Roman Janoušek sice splňuje všechny zákonné předpoklady, aby mohl soud rozhodnout o jeho žádosti o podmíněné propuštění kladně, přesto podle senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 (OS) si „neodseděl“ ještě dost. „Je dle názoru soudu nezbytné, aby odsouzený pokračoval ve výkonu trestu a to způsobem, který prokazuje doposud, tedy i nadále kladným a uvědomělým přístupem, díky kterému dosahuje kázeňských odměn a je zcela prost kázeňských přestupků. Pokud bude odsouzený vykazovat stejně příkladný výkon trestu, mohl by dlouhodobější, a především souvislý výkon uloženého trestu, vést k závěru, že dalšího výkonu trestu již není třeba, neboť objektivně došlo k osobnostní změně odsouzeného,“ stojí v písemném odůvodnění listopadového rozhodnutí soudu.
Senát OS pro Prahu 6 v čele se soudcem Lubomírem Janouškem rozhodoval o žádosti Romana Janouška podruhé poté, co Městský soud v Praze (MS) ve stížnostním řízení dospěl k závěru, že došlo k „závažnému porušení práva na obhajobu a na spravedlivý proces“.
Srpnové rozhodnutí odůvodnil soud v podstatě převzatou argumentací státního zástupce, která byla postavena na tezi, že Janoušek je natolik inteligentní, aby své slušné chování ve věznici pouze předstíral a nejednalo se tedy o potřebnou vnitřní přeměnu osobnosti. Janouškovi také přitížilo, že se během výkonu trestu snažil o jeho přerušení ze zdravotních důvodů, v čemž soud spatřoval v podstatě jeho snahu se výkonu trestu vyhnout. „Nebyla prokázána žádná skutečná změna v přístupu odsouzeného, že by akceptoval smysl a účel výkonu uloženého trestu, naopak vše svědčí o jeho odmítavém přístupu, o jeho úporné snaze se výkonu trestu vyhnout a deklarované polepšení je tak ryze formální a nedává záruku jeho dalšího řádného života,“ konstatuje se v písemném odůvodnění rozhodnutí z 2. srpna.
Nestačí splnit zákonné předpoklady
V listopadovém rozhodnutí soud své odmítnutí žádosti odůvodnil již s větším poměrem vlastní argumentace. Především soud vysvětluje, že na podmíněné propuštění není ani po splnění zákonných předpokladů nárok. A je na soudu, zda uvěří, že odsouzený prošel opravdovou vnitřní přeměnou a na svobodě bude vést řádný život.
Podle senátu OS pro Prahu 6 však takový závěr v případě Romana Janouška „dosud ještě učinit nelze“. A to přestože je Janoušek ve výkonu trestu „vysoce pozitivně hodnocen“ a k žádosti se připojil i ředitel věznice.
„Uvedené lze hodnotit jednoznačně pozitivně a soud tak sdílí v tomto punktu stanovisko odsouzeného, že výkon trestu naplňuje svůj účel, kdy odsouzený získává náhled na svou trestnou činnost za níž byl odsouzen a je tak patrná určitá míra sebereflexe. Způsobenou škodu poškozené odsouzený zcela uhradil ještě před odsuzujícím rozsudkem. Odsouzený je si vědom své povinnosti uložený trest vykonat a tuto povinnost plní. V prostředí věznice dosahuje opakovaně udělování pochval a kázeňských odměn, žádné negativní poznatky a ani kázeňské tresty u odsouzeného evidovány nejsou. Tento směr přístupu odsouzeného k výkonu trestu je zcela v souladu s účelem a smyslem uložené trestní sankce a je soudem hodnocen vysoce kladným způsobem,“ konstatuje soud.
Psychologický posudek
Svůj negativní náhled na Janouška tak soud opírá především o psychologický posudek z trestního řízení, podle kterého se u něj „výrazně projevuje narcismus, rozvolněný přístup k sociálním normám a pravděpodobnými reakcemi na vnější tlak je racionalizace vlastního jednání a snaha o přesunutí viny na druhé, s tím, že pohled na sebe sama je nerealisticky pozitivní, je patrná emoční labilita a snížená schopnost empatického vhledu“. Dalším argumentem z doby před výkonem trestu, na který se senát OS odvolává, je hodnocení trestného činu Janouška soudem druhé instance jako „akt agrese“, včetně tehdejšího znaleckého posudku ohledně jeho závislostí. V odůvodnění soud tedy nijak nereflektoval skutečnost, že během výkonu trestu ani během jeho přerušení nebyl Janoušek přistižen, že by byl pod vlivem návykových látek.
Naopak senát OS přihlédl ke zjištěním ze sledování Janouška po dobu přerušení výkonu trestu. Janoušek jezdil v horku na kole či chodil do říčních lázní, a to bez obtíží, berlí a helmy. To podle soudu snižuje důvěryhodnost (nejen) jeho tvrzení o fatálně podlomeném zdraví. „Odsouzený ve své žádosti argumentuje závažným zdravotním stavem, avšak tato argumentace se jeví významně kontrastní se skutečným chováním odsouzeného na svobodě ve shora uvedeném období, a to do té míry, že minimálně může vzbuzovat důvodné pochybnosti o skutečném stavu věci,“ uvádí k tomu soud. Ten tak nepřihlédl k několika lékařským posudkům znaleckým ústavů fakultních nemocnic, ani neprovedl jako důkaz Janouškem navržený záznam z jeho operace mozku.
Podle soudu je tak sice Janouškův výkon trestu příkladný a soud jej hodnotí velmi kladně, avšak pro závěr o jeho opravdové vnitřní přeměně je třeba, aby jej vykonával „dlouhodoběji a především souvisle“.
Petr Dimun
