Zaměstnavatel ženě odmítl prodloužit pracovní poměr údajně kvůli jejímu těhotenství. Podle veřejného ochránce práv Stanislava Křečka šlo o diskriminaci, žena se podle něj může bránit soudně. Vyplývá to z evidence stanovisek ombudsmana.
Žena pracovala u společnosti jako „zákaznická podpora“, zaměstnaná byla na dobu určitou s příslibem sjednání změny na dobu neurčitou. Loni v srpnu otěhotněla, což oznámila své nadřízené. Když se začala zajímat o prodloužení pracovního poměru, přišla jí odpověď, že firma se rozhodla smlouvu neprodloužit. Personalistka pak ženě napsala, že ukončení pracovního poměru nemá nic společného s jejím výkonem, ale s aktuální situací firmy, která prý potřebuje stabilizovat tým. Ženě firma nabídla dohodu o provedení práce. Firma podle ženy přitom hledala nové zaměstnance na její pozici už ve chvíli, kdy s ní řešila prodloužení smlouvy.
Žena se se stížností obrátila na ombudsmana, podle kterého se zaměstnavatel dopustil přímé diskriminace. Uvedl, že se domnívá, že kdyby nebyla těhotná, zaměstnavatel by jí prodloužení pracovního poměru nabídl. „Tím, že tak neučinil, Vás znevýhodnil,“ uvedl Křeček v odpovědi ženě.
Ombudsman dotyčnou firmu oslovil, ale nereagovala, k dispozici měl ale kopie komunikace mezi ženou a firmou. Například i kopii e-mailu personalistky, kterým ženě oznamovala důvody neprodloužení smlouvy. „I když v něm personalistka výslovně nezmiňuje Vaše těhotenství, z celkového vyznění e-mailu je zcela zjevné, že důvodem neprodloužení pracovního poměru byla skutečnost, že v důsledku těhotenství a následného mateřství nebudete po přechodnou dobu moci pro zaměstnavatele pracovat a flexibilně se přizpůsobovat jeho potřebám,“ uvedl ombudsman v odpovědi ženě.
Zákaz diskriminace upravuje v českém právním řádu především antidiskriminační zákon. Podle tohoto zákona jde o přímou diskriminaci v případech, kdy je s člověkem na základě některého ze zakázaných důvodů (mimo jiné pohlaví) zacházeno rozdílně než s jiným ve srovnatelné situaci v některé z vymezených oblastí. Jedněmi z nich jsou právě přístup k zaměstnání a pracovní poměry. Diskriminací z důvodu pohlaví se pak rozumí i diskriminace z důvodu těhotenství a mateřství.
Pokud by se žena chtěla proti jednání zaměstnavatele bránit, přichází podle Křečka v úvahu podání antidiskriminační žaloby. U soudu se lze podle něj domáhat především přiměřeného zadostiučinění (například omluvy), jakož i náhrady nemajetkové újmy v penězích. „Nemohu samozřejmě předvídat průběh soudního řízení, obzvláště za situace, kdy české soudy o podobné žalobě ještě nerozhodovaly a kdy Váš zaměstnavatel nereagoval na moji žádost o vyjádření,“ upozornil Křeček. Domnívá se ale, že pokud by se ženě u soudu podařilo prokázat skutečnosti, které uvedla ve stížnosti, měl by soud přistoupit k takzvanému přenosu důkazního břemene. Bylo by pak na zaměstnavateli, aby předložil důkazy, že se diskriminace nedopustil.
(čtk)
