Každý má právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči za podmínek, které stanoví zákon, uvádí Listina základních práv a svobod (dále jen Listina), která je nedílnou součástí české Ústavy. Podle náměstka ministra zdravotnictví Radka Policara je možná na čase začít uvažovat o novelizaci Listiny, abychom mohli zavést další prvky soukromého financování v oblasti zdravotních služeb, pokud by se k tomu našla politická vůle. Ústavní soud se přitom touto částí Listiny zabýval opakovaně a dá se předpokládat, že se jím bude znovu zabývat v dalších měsících a letech. Policar na summitu Ekonomika zdravotnictví promluvil o tom, jaká stanoviska Ústavní soud dlouhodobě zaujímá a zda se jeho postoj může v brzké době změnit. A upozornil i na to, že bezplatná péče je zakotvena v ústavě jen tří zemí EU.
Otázku bezplatnosti ve druhé větě článku 31 Listiny uvedl Policar zajímavým mezinárodním exkursem: „Kdysi jsem věnoval čas tomu, že jsem prošel všechny ústavy členských států Evropské unie, abych se podíval, jestli v nich je něco obdobného. A je to jen v české Listině, v slovenské ústavě, což je ale zkopírovaná původní federální československá Listina a v bulharské ústavě. A v ústavě italské je jen něco na téma, že chudí mají zdravotní péči zadarmo. A to je všechno. Takže tenhle prvek opravdu není běžný,“ uvedl náměstek ministra zdravotnictví Radek Policar.
Podle něj je možná na čase začít uvažovat o novelizaci Listiny, „abychom mohli zavést nějaké další prvky soukromého financování v oblasti zdravotních služeb – pokud by o to byl politický zájem“. Náměstek ministra zdravotnictví ale hned dodal: „Z dosavadních nálezů mu ale nicméně zatím vychází, že pokud by to nebyla nějaká výrazná změna, ale spíše menší, jakou můžeme očekávat a o jaké v posledních letech slyšíme v politických diskusích, tak to bude spíše otázka dobrého zpracování případné změny právní úpravy.“
Kdy stačí předpis a kdy je potřeba zákon
Policar také připomněl, že první nález Ústavního soudu, který se tímto tématem zabýval, vznikl už v roce 1996 a uvádí, co může být v prováděcím předpisu, a co musí nutně být na úrovni zákona. „A je třeba říct, že hledání balance, kdy už to musí být v zákoně, a kdy ještě ne, není úplně snadnou záležitostí. V posledních letech Ústavní soud v tomto směru opakovaně korigoval zákonodárce. Na druhou stranu také občas vidíme, že je ale Ústavní soud shovívavější. Například v otázkách očkování připustil, která očkování mají být povinná. A to vyjádření v zákoně je velmi obecné. To znamená, že přístup je samozřejmě individuální, ale hledání a odhadování té meze je velmi obtížné,“ uvedl Policar.
Náměstek ministra zdravotnictví se zastavil i u dalších nálezů Ústavního soudu. „Když Ústavní soud přezkoumával ustanovení paragrafu 11, odstavec 1, písmeno d zákona o veřejném zdravotním pojištění, který je známý pod legendárním přízviskem ‚paragraf Fischerové‘ (podle Evy Fischerové, poslankyně ČSSD v letech 1992 až 2002 – pozn. red.), tedy možnost vybírat nějaké platby v souvislosti se zdravotní péčí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. A Ústavní soud jasně konstatoval, že lze rozlišovat mezi zdravotní péčí hrazenou a nehrazenou a lze tak nastavit systém i v rámci stávajícího znění ústavy,“ řekl Policar.
Totéž Ústavní soud zopakoval i v některých dalších nálezech. „Lze říci, že Ústavní soud vždy držel linii, že je potřeba to správné rozlišení mezi zdravotní péčí hrazenou a nehrazenou, což si myslím, že je do budoucna základem toho, aby tu byla přípustnost nějakých dalších soukromých plateb v této oblasti,“ konstatoval Policar.
Aby z veřejných peněz nebyl financován soukromý produkt
A jak by takový systém doplňkového dobrovolného zdravotního pojištění mohl fungovat? „Umím si ho představit jak v modelu non-profitního připojištění, který by třeba prováděly i zdravotní pojišťovny, tak i v modelu ziskovém, komerčním, který ale musí administrovat někdo jiný, zdravotní pojišťovny by se mohly podílet jen přes své dceřiné společnosti. Musíme to jasně odlišit, aby z veřejných peněz nebyl financován soukromý produkt nebo soukromé podnikání,“ řekl Policar. A dodal, že některé zdravotní pojišťovny mají své dceřiné společnosti tímto způsobem nastavené už dnes.
Pokud bude přijata nějaká nová úprava, Policar očekává, že bude návrh bude předložen k posouzení Ústavnímu soudu, což se podle něj v poslední době stává „folklorem“. „A hodně bude záležet na tom, kdo to bude posuzovat. A v minulosti jsme viděli nějaký posun v náhledech. Šedesátikorunový poplatek byl ještě v pořádku, stokorunový už nikoli. Byly sice použity nějaké argumenty, ale ty argumenty týkající se plošnosti, neomezenosti a sociálního postavení platily i u poplatku šedesátikorunového. Soudce tedy rozhodl, že u stokorunového je protiústavnost, ale rozhodl na základě argumentů, které by mohly být použity dříve u šedesátikorunového – ale použity nebyly,“ zmínil Policar.
Upozornil také na skutečnost, že takové jsou názory dnešních soudců, většina ústavních soudců bude ale v následujících dvou letech obměněna. „Takže to, jak dopadne posuzování těchto otázek, je podle mě něco, co dnes vůbec nemůžeme předvídat,“ uzavřel náměstek ministra zdravotnictví.
Jakub Němec, Zdravotnický deník
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
