Za peníze porodila Ukrajinka v roce 2013 na ukrajinské klinice dvojčata paní KK a jejímu manželovi, který byl genetickým otcem dětí. Ukrajinské úřady zapsaly Dány jako rodiče. Dánsko právní účinky zamítlo s odkazem na obchod s dětmi a vykořisťování žen. Tzv. právní matce nepovolilo adopci. Etická rada varovala před pojetím ženy jako kokonu pro produkci dítěte. Dánsko uvedlo děti do nejistoty ohledně jejich identity a tím porušilo Úmluvu, rozhodl Evropský soud pro lidská práva.
Stěžovatelkou před ESLP je paní KK, narozená v roce 1967, spolu s dvěma dětmi. Všichni žijí v Kodani. V Dánsku je podle zákona matkou dítěte pouze žena, která dítě porodila včetně případů, kdy bylo takové ženě darováno vajíčko. Dánsko proto neuznalo rodný list vydaný na Ukrajině, kde byli zapsáni jako rodiče dánský biologický otec dětí a jeho dánská manželka.
Děti díky biologické vazbě na otce získaly dánskou státní příslušnost. V březnu 2018 schválily dánské úřady svěření dětí do společné péče dánským manželům. Adopci tzv. právní matkou však Dánsko zamítlo jako nezákonnou.
Platba 32 tisíc eur za porod zahrnovala souhlas s adopcí
Děti manželé dovezli do Dánska z Ukrajiny v únoru roku 2014. Rozhodnutím ze dne 26. února 2014 státní správa (Statsforvaltningen) zamítla žádost o adopci, jelikož stěžovatelka paní KK a děti spolu žily v Dánsku pouze šestnáct dní. Toto rozhodnutí potvrdily odvolací úřady s tím, že adopce by byla protizákonná, neboť náhradní matka na Ukrajině dostala za souhlas s adopcí zaplaceno.
Rovněž Nejvyšší soud Dánska rozhodl v neprospěch osvojení dánskou stěžovatelkou KK rozsudkem z listopadu 2020: „Nejvyšší soud od počátku shledal, že bylo prokázáno, že platba první stěžovatelky a jejího manžela ve výši 32 265 eur na klinice na Ukrajině zahrnovala odměnu náhradní matce za porod dětí a za její souhlas s tím, že první stěžovatelka a její manžel jsou zákonnými rodiči dětí, včetně osvojení dětí. Nejvyšší soud tedy shledal osvojení v rozporu s § 15 zákona o osvojení,“ shrnuje fakta Evropský soud pro lidská práva.
Úplný text rozsudku KK v. Dánsko, který byl vyhlášen 6. prosince 2022, je zde.
Děti jako zboží, které lze prodat tomu, kdo dá nejvíc
Jak dále uvádí Evropský soud pro lidská práva, zabýval se dánský Nejvyšší soud stanoviskem ESLP k uznání zákonného vztahu rodiče a dítěte narozeného na základě dohody o náhradním těhotenství v zahraničí pro zamýšlenou matku z roku 2019. „Z poradního stanoviska vyplývá, že při určování, zda uznat právní vztah mezi dítětem narozeným prostřednictvím náhradního mateřství a zamýšlenou matkou, například prostřednictvím osvojení, je třeba přihlížet k tomu, co je pro dítě nejlepší, a že zájmy tohoto dítěte jsou prvořadé. Zároveň je však třeba vzít v úvahu, že poradní stanovisko bylo vydáno na základě rozsudku ze dne 26. června 2014 (Mennesson v. Francie), který v odstavci 8 uvádí, že náhradní matka nebyla odměněna,“ cituje ESLP úvahy dánských soudů.
„Zájmy jednotlivých dotčených dětí by měly být v konkrétních případech v rovnováze se zájmy, na nichž je založen § 15 zákona o osvojení. Tyto zájmy mají obecně za cíl odrazovat od komerčních ujednání o náhradním mateřství a chránit děti před tím, aby se z nich stalo zboží, včetně toho, aby se náhradní matka při výběru ,rodičů´ nestarala více o to, jaká platba je za dítě nabízena, než o nejlepší zájmy dítěte. K tomu se přidává zájem bojovat proti vykořisťování zranitelných žen v komerčních dohodách o náhradním mateřství,“ uvedli doslova soudci Nejvyššího soudu Dánska.
Mohlo by vás zajímat
Etická rada: Redukce těla na kokon pro produkci jedince
Soudci rovněž rozebrali situaci z hlediska předmětného § 15 dánského zákona. Nakonec hlasovali čtyři soudci jako většina Nejvyššího soudu Dánska v neprospěch manželů respektive manželky. „V této souvislosti je stanoveno, že by nemělo být možné nakupovat a prodávat nenarozené děti, že problémy s neplodností by se neměly stát skutečným ,obchodováním´ s dětmi a že v souvislosti s dohodami o platbě, existuje riziko, že žena, která se rozhodne porodit dítě jinému, může být při výběru rodičů´ svého dítěte ovlivněna více nabízeným platem než nejlepším zájmem dítěte,“ zopakovali soudci s tím, že původně mělo být v Dánsku placené náhradní mateřství trestné.
Soudci dále zdůraznili, že děti získaly v Dánsku občanství a že svěření do péče znamená povinnost pečovat o děti i v případě odluky manželů nebo smrti jednoho z nich.
Jak dále v rozsudku uvádí Evropský soud pro lidská práva, získáváním dětí prostřednictvím náhradních matek se zabývala i dánská Rada pro etiku, nezávislý poradní orgán sedmnácti osob, který radí parlamentu a ministrům v „etických otázkách zdravotnictví při respektování integrity a důstojnosti lidí a budoucích generací“.
V roce 2013 vydala Rada zprávu s názvem Mezinárodní obchod s lidskými vejci, náhradním mateřstvím a orgány (International handel med menneskelige æg, surrogatmoderskab og organer ). „Podle zprávy všichni členové Rady považovali komerční náhradní mateřství za eticky problematické, protože narušovalo důstojnost zúčastněných osob a obsahovalo prvky vykořisťování. Rada rovněž uvedla, že dohody o náhradním mateřství mohou změnit základní vnímání rodičovství a lidské reprodukce. Většina členů Rady shledala, že náhradní mateřství redukovalo ženské tělo na ,kokon pro produkci jedince´,“ cituje ESLP dánskou Radu pro etiku.
Není spor o to, že jde o zásah do soukromého a rodinného života
Před Evropským soudem pro lidská práva si stěžovatelky, tedy paní KK a dvě děti stěžovaly, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2020 představuje porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života, jak je zaručeno článkem 8 Úmluvy. „Před Soudem stěžovatelé tvrdili, že jim byla odepřena možnost, aby jim byl uznán zákonný vztah mezi rodičem a dítětem, jak vyžaduje článek 8, přestože spolu jako rodina žili déle než osm let. Odkázali mj. na úvahy menšiny Nejvyššího soudu, zejména na to, že by bylo v zájmu dětí, aby byly adoptovány první stěžovatelkou, protože spolu žili tak dlouho, a tím s ní získat stejný právní vztah, jaký měli se svým otcem,“ popisuje obsah stížnosti Soud.
„Mezi účastníky není sporu o tom, že odmítnutí nechat první stěžovatelku adoptovat druhého a třetího stěžovatele představovalo zásah do práva stěžovatelů na respektování rodinného a soukromého života a že tento zásah byl předepsán zákonem, tj. § 15 zákona o osvojení a že sledovala legitimní cíl ochrany práv a svobod druhých,“ uvedl dále Evropský soud pro lidská práva.
Dánsko právo na rodinný život neporušilo
Jak Soud dále zdůraznil, státům musí být „poskytnut široký prostor pro uvážení, pokud jde o záležitosti, které vyvolávají choulostivé morální a etické otázky, v nichž neexistuje shoda na evropské úrovni“.
Podle ESLP stěžovatelé nepoukázali na žádné zvláštní překážky nebo praktické obtíže ve společném rodinném životě z důvodu odmítnutí adopce. Také Nejvyšší soud Dánska podle ESLP vycházel z předpokladu, že právo stěžovatelů na respektování jejich rodinného života, pokud bylo dotčeno, bylo převáženo veřejnými zájmy. „Soud nevidí důvod, aby rozhodl jinak,“ stojí v rozsudku.
„Nezdá se tedy, že by se stěžovatelé setkali s nějakými překážkami nebo praktickými obtížemi při společném užívání rodinného života z důvodu odmítnutí nechat prvního stěžovatele adoptovat druhého a třetího stěžovatele. V souladu s tím a s ohledem na prostor pro uvážení žalovaného státu má Soud za to, že závěry dánských soudů, včetně závěrů Nejvyššího soudu, dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi zájmy stěžovatelů a zájmy státu, pokud jde o právo stěžovatelů na respektování rodinného života. „Nedošlo tedy k žádnému porušení článku 8 Úmluvy, pokud jde o právo stěžovatelů na respektování jejich rodinného života podle článku 8 Úmluvy,“ uzavřel tuto část článku 8 Evropský soud pro lidská práva.
Soud: Neuznání vztahu rodiče a dítěte je neuznání identity
Co se týče práva na soukromý život, Soud uvedl: „V případě právního vztahu rodiče a dítěte je v sázce podstatný aspekt identity jednotlivců. Prostor pro uvážení poskytnutý žalovanému státu v tomto případě je proto třeba snížit.“
V projednávaném případě namísto adopce udělily státní orgány ženě postavení opatrovnice spolu s biologickým otcem. „V případě právní rozluky nebo rozvodu nebo smrti biologického otce by si tedy první stěžovatelka mohla ponechat péči podle obecných pravidel zákona o rodičovské zodpovědnosti a mohla by se o děti postarat ve své závěti podle pravidla dědického zákona a pro účely daně dědické by děti byly ve stejném postavení, jako by byly jejími dětmi,“ zopakoval Soud.
„Faktem však zůstává, že kromě osvojení vnitrostátní dánské právo nestanoví jiné možnosti uznání zákonného vztahu rodiče a dítěte k zamýšlené matce. V souladu s tím, jak zdůrazňují stěžovatelé, když jim byla zamítnuta adopce, bylo jim de facto odmítnuto uznat legální vztah rodiče a dítěte. Takový nedostatek uznání sám o sobě měl negativní dopad na právo dětí na respektování jejich soukromého života, zejména proto, že je stavěl do pozice právní nejistoty ohledně jejich identity ve společnosti,“ uvedl ve svém rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva s tím, že na rozdíl od jiných dětí v Dánsku by musela matka sepsat závěť, aby děti po ní dědily.
Dánsko nedosáhlo spravedlivé rovnováhy mezi zájmy
S odkazem na nejlepší zájem dítěte Soud poté uvedl, že není přesvědčen, že orgány žalovaného státu dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi na jedné straně konkrétními zájmy dětí na získání zákonného vztahu rodič-dítě se zamýšlenou matkou a na druhé straně s právy ostatních, zejména těch, kterým obecně a abstraktně hrozilo, že budou negativně ovlivněni obchodním ujednáním o náhradním mateřství.
„Z toho vyplývá, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, pokud jde o právo druhého a třetího stěžovatele na respektování jejich soukromého života,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva s tím, že Dánsko musí oběma dětem vyplatit 5000 euro za nemajetkovou újmu.
Irena Válová
