Za slevu dvacet korun na volně prodejné léky v den návštěvy u lékaře potrestala Česká lékárnická komora (ČLnK) lékárnici pokutou deset tisíc korun pro porušení stavovského kodexu ve čtyřech bodech. Chyby se dopustil Městský soud v Praze, který označil rozhodnutí za nezákonné, jakožto i čestná rada České lékárnické komory, která vykročila mimo meze své příslušnosti a nově musí odůvodnit každý bod disciplinárního rozhodnutí. Disciplinárnímu potrestání lékárnice podle Nejvyššího správního soudu (NSS) nic nebrání.
Vyplývá to z rozhodnutí NSS o zamítnutí kasační stížnosti ČLnK proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2022. Řízení o případu z roku 2015 tak bude pokračovat.
Lékárnici kladla čestná rada ČLnK za vinu, že svým jednáním porušila organizační řád Komory a Etický kodex ve čtyřech bodech, když jako odborný zástupce provozovatele lékárny v Pohořelicích od května 2015 připustila „směřování pacientů z ordinací jednotlivých lékařů do předmětné lékárny, a to poskytnutím slevy ve výši 20 Kč při nákupu volně prodejného sortimentu v hodnotě nad 100 Kč za každou návštěvu lékaře“. Slevu měli zákazníci obdržet prostřednictvím speciální karty.
Za disciplinární provinění uložila čestná rada Komory lékárnici pokutu ve výši deset tisíc korun. Lékárnice podala žalobu k Městskému soudu v Praze. Soud po posouzení vrátil věc k dalšímu jednání ČLnK, přičemž konstatoval, že o skutkové podstatě není mezi účastníky spor. Jak vyplývá ze shrnutí faktů Nejvyšším správním soudem, spor je o výklad jednotlivých bodů etického kodexu lékárníků a o způsob rozhodování respektive nakládání s profesními zásadami lékárníků.
Soud: Argumentace Komory se zcela míjí s předmětem řízení
Městský soud v Praze například vyvodil, že konkrétně dohoda s lékaři o směřování pacientů do určité lékárny musí představovat nekalou soutěžní praktiku a dále v důsledku této praktiky musí přinejmenším hrozit, že bude jiná lékárna vyřazena z činnosti. „Z napadeného rozhodnutí nevyplývaly žádné skutkové ani právní závěry, na základě kterých by jednání žalobkyně bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, např. že by byly uzavírány dohody s lékaři o výlučném směřování pacientů do dané lékárny anebo že by bylo lékařům či zdravotním sestrám nabízeno jakékoliv protiplnění,“ cituje NSS z rozhodnutí Městského soudu v Praze.
„Ztotožnil se se žalobkyní, že sleva poskytovaná pacientům na základě slevové karty byla relativně nízká a vztahovala se jen na léčiva prodejná bez lékařského předpisu. Nejednalo se tak na první pohled o nepřiměřeně agresivní propagaci. Z daného skutku bez dalšího nevyplývalo, že by se jednalo o nekalou soutěž. Městský soud dodal, že čestná rada se ani nijak nepokusila zdůvodnit, proč v projednávané věci došlo k nekalé soutěži a její argumentace se s předmětem řízení zcela míjela. Pokud žalovaná porušení Etického kodexu podmínila existencí nekalosoutěžního jednání, nemohly orgány žalované tento aspekt následně ignorovat,“ stojí v rozhodnutí NSS.
Komora: Přístup soudu je nesrozumitelný
S tím nesouhlasí ČLnK, podle které není podstatné, zda k omezení hospodářské soutěže došlo, nýbrž že vůbec byla uzavřena dohoda mezi lékaři a lékárnicí. „Pokud žalobkyně uzavřela dohodu o směřování pacientů nebo předpisů vyplněných lékaři do určité lékárny, zkoumání počtu lékáren v Pohořelicích (v současnosti 2) nebo předepisujících lékařů (v současnosti 16 střídajících se lékařů) nebylo podle ní pro posouzení věci podstatné,“ uvedla Komora. „Čestná rada proto nebyla povinna vést dokazování k tomu, zda skutečně a v jakém rozsahu žalobkyně omezila hospodářskou soutěž. Podstatná je pouze skutečnost, zda došlo k ,uzavření dohody o směřování pacienta´,“ uvedla Komora. Ta má rovněž za to, že přístup Městského soudu v Praze je nesrozumitelný.
Jak vyplývá z rozhodnutí o kasační stížnosti, Komora aktivitu lékárnice považovala za neetickou reklamu: „Stěžovatelka dále uvedla, že považuje přímé propojení žalobkyně s lékaři a jejich zdravotním personálem za neetickou reklamní aktivitu. Není vhodné, aby pacient dostával reklamu na lékárnu spočívající v poskytnutí slevy přímo z rukou zdravotní sestry nebo lékaře. Je přesvědčena, že reklama v oblasti léčivých přípravků vyžaduje vyšší míru regulace než v jiných oblastech trhu. Není podle ní vhodné, aby byl pacient motivován poskytnutím slevy v lékárně k častějším návštěvám lékaře, nelze totiž vyloučit, že si někteří, zejména starší pacienti takto reklamní nabídku vyloží,“ uvádí se v rozhodnutí.
Lékárnice: Ne bis idem, nullum crimen sine lege certa
Tomu je potřeba podle Komory bránit: „Stěžovatelka tak uzavřela, že je nutné zabránit tomu, aby byla považována za etickou a správnou marketingová aktivita lékárny spočívající v tom, že pacient obdrží reklamní sdělení již v ordinaci lékaře současně s lékařským předpisem a přednostně před reklamním sdělením jiných lékáren, se kterými bude seznámen až mimo ordinaci,“ stojí doslova v rozhodnutí s tím, že podle ČLnK soud nebere v potaz specifika praxe lékárníků.
Žalobkyně naopak konstatovala, že ve správním trestání je vyžadována přesná úprava, aby jednotlivec v každém okamžiku jednání věděl, co je trestné. Rovněž odkázala na zásadu ne bis idem s tím, že Komora aplikuje několika bodů etického kodexu na jedno jednání. Co se týče nekalé soutěže, podle ní „je namístě aplikace obecných předpisů, v tomto případě úpravy nekalé soutěže obsažené v občanském zákoníku“. „Čestná rada měla přitom prokázat a odůvodnit v napadeném rozhodnutí ohrožení zájmů chráněných pravidly hospodářské soutěže, což ovšem neučinila,“ argumentovala lékárnice.
NSS: To je trefné
Stavovské komory mají při stanovování práv a povinností svých členů velkou autonomii, zdůraznil ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud. Avšak odkaz potrestané lékárnice na trestně právní zásadu „nullum crimen sine lege certa“ označila za „trefný“. „Jednání, které má být považováno za správní delikt, musí být zákonodárcem výslovně označeno v zákoně jako trestné a musí být také vymezeno způsobem nevzbuzujícím pochybnost,“ citoval NSS svoji judikaturu.
„Stručně shrnuto, profesní komora je oprávněna stanovit vlastní disciplinární pravidla závazná pro své členy, přičemž je tak ale oprávněna činit pouze v mezích zákona a příslušné přikazující, zakazující či jinak omezující pravidlo chování musí být dostatečné určité tak, aby byl člen komory v době svého jednání schopen rozpoznat, že jím prováděná činnost je v rozporu s nastavenými pravidly, za které mu hrozí (disciplinární) postih. Zároveň musí rozhodnutí disciplinárního orgánu obstát v rovině nároků kladených na rozhodnutí z oblasti správního trestání, tedy musí být především přezkoumatelné a dostatečně pečlivě odůvodněné,“ vysvětlil NSS.
Závěry Městského soudu v Praze jsou podle NSS srozumitelné a odůvodněné, avšak Česká lékárnická komora je vytrhává z kontextu. Něco jiného je jejich věcná správnost, což je otázka právního posouzení, uvedl NSS.
Avšak výklad soudu o nekalé soutěži nesedí
Nejvyšší správní soud ale nesouhlasil s výkladem Městského soudu v Praze ohledně nekalé soutěže, tedy že lékárnice by musela svým jednáním ohrozit jinou lékárnu. Podle Etického kodexu lékárníků se lékárník nesmí účastnit jakékoli hospodářské soutěže, která by mohla být považována za nekalou a účastnit se takových jednání, přičemž jejich výčet obsahuje právě Etický kodex.
„Pokud se tedy lékárník dopustí některého jednání uvedeného jako příklad porušení obecné právní normy, je tím bez dalšího presumováno, že tato norma porušena byla. Za této situace tak již není nutné se zabývat tím, zda toto jednání vskutku představovalo nekalou soutěžní praktiku, v jejímž důsledku muselo přinejmenším hrozit, že bude jiná lékárna vyřazena z činnosti, jak nesprávně dovodil městský soud,“ vyložil pravidla České lékárnické komory NSS.
Podle Nejvyššího správního soudu byla lékárnice postižena už zato, že „připustila“ směřování pacientů do lékárny, což nepopírá. Jejímu disciplinárnímu potrestání nic nebránilo, uvádí doslova Nejvyšší správní soud v rozhodnutí. „Lze tedy uzavřít, že městský soud pochybil, pokud dovodil nezákonnost rozhodnutí stěžovatelky (Komory- pozn. autorky)) z důvodu nedostatečného prokázání porušení bodu 8 Etického kodexu žalobkyní,“ uzavírá NSS.
Závěr soudu je přesto správný
Přesto nakonec kasační soud seznal závěry Městského soudu v Praze za správné. „Především považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že městský soud v odst. 24 odůvodnění svého rozsudku správně nepřehlédl, že věcná příslušnost stěžovatelky k postihování porušení povinností lékárníků uvedených v § 9 odst. 2 zákona č. 220/1991 Sb. je oproti věcné příslušnosti čestné komory okresního sdružení užší; stěžovatelka je podle § 18 odst. 3 citovaného zákona oprávněna postihovat pouze porušení povinností uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), nikoli již písm. b) citovaného zákona (shodně viz § 16 odst. 3 Organizačního řádu),“ uvedl Nejvyšší správní soud.
Podle NSS čestná rada České lékárnické komory „evidentně vykročila mimo meze své věcné příslušnosti“ a vůbec neměla pravomoc v tomto bodě trestat lékárnici za porušení zákona.
Česká lékárnická komora se musí více snažit
NSS dále připustil že lékárník se může jedním jednáním dopustit porušení více bodů Etického kodexu. „Zároveň však upozorňuje, že porušení jednotlivých pravidel chování musí mít svůj odraz v obsahu rozhodnutí, jímž byla osoba uznána vinnou ze spáchání správního deliktu. Závaznou je přitom pouze jeho výroková část,“ uvedl NSS.
„Vydané rozhodnutí musí již ve výroku jednoznačně určit, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá,“ citoval Nejvyšší správní soud vlastní judikaturu. Ze skutkové věty České lékárnické komory však nijak nevyplývá, jak měla lékárnice porušit další tři body Kodexu. „Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že vysvětlení, proč se žalobkyně měla shora popsaným jednáním dopustit též porušení dalších povinností vyplývajících z Etického kodexu, nelze vyčíst ani z odůvodnění tohoto rozhodnutí; čestná rada zde pouze rekapituluje obsah jednotlivých bodů Etického kodexu, aniž by konkrétně vysvětlila, v čem spatřuje ve výroku rozhodnutí deklarovaný jednočinný souběh disciplinárních provinění (deliktů),“ stojí v rozhodnutí NSS.
Čestná rada musí nyní v pokračujícím řízení své výroky konkretizovat a své výroky odůvodnit přezkoumatelným způsobem, uzavírá Nejvyšší správní soud.
Irena Válová
