Prezident republiky Miloš Zeman dnes na Pražském hradě jmenoval 41 nových soudců. K původně navrženým 35 kandidátům Ministerstvo spravedlnosti (MSp) doplnilo dalších 7. Některá média spekulovala, že prezident dnes také jmenuje nástupce Pavla Rychetského v čele Ústavního soudu (ÚS). To se nepotvrdilo.
Web Seznam Zprávy zveřejnil spekulaci, která se v justičních kruzích objevila poprvé již před půl rokem a opět se začala šířit v posledních dnech, totiž že prezident Zeman jmenuje „dopředu“ nástupce Pavla Rychetského v čele ÚS. Podle těchto spekulací by se jím měl stát soudce ÚS Josef Fiala.
Jak Česká justice informovala, Fialův senát se v nedávné době postavil vůli pléna ÚS ohledně podjatosti soudce Vojtěcha Šimíčka a rozhodl také v rozporu s jeho nálezem v případě odškodnění komunálních politiků za zveřejňování jejich majetkových přiznání.
Je skutečností, že Fiala se stal ústavním soudcem proti vůli Pavla Rychetského a patří na ÚS mezi jeho hlavní kritiky.
Z Rychetského, který v prvních letech Zemanova prezidentského mandátu náležel mezi okruh lidí, kteří měli rozhodující vliv na rozhodnutí prezidenta ohledně personálních záležitostí justice, se stal postupně zarytý Zemanův kritik.
Nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz také víceméně otevřeně vyjevil své politické preference, když vyjádřil přání, aby se prezidentem republiky nestal Andrej Babiš.
Rychetský tak učinil i přesto, že v nedávné minulosti již musel být za své výroky v médiích z rozhodování v konkrétní věci vyloučen. Stalo se tak v případě rozhodování o stížnosti advokáta Martina Grubnera. Rychetský měl totiž v diskusi o jeho případu v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ prohlásit na adresu advokátů, že „málokterá profese jako advokátská vytváří prostor pro praní špinavých peněz…advokát může přijímat do úschovy nebo může přijímat zálohu za jakési hypotetické právní služby milionové částky“.
První senát ÚS dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení pro podjatost Rychetského tento výrok zakládá, neboť „při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce nelze také zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. I toto kritérium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti ve skutečnosti neexistuje – jak v subjektivní, tak dokonce i v objektivní poloze – nelze přehlížet existenci možného přesvědčení, že takový důvod dán je.“
Petr Dimun
