Mylná představa Čechů o prezidentských pravomocech souvisí s odkazem Tomáše Garrigua Masaryka, který se stylizoval do role císaře pána, shodli se historička Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (AV) a sociolog Tomáš Kostelecký ze Sociologického ústavu AV. Tehdejší kult osobnosti podle nich provázel československé a české prezidenty celé století, přičemž i v očích dnešní společnosti se prezidentské roli stále přisuzuje větší význam, než jaký reálně má.
Podle Kosteleckého byl Masaryk jako první československý prezident jakousi demokratickou náhražkou císaře pána. Připomněl, že někteří lidé tehdy při vyslovení jména císaře povstali a sejmuli pokrývku hlavy. „Kult té osobnosti, něčeho takového až téměř božského tam bylo, a možná to tak trochu přešlo do prezidentů,“ vysvětlil Kostelecký.
Odborníci míní, že na Masarykovu tradici navázali i další prezidenti, a to i ti, kteří před jmenováním do funkce nebyli považováni za velké osobnosti. „Když byl Klement Gottwald předsedou vlády nebo šéfem komunistické strany, šéfem opozice v Parlamentu, tak to byl ukřičený politik,“ konstatoval Kostelecký. To se podle něj změnilo s nástupem Gottwalda na post hlavy státu.
Podle Gjuričové s Masarykovým prezidentstvím velmi rozsáhle pracoval také první prezident samostatné ČR Václav Havel. „Naprosto vědomě se snažil navázat porevoluční Československo na první republiku, jakkoli to nedává úplně racionální, legislativní a další smysl,“ uvedla Gjuričová a vyzdvihla mimo jiné Havlův přímý kontakt s veřejností.
Kostelecký zdůraznil, že Havel i jeho následovníci Václav Klaus a Miloš Zeman ovlivňovali i záležitosti, na které ze své funkce pravomoce neměli. „Většina lidí není expertem na ústavní právo, tak si vytvoří takovou jednoduchou zkratku – prezident je prostě vládce a hotovo,“ shrnul chybnou představu českých voličů Kostelecký.
Mohlo by vás zajímat
Odborníci se rovněž shodli, že vzdělávání může zlepšit informovanost o principech parlamentní demokracie, ve které má prezident pouze omezené pravomoce.
Kostelecký zároveň dodal, že mylné vnímaní prezidentské role posílila i přímá volba hlavy státu, která byla v České republice zavedena v roce 2013. Vítěze totiž logicky musí zvolit velký počet obyvatel. „Počet hlasů je argument, který se pak začne používat třeba i proti celé Poslanecké sněmovně,“ poznamenal sociolog. Upozornil na to, že už po prvním kole prezidentských voleb kandidát a bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) zdůraznil, že získal o půl milionu hlasů víc než jeho hnutí ANO ve sněmovních volbách v roce 2021.
Právě toto může způsobit potíže v momentě, kdy už zvolený kandidát zastává prezidentskou funkci. „Když budou mít nějaké spory třeba, tak ten prezident má tendenci se odvolávat na to, že má velkou podporu voličů, že byl zvolen hodně hlasy, a lidé to tak budou chápat a budou mít tendenci posilovat neformálně vliv prezidenta,“ uzavřel Kostelecký.
