Zastoupení žen a mužů ve veřejných institucích by mělo být podobné. „To je taková moje prezidentská strategie do budoucna,“ říká senátor, aktivista a kandidát na prezidenta Marek Hilšer. Platí to i pro jeho pohled na nominace členů bankovní rady České národní banky. Řekl to při rozhovoru s vydavatelem a šéfredaktory našich zpravodajských portálů.
Mezi prezidentovy pravomoci patří jmenování členů bankovní rady České národní banky. Dnes zažíváme velice turbulentní dobu s vysokou inflací. Jak byste přistupoval k výběru kandidátů a jmenování členů?
Správně říkáte, že je v prezidentově výlučné pravomoci jmenovat členy bankovní rady. Myslím, že to je z ústavního hlediska dáno tím, aby členové bankovní rady byli stejně jako guvernér a všichni další, pokud možno, co nejvíce nezávislí na exekutivě jako takové.
A víme, že vláda má vždy v rámci svého rozhodování tendenci – a je to přirozené – pro dosažení svých politických cílů nějakým způsobem ovlivňovat rozhodnutí národní banky. Takže první kritérium je tedy co největší nezávislost. Druhé je pak kritérium odbornosti a profesionality. Kde bych vybíral z vysoce erudovaných lidí. Ale je také důležité vyvarovat se u členů rady jakéhokoliv střetu zájmů.
Se současným guvernérem (Alešem Michlem – pozn. red.) byly například spojené určité pochybnosti. A myslím si, že v situaci, kdy je nějaká krize, tak by žádný z členů bankovní rady neměl mít žádný sebemenší stín střetu zájmů. Protože podlamování důvěry společnosti z důvodu nějakých střetů zájmů prostě není možné. Takže na to by měl prezident hledět. A zmínil bych ještě jednu podstatnou věc, že bych vybíral napůl mezi ženami a muži tak, aby byli zastoupeni stejně. To je taková moje prezidentská strategie do budoucna. Takže bych nejen u členů bankovní rady, ale i v jiných institucích, vybíral tak, aby to zastoupení mužů a žen bylo podobné.
Zajímal by vás dopředu přístup, kterým by chtěli jednotliví kandidáti zkrotit inflaci a pečovat o cenovou stabilitu?
Asi nemá smysl tu teď rozebírat, jestli by měla být taková nebo maková úroková sazba, ale víme, že předcházet, resp. bojovat proti inflaci je jedním z hlavních úkolů České národní banky. A pak samozřejmě monetární politika. A právě toto by teď pro mě bylo důležité. Je třeba srazit inflaci a dělat v tomto období vše pro to, aby byla pokud možno co nejnižší. Žádoucí by bylo okolo dvou procent.
S inflací velmi úzce souvisí téma vysokých cen za energie a také otázka českého energetického mixu. A zajímá nás, za se na něj koncepčně a strategicky díváte vy. Jakou roli by tedy mělo hrát jádro, obnovitelné zdroje nebo plyn? A jak se v tomto kontextu díváte i na celou politiku Green Dealu, která s tím samozřejmě souvisí? Vidíte ji jako příležitost, nebo spíše jako hrozbu?
Začneme od toho Green Dealu. Je nenáviděný, ale myslím si, že naprosto zbytečně. A to ze dvou důvodů. Nemáme jiného zbytí, protože klimatická krize je jasná, to už je fakt. U nás se ale dlouho bojuje proti obnovitelným zdrojům, jsou v tom zapojeny nejrůznější zájmové skupiny, které se možná už od dob Václava Klause snaží tu otázku obnovitelných zdrojů minimálně zasunout na vedlejší kolej, případně ji nasadit psí hlavu. Já patřím naopak k těm, kteří obnovitelné zdroje zásadním způsobem podporují.
U energetického mixu si myslím, že jsme zaspali. A to z těch důvodů, které jsem řekl. Protože to nebylo v zájmu těch, co spalují fosilní paliva. A já vidím dvě důležité věci. První je energetická nezávislost, to se ukazuje v té ruské agresi na Ukrajinu. A potom, co se zavírají kohouty z Ruska, tak se ukazuje, že je naprosto nezbytné budovat si energetickou bezpečnost nezávislostí na fosilních palivech z Ruska. I ze zemí středního východu a samozřejmě, proč ne, i ze Spojených států, i když to jsou naši spojenci. Ale energii, kterou nám nikdo nevezme a která je nejlevnější, tak je energie z obnovitelných zdrojů. A v tomto jsme zaspali. V tomto smyslu se mi velmi líbí strategie Rakouska. To změnilo energetický zákon, který umožňuje sdílení energie, tedy komunitní energetiku. V tom vidím velkou výzvu a šanci.
Říkám takové heslo, že každý Čech může být sám sobě solárním baronem. Dříve to bylo v negativní konotaci, ale proč by kdokoliv nemohl mít na střeše solární panely a sdílet s vámi energii, kterou on nepotřebuje. A vyrábět levnou energii.
Nepochybně to je řešení energetické krize v nějakém střednědobém výhledu. Vítám to, že vláda jedná o půjčce 300 miliard z Evropské unie, která by měla toto řešit a podporovat obnovitelné zdroje.
Jaké místo by v tom měla nebo neměla mít energie z jádra?
Já jsem trochu patřil ke kritikům jaderných elektráren. A to nikoliv z toho důvodu, že bych se bál atomu, ale z toho důvodu, že stavba těch elektráren je velmi drahá. Dnes ale víme, že se bez toho neobejdeme. Takže minimálně dostavba nového bloku v Dukovanech je na místě.
Ale tam je problém v tom, že uvidíme, jestli vůbec budeme schopni to postavit. Řekl bych, že dvacet let to bude trvat minimálně.
Abych se vrátil k tomu energetickému mixu u nás – atom pro energeticky náročný průmysl nebo velká města, a obnovitelné zdroje pro menší města nebo na obecní úrovni. Takto se na to dívám. A abych to nějak zakončil tím, co může prezident udělat, a já už to teď dělám v Senátu, tak je bránit takové té silné setrvačnosti těch starších struktur, které jsou navyklé na ty své lobby, která tomu bránily. A v tomto bych se stal takovým ambasadorem.
Aby byla Česká republika ekonomicky silná, tak by musela být ekonomikou s vyšší přidanou hodnotou. A určitě by potřebovala být silná i v jiných oblastech, než je automobilový průmysl. Myslíte si, že v tom může prezident sehrát nějakým způsobem roli?
Může sehrát ve všem roli, do určité míry samozřejmě. A já s vámi souhlasím, že musíme přejít z té v něčem primitivní průmyslové ekonomiky montování aut na tu – řekněme – vědomostní. A měli bychom mít ekonomiku, která vytváří produkty s vyšší přidanou hodnotou. Já třeba vidím, že naše možnosti jsou v oblasti IT, kde máme velmi dobře nastartováno. Nevím, proč bychom neunesli rozvoj i v dalších věcech, jako třeba v těch obnovitelných zdrojích a rozvoji technologií. Čína a Amerika tímto směrem půjde, tak proč bychom měli v tomto smyslu zůstat vzadu? Ale tam samozřejmě nemáme dobrý start. A s tím souvisí školství. Protože znalostní ekonomiku můžeme mít, jen pokud budeme mít vzdělanou populaci, která bude schopna reagovat na ty prudké změny. Robotika, průmysl 4.0, to jsou věci, na které bychom se měli soustředit.
Protože víme, že náš průmysl je energeticky hodně náročný. Zatímco když si sednete a vymýšlíte programy, tak tolik energie nepotřebujete. Takže tímto směrem se musíme ubírat.
Pandemie covidu i současná krize spojená s válkou na Ukrajině ukázaly zranitelnost ekonomiky dodavatelských řetězců. Například u čipů nebo u léčiv se dokonce koncentrovala výroba jen v několika málo místech na světě, konkrétně v Číně nebo na Tchaj-wanu. Evropská unie kvůli tomu teď mění svou průmyslovou politiku a i díky českému předsednictví se teď třeba státy sedmadvacítky shodly na masivních investicích do výroby čipů na území EU. Myslíte si, že je potřeba se také zaměřit na zajištění větší bezpečnosti dodávek do Evropy, ať už se to týká důležitých čipů nebo zmíněných léčiv a léčivých přípravků? Vidíte například v Česku lokality, kde by mohla vznikat zařízení na výrobu léčiv? I farmaceutický průmysl by mohl být jedním z těch s vysokou přidanou hodnotou. Ve studiích se totiž ukazuje, že pokud farmaceutický průmysl vyrábí, tak má ještě větší přidanou hodnotu, než ten automobilový.
V této souvislosti máme na mysli ten lék, který jde velmi levně vyrobit, ale můžete ho draze prodávat, protože nabízíte komoditu, která je ve světě velmi žádaná.
Každopádně mi dáváte takovou trochu návodnou otázku. Nicméně já už se o to tak trošku snažím, dlouhodobě podporuji Tchaj-wan, resp. problematiku, která s ním souvisí. Dokonce jsem kdysi inicioval otevřený dopis, myslím že to bylo ještě premiérovi Babišovi, když došlo k takovému, řekl bych ošklivému vyhození Tchaj-wanského zástupce na ministerstvu. A myslím si, Tchaj-wan u nás fabriky na čipy asi stavět nebude, bude to zřejmě někde jinde, ale naše spolupráce s nimi je v tomto ohledu i tak naprosto žádoucí, na rozdíl třeba od spolupráce s Čínou. A může nám mnoho přinést. Takže ano, jsem pro. Asi vám tu teď nebudu vyjmenovávat jednotlivé programy, o tom to asi není. Ale jako senátor se o to takovým nepřímým způsobem snažím tím, čím jsem mohl v minulosti přispět. A to se týká i medicínské otázky. Protože víme, že Tchaj-wan je velmi vyspělý i ve zdravotnictví. Nevím tedy, jak to je s farmaceutickým průmyslem, ale myslím si, že je tam možné se v řadě věcí inspirovat a spolupracovat. Zatímco v Číně se myšlenky kopírují a kradou, tak s Tchaj-wanen nám to naopak může velmi prospívat, protože nám může být inspirací a velkým investorem. Takže ano, jednoznačně jsem pro nezávislost Evropy. A nejenom v tomto, ale i v řadě dalších věcí. Například bychom neměli zapomínat na přístavy. Vezměme si třeba přístav v Hamburku, jehož část teď kupuje Čína. Ta vlastní třeba i přístav v Portugalsku. A po krizi v roce 2008 tam skoupila i telefonní, resp. komunikační infrastrukturu. A to se možná mohlo stát i u nás. Takže na to si musíme dávat pozor a musí se to velmi, velmi hlídat.
A abych to trochu odlehčil, tak jako otec malých dětí, které mají neustále různé horečky, tak teď máme problém sehnat panadol a nurofen. Takže to se týká každého z nás a nejsou to jenom povídačky o bezpečnosti.
Jako vědecký pracovník bych to budování nezávislosti jednoznačně podporoval a je to také přirozeně mým tématem.
Zdá se, že je politický konsensus na tom, že příliš nechceme zvyšovat daně, na druhou stranu nás trápí vysoké deficity veřejných financí. Chtěl byste jako prezident nějak zasáhnout do debaty o zákonu o státním rozpočtu? Měl byste třeba tendenci zúčastnit se jednání vlády při projednávání tohoto zákona?
Prezident by neměl být ekonomickým poradcem vlády. Aby říkal, tady víc, tady méně, tady přidejte, tady uberte. I když třeba v některých věcech by to bylo fajn. Ale tam se asi prezident musí zdržet nějakých svých osobních preferencí.
Měli bychom si dát velký pozor na to, abychom se nepropadli někam na úroveň Řecka. I když to nám zatím nehrozí, já bych to nechtěl srovnávat, ale trochu chci pohrozit. A tam by už prezident měl začít bít na poplach. Snažil bych se jako nezaujatý politik upozorňovat na tyto problémy.
Co se týká daní, já jsem patřil k velkým kritikům zrušení výpočtu daně ze superhrubé mzdy. A myslím si, a říká to i většina ekonomů, že to byla veliká chyba. Ukazuje se, že to poškodilo zhruba 10% lidí s nejnižšími příjmy. I když je to takový hezký krok, snížení daní každému, ale říkali jsme, že to spíše prospívá těm bohatším lidem, než těm chudším.
To rozhodnutí neprospělo těm nízkopříjmovým z toho důvodu, že nemáme-li peníze v rozpočtu, nemáme peníze ani na sociální služby. Takže sice někde přidáme seniorům pětistovku, ale pak budeme snižovat úroveň služeb, které stát poskytuje.
Takže s tím se teď vláda bude muset vyrovnat. A i když říkala, že nebude zvyšovat daně, tak já si myslím, že se tomu nevyhneme.
Eva Paseková, Ivo Hartmann, Jan Hrbáček, Tomáš Cikrt
Foto: Radek Čepelák
