Dovolání bylo odesláno, ale soud ho neobdržel. Advokát se o stav řízení začal zajímat po dvou a půl letech. Znovu podání soud zamítl pro zmeškání lhůty. Taková jsou fakta českého případu Bucková v. ČR. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) stížnost na porušení práva na spravedlivý proces prohlásil za zjevně neopodstatněnou. Rozhodující je potvrzení o doručení. Provozovatel bezplatného e-mailu nemá povinnosti pošty dle občanského soudního řádu a od právního zástupce lze očekávat, že je pečlivý a koná.
Rozhodnutí v případu stížnosti Bucková v. ČR bylo veřejně vyhlášeno ve čtvrtek 3. listopadu 2022. Stěžovatelka paní Marie Bucková z Prahy, narozená v roce 1938, je však už tři roky po smrti. „Stěžovatelka zemřela dne 13. února 2019. Dne 31. května 2019 její dvě dcery vyjádřily přání pokračovat ve stížnosti jejím jménem, proti čemuž vláda nenamítala,“ uvádí ve zvláštní poznámce k případu Evropský soud pro lidská práva.
S odvoláním na čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy si žena stěžovala na porušení práva na přístup k soudu a práva na účinný prostředek nápravy tím, že soudy si nepředaly její dovolání, což vedlo k jeho zamítnutí.
Úplný text rozsudku, který byl vyhlášen ve čtvrtek 3. listopadu 2022 je zde.
Znalecký posudek potvrdil odeslání mailu s přílohou
Případ odeslaného, avšak nedoručeného podání se stal v Praze v roce 2011: Dne 6. října 2010 Obvodní soud pro Prahu 2 (obvodní soud) zamítl žalobu stěžovatelky ve sporu o zaplacení určité peněžní částky. Rozhodnutí potvrdil na základě odvolání Městský soud v Praze dne 26. května 2011, shrnuje fakt případu Soud.
Právní zástupce stěžovatelky podal dne 6. října 2011 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dovolání. Dovolání bylo podáno e-mailem a obsahovalo zabezpečený elektronický podpis právního zástupce stěžovatelky. „Dne 22. dubna 2014 se zástupce stěžovatelky dotázal na stav podaného dovolání. Obvodní soud odpověděl, že „v databázi soudu neexistuje žádný záznam o dovolání stěžovatelky“. Žalobkyně proto dovolání dne 30. 5. 2014 podala znovu. Tentokrát bylo řádně doručeno.
Dne 4. července 2014 Obvodní soud pro Prahu 2 dovolání zamítl jako opožděné. Na základě následného odvolání Městský soud v Praze dne 22. 8. 2014 rozhodnutí zrušil s tím, že „se soud měl zabývat otázkou, zda bylo dovolání podáno, nikoli zda bylo zapsáno v databázi soudu“.
V následném řízení obvodní soud stěžovatelku vyzval, aby prokázala, že dovolání bylo odesláno v době od 9. srpna do 10. října 2011. „Stěžovatelka předložila znalecký posudek, který potvrdil, že dne 6. října 2011 ve 13:08 hodin odeslal její zástupce na e-mailovou adresu soudu ([email protected]) e-mail s jeho zabezpečeným elektronickým podpisem. Email obsahoval přílohu ve formátu pdf („Dovolání – definitivní 4.10.2011.pdf“). Zástupce stěžovatelky neobdržel potvrzení o přijetí,“ shrnuje fakta případu Evropský soud pro lidská práva.
Vláda: Zákony jsou psány pro ty, kdo dbají o svá práva
Dne 28. července 2015 zamítl Nejvyšší soud dovolání jako opožděné. „Soud potvrdil odeslání odvolání, ale konstatoval, že nemůže dojít k závěru, že bylo také doručeno. Dále uvedl, že zástupce žalobkyně měl být pečlivější a když neobdržel potvrzení o doručení e-mailu, měl se na své podání dotazovat,“ uvádí ve svém rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.
Rovněž český Ústavní soud ústavní stížnost s odkazem na důvody Nejvyššího soudu zamítl. V roce 2016 podala žalobkyně stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva trvala na tom, že stěžovatelka neučinila nezbytná opatření k zajištění práva na přístup k soudu, protože v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé – pozn. autorky) ignorovala skutečnost, že jí žádné potvrzení o doručení jejího dovolání okresním soudem nebylo zasláno a teprve po dvou letech a šesti měsících se začala ptát na osud svého odvolání.
Provozovatel e-mailu neručí v. povinnost čekat na potvrzení není
Vláda ve svém stanovisku rovněž odkázala na tuzemskou právní úpravu platnou v rozhodné době a judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, zejména na rozhodnutí ze dne 11. srpna 2008, podle kterého „provozovatel emailového serveru není, na rozdíl od pošty, orgánem, který je povinen doručit podání podle § 57 odst. 3 občanského soudního řádu (dodržení lhůt). „Pokud se navíc účastníci řízení rozhodnou doručovat písemnosti určené soudům prostřednictvím služeb soukromého subjektu, jako je provozovatel bezplatných e-mailových služeb, jehož kvalitu zákon nestanoví, měli by nést následky potíží s doručením takových dokumentů,“ uvedl zástupce české vlády.
„Stěžovatelka argumenty vlády zpochybnila a tvrdila, že postupovala v souladu s vnitrostátním právem a že státní orgány měly její odvolání v právních otázkách přijmout. Ve svém podání zdůraznila, že žádný právní předpis neukládá osobě podávající písemnost elektronicky čekat na potvrzení o přijetí, a pokud takové potvrzení neobdrží, podat písemnost znovu; vyhláška čís. 496/2004 Sb., o elektronickém podpisu, neupravuje způsob podávání dokumentu,“ shrnuje Soud.
Soud: Provozovatel mailu nemá povinnosti dle OSŘ
Poté Evropský soud pro lidská práva přistoupil k závěrům: „Soud podotýká, že v případě elektronického doručování, jako je tomu v projednávané věci, byla písemnost považována za doručenou až v okamžiku, kdy došla soudu, který byl poté povinen její doručení neprodleně potvrdit zasláním potvrzení o přijetí odesílateli. Pouze potvrzení o převzetí představovalo důkaz o řádném doručení písemnosti. V této souvislosti vnitrostátní judikatura jasně naznačovala, že provozovatel e-mailového serveru nebyl na rozdíl od pošty povinen doručovat podávanou písemnost, jak je stanoveno v § 57 odst. 3 občanského soudního řádu,“ shrnul Soud.
Podle Soudu stěžovatelka, která byla v průběhu celého řízení právně zastoupena, neuvedla, že by jí výše uvedené zákonné okolnosti byly neznámé nebo nejasné. Přesto ani ona ani její právní zástupce nepodnikli žádné kroky až do 22. dubna 2014. Teprve tehdy se právní zástupce začal dotazovat na stav odvolání v právních otázkách podané e-mailem dne 6. října 2011, shrnuje Soud.
Právní zástupce si to měl uvědomit a podat jinou formou
Soud má za to, že od stěžovatelky a jejího právního zástupce jako od účastníka řízení lze očekávat nezbytnou pečlivost a povinnost zjistit stav svého vlastního podání, když neobdrželi potvrzení o doručení. „Pokud advokát stěžovatele potvrzení o převzetí neobdržel, měl si uvědomit, že dovolání nebylo soudu řádně doručeno a měl postupovat v souladu se zákonem tím, že své písemnosti podá znovu v jiné formě podle občanského soudního řádu,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.
„Na základě výše uvedeného se Soud nedomnívá, že tento případ odhaluje jakékoli zjevné nedostatky v ochraně práv stěžovatelky podle Úmluvy ze strany vnitrostátních soudů. Stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4, a musí proto být prohlášena za nepřípustnou,“ uzavřel Soud případ nedoručeného dovolání.
Irena Válová
