Otázkou, zda je možné v České republice povolit eutanazii jen na základě znění Listiny, přestože občanský ani trestní zákoník ji nepřipouštějí, se nedávno zabýval Nejvyšší soud (NS). S dovoláním se na NS obrátil muž s nevratně poškozenou páteří, který neuspěl u soudů s žádostí o souhlas s podáním smrtící dávky léku. NS dovolání vyhověl a věcí se tak bude muset znovu zabývat okresní soud.
Žalobu na stát, respektive Ministerstvo zdravotnictví, podal muž s určeným opatrovníkem s tím, že už nadále nechce žít ve státě, který považuje za „zlodějský, zabijácký a fašistický“.
Muž má nevratně poškozenou páteř, poškozené dolní končetiny, trpí bolestmi a je předpoklad pouze zhoršování zdravotního stavu. Další život tak považuje za nedůstojný, a proto se domáhá žalobou přivolení soudu k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanazie. Je totiž přesvědčen, že součástí práva na život, garantovaného Listinou základních práv a svobod, resp. práva na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny, je i právo na důstojnou smrt.
Žalobu nejprve zamítl okresní soud a posléze i odvolací soud s tím, že eutanazie není v České republice povolena a jednání, jehož se žalobce po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu.
Podle odvolacího soudu je dle § 91 občanského zákoníku člověk nedotknutelný. Tomu odpovídá i čl. 7 Listiny, který též prohlašuje nedotknutelnost osoby. Nedotknutelnost člověka primárně vyjadřuje zapovězení jakýchkoli nezákonných či neoprávněných zásahů do jeho duševní a tělesné integrity. A takový zásah, který se neopírá o některý zákonem stanovený či uznávaný důvod, je tedy podle odvolacího soudu neoprávněný a představuje narušení ochrany osobnosti člověka.
Právo na život nebo důstojnou smrt
K ústavněprávní argumentaci žalobce odvolací soud vysvětlil, že soudem prvního stupně citované právní předpisy, zejména trestní zákoník, neodporují Listině. Byť je z Listiny zřejmé, že zde v opozici stojí dvě základní lidská práva, a to právo na život dle článku 6 Listiny a žalobcem akcentovaná práva obsažená v článku 10 Listiny, zejména právo na lidskou důstojnost, a v článku 7 Listiny, tedy osobní nedotknutelnost jedince a ochrana soukromí, tak ani hodnocení kolize proti sobě stojících základních práv nemůže vést k vyhovění návrhu a k nahrazení chybějící zákonné úpravy asistované smrti.
Podle odvolacího soudu je případně na zákonodárci, aby podle své úvahy přijal takovou úpravu, která zabezpečí adekvátně ochranu proti zneužití eutanazie a vymezí striktní podmínky pro její aplikaci a výkon.
Podanému dovolání však vyhověl NS, když žalobu ani neodmítl, ani nezamítl a vrátil věc k rozhodnutí soudu první instance. Podle NS totiž primárně není z žaloby zřejmé, čeho přesně se muž domáhá, neboť pojem eutanazie není jednoznačný. A s ohledem na to, že soudem případně schválený zásah by se řídil zákony o zdravotních službách, vyžaduje to přesnější popis požadovaného zásahu.
Smrt z milosti
„V projednávané věci se žalobce domáhá (jak bylo vyloženo výše „obecnou“ žalobu v řízení sporném) aby „mu byla umožněna eutanázie“. Slovo „eutanazie“ pochází z řeckého jazyka: εὐθανασία (euthanasia) a v prvním přiblížení znamená „dobrá smrt“. Uvedený výraz však neoznačuje pouze dobrou smrt, ale také snadnou smrt, šťastnou smrt, nenásilnou či bezbolestnou smrt. Ve svém původním významu není „eutanazie“ omezena na popis jednání lékaře, ale v obecné rovině znamená nějakou osobu usmrtit či ji nechat zemřít, přičemž je toto jednání vedeno starostí o zájmy této osoby. Podle etymologického významu slovo eutanazie znamená „dobrou smrt, resp. smrt z milosti, lehkou, bezbolestnou smrt“. Pojem eutanazie je tak tradičně vnímán jako nejednoznačný a kontroverzní výraz. Jindy je eutanázie definována odlišně jako ‚jednání nebo opomenutí, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím‘,“ popisuje se v odůvodnění NS.
Z toho podle NS plyne, že „eutanazie“ je pojmem, který bez dalšího upřesnění není způsobilý jednoznačně definovat zásah, jež má být na základě souhlasu soudu proveden.
V daném sporu muž podle NS žádá podle všeho o tzv. vyžádanou eutanazii, i proto je nutné, aby bylo v žalobě jasně popsáno, jaký konkrétní zásah a jaký podrobně popsaný způsob má být předmětem rozhodování soudu.
Žalobou se tak bude opět zabývat prvoinstanční soud, který bude muset vyjasnit, o co přesně žalobce žádá. A také se vypořádat s navrženými důkazy, popřípadě zdůvodnit, proč je odmítá provést.
Petr Dimun
