Již řadu měsíců oblast veřejných zakázek ovládá zvyšování cen. Jak v této situaci postupovat při přípravě, zadávání a plnění veřejných zakázek? Nyní již nejde pouze o výklad § 222 zákona o zadávání veřejných zakázek, kterému se věnovala jedna z uplynulých konferencí České justice, její záběr je širší. Problematiku zodpovědného přístupu k zadávání, zejména s ohledem na řízení cenového rizika na metodickém dnu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) diskutovala toto úterý místopředsedkyně Markéta Dlouhá, ředitel odboru veřejných zakázek Michal Kobza a hosté Michal Petřík a Jan Vašek z týmu časopisu Veřejné zakázky.
Odborníci přiblížili, jak důležitá je pro zadavatele příprava před zahájením zadávacího řízení, tedy jakým způsobem může zadavatel nastavit zadávací podmínky, aby se vyrovnal s náhlými změnami cen v době plnění zakázky. Další část konference se pak týkala možnosti změn závazků ze smlouvy. Hosté z časopisu Veřejné zakázky na závěr ukázali na modelových případech strategii zodpovědného nákupu.
Co vlastně označuje termín „cenové riziko“? Jde o pravděpodobnost, že se tržní ceny změní
oproti původně sjednaným. Strana, která ho nese, na transakci buď vydělá či prodělá. Rizikem pro zadavatele je, že dodavatel sníží kvalitu plnění, vypoví smlouvu nebo například zkrachuje. Zadavatel také musí zaplatit více, než původně předpokládal, neobdrží plnění nebo musí investovat hledání nového dodavatele a vyjednávání nových podmínek. „Na všechna možná rizika je potřeba se dívat do smluv a hledat je. K tomu by měly sloužit předběžné tržní konzultace,“ uvedl ředitel odboru veřejných zakázek antimonopolního úřadu Michal Kobza. Všichni zadavatelé přitom řeší nárůst cen – že by někdo řešil pokles je prakticky nemožné.
A jaké užitečné nástroje na řízení cenového rizika podle odborníků existují? Lze například přesunout riziko na dodavatele stanovením pevné ceny. Na riziku se mohou podílet také oba subjekty, pokud například nakoupí věci dopředu „na sklad“, využijí substituty apod. Mýtem ovšem je, když si zadavatel myslí, že se ho cenové riziko netýká, protože má neprůstřelnou smlouvu nebo že cenové riziko zmizí, když jho přesuneme na dodavatele. Tak to ale podle odborníků nefunguje. „Zodpovědný zadavatel by měl myslet na to, že by neměl jít třeba do smluv na 4 roky,“ řekl k turbulentní ekonomické době Kobza s tím, že cenové riziko je krátkodobý problém a za pár měsíců se situace uklidní.
Panelisté v prvním bloku dále apelovali na důležitost předběžných tržních konzultací (PTK – (§ 33 ZZVZ). Ty jsou efektivním nástrojem nejen v ekonomicky nestabilní době, který zadavateli dává informace o situaci na trhu. Jsou vhodné zejména ke specifikaci předmětu plnění, či ke zjišťování reakce trhu na záměr a požadavky zadavatele, zvyšují efektivitu hospodářské soutěže a ÚOHS je podporuje.
Pořádání PTK je vhodné předem oznámit a umožnit co největšímu počtu účastníků. Dodavatelé, kteří se zúčastní PTK, nesmí být zvýhodněni oproti těm, kteří se jich nezúčastní – např. u lhůty pro doručení nabídek. Zápis, záznam nebo souhrn hlavních prvků komunikace z PTK je pro zajištění transparentnosti žádoucí zpřístupnit všem účastníkům zadávacího řízení, ideálně učinit jej součástí zadávací dokumentace. „PTK není přátelský pokec s dodavateli, ale významný procesní krok nákupu,“ zdůraznil Michal Kobza.
Pokud už někdo PTK na podobnou věc dělal, je dobré se s ním poradit. Analýza PTK pak zabere třikrát více času, než konzultace samotná.
V prvním bloku došlo také na praktický příklad zakázky za 180 milionů korun. Cenové riziko bylo vyřešeno tím, že se soutěžilo na pevnou cenu a dodavatel musel počítat s 5 procentní rezervou.
Z PTK plynou podle zástupců ÚOHS spíše pozitiva, než rizika. To dokládají na jednom z případů, které Úřad šetřil.
Rozhodnutí Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ
Realizaci PTK nelze považovat za postup či úkon, který směřuje k zadání veřejné zakázky, neboť v nich není projevena jednoznačná vůle zadavatele přistoupit k přímému uzavření smlouvy. Jedná se o postup před zahájením zadávacího řízení, v rámci kterého zadavatel získá informace, na základě nichž zjistí, zda vůbec, a za jakých podmínek, je možné na trhu získat jím požadované plnění. Pokud zadavatel na základě PTK zjistí, že je reálné jím požadované plnění na trhu získat, může následně zahájit konkrétní zadávací řízení či využít možnosti výjimek z takového postupu, které ZZVZ umožňuje, přičemž při stanovení požadavků na plnění a zadávacích podmínek může zadavatel využít tímto způsobem získané informace. Výsledkem PTK může být i zjištění, že není reálné na trhu požadované plnění získat a žádné zadávací řízení či jiný postup za účelem získání původně plánovaného plnění nemusí být zahájeno. Informace získané na základě PTK mohou zadavateli dále pomoci stanovit předpokládanou hodnotu předmětu plnění a tím i určit, jakým postupem bude veřejnou zakázku zadávat.
V rámci zadávacích podmínek má zadavatel možnost využít tzv. vyhrazené
změny závazku (§ 100 ZZVZ). Taková změna se může týkat rozsahu dodávek, služeb nebo stavebních prací, ceny nebo jiných obchodních nebo technických podmínek. Vhodné začlenění vyhrazené změny závazku v rámci zadávacích podmínek může být velmi dobrým nástrojem pro řešení určitých situací, které mohou nastat v průběhu plnění veřejné zakázky. Pozor však na jednoznačnost vymezení vyhrazené změny závazku – viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 46/2019-56 ze dne 29.5.2020.
Závěr prvního bloku řešil problematiku inflačních doložek. Ty se vypočítávají podle ukazatelů Českého statistického úřadu (ČSÚ). Důležité je podle metodických pokynů ÚOHS zvolit relevantní index růstu cen, přičemž spotřebitelský index není ideální. O jeho růstu rozhodují například i ceny tabáku či alkoholu.
Prezentaci z prvního bloku si můžete stáhnout zde.
Metodické dny jsou pravidelná setkání pořádaná Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, která jsou určena zejména pro zadavatele a dodavatele. Každý metodický den je zaměřen na specifické téma, jež je určeno zejména v souvislosti se změnami legislativy nebo na základě zkušeností z rozhodovací praxe.
(epa)
