Už téměř rok trvající válečné tažení Ruska na Ukrajině může být pro Českou republiku lekcí, ale zároveň příležitostí k tomu, aby se český obranný průmysl vrátil na výsluní. Shodli se na tom účastníci Kulatého stolu, organizovaném mezinárodní poradenskou společností EY ve spolupráci s Ekonomickým deníkem a Českou justicí, na téma obranná strategie a český obranný průmysl, v čele s ministryní obrany Janou Černochovou.
Válka na Ukrajině má zřetelný dopad na koncepci výstavby armády České republiky. Před létem, po příchodu nového náčelníka generálního štábu Karla Řehky, byla zahájena její revize a otevírají se nové cesty, jak kvalitně vybavit českou armádu. Podle ministryně obrany Jany Černochové (ODS) je potřeba definovat jasné priority, které válečný konflikt na Ukrajině odhalil: nelze podcenit nákup těžké techniky, ale ani prostředky pro kybernetický boj.
„Revize by se dělala bez ohledu na to, že jsme se dostali na východě od nás do války mezi Ukrajinou a Putinovým Ruskem. Náčelník generálního štábu je v obrovské výhodě v tom, že působil jako šéf Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Má tak přehled o i dalších nových hrozbách. Válka na Ukrajině jednoznačně ukazuje, že vedle konvenčního způsobu boje přichází i nové prvky, o kterých jsme možná v minulosti slyšeli, hovořili o nich, snažili se je definovat ve strategických koncepcích. Jde o válku v kyberprostoru, novém bojišti, nové sféře. Konflikt na Ukrajině jednoznačně potvrdil, že potřebujeme jak těžkou techniku, kvalitní vojáky s kvalitním výcvikem, tak nové technologie. Musíme řešit obojí zároveň a nesmí to být tak, že jedno bude pořizováno na úkor druhého,“ prohlásila na Kulatém stole, organizovaném mezinárodní poradenskou společností EY ve spolupráci s Ekonomickým deníkem a Českou justicí, na téma obranná strategie a český obranný průmysl, Jana Černochová.
Konflikt na Ukrajině podle Černochové jednoznačně potvrdil nezbytnost potřeby jak těžké vojenské techniky, tak prostředků pro kybernetický boj.
„Možná si už někdo myslel, že třeba naši dělostřelci v Jincích nebo protiletadlovci ve Strakonicích jsou vlastně skoro bezvýznamnými útvary Ale není to tak. Oni byli vždycky významní, ale že jsou ještě významnější, ukazuje tahle válka. Spousta útoků na Ukrajině se například odehrává ze vzduchu, proto je samozřejmě zapotřebí, aby se česká armáda takovýmto hrozbám uzpůsobila. Z tohoto důvodu se snažíme zrychlovat všechny možné akviziční procesy. Byť je to tedy někdy opravdu hodně těžké, protože i armáda musí změnit myšlení v tom smyslu, aby byla připravená jednat rychleji, ale aby byla zároveň dodržena transparentnost akvizičního postupu, aby nás pak někdo neobvinil, že prostě vybíráme nahodile,“ pokračovala ministryně obrany.
Válku už jsme nečekali a nebyli na ni připraveni
Člen dozorčí rady CSG Aerospace Aleš Klepek ministryni doplnil, že Ukrajina také ukázala, že bojiště není jenom voják, ale i průmysl, který ho vyzbrojuje a vybavuje.
„Celá ta válka se nám v Evropě často redukuje v jakési mírotvorné levitaci, všichni si už zřejmě mysleli, že už nikdy žádná válka nebude. Zavedli jsme ESG (Environmental, Social and Governance – pozn. red.), obrana byla něco špatného, nesociálního, a tak dál. A najednou zjišťujeme, že dokud na této planetě bude člověk, tak tady pravděpodobně války budou a my na to aktuálně nejsme vůbec připraveni. Německo, říká se, že se za 20 let na úkor obrany a ve prospěch toho všeho ostatního projedlo 400 miliard euro. Oni to umí spočítat. My problém redukujeme na to, že je nějaké válčiště, tam stojí voják a střílí. Ale aby ten voják mohl vystřelit to, co mu vyletí z té hlavně, tak předtím je na úplném začátku je zdroj, surovina, materiál, který musí někdo přetavit, vyrobit zbraň, dopravit ji tomu vojákovi a teprve pak může válčit. Zejména to nám ukázala Ukrajina a všichni už dnes víme, jaký je problém dodat tam střelivo, munici, zbraně, jaký má Evropa problém tam dodávat zbraně,“ upozornil člen dozorčí rady CSG Aerospace Aleš Klepek.
První náměstek ministryně obrany František Šulc doplnil, že konflikt na Ukrajině plně obnažil, že v krizi a při obraně nefunguje princip „Just in Time“, že „lusknu prsty a mám to, co potřebuji“. Připomněl, že mnohé země přípravu na reálné válečné konflikty za posledních 30 let podcenily.
„Musíme si uvědomit co se stalo, proč se to stalo, a pak bojovat s mentalitou a před jakým úkolem, jak velkým, a na jak vlastně dlouho, stojíme. První důvod, proč se tak stalo, byla mírová dividenda – utišení tenzí ze studené války, které vedlo k poklesu výdajů na zbrojení. Druhý důvod Just in Time přístup, to znamená, pokud něco potřebuji, lusknu prsty a na trhu si to koupím. Už pandemie Covidu-19 jasně ukázala, že je to nesmysl. Ukrajina jen dokreslila, že je to nesmysl úplný. My všichni, a nejenom Česká republika, jsme žili v tom, že nám mírová dividenda ušetřila stovky miliard, které jsme nemuseli investovat do zakonzervovaného materiálu, které leží na skladech, nebo do surovin. Paní ministryně si jistě vzpomene na to, jak bojovala za to, aby se neprodávaly zásoby kovů, které se měly prodávat, aby se trošku vylepšil rozpočet před několika roky. Jsou to mrtvé peníze, zněly argumenty, které nepotřebujeme, chráním je a platím za to, platím lidi. A nejsou to malé částky. Obnova fungujícího obranného průmyslu, toho, co se před třiceti lety rozpadlo, bude trvat poměrně dlouho. S tím se musíme smířit a musíme na tom usilovně pracovat. A říkám předem, bude to stát hodně peněz,“ vypíchl první náměstek ministryně obrany František Šulc.
Možnosti tu jsou
Ministryně obrany Jana Černochová svého náměstka doplnila, že některých aktuálních projektech je aktivní možnost zapojení českého průmyslu široká.
„Chceme po českých zbrojařích, aby se pokusili v rámci svých podniků se zapojit třeba do pořízení stíhaček F-35, pokud tento projekt ve finále klapne, hledáme i možnosti zapojení českého průmyslu do projektu bojových vozidel pěchoty, a vlastně u všech velkých akvizičních projektů, které nás čekají,“ naznačila možný rozmach českého zbrojního průmyslu Jana Černochová.
Ale například u předdomluvené dodávek stíhaček F-35 z USA to bude podle ministryně velmi obtížné.
„Může se to dít prostě prakticky u veškerého artiklu, proto my na všechna zahraniční jednání vozíme katalogy našich firem. Snažíme se je podporovat i na mezinárodním poli, aby ta podpora ze strany českého ministerstva obrany byla zjevná, když se pokouší vstoupit do nějakých tendrů. Potenciální obchodní případy konzultujeme s hospodářskou komorou, když pak je ta možnost, automaticky požadujeme minimálně třicetiprocentní podíl českého průmyslu. Takto jsme to udělali u izraelských dronů, u bojových vozidel pěchoty máme dokonce větší podíl, 40 procent. U stíhaček F-35 se snažíme o maximální zapojení našeho průmyslu nejenom do tohoto projektu, ale co nejšířeji do portfolia výrobce Lockheed Martin, abychom rozšířili příležitosti nejenom našich firem, ale například i institucí zabývajících se výzkumem a vývojem. Mentálně si trošku zvykáme na to, že se všechny strategické akvizice snažíme pod vlivem problematické zakázky na bojová vozidla pěchoty dělat systémem G-G, vláda-vláda, protože nám to otvírá prostor pro vyjednávání. Chceme vyjednávat s vládami, ne s byznysovými firmami, chceme mít garanci od vlády, protože tam je jistota dodržení domluvených podmínek,“ uvedla dále Jana Černochová.
Ředitel Vojenského výzkumného ústavu Pavel Čuda pak v této souvislosti připomněl důležitý leč opomíjený fakt, a tím je dlouhodobější realistické plánování.
„Ukrajina nás naučila ale i víc věcí. Důležitá je stabilita plánů, já si pamatuji, že žádný z dlouhodobějších plánů nevydržel střednědobou hranici, některé dokonce skončily dříve, než byly realizovány,“ připomněl šéf Vojenského výzkumného ústavu.
Česká republika by si podle Čudy mohla vzít příklad z Francie, kde jsou velké armádní zakázky smysluplně plánovány s privátním sektorem a garantovány.
„Nikdo vám samozřejmě neřekne: postavte velké výrobní haly, ale když vidíte jasně daný směr, tak do nich můžete investovat. Ta stabilita je velmi důležitá,“ zamýšlí se Pavel Čuda.
Čuda nadhodil myšlenku, že stát by si mohl nadefinovat kritickou infrastrukturu, respektive výrobce, od nichž bude požadovat nějaké dodávky či zásoby pro případné krize.
Doplnil, že rozvoji nejnovějších technologií by mohly významně pomoci programy podpory pro výzkum, vývoj, inovace.
„Samotní výrobci samozřejmě investují do výzkumu a vývoje, ale investují to nezbytné, nejnutnější, aby mohli své výrobky vylepšovat, aby byly konkurenceschopné. Ale pokud chceme dosáhnout nějakého opravdového přelomu, je potřeba je podpořit nějakým motivačním programem, dotacemi, subvencemi. Samozřejmě, je to slovo, které se nerado slyší, ale pokud má stát zájem tyto technologie využívat, tak by je měl i vydatně podpořit,“ dodal šéf Vojenského výzkumného ústavu Pavel Čuda.
Soukromý sektor zkrachoval, musel se přeorientovat na jinou výrobu, nebo na export
Generální ředitel společnosti Ray Service Jakub Gabriel posléze popsal diskutované téma s mírovou dividendou na konkrétním příkladu.
„Když tu před 30 roky zpátky vznikl soukromý obranný sektor, nakonec se ty firmy, a já to vidím konkrétně na naší společnosti, nakonec se tyto firmy kvůli podfinancování armády prostě musely přeorientovat na jiný průmysl, úplně zkrachovaly, nebo se musely obrátit významně do zahraničí. To byl i náš případ, zaměřili jsme se hodně proexportně a dodneška máme nějakých 70, 80 i 90 procent výroby exportní záležitosti. Proto si nyní kladu řečnickou otázku, kde vidí český stát a česká armáda roli našeho obranného průmyslu v horizontu dalších pěti až deseti let, protože provozy na to nejsou dimenzované a nastavené,“ připomněl Jakub Gabriel.
Pokud chce Česká republika podle Gabriela znovu vybudovat silný „opravdu český“ průmysl, který má obsluhovat českou armádu a českého koncového zákazníka, musí se na to stát i soukromý sektor společně připravit. Společně nastavit procenta podílu na některých projektech, které jsou v jednání.
„Protože zatím moc jich ještě nedospělo k podpisu. Když se díváme na náš desetiletý strategický plán, tak si říkáme, co z toho vlastně pro český obranný průmysl vzejde a jaká bude jeho role. Nastavit tu participaci jen nějak procentuálně, to je po technické úrovni opravdu složité. Každý projekt je naprosto odlišný, technologicky úplně jiný. Rýsují se tu i možnosti výzkumu, výroby, aftermarketu, čehokoliv,“ doplnil Jakub Gabriel.
V souvislosti se stíhačkami F-35 uvedl dobrý příklad ze Švýcarska.
„V těch participacích domácího průmyslu na F-35 vidíme extrémní rozdíly, ale dají se tam najít i dobré příklady ze zahraničí. Konkrétně třeba Švýcarsko nepatří k těm zakládajícím členům projektu F-35, ale asi po roce vyjednávání dokázali domluvit relativně vysokou průmyslovou spolupráci,“ dodal Jakub Gabriel.
Efekt subdodávek
Partner poradenské společnosti EY, na jejíž půdě se Kulatý stůl konal, Petr Knap akcentoval, že každá vynaložené koruna do domácího průmyslu generuje navíc násobně vyšší příjmy ekonomiky.
„Soustřeďme se zbrojních zakázek na multiplikační efekt, jak my mu v ekonomické hantýrce říkáme. Armádní zakázky v sobě generují spoustu subdávek. Důraz na tento průmysl se do domácích ekonomik promítá hodně, v podstatě víc než například v průměrném automotive či montážním průmyslu. My jsme to v místních podmínkách zkoumali na příkladu dodávek obrněných transportérů Pandur a ten multiplikátor tam byl 3,2, to znamená, že 1 koruna, která se vloží do toho kontraktu vygeneruje 3,2 násobek příjmů. V tomto případě šlo o zhruba pětimiliardový efekt do celé ekonomiky. Šlo o to, co se nakoupí v Česku, kolik se zaplatí lidem, kolik se odvede. To je nezanedbatelný efekt z domácí finalizace, nebo řekněme, alespoň významného českého podílu na kusu dodávky,“ uzavřel partner EY Petr Knap.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
