Za nejdůležitější úkol pro justici v roce 2023 považuje ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) obměnu Ústavního soudu (ÚS). Letos může dojít k výměně až osmi soudců. O personálním obsazení ÚS chce proto mluvit i se senátory. „Budu na ně apelovat, aby se tomu věnovali pořádně,“ říká šéf resortu spravedlnosti v rozhovoru pro Českou justici. To, že by na Ústavním soudu mělo být více žen, od něj prý neuslyšíme.
Vláda chystá po roce svého mandátu revizi svého programového prohlášení. Už se ví, kterých oblastí se to bude týkat obecně a kterých konkrétně v případě Ministerstva spravedlnosti?
Úvodem bych rád řekl, že vláda jako taková se tím ještě nezabývala. Pan předseda vlády řekl ve sdělovacích prostředcích, že by to bral jako dobrou věc, že o tom bude vláda diskutovat. My na ministerstvu jsme si prošli programové prohlášení, které bylo schváleno, a žádné zásadní změny nechystáme. Spoustu věcí jsme už splnili. Snad se povede debata o tom, zda nepřeformulujeme závazek vlády připravit určité věci v civilním právu procesním a možná totéž v procesním právu trestním. Nás teď čeká debata s ústavně právním výborem Senátu i Poslanecké sněmovny o tom, jestli si komory parlamentu přejí úplně nový trestní řád, nebo se, a to často slyším, půjde po nějakých zásadních, ale dílčích krocích. Takže tady ještě očekávám debatu s poslanci a senátory. Předpokládám, že na to ještě máme čas, že prohlášení vlády se bude měnit až v řádu měsíců. Ale nějaké zásadní korektury rezort spravedlnosti určitě neplánuje.
Má ministerstvo nějaké hlavní cíle pro letošní rok?
Pokud jde o normotvorbu, tak bych byl velice rád, pokud by byla schválena novela zákona o státním zastupitelství, o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů, a aby také byly dojednány a projednány zákony, které jsme již předložili a které částečně prošly vládou. Například zákon o lobbingu a hromadná řízení, kde ale očekávám ještě velmi velkou diskuzi v obou komorách parlamentu a samozřejmě i s novým prezidentem.
Nedávno jste oznámil, že do návrhu zákona o státním zastupitelství doplníte ustanovení ohledně důvodů pro odvolávání nejvyššího státního zástupce. Už máte jasno v tom, jaké důvody to budou?
Já začnu od začátku. Cílem vlády bylo zavést funkční období vedoucích státních zástupců. Vláda je tvořena pěti stranami, a proto u některých otázek ty názory byly různé. Nakonec se podařilo dosáhnout shody úplně ve všem, vyjma způsobu odvolávání nejvyššího státního zástupce. Dvě politické strany říkaly, ať úprava zůstane taková, jaká je, jiné politické strany a částečně opozice říkaly, že by chtěly, aby byla alespoň částečně zavedeny důvody pro odvolání. Já nakonec v zájmu toho, aby ten zákon byl vůbec schválený vládou, Poslaneckou sněmovnou i Senátem, a to – pokud možno – bez nějakých větších kontroverzí, tak jsem přišel s tím, že navrhneme, aby tam ty zákonné důvody byly, ovšem aby byly v poměrně obecné rovině. Konkrétně plánujeme, že vláda bude moci nejvyššího státního zástupce odvolat, pokud zaviněným hrubým porušením povinností, nebo svým zaviněním hrubě nevhodným chováním, nebo jednáním zásadním způsobem ohrozí důvěru v řádnou činnost státního zastupitelství. Toto případné rozhodnutí vlády o odvolání by bylo přezkoumatelné soudem, a to na návrh odvolaného nejvyššího státního zástupce. Ovšem rozhodovat by měl Nejvyšší správní soud. A to rozhodnutí musí být rychlé, budeme navrhovat, aby muselo padnout do 30 dnů od podání návrhu. Aby bylo jasno.
Takže jednoinstanční řízení?
Určitě jednoinstanční řízení. V žádném případě dvě. Ta přezkoumatelnost ale musí být, protože musíme si zase říci, že u všech ostatních úřadů státu dnes už je, tak nemusí být výjimka zrovna u nejvyššího státního zástupce. Já jsem ale velmi proti tomu, aby se odvolávalo tím způsobem, že nerozhoduje vláda, ale soud. To by bylo přenášení pravomoci z moci výkonné na soud. Chci takový model, že jednoznačně odvolává vláda, jako nejvyšší orgán výkonné moci a soud může říct, zda to odvolání je nebo není legální. Ale soudy by neměly být od toho, aby samy rozhodovaly o tom, kdo se odvolá a kdo ne. To by mělo zůstat věcí vlády.
A co když nastane situace, že vláda nebude spokojena s tím, jak státní zastupitelství obecně, a nejvyšší státní zástupce jako hlava soustavy, plní trestní politiku státu? To se do toho ustanovení, které jste tu citoval, napasuje jen velmi těžko.
Problém je v tom, že si každá vláda musí zvážit, koho do té funkce ustanovuje. To se nedá jinak říci. A i proto chci, aby ta lhůta byla sedmiletá, nikoliv desetiletá. Aby to přesahovalo maximálně funkční období dvou vlád, teď se nebavme o předčasných volbách, ale o tom řádném režimu. Deset mi připadá mnoho. Upřímně řečeno, zatím žádná vláda po roce 1989 trestní politiku neformulovala. Ono se to těžko dává i do toho zákona. Žádný dokument ohledně trestní politiky státu nevznikl. My na něm teď pracujeme. Snad se podaří ho dokončit, děláme, co můžeme. Ale zatím to dávat do zákona je velmi složité, pokud vláda žádnou trestní politiku nestanovila. Tak by to bylo trošku mrtvé ustanovení zákona, protože není co porušovat, když žádná oficiální trestní politika státu není.
Vycházejme z toho, že se tento dokument připravuje a vláda jej přijme. Nejvyšší státní zástupce odpovídá za plnění trestní politiky státu vládě. V tomto případě bych tedy očekával, že to bude jedno z těch ustanovení. Protože ty důvody pro odvolání, o nichž uvažujete, tak se vztahují spíše na etická nebo manažerská pochybení.
Neřekl bych úplně. Zaviněné hrubé porušení povinností se může vztahovat i na tento případ. Pak už půjde o výklad jak soudu, tak jakékoliv vlády, jestli to je plnění trestní politiky, nebo není. Ale zase, upřímně řečeno, já to vidím trochu jako drama ve sklenici vody. Za třicet let se nestalo, vyjma odvolání Marie Benešové, nějaké dramatické odvolání nejvyššího státního zástupce a já neočekávám, že by v příštích deseti, dvaceti letech se okolo toho očekávala nějaká dramata. Vidím tu otázku spíše jako teoretickou, ale je dobře, že je položená.
Kvůli nejmenování místopředsedy soudu nebesa málem padla
Myslíte si, že má ministerstvo dostatečné pravomoci na to, aby efektivně plnilo roli kárného žalobce vůči soustavě státního zastupitelství?
Já bych řekl, že je přece velice podstatný rozdíl mezi soudy a státním zastupitelstvím, ministr nepotřebuje jen kárné důvody pro to, aby mluvil do soustavy státního zastupitelství. Jde o to, jak to který ministr dělá, nebo nedělá. Ale přece jenom ta soustava je jiná, je součástí moci výkonné, vláda je za ni odpovědná Poslanecké sněmovně. Těch prostředků a nástrojů, včetně obyčejných rozhovorů a dialogů, má ten ministr samozřejmě více. Jde o to, jestli je uplatňuje, nebo ne.
To jsou ovšem „měkké pravomoci“ a soustava státního zastupitelství si po letech na dialog s ministrem či ministerstvem odvykla.
V podstatě bych řekl, jakákoliv komunikace, která je se státním zastupitelstvím, třeba personálie, je diametrálně odlišná od toho, jak je to u soudu. Já jsem odmítl jmenovat jednoho jediného místopředsedu a málem padala nebesa, protože jsem se prý dotkl nezávislosti soudní moci. Tady takováto debata není, a i státní zástupci potřebují mnoho věcí od ministerstva. To je politika, jako všude jinde. Tady nástroje jsou. U soudů je to úplně jinak, tam bych tuto větu neřekl, ale u státních zastupitelství nepochybně ano.
Jak jste spokojený s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem?
S Igorem Střížem nemám žádné problémy, takže spokojený jsem.
Ani jste mu nějakým způsobem nevytkl nebývale ostrý tón jeho kritiky na adresu návrhu zákona o státním zastupitelství?
Popravdě řečeno, viděl jsem ty články a ty titulky byly mnohem ostřejší než ta vyjádření, takže ne. Já obecně nemám rád, když se státní funkcionáři vyjadřují ve veřejném prostoru k návrhům zákonů. Ale vzhledem k tomu, že Igor Stříž není jediný, který toto běžně dělá, tak žijeme v době, v jaké žijeme. To je všechno, co k tomu tak nějak mohu říci.
Co se týče nového trestního řádu, už jste to tu naznačil, se možná chystá cesta zásadních novel. Autoři a zástupci odborné veřejnosti, kteří se spolupodíleli na té předloze, tak v debatách, které nyní probíhají, vyjádřili obavy, aby ministerstvo nepředložilo opět nějakou komplexní novelu. Podle nich to má smysl jen jako celek.
Všech těch fór by se měl účastnit pan předseda komise, která to připravuje, což je pan soudce Říha z Nejvyššího soudu. U takhle základních zákonů je nepředstavitelné, abychom je tu nějakým způsobem sepisovali, aniž bychom tušili, že neprojdou v Poslanecké sněmovně a Senátu. Tedy pokud senátoři a poslanci řeknou zásadní výhrady k tomu, jakým směrem se ubírá plánovaný nový trestní řád, tak to pro nás musí být signál k tomu, abychom to dělali jinak. Osobně to neočekávám. Důvod je ještě jiný. Nazval bych ho provozní. Ono se přece jenom i díky tomu, že jsme součástí EU, několik těch věcí, se kterými počítal nový trestní řád, už zavedlo do našeho právního řádu.
Nejenom kvůli Bruselu, byla tu také nedávno velká „poslanecká“ novela. A to oni kritizují, že to je nesystémové.
Nesystémové to sice možná je, problém je v tom, že já nemohu volit jiný postup, když tu pracuje komise přes různé vlády. Musíme se bavit s komorami. Musíme.
A ta debata ještě neproběhla?
Debata neproběhla. Já jsem vlastně na konci června požádal poslance i senátory, kterým jsem poslal základní teze plánovaného nového trestního řádu, aby se vyjádřili. To se bohužel doposud nestalo. Takže se potkáme alespoň s Ústavně právním výborem Senátu teď v lednu. Bohužel, Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny nám ještě nedal termín, kdy by to chtěl projednávat. Takže čekám na to, kdy budeme pozváni, abychom se o tom bavili.
Jako zkušený politik a poslanec máte předpoklad, zda by mohl být schválen v tomto volebním období?
Budeme-li mít předběžný souhlas obou komor, tak se to stihnout dá. Já nevím, kdo by tam pak dával extrémní připomínky. Samozřejmě to může být vláda, to je samozřejmé, a jednotlivé rezorty, ale pokud nám ústavně právní výbory Senátu a Poslanecké sněmovny řeknou, tudy vede cesta, tak už nevím, na co by to mělo kdoví jak složitě narážet v obou komorách. Neznám samozřejmě názory nového pana prezidenta, nebo paní prezidentky, protože nevím, kdo to bude a zatím mi není známo ani stanovisko vlády.
SPZ mohou pomoci až stovkám lidí
Budete trvat na tom, aby ministrovi spravedlnosti zůstala pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona?
Ano. Já si myslím, že to zdaleka není proto, že bych se v tom já, nebo kdokoliv přede mnou mocensky vyžíval, ale praxe ukázala, že nějaký nástroj, který může napravovat zejména procesní pochybení různých typů, ať už soudů, nebo státních zástupců, je potřeba. Protože Nejvyšší soud vyhovuje poměrně často těm návrhům. Prostě se ukázalo, že ten nástroj není vůbec marný. Naopak. A může pomoci doslova desítkám, možná stovkám, našich spoluobčanů.
Co nejpodstatnějšího čeká českou justici v roce 2023?
Myslím si, že to nebudou ani žádné zákony, ani žádná dramatická jmenování v soustavě soudů, protože jediné místo, které se uvolňuje, od krajské úrovně výše, je předseda Krajského soudu v Praze, kdy bohužel končí Ljubomír Drápal, kterého mám osobně velmi rád a vážím si ho. Nicméně čas plyne tak, jak plyne. Rozhodující událostí bude nové složení Ústavního soudu. Proč říkám nové. Letos se dá očekávat, že by mohlo dojít k výměně až osmi soudců Ústavního soudu, nebo-li nadpoloviční většiny. Historie po roce 1989 ukázala, že Ústavní soud za jistých okolností se v jistých případech stává nejmocnější orgán tohoto státu. Takže s napětím očekávám, kdo bude prezident republiky a jaké bude mít názory a návrhy k Senátu na jmenování ústavních soudců, včetně jeho předsedy, což není úplně nevýznamná funkce. Už dnes se hrne mnoho a mnoho zájemců a já jsem velmi zvědavý, jakým způsobem bude prezident navrhovat, s kým to bude konzultovat. On to samozřejmě nemusí konzultovat ani s ministerstvem, ani s vládou, ale předpokládám, že nějaký tým poradců mu bude doporučovat různá jména. A to bude rozhodující do příštího roku, přičemž v dalším roce dojde k další obměně. Prezident, či prezidentka republiky tedy během dvou let zcela změní personální charakter Ústavního soudu. Nebo nezmění. Může navrhnout ty stejné soudce, neplatí žádné omezení. Ale to já vůbec nevím, jak toto bude probíhat. Takže očekávám, že při jednom z prvních rozhovorů s nově zvolenou hlavou státu by toto mělo být předmětem naší debaty. Druhé hlavní téma samozřejmě bude, jak to bude s milostmi. Protože prezident Zeman v roce 2013 sám sebe omezil v udělování milostí. Což znamenalo, že se 99,9% milostí vyřizuje na ministerstvu. A teď jsem napjatý a čekám na to, jak to bude dělat nový prezident. To bude mít samozřejmě vliv i na chod ministerstva spravedlnosti.
V případě Ústavního soudu někteří mluví o potřebě nějaké kontinuity. Vy byste si u některého z těch sedmi lidí, kteří budou příští rok odcházet, dokázal představit, že by měl pokračovat?
Sám Ústavní soud, pokud jde o obecné soudy, a zrovna vedoucí funkcionáře, řekl, že by se to tak mělo nějak obměňovávat. Spousta soudců to i psalo v některých svých pracích. Na straně druhé by asi nebylo úplně zdravé, nebo správné, aby se to personální složení obměnilo úplně. Já tu nebudu vůbec věštit z křišťálové koule, ani nevím, kdo z nich chce pokračovat. Budu vycházet z toho, že všichni, protože je to samozřejmě důstojné a úctyhodné místo.
Minimálně Pavel Rychetský řekl, že už nechce, i kdyby tu nabídku dostal. U jiných hraje roli třeba zdravotní stav.
Já nechci předpokládat a jsem fakt zvědavý, jaké ty návrhy budou a jak se k tomu postaví Senát. Já v podstatě budu strašně chtít po senátorech, budu na ně apelovat, aby tomu věnovali mimořádnou pozornost. A to právě z toho důvodu, že když projde ten, či onen zákon, tak je to jedna věc, ale pokud Senát nebude plnohodnotně, tedy nejlépe za přítomnosti všech senátorů, řešit tuto otázku, tak to bude mnohem podstatnější a může vést k horším koncům. Takže budu chtít, aby se tomu věnovali opravdu pořádně.
Máte nějakou představu, jak by měl vypadat nový Ústavní soud?
Řeknu to úplně obecně. Já myslím, že Ústavní soud u nás za celé trvání České republiky fungoval dobře. Já, jako bývalý advokát, bych si přece jenom představoval větší důraz na základní občanská a lidská práva. Možná bych dokonce řekl hlavně občanská. Než na práva třetí a čtvrté generace, jak se tomu někdy říká. Já bych určitě přivítal nějakého velmi dobrého advokáta, který ví, co to je, když se dostane do styku s OČTŘ od vazby, po zadržení, až po různá trestní stíhání, která se nemusí vést vždy korektně. Byl bych rád, kdyby tam byla zastoupena akademická obec a samozřejmě někdo z justice. Ale nemělo by to být tak, aby jedno z těchto tří povolání tam bylo zastoupeno na úkor těch ostatních. Mělo by to být vyrovnané.
Jsem rád, že neslyším, že by tam měla být primárně nějaká žena.
Tak to ode mě neuslyšíte, to opravdu ne. Ať tam jsou chytří a vzdělaní lidé bez ohledu na jejich pohlaví.
Ještě jedna politická otázka. Co Istanbulská úmluva? Uplynul rok od doby, co jste odložili její ratifikační proces.
Na Istanbulské úmluvě se stávající koalice ani opozice nedohodne, tak si myslím, že je ideální opětovné odložení. Já jen připomenu, že tato vláda funguje rok. A vzpomínám si na jedno jediné rozhodování, kdy vláda nebyla schopná rozhodnout hlasováním, a to bylo tehdy, když francouzské předsednictví plánovalo zavedení zločinu z nenávisti a vláda se neshodla. Nedokážu si představit, že by se vláda shodla na nějakém stanovisku k Istanbulské úmluvě, a asi se svět nezboří a nepadnou nebesa, jak říkal Václav Klaus, když se to zase odloží.
Petr Dimun
