Ústavní soud (ÚS) odmítl v polovině loňského prosince ústavní stížnost právníka Daniela Palka, v níž napadal přechozí rozhodnutí ÚS, která se týkala jeho trestní věci. Palko se domáhal zrušení obou rozhodnutí, neboť namítal podjatost soudce Jaromíra Jirsy, s nímž ho měl pojit dlouholetý osobní vztah. Podle soudce zpravodaje Tomáš Lichovníka však ÚS nemůže vytvářet nový opravný prostředek.
Právník Daniel Palko, majitel firmy BSP Lawyer Partners, neuspěl ve své snaze domoci se zvrácení rozhodnutí a nového posouzení svých dvou ústavních stížností, které se týkaly jeho trestní věci. V obou případech šlo o to, že o nich rozhodoval soudce Jaromír Jirsa, proti kterému Palko vznesl námitku podjatosti. Ovšem učinil tak až poté, co bylo o obou stížnostech rozhodnuto, a to v jeho neprospěch.
Zatímco v té první, která se týkala samotného rozhodování soudů v jeho trestní věci, rozhodoval tříčlenný senát, o druhé, která napadala okolnosti nástupu do výkonu trestu, rozhodl Jirsa sám. A jak poukazuje Palko, učinil tak velmi rychle, již šest dní po jejím doručení ÚS.
Komunikace o půjčce
Palko pak podal další dvě ústavní stížnosti, které napadaly tato rozhodnutí, neboť v obou případech rozhodoval podle Palka jako podjatý soudce Jirsa. S ním jej totiž měl pojit dlouholetý, a podle jeho tvrzení přátelský vztah, což doložil mj. emailovou komunikací, doklady o milionové půjčce či nákupem jízdního kola.
Obě stížnosti byly poté sloučeny do jedné a proti složení senátu vznesl Palko taktéž námitku podjatosti, a to proti všem třem členům, mezi nimiž byl i Jirsa. Avšak zatímco v případě Jirsy mu dal rozhodující senát zapravdu, u soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka důvod pro jejich vyloučení pro podjatost neshledal.
15. prosince loňského roku pak Tomáš Lichovník coby soudce zpravodaj oba návrhy odmítl, neboť soud není k jejich projednání příslušný. „Jediným opravným prostředkem v řízení o ústavní stížnosti, který zákon připouští je obnova řízení podle § 119. Z ustanovení § 43 odst. 3 a § 54 odst. 2 vyplývá, že proti usnesení a nálezu Ústavního soudu se není možné odvolat. Ústavní soud tedy není oprávněn na základě ústavní stížnosti svá předchozí rozhodnutí rušit. S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy si takovou pravomoc nemůže ani ‚judikatorně vytvořit‘,“ konstatuje ve strohém odůvodnění rozhodnutí soudce Lichovník.
Podnět ke kárnému řízení
Palko také podal podnět ke kárnému řízení soudcem Jirsou, kterému předsedy ÚS Pavel Rychetský nevyhověl.
Sám Jirsa veřejně odmítl, že by se cítil být při rozhodování o stížnostech Palka podjatý. „Podjatý jsem nebyl a rozhodl jsem podle zákona v neprospěch nespokojeného účastníka,“ sdělil Jirsa České televizi. Ve vyjádření k vzneseným námitkám v řízení před ÚS pak Jirsa přiznal známost s Palkem, kterou navázal dlouho před tím, než se stal ústavním soudcem. Popřel ovšem přátelský vztah a konstatoval toliko neutrální postoj k jeho osobě. Podle Jirsy je mnoho osob, které poznal ještě coby prezident Soudcovské unie, jež se mohou domnívat, že je s ním pojí přátelství.
Přiznal sice, že se s Palkem opravdu sešel před jeho nástupem do výkonu trestu, avšak tuto ojedinělou schůzku jako důvod podjatosti nevyhodnotil. Připomněl také, že se řízení před ÚS řídí principem koncentrace řízení a Palko tak měl uplatnit námitku již při rozhodování v prvních dvou věcech. Fakt, že tak učinil až poté, co ÚS rozhodl v jeho neprospěch, svědčí podle Jirsy o účelovosti takové námitky. Podle Jirsy se totiž mohl Palko domnívat, že bude rozhodovat v jeho prospěch, a proto námitky vznesl až poté, co není spokojen s rozhodnutími. Cílem Palka je nyní podle Jirsy zpochybnění jeho soudcovské nezávislosti, pro což podle něho svědčí také údajně účelová medializace věci Českou televizí a Českou justicí.
Petr Dimun
