v úvodu rozsudku Bakoyanni v. Řecko. „Stěžovatelka si stěžovala, že odmítnutí řeckého parlamentu zbavit PK imunity porušilo její právo na přístup k soudu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy,“ stojí dále v rozsudku.
Případ se odehrál v roce 2018 v době, kdy byli dva řečtí vojenští důstojníci zatčeni a obviněni ze špionáže v Turecku. Poslankyně byla přesto pozvána na inauguraci tureckého prezidenta 8. července 2018 a toto pozvání přijala. Což ohlásila na twitteru: „Budu přítomna na Erdoganově přísaze na jeho pozvání. Hluboce věřím, že – zvláště v těžkých časech – kdy jsou dva řečtí vojenští důstojníci nespravedlivě drženi v tureckých věznicích, je udržování komunikačních kanálů s tureckým vedením činem ukazujícím serióznost a odpovědnost.“
Na to ministr obrany a poslanec PK na osobním profilu na twiteru odpověděl: „Vzhledem k tomu, že dva řečtí vojenští důstojníci [jsou zadrženi] jako rukojmí, Dora Christoforakou – Marinaki [stěžovatelka] se chystá vzdát úctu sultánovi…. Turecký heroin platí… PROBUĎTE SE!!!!“
Tyto výroky soudci Evropského soudu pro lidská práva potvrdili jako nesouvisející s výkonem funkce poslance a ministra.
Úplný text rozsudku Bakoyanni v. Řecko, který byl ve Štrasburku vyhlášen 20. prosince 2022 je zde.
Zaplacená a servilní, zapletena s boháči
Dne 6. srpna 2018 podala poslankyně na PK trestní oznámení k athénskému prokurátorovi. Domáhala se jeho trestního stíhání pro přečiny verbálního napadání a pomluvy prostřednictvím médií podle řeckého trestního zákoníku.
„Stěžovatelka zejména tvrdila, že dotyčný tweet urazil její čest a důstojnost, protože ji zmiňoval jako ,Christoforakou-Marinaki´, a to navzdory skutečnosti, že její příjmení bylo Bakoyanni (jméno jejího zesnulého manžela, který byl zabit teroristickou skupinou). Žalobkyně tvrdila, že odkaz na ni pomocí těchto příjmení naznačuje, že je v v transakčním a závislém, finančním, profesionálním nebo jiném vztahu s panem Christoforakisem a panem Marinakisem (bývalým generálním ředitelem společnosti Siemens v Řecku a řeckým vlastníkem lodi), což není pravda,“ cituje z trestního oznámení Soud.
Poslankyně si dále stěžovala, že PK tvrdil, že „se chystá vzdát hold sultánovi“. Podle ní tato fráze naznačovala servilní chování z její strany. Nakonec tvrdila, že fráze „turecký heroin platí… PROBUĎTE SE!!!!“ naznačuje, že byla zaplacena za to, aby se zúčastnila dotyčného obřadu, popisuje dále ESLP.
Stěžovatelka žádala náhradu nemajetkové újmy a v případě odsouzení PK měl soud nařídit zveřejnění rozsudku ve dvou athénských novinách na náklady PK. Jak dále vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, zveřejnění rozsudku v tisku může v Řecku nařídit soud pouze prostřednictvím trestního řízení.
Imunita se nevztahuje na jiné názory na twitteru
Protože byl PK poslancem, byl trestní spis po zahájení trestního řízení pro přečin pomluvy předán kanceláři státního zástupce a poté postoupen řeckému parlamentu k souhlasu nebo nesouhlasu s vydáním poslance k trestnímu stíhání. Parlamentní Výbor pro etiku rozhodl, že s ohledem na postavení PK jako ministra obrany bude použito ustanovení Ústavy, podle kterého může trestní řízení zahájit pouze Parlament. Imunita poslance PK nebyla zrušena, ale Parlament žádné řízení nezahájil.
Poslankyně Theodora Bakoyanni podala dne 6. srpna 2018 občanskoprávní žalobu pro porušení osobnostních práv, čehož se měl dopustit PK „šířením pomluv a zveřejňováním urážlivých tweetů“ Žádala mimo jiné 200 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, dále žádala, aby se PK v budoucnu zdržel porušování jejích osobnostních práv a aby zajistil zveřejnění rozsudku v novinách „Kathimerini “ do patnácti dnů od jeho oznámení.
Soud prvního stupně v Aténách jí vyhověl a přiřkl 5 000 euro za nemajetkovou újmu, zatímco povinnost zveřejnit rozsudek zamítl. „Soud odmítl argumenty PK ohledně nedostatku pravomoci (vzhledem k postavení PK jako poslance parlamentu) s odkazem na judikaturu vnitrostátních soudů v této věci, podle níž zásada imunity poslanců podle čl. 61 Ústavy se vztahuje pouze na případy týkající se vyjádřeného názoru nebo hlasování při výkonu parlamentních povinností a nikoli na jiné vyjádření názoru, jako je názor vyjádřený v médiích nebo online,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.
Bez zbavení imunity není náprava možná
Před Evropským soudem pro lidská práva argumentovala vláda Řecka tím, že věc projednaly civilní soudu, byla jí přiznána náhrada a tím ztratila status oběti.
Stěžovatelka před ESLP naopak tvrdila, že její pověst mohla být obnovena pouze zveřejněním rozsudku trestního soudu proti PK Podle stěžovatelky takovou nápravu stanovil trestní zákoník (čl. 361-363), nikoli však zákon, který řešil otázku občanskoprávní odpovědnosti médií. Dodala, že podle § 369 odst. 1 trestního zákoníku platného v rozhodné době mohla oběť požádat trestní soudy, aby nařídily zveřejnění rozsudku, kterým byla přiznána náhrada škody… Oběť měla vždy právo požádat o zveřejnění rozsudku a trestní soud mohl takové zveřejnění nařídit.
Jak dále vyplývá z rozhodnutí ESLP, v civilním procesu může soud nařídit zveřejnění rozsudku jen v případě, že škoda je způsobena předmětným médiem/vydavatelem. „Soud však její žádost zamítl, protože k porušení její osobnosti došlo prostřednictvím Twitteru a PK nebyla vlastníkem ,tištěného dokumentu´,“ argumentovala stěžovatelka. „Pokud by podle stěžovatelky parlament zbavil PK imunity a on by byl odsouzen, trestní soud by nařídil zveřejnění rozsudku. Prvek, který stěžovatelka považovala za hlavní újmu způsobenou porušením jejích osobnostních práv, tedy nebyl a nemohl být napraven,“ shrnuje argumentaci ESLP.
Soud: Právo na přístup k soudu není absolutní
Právo na přístup k soudu je zaručeno článkem 6, uvedl v úvodu svého rozhodování Evropský soud pro lidská práva s odkazem na případ Golder v. Velká Británie: „V tomto případě Soud shledal právo na přístup k soudu jako inherentní aspekt záruk zakotvených v článku 6 s odkazem na zásady právního státu a vyhýbání se svévoli, které jsou základem velké části Úmluvy.“
„Toto právo však není absolutní a může podléhat omezením; ty jsou implicitně povoleny, protože právo na přístup ze své podstaty vyžaduje regulaci ze strany státu, regulaci, která se může lišit v čase a místě podle potřeb a zdrojů komunity a jednotlivců (viz Stanev v. Bulharsko). Při stanovování takové úpravy mají smluvní státy určitý prostor pro uvážení. Zatímco konečné rozhodnutí o dodržování požadavků Úmluvy spočívá na Soudu, není součástí funkce Soudu nahrazovat hodnocení vnitrostátních orgánů jakýmkoli jiným posouzením toho, jaká by mohla být nejlepší politika v této oblasti. Uplatněná omezení však nesmí omezit přístup jednotlivce tak nebo do té míry, že by byla narušena samotná podstata práva,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva.
Poté soud shrnul, co je třeba v takovém případě zkoumat: Legitimní cíl a přiměřenost. „Základním cílem imunity přiznané členům parlamentu je umožnit jim zapojit se do smysluplné diskuse a zastupovat své voliče v záležitostech veřejného zájmu, aniž by museli omezovat svá pozorování nebo upravovat své názory kvůli nebezpečí, že budou podléhat soudu nebo jinému takovému orgánu, jakožto i zachování dělby moci mezi zákonodárnou a soudní moc,“ uvedl Soud. Dále musí zkoumat, zda imunita platí jen pro výkon parlamentní funkce.
Právo zahájit trestní řízení není zaručeno
Tento případ se týká nezbavení imunity poslance, nikoli odmítnutí trestního řízení proti poslanci, uvedl dále Soud. Soud dále poznamenal, že článek 86 řecké Ústavy skutečně obsahuje „preferenční zacházení s ministry, pokud jde o trestné činy, což se projevuje ve výlučné pravomoci Parlamentu zahájit trestní řízení proti ministrovi v krátké době, ve které Parlament může být vyzván k výkonu své jurisdikce“. „Soud do jisté míry uznal legitimitu cíle sledovaného tímto nařízením: skutečnost, že zahájení řízení závisí na rozhodnutí politického orgánu, se může jevit jako sporná; má však tendenci vyhýbat se trestání politického života a předčasným zásahům spravedlnosti do řízení politických záležitostí,“ uvádí v rozsudku doslova Evropský soud pro lidská práva.
Evropský soud pro lidská práva dále připomněl, že Úmluva „nezaručuje právo zahájit trestní řízení nebo zajistit odsouzení třetí strany“. Možnost nechat třetí osoby stíhat nebo odsoudit za trestný čin nelze samostatně uplatnit, ta musí být neoddělitelná od výkonu práva oběti zahájit občanskoprávní řízení ve vnitrostátním právu, i když pouze za účelem zajištění symbolického odškodnění nebo ochrany občanského práva, jako je právo na „dobrou pověst“, uvedl dále Soud.
Nemožnost trestně stíhat měla nenapravitelný dopad
Stěžovatelka se rovněž prostřednictvím občanskoprávní žaloby a svého trestního oznámení na PK domáhala konkrétní náhrady tím, že případný budoucí rozsudek v případě jeho odsouzení bude zveřejněn v novinách, čehož bylo možné dosáhnout je prostřednictvím trestního práva, shrnul Soud. Stěžovatelka se trestím řízením snažila chránit svoji pověst. Občanskoprávní řízení nemohlo v tomto případě napravit újmu způsobenou její dobré pověsti, uvádí dále v rozhodnutí ESLP.
Podle Soudu je v projednávané věci zásadní, že zveřejnění rozsudku v novinách v případech, kdy je pachatelem soukromá osoba, je možné pouze v rámci trestního řízení na žádost oběti. „Zejména § 369 trestního zákoníku stanoví, že pokud byl daný čin spáchán zveřejněním protiprávního materiálu ve sdělovacích prostředcích, pak zveřejnění rozsudku musí mít formu zveřejnění alespoň odůvodnění v novinách a výrokové části předmětného rozhodnutí,“ shrnul Soud.
„Z toho vyplývá, že nemožnost zahájit proti PK trestní stíhání měla nenapravitelný vliv na deklarovaný cíl stěžovatelky, kterým bylo navrácení jejího dobrého jména v očích veřejnosti,“ uvedl ESLP v závěru rozsudku.
Soud: Výroky nesouvisely s ministerskou a poslaneckou funkcí
Soud dále podotkl, že trestní oznámení stěžovatelky se týkalo údajných trestných činů verbálního napadání a pomluvy prostřednictvím médií, které podle ní urážely její čest a důstojnost kvůli tweetu PK. „Nelze tedy říci, že by napadené jednání souviselo s výkonem jeho poslaneckých či ministerských funkcí. Jednočlenný prvoinstanční soud v Aténách ve svém rozsudku rovněž rozhodl, že předmětný tweet nespadá pod důvody odůvodňující zákaz zbavení imunity přiznané čl . 61 Ústavy a nezabývá se otázkou aplikace čl . 86 Ústavy,“ připomněl ESLP.
„S ohledem zejména na skutečnost, že újmu údajně způsobenou stěžovatelčině dobré pověsti bylo možné napravit pouze v rámci trestního řízení, jakož i s ohledem na neexistenci jasné souvislosti mezi jednáním PK a jeho poslaneckou či ministerskou činností, dochází Soud k závěru, že odmítnutí zbavit ho imunity narušilo samotnou podstatu stěžovatelova práva na přístup k soudu. V souladu s tím došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy,“ uvedl doslova soud ve Štrasburku.
Irena Válová
