Onkologická péče v Česku se může pochlubit světovou úrovní. Přesto jsou pacienti, kteří se k té nejkvalitnější péči v komplexních centrech dostanou pozdě, nebo dokonce vůbec. Česká onkologická společnost by proto ráda docílila toho, aby praktičtí lékaři měli možnost odeslat pacienta přímo do centra, čímž mu mohou ušetřit měsíce času a zachránit tak život. Na druhou stranu ale centra potřebují své kapacity trochu uvolnit, proto by odborníci chtěli, aby bylo možné vybranou onkologickou léčbu po indikaci multidisciplinárního týmu v centru podávat na domluveném regionálním pracovišti. Kde má ovšem péče o onkologické pacienty vůbec největší rezervy, je oblast sociální. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) totiž zatím nebylo nijak schopno zohlednit potřeby onkologických pacientů, kteří jsou tak ve výsledku velmi biti například v oblasti uznávání invalidních důchodů. Na kulatém stole ZD na téma Cesta pacienta s karcinomem plic za včasnou diagnózou a léčbou, který se konal 9. listopadu v Praze, to řekla předsedkyně České onkologické společnosti Jana Prausová.
Onkologická péče v Česku a její další rozvoj se jsou dnes vytyčeny v Národním onkologickém plánu. Odborníci doufají, že se plán bude dařit naplňovat a i v budoucnu bude dále rozvíjen. Jaké jsou hlavní principy Národního onkologického plánu (NOP)?
„Základem byla a je centralizace do komplexních onkologických center, což má příznivý dopad na poskytovanou péči, a jak nám ukazuje konfrontace se zahraničím, je to trend správným směrem. Stále ale není dořešeno propojení s regionálními pracovišti, ať už jsou onkologická, nebo jiných odborností. V tom máme stále rezervy,“ konstatuje Jana Prausová s tím, že mezi jednotlivými regiony stále existují velké rozdíly v péči.
Organizace péče je přitom dnes stanovena ministerským věstníkem a právě probíhá reakreditace Národních onkologických center (NOC) a komplexních onkologických center (KOC). Zároveň i v NOP je zakotveno, že existence jiných center věnovaných pneumologii, gynekologii či urologii musí být pod vedením KOC, ne samostatně. Tento systém je podle docentky Prausové potřeba zachovat i do budoucna.
„Proč tak apeluji, aby systém zůstal zachován, je to, že v roce 2021 s ním bylo velmi silně zatřeseno, a já jsem měla velkou hrůzu, že zmizí. Neberme to tedy jako samozřejmost. Stačí jeden neopatrný zásah trochu sobeckého pohledu na věc, a může se všechno zhatit. Byla by to obrovská škoda,“ zdůrazňuje Jana Prausová.
Novinkou jsou centrální multidisciplinární týmy
Za velmi důležitou pokládá docentka Prausová centralizaci v oblasti chirurgie a také diagnostiky. To platí zejména u nádorů plic. „Jestliže má pacient po čtyřech měsících třikrát bronchoskopii bez výtěžného vzorku pro patologa, tak to není dobře. Je to o profesionalitě a zkušenostech, které získá tým, který dělá výkonů dostatek a má na to vybavení. Tak by to mělo fungovat i u jiných diagnóz,“ poukazuje docentka Prausová.
Zároveň by tu měla být i pro regionální lékaře možnost konzultace a reference do vybraných akreditovaných pracovišť. Ideální by přitom bylo, aby vznikla možnost konzultací pro praktické lékaře, kteří by v případě potřeby mohli poslat pacienta přímo do centra, čímž by zásadně zkrátili jeho cestu od podezření do potvrzení diagnózy.
Co se přitom týče úzké spolupráce s praktiky, byli onkologové první odbornou společností, která ji navázala. V roce 2019 odstartovala možnost předávání pacientů po prodělaném onkologickém onemocnění do dispenzární péče v ordinacích praktiků, k čemuž byl vypracován materiál pomáhající lékařům se v problematice dispenzarizace orientovat. Tento krok je přitom zásadní kvůli naplněným kapacitám KOC. K jejich uvolnění má sloužit i další plánovaná změna.
„Věc, kterou chci projednat s plátci péče, je delegování centrové systémové terapie do regionů. Dnes už máme některou centrovou léčbu, kterou umíme používat a už má své biosimilars. Odborná společnost by samozřejmě musela říci, o které léky půjde, a každý KOC by si vybral regionální pracoviště, kam by mohl pacienty směřovat, ale jednině na základě rozhodnutí mutlidisciplinárního týmu v KOC. Po třech měsících nebo po stanovené době podávání by to šlo zpět k projednání do multidisciplinárního týmu. To by ulevilo naprosto zahlceným stacionářům KOC,“ vysvětluje docentka Prausová.
Péče je dnes nastavena tak, že rozhodující pro správnou indikaci diagnosticko-terapeutického přístupu jsou klinicky doporučené postupy. K tomu, stát se jejich souhrnem, směřuje tzv. Modrá kniha, která v minulosti byla „jen“ souborem podávané systémové léčby. V knize je nyní také zahrnuta definice multidisciplinárního týmu, což je další nezbytnost v systému fungování onkologické péče. Novinkou pak jsou centrální multidisciplinární týmy zaměřené na diagnózu či skupinu diagnóz, které propojují KOC mezi sebou i s regiony. Vlaštovkou v tomto směru je tým zaměřující se na nádory hrudníku, který propojuje odborníky z VFN, FN Motol, ÚVN, ale i dalších, a řeší také dotazy směřující z regionů.
Vysoce specializovaná péče by přitom měla pokrývat vše od diagnózy až k psychosociální péči. Tak to sice dnes ještě všude zdaleka nefunguje, ale je to cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Počet takových vysoce specializovaných center ovšem bude nižší, než je počet KOC – není totiž potřeba například tolik plicních chirurgií, jako je komplexních center. Výkony by každopádně měly být vázány na týmy, ne jednotlivce. Určitě by se nemělo stávat, že když přejde zkušený chirurg do menší nemocnice, bude zde onkologické výkony dále provádět. U takto specializované péče je totiž klíčová předoperační, intraoperační, anesteziologicko-resuscitační, JIPová, nutriční, rehabilitační či psychosociální péče, a tedy rozhodně nezávisí na jednom člověku, ale na celém týmu sladěných zdravotníků.
ČR je jednou z mála zemí hradicích prediktivní vyšetření
Nezbytnou součástí pro kultivaci onkologické péče jsou také data. Základem je Národní onkologický registr (NOR), v němž jsou data, od nichž se odvíjí (nejen) dohody s plátci. Kvůli covidu jsou ale dnes tato data ve skluzu – podařil se zatím dát dohromady rok 2020, přičemž odborníky čeká dohlásit dva roky „ručně“. Dnes už přitom do NOR chodí i výsledky histopatologických nálezů od patologů včetně stagingu a gradingu. To jsou data, která plátci k dispozici nemají, nicméně se od nich odvíjí to, jakou péči pacient potřebuje – a tedy i jaká bude úhrada jeho péče.
Pro to, abychom mohli efektivně získávat potřebná data, aniž by se tím přidělávala lékařům další práce, je ale podle docentky Prausové nezbytná parametrizace nemocničních informačních systémů (NIS) s možností překlápět data do NOR. „My létáme do kosmu, ale tohle jsme ve 21. století stále nezvládli. Nemocnice mají mezi sebou nekomunikující NIS a je to o ničem,“ podtrhává Jana Prausová s tím, že data jsou nezbytným předpokladem pro zpětnou vazbu kvality poskytované péče a akreditování pracovišť i v diagnostice a chirurgii.
S tím pochopitelně souvisí také spolupráce s pojišťovnami a nastavení úhrad. Při opakovaných jednáních s plátci péče se povedlo obhájení vyšší bodové hodnoty kódů 402 a 403 a také impuls ke vzniku nových kódů pro platbu za podání protinádorové terapie a sdělení výsledku multidisciplinárnímu týmu o plánu terapie. Podařilo se schválit i nové indikace léčiv a jejich kombinace.
„Co se povedlo a za co jsme nesmírně vděčni, je úhrada prediktivních vyšetření. Za to patří velký dík za spolupráci se společností patologů a samozřejmě plátcům. Jsme jednou z mála evropských zemí, kde je to hrazeno, a tím kvalitativně vyčníváme jako ledovec ze studené vody,“ podtrhává Jana Prausová.
V případovém paušálu bude příští rok 10 procent lůžkové péče
Další věcí, kterou se daří zavádět ku prospěchu pacientů a zvyšování kvality, jsou případové paušály v onkogynekologii a pneumoonkochirurgii. Je tak totiž umožněna platba, která jde za pacientem. „Dobré, vybrané akreditované pracoviště nesmí být trestáno za to, že bude mít hodně pacientů. Paušál se musí přesunout z pracovišť, kde se péče dít nebude, tam, kde se dít bude,“ doplňuje Prausová. Zatím jsou takto hrazeny zhruba tři procenta akutní lůžkové péče, příští rok by to ale mělo být už 10 procent.
Vedle toho se povedlo zrychlit schvování úhrady léčiv na SÚKL a do procesu se mohou odborné společnosti aktivně zapojovat. „Jen bych ráda upozornila, že to děláme ve volném čase zadarmo. Jsme dobrovolná organizace, svaz holubářů,“ připomíná Jana Prausová.
Zatímco ale v oblasti zdravotnictví se péči o onkologické pacienty daří zlepšovat a odborná společnost se v tomto ohledu má možnost diskutovat s dotčenými institucemi, zcela jiná situace je v oblasti sociální.
„Za nové vlády jsem ještě neměla tu čest vstoupit do budovy MPSV, ale vždycky tu mám pocit, že se vracím do předpeklí. Je to tam jako za krále Klacka – nikdo se s námi nebaví, nikoho onkologičtí pacienti nezajímají a nikdo s nimi nemá soucit. I když je jim 30 a jsou v remisi při generalizovaném karcinomu prsu, pomalu jim ani nedovolí vycházky. Zato jim pak dají tu nejhorší invaliditu, takže lidé třou holou bídu. To bych byla ráda, kdyby se změnilo,“ uzavírá šéfka onkologické společnosti.
Poděkování za podporu při uspořádání kulatého stolu patří společnostem MSD a Sprinx.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová, Zdravotnický deník
