Zkouška časem prokázala, že Ústava ČR je kvalitní, shodli se právníci, kteří stáli v roce 1992 u jejího zrodu. Jindřiška Syllová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy ji považuje za nejstabilnější ve středoevropském prostoru. V původním textu by ani po 30 letech od jejího vzniku nic neměnila. Podle advokáta Jana Kalvody je ústava moderní a „především slučitelná s euroatlantickým konceptem základního zákona založeného na principu občanské společnosti a univerzality lidských práv“.
„O tom, že ústava obstála, nemůže být sporu,“ řekla ústavní právnička Syllová. Doposud přijaté změny podle ní nebyly vynuceny žádnými jejími chybami, ale měnícím se vnějším prostředím. „Já si myslím, že zkouška časem prokázala, že ústava je kvalitní a byla sepsána sice v hektickém spěchu, ale přestála všechny ty víry událostí,“ doplnil někdejší člen komise předsednictva České národní rady Jaroslav Ortman.
Advokát Ortman si nemyslí, že by dokument potřeboval rozšířit. Ani podle tehdejšího místopředsedy vládní komise pro tvorbu ústavy Kalvody ji není třeba doplňovat, ale respektovat. „V ústavě hledají vady – kupříkladu chybějící sankce – nebo nedostatek přesnosti zejména nepřizpůsobivé politické formace, zpravidla dominantní strany. Někdy jde o nedorozumění či nechuť se ústavou vázat. Ústava je politický dokument a sankce mohou být zase jen politické. Není to manuál, ale soubor principů,“ uvedl.
Podle Ortmana by se však měla vést diskuze o tom, zda by se po změně volby prezidenta na přímou neměly zvýšit jeho pravomoci. Současná hlava státu, přestože ji volí přímo občané, má podle něj pravomoci nepřímo voleného prezidenta, což není dobře. Syllová by naopak v původním textu nic nepředělávala. „Nové prvky přinesla jen přímá volba prezidenta republiky, kterou jsem od počátku nepodporovala, přesto i s ní se dá účinně spravovat stát,“ sdělila.
Právníci s finální podobou ústavy, jak byla předložena na konci roku 1992, s drobnými výhradami souhlasili. „Byl to kompromis, ale ano, souhlasil jsem. Neobsahovala určitá témata – vyšší samosprávu nebo model krizového řízení státu. Pokud jde o katalog práv a svobod, přejala již dříve přijatou Listinu. Nicméně na faktu, že jde o moderní ústavu, hodnotově nikoli neutrální, to nic nemění,“ prohlásil Kalvoda. Inspirací pro ústavu byla podle něj ústavní listina z roku 1920 – parlamentní republika s prezidentem jako součástí moci výkonné, jejímž vrcholným orgánem je vláda.
Ortman byl zase od počátku proti vzniku Senátu. Podle něj je jeho kredibilita podstatně nižší než u Poslanecké sněmovny či zastupitelstev. Když se měl ale rozhodnout, zda ústavu schválí, neváhal. „Nebylo možné, aby Česká republika zůstala bez rodného listu,“ řekl. Poslance podle něj při schvalování dokumentu tlačil čas – věděli, že ČR vznikne již 1. ledna 1993. Ústava začala podle Kalvody vznikat po volbách v roce 1992.
„Nevadí mi, že některé procedury jsou možná méně rychlé a méně efektivní než v okolních státech. Určitou neefektivitu vyvažuje účast více institucí v legislativním procesu i v některých exekutivních činnostech,“ uvedla Syllová. Podle ní se tím určitým způsobem posílila dělba moci, která chrání občany před každým neoprávněným uchopením moci.
(čtk, epa)
