Cizinec z Turecka vyhoštěný ze Švýcarska byl na letišti v Praze zpacifikován pomocí vázacího opasku a pepřového spreje, když mlátil hlavou do země, kousal policisty a chtěl spáchat sebevraždu. Zákrok byl oprávněný, ale následné vyšetřování incidentu Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS) bylo neúčinné, nikoli nezávislé a vlastně se vůbec nekonalo, uvedl Evropský soud pro lidská práva. Český stát má cizinci za nemajetkovou újmu zaplatit 12 800 euro, tedy přes 300 tisíc korun.
Rozsudek vyhlásil Evropský soud pro lidská práva ve čtvrtek 6. října 2022. Stížnost k ESLP podal Turek v roce 2015.
V případu však jde o události, které se odehrály v roce 2013: Dne 16. října 2013 byl stěžovatel vyhoštěn ze Švýcarska do České republiky. Po příletu na Letiště Praha v 11:30 byl Ředitelstvím cizinecké policie zadržen pro účely řízení o správním vyhoštění. Následně mu byla provedena osobní prohlídka, při které byly nalezeny léky, které byly dočasně zabaveny, stojí v popisu faktů.
Při prvním pohovoru za přítomnosti tlumočníka ve 13:30 stěžovatel uvedl, že jeho duševní a fyzické zdraví je dobré a že neužívá žádné léky. O hodinu později byl informován o zahájení řízení o jeho správním vyhoštění; při té příležitosti znovu potvrdil, že se cítí dobře, ale uvedl, že pravidelně užívá sedativa a analgetika.
Následně cizinecká policie vydala rozhodnutí o vyhoštění a zákaz vstupu na území EU na pět let, jakožto i příkaz k zajištění stěžovatele ve vazbě ve středisku pro cizince Bělá-Jezová. Kvůli agresivitě cizinecká policie navrhla jeho umístění v přísném režimu.
Mohlo by vás zajímat
Na tomto místě se popis událostí stran rozchází, upozorňuje v rozsudku Evropský soud pro lidská práva.
Úplný text rozsudku Evropského soudu pro lidská práva je zde.
O násilí na letišti zaslechla rok poté advokátka
Podle svých slov se Turek obával další prohlídky, což se prý snažil vysvětlit policistovi. “Ten mu řekl, aby držel hubu, udeřil ho pěstí do čelisti a pak ho udeřil obuškem do břicha. Když vykřikl bolestí, přijeli další dva policisté a začali do něj kopat a bít obušky. Podařilo se mu utéct na toalety, kde se zamkl, což vedlo k tomu, že policisté použili slzný plyn. Neschopen dýchat a se zavřenýma očima spadl na zrcadlo a rozbil ho. Ztratil vědomí a probudil se celý od krve a pevně spoutaný, zatímco se ho policisté snažili před kolemjdoucími posadit na invalidní vozík, aby ho dostali do sanitky. Když protestoval a snažil se upoutat pozornost veřejnosti, byl znovu bit obušky. Policisté opět použili slzný plyn a nasadili mu pouta, načež byl převezen k lékařskému vyšetření do Motolské nemocnice,“ cituje Soud výpověď cizince.
Stěžovatelova výpověď o událostech byla podpořena čestným prohlášením paní B. S., advokátky Organizace pro pomoc uprchlíkům, která 17. ledna 2014 údajně zaslechla policistu, jak na letišti sociálnímu pracovníkovi popisoval incident týkající se stěžovatele. Podle čestného prohlášení policista stěžovatele zasáhl, když nesouhlasil s další prohlídkou jeho věcí a způsobil mu zlomeninu nosu, čímž se policista zřejmě chlubil.
Vláda: Rozběhl se proti zrcadlu a chtěl si střepy rozbít hlavu
Podle verze české vlády šlo o tři incidenty. První se odehrál po informaci, že cizinec bude předán do Bělé – Jezové. „Začal napadat dva policisty, a proto byl spoután opaskem. „Po žádosti, aby mu sundali pouta, aby mohl jít na toalety, se stěžovatel rozběhl k zrcadlu, zlomil ho ramenem nebo hlavou a pokusil se zranit střepy skla.“ Po neúspěšné žádosti, aby od jednání upustil, použili policisté donucovací prostředky, sevření a použití plynu, aby si stěžovatel neublížil a znovu mu nasadili pouta. „Při této události nedošlo k žádnému zranění stěžovatele,“ stojí v rozhodnutí Soudu.
Druhý incident se odehrál poté, co se cizinci podařilo sundat si pouta a napadnout policisty. Podle zúčastněných policistů se stěžovatel zranil, když se s nimi pral a bil hlavou o zem. Třetí incident nastal po příjezdu lékaře, který rozhodl k převozu na lékařský pokoj na letišti. Když ho tam vezli na vozíku, pokusil se policistu kousnout do lýtka. „V reakci na to policisté potřetí přistoupili k donucovacím prostředkům, včetně slzného plynu aplikovaného z bezprostřední blízkosti stěžovatelových očí. Stěžovateli byla znovu nasazena pouta a další zranění utrpěl opakovaným úderem hlavy o podlahu.“ Podle policisty mohl být cizinec pod vlivem omamných nebo psychotropních látek.
Lékaři: Agresivní, spolupráce neschopen
Agresivitu cizince potvrzuje i lékařská zpráva záchranné služby, která ho převážela k ošetření do nemocnice v Motole.
Stav pokračoval i v Bělé-Jezové, kde cizince převzal lékař. „Asi ve 22.30 hodin byl stěžovatel převezen do psychiatrické léčebny v Kosmonosích, kde byl vyšetřen, byla mu diagnostikována porucha osobnosti a podána uklidňující medikace. Vzhledem k vážné agresivitě a nedostatečné spolupráci stěžovatele nebyla nemocnice schopna zajistit jeho pozorování v nemocnici, kde by mohl ohrozit další pacienty. Psychiatrička ve své zprávě uvedla, že nelze vyloučit, že stěžovatel bude své účelové chování opakovat i s ohledem na jeho stresový stav z nedostatku nikotinu, a že pozorování v Bělá-Jezová bylo na místě.“
GIBS nenašla nezákonnost, státní zástupce příslušnost
Jak dále vyplývá z rozhodnutí Soudu, incident na letišti vyšetřovala GIBS z úřední povinnosti. Opatření policie shledala přiměřená a zákonná.
„Dne 21. října 2013 byl stěžovatel vyslechnut komisařem odboru kriminální policie krajského ředitelství policie. Kromě konfliktu s policisty na letišti uvedl, že se deset let léčil na psychiatrii a již několikrát se pokusil o sebevraždu. Dne 17. října 2013 se rozhodl oběsit, protože se cítil osamělý a chtěl požádat o azyl. Dodal, že pokud bude muset zůstat v cele déle sám, udělá to znovu,“ stojí v rozsudku ESLP. Vyšetřování neprokázalo, že by cizinci k pokusu někdo napomáhal.
Dne 21. listopadu 2013 podal stěžovatel z Turecka trestní oznámení na GIBS, uvádí se dále v popisu událostí. „Městský státní zástupce v Praze dne 24. dubna 2014 sdělil stěžovateli, že státní zástupce není příslušný k přezkumu jednání GIBS, neboť stěžovatel nezahájil žádné trestní řízení. Dále na základě skutečností tvrzených stěžovatelem a zjištěných GIBS (zejména skutečnost, že nebylo objektivně prokázáno nepřiměřené použití síly ze strany policistů), státní zástupce neshledal důvody pro přijetí jakýchkoli opatření podle § 157 odst. 2 trestního řádu. To však stěžovateli nebránilo domáhat se náhrady škody občanskoprávní žalobou,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Ústavní soud stížnost odmítl jako nepřípustnou
Dne 11. března 2014 podal stěžovatel ústavní stížnost. S odvoláním na články 3, 5, 8 a 14 Úmluvy napadl údajné špatné zacházení ze strany příslušníků cizinecké policie Letiště Praha, rozhodnutí o jeho zadržení v přísném režimu ve středisku Bělá-Jezová a reakci GIBS na jeho trestní oznámení, popisuje dále ESLP. Ústavní soud stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Dne 15. dubna 2014 požádal cizinec z Turecka podle zákona o odpovědnosti státu (zákon č. 82/1998 Sb.), aby mu Ministerstvo vnitra přiznalo náhradu nemajetkové újmy způsobené protiprávním jednáním úřadů, a to špatným zacházením na letišti Výsledkem bylo několik zranění a jeho umístění pod přísný režim před a po pokusu o sebevraždu, stojí doslova v rozsudku. Žádost byla zamítnuta rozsudkem soudu v roce 2017.
Poté ESLP shrnul stanovisko Evropského výboru pro prevenci před mučením a nelidským zacházením nebo trestáním (CPT) z praxe v různých zemích. Z Rakouska, Slovenska, Dánska či Malty: Pokud jde o použití pepřového spreje proti cizím státním příslušníkům zbaveným svobody, CPT uvedl ve zprávě o návštěvě na Maltě:„… pepřový sprej je potenciálně nebezpečná látka a neměl by být používán v uzavřených prostorách a nikdy by neměl být nasazen proti jakékoli osobě, která již byla pod kontrolou. CPT zdůrazňuje, že zaměstnanci pracující v imigračních detenčních zařízeních by neměli být standardně vybaveni obušky, pouty nebo pepřovým sprejem.“
„Podle Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění a použití chemických zbraní a o jejich zničení ze dne 13. ledna 1993 se slzný plyn nebo tzv. ,pepřový sprej´ nepovažují za chemické zbraně (smlouva obsahuje přílohu se seznamem názvů zakázaných chemických produktů). Použití takových metod je povoleno pro účely vymáhání práva, včetně zvládání domácích nepokojů. Úmluva vstoupila v platnost pro Českou republiku dne 29. dubna 1997,“ stojí v rozsudku.
Soud: Jednání GIBS je pozoruhodné
Poté Evropský soud pro lidská práva rozhodl: „Pokud jde o projednávanou věc, Soud zaprvé uvádí, že přezkoumání donucovacích prostředků použitých vůči stěžovateli na letišti bylo provedeno z vlastní iniciativy nadřízenými policisty Ředitelství cizinecké policie den po incidentu. Použití donucovacích prostředků proti stěžovateli, jak je nahlásili zúčastnění policisté, bylo shledáno za zákonné a přiměřené. Později, opět především na základě hlášení zainteresovaných policistů, vedoucí odboru vnitřní kontroly Ředitelství cizinecké policie ani nadřízený policejní komisař nezjistili žádné protiprávní jednání policistů.“
„V projednávané věci je však pozoruhodné, že se GIBS nejprve omezila na to, že požádala oddělení vnitřní kontroly Ředitelství cizinecké policie, aby incident na letišti znovu prošetřilo, aniž by považovala za nutné provést vlastní vyšetřování. Do vyšetřování se zapojila až dne 27. listopadu 2013, tedy pět týdnů po incidentu na letišti, kdy stěžovatel podal formální trestní oznámení přímo tomuto orgánu,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku.
Soud: Zdá se, že GIBS reálně nic nevyšetřuje
Podle Soudu je ještě důležitější, že ačkoli bylo povinností GIBS zajistit, aby bylo provedeno účinné a nezávislé vyšetřování a aby byla přijata příslušná opatření, která mohla zjistit příčinu zranění stěžovatele a odpovědnost podezřelých policistů, GIBS neprovedla žádná vyšetřovací opatření. „Nevyslechla například stěžovatele, zúčastněné policisty, lékaře, který stěžovatele vyšetřoval na letišti nebo autorku čestného prohlášení předloženého stěžovatelem. Místo toho se zdá, že na základě pokynu státního zástupce omezila své šetření na posouzení stěžovatelova prohlášení ze dne 21. října 2013, které se týkalo zejména jeho pokusu o sebevraždu, a na zprávy zúčastněných policistů o použití donucovacích opatření,“ uvádí se v rozsudku Soudu.
„Rovněž se zdá, že ve svém konečném závěru, že nebyl spáchán žádný trestný čin, se GIBS do značné míry opírala o zjištění učiněná oddělením vnitřní kontroly Ředitelství cizinecké policie, které, jak bylo uvedeno výše, postrádalo požadovanou hierarchii a institucionální nezávislost. Ve světle informací, které má Soud k dispozici, by se zdálo, že GIBS se nezapojuje do žádného skutečného vyšetřování, pokud výsledky vnitřní policejní inspekce neukážou, že trestný čin mohl spáchat policista. Podle názoru Soudu však taková praxe obecně nemůže splňovat procesní požadavky článku 3 Úmluvy.,“ uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva.
Zásah nebyl nepřiměřený. Jen nebyl GIBS vyšetřen
Soud rovněž poznamenává, že GIBS řádně neinformovala stěžovatele o průběhu a výsledku vyšetřování, aby mimo jiné zabránila jakémukoli zdání tajné dohody nebo tolerování protiprávního jednání.
„Výše uvedené úvahy jsou dostatečné k tomu, aby umožnily Soudu dospět k závěru, že vyšetřování stěžovatelových obvinění ze špatného zacházení ze strany policie nesplňovalo požadavky Úmluvy na nezávislost a účinnost vyšetřování a nezajistilo stěžovatelovu účinnou účast. Došlo tedy k porušení procesního aspektu článku 3 Úmluvy,“ uvedl Soud s tím, že jde o porušení procesního charakteru.
Co se týče obsahu článku 3 Úmluvy, tedy samotného zásahu na letišti, dal Soud českému státu za pravdu. „V projednávané věci Soud ze spisu uvádí, že policisté použili pepřový sprej v prostorách letiště poté, co se předchozí použití ručních technik neosvědčilo a v době, kdy stěžovatel, který projevoval aktivní odpor, nebyl pod jejich úplnou kontrolou, zejména během incidentu č. 1, když se ocitl sám na toaletách a choval se velmi nebezpečně. Je také podstatné, že stěžovateli byl zajištěn rychlý přístup k lékaři přímo na letišti a že netvrdil, že by po vystavení se plynu trpěl některým z vedlejších účinků, ani nemocniční lékaři žádné takové nepříznivé účinky nezmínili. Soud je tedy toho názoru, že použití pepřového spreje za okolností projednávané věci nebylo nepřiměřené nebo protiprávní,“ stojí v rozhodnutí ESLP.
Soud se dokonce policistů zastal
Konečně se Soud domnívá, že v době incidentů na letišti nebylo možné, aby policisté věděli, pouze na základě léků nalezených u stěžovatele a jeho prohlášení o užívání sedativ a analgetik, že může být ve zranitelném stavu v důsledku psychosociální poruchy. Taková porucha byla diagnostikována později, uvedl Soud s tím, že vláda poskytla věrohodné vysvětlení, jak ke zraněním cizince došlo.
„S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že pokud jde o materiální část článku 3 Úmluvy, nedošlo k porušení tohoto ustanovení, pokud jde o údajné špatné zacházení stěžovatele na letišti,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Evropský soud pro lidská práva poté přiřkl cizinci náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 12 800 euro. Částku musí vláda ČR zaplatit do tří měsíců nebo požádat Soud o postoupení případu k Velkému senátu.
Irena Válová
