Chtěli, aby jim ukázala prsa. Sprostě jí nadávali, byla přidušena. Odepřeli jí léky na úzkosti, stěžovala si žena na jednání policie při převozu na záchytku Praze. Byla agresivní, vykopla okno policejního vozu, na nic si nepamatuje. Policie se nedopustila trestného činu a nebyl důvod předat případ Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), argumentovala česká vláda. Událost nebyla řádně vyšetřena, jak ukládá Úmluva konstatoval dnes Evropský soud pro lidská práva. Stát musí ženě zaplatit celkem 8 000 euro za nemajetkovou újmu a na náklady řízení.
Evropský soud pro lidská práva (ECHR) dnes částečně vyhověl stížnosti Češky Lenky Sládkové, která se na něj obrátila kvůli údajnému policejnímu násilí a neochotě příslušných orgánů věc řádně prošetřit. Česko v tomto případě podle soudu porušilo článek Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který zakazuje nelidské nebo ponižující zacházení. Stát musí Sládkové zaplatit 6000 eur (146.000 Kč) za nemajetkovou újmu a 2000 eur (49.000 Kč) za náklady.
Po měsíci je to druhý případ, ve kterém Evropský soud pro lidská práva konstatuje nedostatek řádného a nezávislého vyšetřování incidentu. Dne 11. října byla ČR „odsouzena“ za nečinnost Generální inspekce policejních sborů, jak Česká justice informovala.
V aktuálním případě se incident ke GIBS ani nedostal, neboť policie shledala, že to není třeba. Rozsudek v případu Sládková v. ČR, ve kterém Evropský soud pro lidská práva konstatuje porušení Článku 3 z procesních důvodů pro nedostatek řádného vyšetřování, byl vynesen dnes.
Mohlo by vás zajímat
Stěžovatelka narozená v roce 1983 žije v Praze. Případ se týká zatčení podnapilé paní Sládkové v roce 2013 po hádce v baru. „Dne 18. února 2013 se podnapilá stěžovatelka pohádala v restauraci s barmanem. Barman zavolal policii, která ji odvezla na policejní služebnu. Stěžovatelka byla poté převezena na záchytnou stanici,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva skutkový stav předložený stěžovatelkou.
Sládková byla převezena na policejní služebnu na Novém Městě v Praze, kde údajně utrpěla násilí, které mělo zanechat známky na jejím těle, musela čelit rasovému napadání, vyhrožování a ponižujícímu sexuální zacházení, vyplývá ze zprávy Soudu k případu.
Stěžovatelka si kvůli opilosti nic nepamatovala
V čem toto zacházení spočívalo? „Byla přidušena a tři dny nemohla pořádně mluvit. Byla spoutána a na několik dní jí znecitlivěly ruce. Policisté ji v domnění, že jde o osobu romského původu, nazvali ,černá svině´. Požádali ji, aby jim ukázala svá prsa. Stěžovatelce nedali léky na úzkost, přestože trpěla depresí a úzkostmi, místo toho na její žádost odpověděli urážkami a ponižujícími otázkami,“ shrnuje jednotlivé body stížnosti Evropský soud pro lidská práva.
Následující den převezli policisté Sládkovou zpátky ze záchytky na služebnu: „Stěžovatelka na policejní služebně uvedla, že si z důvodu opilosti nepamatuje události z předchozího dne a že je připravena uhradit způsobenou škodu, načež byla propuštěna,“ stojí v rozsudku ESLP.
S odvoláním na článek 3 (zákaz nelidského a ponižujícího zacházení) a článek 13 (právo na účinný prostředek nápravy) si Sládková u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala na špatné zacházení při zadržení na policejní stanici a při jejím převozu na záchytku a na následné nevyšetřování případu.
Policie prý kvůli opilé ženě musela povolat zálohu
Jak dále uvádí Soud, stěžovatelka podala dne 21. února 2013 na policisty trestní oznámení. Po telefonu byla instruována, aby podnět zaslala na adresu Kongresová 2, Praha, kde je fakticky sídlo Krajského ředitelství policie. Trestní oznámení tam poslala, ale v záhlaví podnětu ho adresovala Generální inspekci bezpečnostních sborů. Policie však podnět GIBS nepředala, místo toho incident sama vyšetřovala. Dopisem z dubna 2013 shledala její podnět nedůvodným.
Podle přípisů stěžovatelce byli vyslechnuti zúčastnění policisté, zdravotníci kontrolující stěžovatelku na policejní služebně a lékařka na záchytce.
„Podle krajského ředitelství policie stěžovatelka po požití množství alkoholických nápojů odmítla v restauraci zaplatit. Na policisty byla agresivní a hrubá a odmítala opustit restauraci. Při vstupu do policejního vozu vykopla okno. Kvůli jejímu agresivnímu chování byla vyžádána záloha a byla použita nezbytná síla, která ji neutralizovala a dostala do policejního vozu. Přivolaný záchranář nepovažoval za nutné ji převézt do nemocnice,“ cituje dokumenty Evropský soud pro lidská práva.
Dne 17. dubna 2013 stěžovatelka zaslala trestní oznámení znovu, tentokrát elektronicky přímo Generální inspekci bezpečnostních sborů. Generální inspekce bezpečnostních sborů postoupila dne 23. dubna 2013 podnět Krajskému ředitelství policie.
Ke GIBS se podnět nedostal, Ústavní soud stížnost zamítl
Dne 29. dubna 2013 podala stěžovatelka u ministerstva vnitra žádost podle zák. 82/1998 o odškodnění za údajné špatné zacházení.
„Dne 27. září 2013 ministerstvo shledalo žádost jako neopodstatněnou. Dospělo k závěru, že stěžovatelka byla během incidentu opilá a agresivní a byla to ona, kdo si způsobil oděrky a modřiny na rukou a nohou. Ministerstvo se odvolalo na její vlastní vyjádření ze dne 19. února 2013, že si události nepamatuje z důvodu opilosti. Ministerstvo také poznamenalo, že kamerový záznam na policejní služebně byl po 30 dnech automaticky smazán a v této lhůtě nikdo nepožádal o jeho prohlédnutí,“
Na stížnost stěžovatelky odpovědělo Městské státní zastupitelství v Praze, že byla vyhodnocena jako stížnost na postup policistů a postoupena policejnímu orgánu.
Dne 5. února 2014 podala stěžovatelka ústavní stížnost proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů. „Tvrdila, že byla vystavena nelidskému a ponižujícímu zacházení ze strany policistů a že její trestní oznámení na ně nebylo prošetřeno nezávislým orgánem, tedy Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Šetření ze strany policie bylo navíc nedostatečné, protože nebyla vyslechnuta, nebyly posouzeny lékařské zprávy a nebyl prověřen kamerový záznam z policejní služebny,“ uvádí se v rozhodnutí ESLP. Ústavní soud její ústavní stížnost zamítl jako zjevně neopodstatněnou.
Vláda: Vyšetřování GIBS nebylo třeba, policisté nebyli podezřelí
Podle stanoviska vlády, jak ho předložila Soudu, v projednávaném případu nikdy neexistovalo důvodné podezření ze spáchání trestného činu policistou. Pokud by tomu tak bylo, GIBS by to podle vlády šetřila.
S tím se Evropský soud pro lidská práva neztotožnil. „Soud opakuje, že článek 3 Úmluvy vyžaduje, aby úřady prošetřily obvinění ze špatného zacházení, pokud jsou ,sporná´ a ,vznášejí důvodné podezření´,“ uvedl Soud s odkazem na předchozí judikaturu. Podle Soudu stížnost Sládkové obsahovala dostatek konkrétních informací o povaze špatného zacházení a byla podložena lékařským posudkem.
„Verze policistů o událostech byla nekriticky přijata a považována za postačující k závěru, že stěžovatelka byla agresivní a kladla odpor a že síla použitá proti ní byla oprávněná, aniž by bylo zváženo, zda byla použitá síla přiměřená. k okolnostem případu, konkrétně zda to bylo nezbytné a/nebo nepřiměřené. V tomto ohledu nebyl vyžádán odborný lékařský posudek a od stěžovatelky nebylo přijato žádné vyjádření,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva v rozsudku.
Soud: Stát řádně neobjasnil všechny okolnosti případu
Podle Soudu je rovněž problematický fakt, že v situaci, kdy si stěžovatelka stěžovala, že jí byly odepřeny léky a byla vystavena ponižujícím a rasistickým poznámkám, o nichž vláda připustila, že by byly nepřijatelné, pokud by byly pravdivé a tvrdila, že utrpěla psychické trauma, nebyla nijak zapojena do prověřování stížnosti.
Nic nenasvědčuje tomu, že by policie přijala opatření k prošetření důvěryhodnosti stěžovatelky, k ověření jejích závěrů o události, nebyla vyslechnuta ani konfrontována s výpověďmi policistů. Nebyla rovněž pozvána k potvrzení svých údajných psychických problémů odborníkem, ačkoli svému praktickému lékaři tvrdila, že trpí silnou úzkostí, strachem a nočními můrami, vypočítává dále ESLP.
Soud v této souvislosti znovu upozornil na povinnost orgánů státu podle Článku 3 Úmluvy přijmout opatření k objasnění okolností případu. Co se týče stížnosti, která je „sporná“, ale týká se špatného zacházení, musí nezávislý a specializovaný orgán provést plnohodnotné vyšetřování, které zahrnuje i oběť, zdůraznil dále Soud.
S ohledem na tyto závěry se Soud nepřijmul stanovisko, že vnitřní kontrolní orgány policie tyto požadavky splnily a že závěry policie dostatečně odůvodnily rozhodnutí nepředat případ GIBS.
„Výše uvedené úvahy jsou dostatečné k tomu, aby umožnily Sodu dospět k závěru, že vnitrostátní orgány nepřijaly všechna rozumná opatření, aby objasnily skutečnosti projednávaného případu, a že provedené šetření nebylo účinné podle Článku 3 Úmluvy. Došlo tedy k porušení článku 3 Úmluvy v její procesní části,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Podle Soudu naopak nedošlo k porušení Článku 3 v jeho hmotné části, případ rovněž nebylo nutné posuzovat ve vztahu k článku 13 vzhledem k rozhodnutí Soudu.
Irena Válová
