Po více než půlroční přestávce může Nejvyšší soud České republiky opět využívat svůj největší jednací sál. Rozsáhlý prostor v přízemí prošel největší rekonstrukcí od své dostavby před šestatřiceti lety a jeho podoba i vybavení nyní lépe korespondují s významem této instituce. Slavnostní otevření bylo součástí programu brněnského Kolokvia Sítě předsedů nejvyšších soudů Evropské unie a jednací síň dostala jméno Sál Františka Vážného po jedné z nejvýznamnějších osobností spojených právě s činností tuzemského Nejvyššího soudu.
Zatímco hlavní budova Nejvyššího soudu v brněnské Burešově ulici byla postavena ve funkcionalistickém stylu podle projektu profesora Emila Králíka už roku 1932, hlavní sál byl přistavěn ve dvorním traktu v roce 1986, kdy v objektu sídlil Krajský výbor KSČ. Nejvyšší soud celý areál využívá od roku 1993, a přestože se už delší dobu zvažuje výstavba zcela nové budovy, resortu chybějí potřebné finance. Proto je třeba stávající sídlo v prostorách pro soud dispozičně nepříliš vhodných i nadále průběžně adaptovat a rozšiřovat.
Součástí hlavního sálu byla řadu let knihovna Nejvyššího soudu, umístěna za provizorní zástěnou, teprve po jejím přestěhování do nového křídla budovy bylo možné zahájit dlouho plánovanou rekonstrukci, při které kapacita sálu vzrostla na více než 130 míst. Projekt ovšem časově vyšel právě do období extrémního skoku cen stavebních materiálů, takže původně vysoutěžené náklady 27.5 mil. Kč vzrostly o téměř 15 %. Nebyl to ovšem důvod jediný, vysvětlil ředitel správy Nejvyššího soudu Roman Krupica: „Každá, i sebelépe vyprojektovaná stavba, nakonec generuje nějakou formu víceprací. Nejinak tomu bylo i u rekonstrukce sálu, kde se navíc nejednalo o novostavbu, a tak po odkrytí původních konstrukci se bohužel objevily skryté nedostatky, například absolutně nedostatečné zateplení podlah sálu.“
Modernizovaná jednací síň nese nyní jméno Sál Františka Vážného. Prof. JUDr. F. Vážný (1868-1941) patří k nejvýznamnějším osobnostem tuzemského moderního práva, a to nejen pro své působení právě na Nejvyšším soudu RČS v letech 1918-1935 (od roku 1922 jako jeho místopředseda), ale především jako základatel „Vážného“ sbírek soudních rozhodnutí NS ve věcech občanskoprávních i trestních. Z nich soudci občas citují i ve svých současných rozsudcích.
„V sále byla před rekonstrukcí improvizovaně dlouhé roky umístěna za nevzhlednou zástěnou knihovna Nejvyššího soudu. Po přestěhování knihovny do nového křídla budovy jsme konečně získali možnost sál nejen opravit, ale při té příležitosti i rozšířit na kapacitu více než 130 osob,“ uvedl předseda soudu Petr Angyalossy. Sál poslouží jako reprezentativní prostor při akcích soudu, ale také jako velká jednací síň.
Ivan Holas
