Generaci Husákových dětí už nenahradí ani cizinci ani zvýšený věk odchodu do důchodu. V 90. letech se nenarodilo dost dětí. Počet nesoběstačných osob roste. Lidé mají ze stáří strach a jsou ochotní se pojistit. Trh ale není službami saturován. Je třeba otevřít diskusi o nadstandardech, úhradách služeb z majetku klientů a odpovědnosti rodiny. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje novelu zákona o sociálních službách.
Tyto závěry vyplynuly z debaty u kulatého stolu na téma Spolupráce veřejného a soukromého sektoru při zajišťování a rozšiřování pobytových služeb seniorům. Pořadatelem byl s podporou Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny poslanec Jan Bauer (ODS), který je současně předsedou správní rady hospice v Prachaticích.
Jan Bauer je ale kromě toho také starosta Prachatic. Problém podle něho akceleruje poslední tři čtyři roky, kdy za ním začali lidé častěji chodit na úřad a zoufale hledat možnosti umístění rodičů nebo prarodičů či jiných příbuzných do nějakého zařízení.
„Počet příjemců příspěvku na péči roste, do roku 2050 bude v naší zemi žít 10% lidí starších 80 let. Bez ohledu na to, zda tady bude vláda levicová nebo pravicová, bude tomuto problému čelit,“ upozornil politik. „Soukromá zařízení pokrývají rostoucí poptávku po místech v domovech seniorů už dnes. Je proto na místě vést otevřenou debatu o tom, jak má jejich spolupráce se státem a samosprávou do budoucna vypadat,“ uvedl poslanec.
Podle něj musí stát bezpodmínečně chránit ty nejslabší. Současně by měl ale umět lépe reagovat na fakt, že řada seniorů stojí o to, aby mohli své vlastní prostředky, ušetřené během období ekonomicky aktivního života, utratit za kvalitní služby ve stáří. Kvůli silně regulovanému prostředí to ale leckdy není možné, připomíná poslanec.
Za celou generaci není náhrada a nemá se o ni kdo starat
Kritickou demografickou situaci poté demonstroval člen důchodové komise a zástupce výkonného ředitele IDEA při CERGE-EI Filip Pertold. Hned v úvodu vysvětlil, co se v ČR stalo: V 90. letech se nenarodilo dost dětí a kohorta narozených v 70. letech vstupuje do důchodu. „Na trhu práce je nemá kdo nahradit a zřejmě se o tyto lidi nebude mít kdo starat,“ uvedl.
Podle jeho vysvětlení byla situace zatím zvládnutelná díky cizincům. Ale v letech 30 – 40 budou v ČR žít tři miliony lidí starších 65 let. Věk 65 let nebude udržitelným pro odchod do důchodu, prostředky na důchody budou klesat. Už příští rok bude v rozpočtu na důchody chybět 80 – 90 miliard.
Na druhé straně se zvyšuje počet lidí v dlouhodobé péči, v ČR je jich 12% ve věku 65+, a co je důležitější, stoupá podíl lidí „s nenaplněnými potřebami“. Tato čísla vychází ve statistice OECD pro ČR jako jedna z nejhorších. Znamená to, že trh sociálních služeb není saturován, upozornil Filip Pertold.
K tomu máme vysoký podíl neformálně pečujících. „Dominantně to dopadá na ženy (64%), které tvoří tzv. sendvičovou generaci, kdy se žena stará o vnoučata a současně o rodiče,“ vysvětlil Filip Pertold. Protože trh není dostatečně saturován nabídkou služeb, pečujícím nezbývá než odejít do předčasného důchodu, což se opět týká více žen než mužů. „Přicházíme o lidský kapitál,“ uvedl k tomu Filip Pertold.
Demografie se podle Filipa Pertolda ještě podstatně zhorší. Vlna související s Husákovými dětmi bude tak silná, že je nenahradí ani cizinci ani zvýšení věku odchodu do důchodu. „Generace Husákových dětí není nahraditelná,“ uzavřel svůj vstup Pertold.
Systém je nepochopitelný, kraje ve střetu zájmů, změna nutná
Podle ředitele sekce sociálních služeb Unie zaměstnavatelských svazů ČR Petra Hanuše bude bez všech pochyb potřeba systém sociální péče i jejího financování změnit, zapojit nestátní sektor a vyvolat vážnou odbornou diskusi. Je podle něj nutné absolvovat velmi bolestné téma o „možnostech nadstandardu“ v sociálních službách, jak se o nich nyní diskutuje ve zdravotnictví – zvláště, když některé sociální služby se pohybují na pomezí těch zdravotních. Podle jeho slov bude diskuse složitá – příkladem je téma dovážení obědů, u kterého opakovaně není shoda.
„Nedaří se zajistit dostupnost zdravotní péče pro seniory,“ upozornil Hanuš na další palčivý problém. „Není to ale jen o penězích,“ zdůraznil Petr Hanuš. „Peníze se našly, ale lidé do služeb nejsou,“ vysvětlil.
Podle něho je celý systém pro klienty nepochopitelný, systém hodnocení a odměňování nespravedlivý. Kraje jsou ve střetu zájmů jako současně zřizovatelé a poskytovatelé, přes které ovšem tečou dotace, peníze pro ostatní zařízení. Politika zákonných zůstatků 15 procent z příjmu klienta je nedostatečná.
Petr Hanuš by zavedl povinnost účasti na úhradách nákladů na péči z majetku klienta a jeho rodiny. „Dnes se bere jako příjem jen důchod, a nezjišťuje se příjem z dalších zdrojů,“ upozornil s tím, že podpora seniora by měla přijít z rodin. Navrhuje také valorizaci maximálních úhrad za sociální péči zautomatizovat – vyhláška se do letoška nezměnila osm let. Dále by podle něho pomohlo zavedení individuálních účtů vedle příspěvku na péči a kontrolní činnost zaměřená na účelné využití příspěvku na péči.
Domov důchodců jako koncese a pacht
Na nerovný přístup státu k jednotlivým druhům poskytovatelů sociální péče upozornila ředitelka Diakonie Valašské meziříčí Květoslava Othová. Podmínky pro spolky, církevní zařízení, která musí splnit stejné povinnosti jako zařízení státní, by se měly vyrovnat i v odměňování.
Podle jejích slov už realita, že kraj přiděluje peníze jen na jeden rok, obsahuje riziko. Kraj si objednává služby, ale platba není garantována, upozornila. Nastavení víceletého financování je podle ní nezbytné.
Nejistotu a riziko v sociálních službách potvrdil i Jiří Dušek, který je ředitelem Domovů BeneVita a předsedou Sekce nestátních poskytovatelů pobytových sociálních služeb APSS ČR. V domovech, které Jiří Dušek řídí, platí klienti úhrady regulované zákonem. Zbytek nákladů doplácí rodina, se kterou je tak uzavřena smlouva. „Jenže ty smlouvy nejsou vymahatelné,“ upozornil Jiří Dušek. Což například brání vstupu investorů do takových zařízení – pro investora jsou právně nevymahatelné platby rizikem a nejistotou.
K tomu ale tato zařízení podléhají tuhé regulaci, která je znevýhodňuje: „Obchodní společnosti se nesmí přihlásit o dotaci do dotačních programů. I zařízení bez dotací musí dodržovat úhradovou vyhlášku,“ upozornil.
Příklad spolupráce kraje a soukromé společnosti cestou PPP projektu na výstavu domova pro seniory v Humpolci pak představil radní Kraje Vysočina pro sociální oblast Jan Tourek. Jde o zajímavý způsob symbiózy vlastníka a provozovatele – prostřednictvím koncese a pachtu. Koncesní smlouva byla s krajem uzavřena na 25 let provozu, koncesionář jedná svým jménem a na svůj účet, vybírá peníze a z nich hradí pachtovné.
Stáří jak pojistná událost, pojišťovny už najímají ošetřovatelky
Že jde v sociálních službách do tuhého, demonstroval další přednášející, výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. Jeho vystoupení s názvem Soukromé pojištění dlouhodobé péče a budoucnost pojistných produktů na stáří obsahovalo množství zásadních dat. Například, že z dnešních 360 000 příjemců příspěvku na péči jich v roce 2045 bude dvakrát tolik. „Počty nesoběstačných stoupají. Počty lůžek se nemění,“ uvedl
Poté Jan Matoušek představil výsledky průzkumu mezi klienty pojišťoven. Dramaticky nejrizikovější situace je pro lidi nesoběstačnost. „Lidé mají největší strach z neschopnosti sebeobsluhy ve stáří. Jde o nejrizikovější situaci pro 73% klientů pojišťoven,“ uvedl.
Podle něho je to logické, protože nesoběstačnost je „náročná fyzicky, psychicky, časově a finančně“. Dvě třetiny klientů mají zájem o pojištění dlouhodobé péče, 70 procent je pro systém měsíčních splátek, aby jim pojišťovna zajistila reálné místo v domově, poradenství nebo asistenční služby. „Některé pojišťovny se segmentem sociálních služeb už začínají. Můžete očekávat pojišťovny, které už dnes najímají ošetřovatelky nebo mají vlastní lůžka,“ dodal.
Stát: Systém staví všechny proti všem
Na otázky, náměty i připomínky pak závěrem odpověděla náměstkyně sekce rodinné politiky a sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí Zdislava Ostrčilová. „Položené otázky považuju za naprosto relevantní. Na většině bodů pracujeme, Je to zadání ministra. Systém je neudržitelný,“ uvedla.
„Čísla ukazují, že počet osob potřebujících pomoc státu roste. Budeme muset úplně přehodnotit úkol, který jako společnost máme. Aby rodina dokázala problémy zvládnout nejdříve sama, abychom uměli najít potřebné, kterým posíláme peníze do terénu, ale ony minou cíl,“ uvedla. „V systému jsou skupiny lidí, které jím úplně propadají,“ dodala. Stát by podle ní měl podpořit age management, tedy přípravu na stáří jako odpovědnost každého jedince.
Současný systém podle Ostrčilové staví všechny proti všem: Kraje proti státu, obce proti krajům. Nejsou stanoveny odpovědnosti. Kolektivní neodpovědnost by měl podle ní vystřídat case management. „Čeká nás mnoho výzev“, uvedla Zdislava Ostrčilová.
Ministerstvo práce a sociálních věcí dokončilo „malou novelu“ zákona o sociálních službách. Je v ní nově nastaven materiálně-technický standard, valorizace příspěvku na péči i valorizace úhrad. Následovat bude další novela, která bude obsahovat změnu financování. V tuto chvíli ministerstvo dokončuje analýzu. Cílem je podle Zdislavy Ostrčilové, aby byl systém předvídatelný i udržitelný.
Od 1. ledna 2023 dojde k valorizaci úhradové vyhlášky. Úhrada hotelových služeb se zvýší o 30 Kč a o 20 Kč se zvýší úhrada za péči do 80 hodin péče. Nad 80 hodin zůstane cena stejná. „Existují lidé s vysokými nároky, pro které by změna byla nedůstojná,“ vysvětlila náměstkyně sekce rodinné politiky a sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí.
Úplně zrušit systém dotací pro ústavy sociální péče, které přidělují kraje, navrhl v diskusi bývalý poslanec za ODS a nynější manažer v sociálních službách lékař Boris Šťastný.
Akce se konala 8. prosince 2022 pod záštitou Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Irena Válová
