Politika EU k zastavení úbytku biologické rozmanitosti selhala. EU proto navrhuje nařízení s právně závaznými cíli. Podle nich mají být do roku 2050 obnoveny všechny zaniklé nebo poškozené ekosystémy, zastaven úbytek rozmanitosti a EU má ukázat celosvětovou vedoucí úlohu při ochraně přírody. Obnoveny budou druhy a jejich stanoviště, znovu zavodněna rašeliniště, sídelní městská zeleň stoupne o 5%. Státy vypracují národní plány pro obnovu přírody, které předloží Evropské komisi. Zlepší se odolnost potravinových systémů.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody projedná na své aktuální schůzi Senát. Nařízení má vstoupit v platnost v roce 2024. Materiál má celkem 137 stran.
„Evropská unie dosud úbytek biologické rozmanitosti zastavit nedokázala. Z nedávné studie dokončené v rámci hodnocení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 vyplývá, že EU v letech 2011–2020 nedokázala úbytek biologické rozmanitosti zastavit. Nesplnila dobrovolný cíl obnovit do roku 2020 alespoň 15 % poškozených ekosystémů. Vyhlídky pro biologickou rozmanitost a ekosystémy jsou neradostné a ukazují, že současný přístup nefunguje,“ uvádí se hned v úvodu evropského nařízení. „Hodnotící studie této strategie identifikovala jako jeden z důvodů selhání obnovy ekosystému právě dobrovolnou, a nikoli právně závaznou povahu cílů,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu nařízení.
Proto Evropský parlament i Rada vyzvaly Komisi, „aby se odklonila od dobrovolných závazků a navrhla ambiciózní a inkluzivní strategii, která by pro EU a její členské státy zavedla právně závazné (a tudíž vymahatelné) cíle“.
Dalším důvodem je podle návrhu nařízení situace ve světě: „Nedávný geopolitický vývoj dále zdůraznil potřebu zajistit potravinové zabezpečení a odolnost potravinových systémů. Nárůst cen komodit a obavy ohledně celosvětového zabezpečení potravin vyžadují, aby se řešila slabá místa, jako je závislost na dovozu, a urychlil se přechod k potravinovým systémům, které jsou udržitelné a odolné.“
Nařízení se nevyhne ani městům: „Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni došlo ke zvýšení celkové rozlohy sídelní zeleně ve městech, v menších městech a na předměstích nejméně o 3 % jejich celkové rozlohy v roce 2021 do roku 2040 a nejméně o 5 % této rozlohy do roku 2050,“ stojí v nařízení.
Závazné cíle a povinnosti pro škálu ekosystémů
Také stav odolných potravinových systémů má zajistit obnova ekosytému, která se týká pevniny i moře. „K dosažení tohoto cíle návrh stanoví několik závazných cílů a povinností v oblasti obnovy, a to pro širokou škálu ekosystémů. Tato opatření by se měla do roku 2030 týkat alespoň 20 % pevninských a mořských oblastí EU a do roku 2050 všech ekosystémů, jež potřebují obnovu. Návrh je dále podporován prováděcím rámcem, který má převést cíle v činy tím, že se připraví a provedou národní plány na obnovu přírody,“ uvádí se v nařízení.
„Návrh tak otevírá cestu obnově a zachování široké škály ekosystémů v EU do roku 2050, s měřitelnými výsledky do roku 2030 a 2040. Dále umožňuje EU, aby přispěla k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a návratu zdravé přírody. Umožňuje také, aby EU ukázala svou celosvětovou vedoucí úlohu při ochraně přírody, zejména na konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, která se bude konat později během roku 2022,“ vysvětluje se v návrhu nařízení.
Přímá použitelnost právních předpisů, vyloučení černých pasažérů
Proč EU sáhla formálně k nařízení? „Cílů tohoto návrhu lze nejlépe dosáhnout prostřednictvím nařízení, aby se zajistila přímá použitelnost právních předpisů. Členské státy mají povinnost přispět k dlouhodobému cíli zavedením národních plánů na obnovu přírody, jež stanoví opatření na obnovu nezbytná ke splnění cílů a povinností týkajících se jednotlivých ekosystémů. Vzhledem k tomu, že nařízení není nutno provádět ve vnitrostátním právu, znamená to, že v porovnání se směrnicí mohou být opatření na obnovu zahájena v praxi dříve,“ odpovídána otázku důvodová zpráva.
Právně závazným cílem „přispívat k nepřetržité, dlouhodobé a trvalé obnově biologicky rozmanité a odolné přírody v pevninských i mořských oblastech Unie obnovou ekosystémů“ pak EU stanoví rámec. V něm členské státy zavedou opatření na obnovu, která se budou do roku 2030 týkat alespoň 20 % pevninských a mořských oblastí EU a do roku 2050 všech ekosystémů, jež potřebují obnovu. Hlavním záměrem je stav roku 2050, kdy podle nařízení „budou všechny ekosystémy obnovené, odolné a náležitě chráněné“. „Milníkem je nasměrovat biologickou rozmanitost v Evropě do roku 2030 na cestu k obnově,“ dodává k tomu důvodová zpráva.
Cesta k obnově od roku 2030 bude přínosem pro člověka, planetu, klima i naše hospodářství. Podle důvodové zprávy je nařízení vhodné rovněž proto, že řeší problém přeshraničně, a tudíž budou vyloučeni „černí pasažéři“, tedy státy, které dobrovolně obnovu nevykonávají. Přidanou hodnotou nařízení je podle důvodové zprávy rovněž jeho komplexnost.
EU zvrátí pokles populace opylovačů a vrátí ptáky na pole
Jak bude takové ustanovení vypadat? „Členské státy do roku 2030 zvrátí pokles populací opylovačů a poté dosáhnou rostoucího trendu populací opylovačů, které budou po roce 2030 měřeny každé tři roky, dokud nebude dosaženo uspokojivých úrovní stanovených v souladu s čl. 11 odst. 3.,“ uvádí se v návrhu nařízení s tím, že „Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví metodu monitorování populací opylovačů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 21 odst. 2.“
Rozsáhlý článek pak pojednává o návratu polních ptáků: „Členské státy zavedou opatření na obnovu, která zajistí, aby indikátor běžných druhů polních ptáků na vnitrostátní úrovni založený na druzích uvedených v příloze V, u něhož se hodnota indikátoru ke dni měsíce následujícího 12 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost rovná 100, dosáhl těchto úrovní: a) 110 do roku 2030, 120 do roku 2040 a 130 do roku 2050, pokud jde o členské státy uvedené v příloze V, jejichž populace polních ptáků jsou z historického hlediska více poškozeny; b) 105 do roku 2030, 110 do roku 2040 a 115 do roku 2050, pokud jde o členské státy uvedené v příloze IV, jejichž populace polních ptáků jsou z historického hlediska méně poškozeny,“ uvádí se v Článku 9 nařízení, které se týká „obnovy zemědělských ekosystémů“.
Příloha č. V na straně 117 celého materiálu pak zmiňuje i Českou republiku: „Členskými státy s historicky více poškozenými populacemi polních ptáků“ se rozumí členské státy, v nichž polovina nebo více druhů zařazených do vnitrostátního indikátoru běžných druhů polních ptáků dlouhodobě vykazuje negativní populační trend…Mezi tyto členské státy patří: Česko,“ stojí doslova v příloze nařízení. Pro každou zmíněnou zemi pan nařízení uvádí konkrétní seznam ptáků, jejichž populaci je nutné obnovit.
Vnitrostátní indikátor ptáků zemědělské krajiny je složený indikátor sledující několik druhů ptactva, který měří míru změny relativní četnosti druhů polních ptáků ve vybraných zkoumaných lokalitách na vnitrostátní úrovni. Indikátor je založen na speciálně vybraných druzích ptáků, které jsou z hlediska potravy nebo hnízdění závislé na zemědělských stanovištích, vysvětluje příloha V podrobnosti ke zmíněnému článku nařízení.
Krajinné prvky nesmí být využity ani na pastvu či seno
Podle návrhu nařízení jsou krajinné prvky s vysokou rozmanitostí prvky trvalé přírodní nebo polopřírodní vegetace v zemědělském kontextu poskytující ekosystémové služby a podporující biologickou rozmanitost. „K plnění této funkce je nutné, aby krajinné prvky byly co nejméně vystaveny vnějším rušivým vlivům, a tím se zajistila bezpečná stanoviště pro různé taxony; proto musí splňovat následující podmínky: a) nemohou být využívány na zemědělskou produkci (ani jako pastviny nebo na produkci krmiva) a b) neměly by být ošetřovány hnojivem či pesticidy,“ uvádí se v nařízení.
„Půdu ležící ladem lze považovat za krajinný prvek s vysokou rozmanitostí, pokud splňuje kritéria uvedená výše v písmenech a) a b). Za krajinné prvky s vysokou rozmanitostí lze považovat také produktivní stromy jako součást agrolesnického systému s ornou půdou a produktivní prvky v neproduktivních živých plotech, pokud splňují kritérium uvedené výše v písmenu b) a pokud ke sklizni dochází pouze v době, kdy nemůže dojít k ohrožení vysoké úrovně biologické rozmanitosti. Jednotka: procenta (podíl obhospodařované zemědělské plochy),“ pokračuje návrh nařízení.
Podle návrhu nařízení zavedou státy opatření také pro zemědělsky využívané organické půdy, která tvoří odvodněná rašeliniště. „Tato opatření musí být zavedena nejméně pro: a) 30 % těchto oblastí do roku 2030, přičemž alespoň čtvrtina z nich bude zavodněna; b) 50 % těchto oblastí do roku 2040, přičemž alespoň polovina z nich bude zavodněna; c) 70 % těchto oblastí do roku 2050, přičemž alespoň polovina z nich bude zavodněna,“ uvádí se doslova v návrhu.
Za účelem obnovy zemědělských ekosystémů bude muset stát monitorovat tyto údaje: indikátor motýlů žijících v travních porostech; b) zásobu organického uhlíku v minerální složce orné půdy; c) podíl zemědělské půdy s krajinnými prvky s vysokou rozmanitostí.
Opatření se stejným cílem se budou vztahovat také na lesy.
Národní plány předloží státy do roku 2026
Návrh nařízení obsahuje rovněž povinnost sestavit národní plán na obnovu přírody, přijímat opatření, aby se stav nezhoršoval a sbírat data a monitorovat situaci ekosystémů, a to pro každý typ stanoviště a s referenčním areálem 70 let zaznamenané změny.
Národní plány na obnovu přírody předloží státy na začátku roku 2026 Evropské komisi: „Členské státy předloží Komisi návrh národního plánu na obnovu přírody podle článků 11 a 12. Komise návrhy národních plánů na obnovu přírody posoudí do šesti měsíců ode dne jejich obdržení. Při tomto posouzení postupuje Komise v úzké spolupráci s dotčeným členským státem,“ uvádí se v návrhu nařízení.
Jak vyplývá z návrhu nařízení, pro posouzení národních plánů na obnovu přírody budou třeba externí poradci. Na ty je určena částka 600 tisíc euro ročně. V přípravné fázi bude Komisi podporovat agentura EEA, která na svoje angažmá potřebuje 3 406 000 euro do roku 2027.
Rovněž o přijatých opatřeních a výsledcích monitoru budou státy podávat zprávy Komisi. „Komise přijme postupem projednávání ve výborech jednotný formát národních plánů na obnovu přírody (včetně např. formátu elektronických zpráv pro seznam říčních bariér) a formát podávání zpráv,“ stojí v harmonogramu u roku 2024.
Národní plány budou členské státy povinny přezkoumat jednou za deset let. Pokrok bude kontrolován od roku 2030 každé tři roky.
Podle důvodové zprávy počítá EU s financováním prostřednictví fondů, ale rovněž i prostřednictvím soukromých peněz.
„V období 2021–2027 budou podpůrné výdaje (pro provádění členskými státy) hrazeny z Evropského zemědělského záručního fondu, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti, programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE), rámcového programu pro výzkum a inovace (Horizont Evropa), Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu, dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a regionálních organizací pro řízení rybolovu, Kosmického programu EU, Nástroje pro propojení Evropy, Evropského sociálního fondu plus, Programu InvestEU, mechanismu civilní ochrany Unie a vnitrostátního financování členskými státy EU a ze soukromých zdrojů,“ uvádí se v důvodové zprávě.
Irena Válová
