Zřejmě jen malý krůček chyběl k tomu, aby se soudkyně Marcela Buštová vrátila z Brna bez taláru. Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) totiž v závěru veřejného jednání konstatoval, že jen stěží hledal důvody k tomu, aby návrhu předsedy Okresního soudu v Mělníce na řešení ultima ratio v jejím případě nevyhověl. Soudkyně má totiž s průtahy problémy už řadu let a v poslední době se problémy stupňují. A to i přesto, že má vytvořeny nadstandardní podmínky na úkor zbylých tří soudkyň trestního oddělení.
Soudkyně OS v Mělníce, které do vypršení mandátu chybí pouhé tři roky, čelí výhradám ke své práci už delší dobu. Podle místopředsedkyně soudu Markéty Martincové, která zastupovala kárného navrhovatele, jde především o nedůvodné průtahy řízení v trestní agendě. „Vždy jde o stejnou situaci – nekoncentrovanost a nekoncepčnost při vedení případu. Nejsou dodrženy lhůty pro první jednání, často odročuje bez právního důvodu, nevyužívá dostatečně čas, který má k dispozici. Týká se to i vazebních věcí. Jde o setrvalý stav, kdy už v roce 2015 při nástupu nového předsedy soudu byl zjištěn sedmiletý nedodělek. Vážná pochybení konstatovala také hloubková kontrola nadřízeného soudu v roce 2018. Vedení soudu se jí snažilo maximálně vyjít vstříc – k ruce dostala jen pro svojí potřebu vlastní zkušenou asistentu v situaci, kdy na civilním úseku se o jediného asistenta dělí dvanáct soudců, od ledna 2020 jí byl snížen nápad nových trestních věcí na polovinu a od ledna letošního roku byl zcela zastaven, to vše samozřejmě na úkor zbývajících tří soudkyň trestního úseku.“
Ani to podle Martincové nepomohlo a nedodělky přetrvávají dodnes ve velkém rozsahu. Snaha vedení najít společnou řeč a udržitelnou pozici soudkyně je marná – Buštová jakékoliv pochybení od začátku popírá a chybí jakákoliv známka sebereflexe a snahy o zlepšení. Po dvou výtkách z let 2019 a 2020 proto následovala kárná žaloba z října 2021, která obsahovala 14 vytýkaných skutků. Ani to ale nepřineslo sebemenší zlepšení, po necelém půlroce byla tedy ještě rozšířena na přibližně šest desítek případů. Vedení soudu s ní už do budoucna na trestním úseku nepočítá a řeší její další uplatnění, dodala Martincová.
Soudkyně nevypovídala
Kárně obviněná soudkyně během jednání důsledně využila svého práva nevypovídat a veškerou argumentaci ponechala na svém právním zástupci Stanislavu Balíkovi. Ten především hned v úvodu zkritizoval samotný kárný návrh i jeho rozšíření, protože prý obsahují případy, které do nich vůbec nepatří jak věcně, tak s ohledem na lhůty: „To je taky důvod, proč jsme nebyli ochotni přistoupit na dohodu o vině a kárném opatření. Kdo by byl ochoten to udělat, je-li řada skutků prekludována? Osobně se kloním k tomu, aby účastníkům byla poskytnuta lhůta, kdy znovu probereme, co skutečně průtah je a co není. Pokud k tomu nedojde, budeme muset soud obtěžovat a detailně oponovat celé řadě skutků.“
Předseda kárného senátu David Hipšr však dal okamžitě důrazně najevo, že k detailnímu probírání jednotlivých spisů prostor nedá: “Pro posouzení zaviněného porušení soudcovských povinností je rozhodující tvrzené období nečinnosti, samotné spisy případů s průtahy nejsou samostatnými věcmi, ale pouze dílčími doklady tvrzeného neřádného postupu – nerozhoduje se tedy o každém spisu zvlášť, ale o tvrzené nečinnosti jako celku… Do spisů jsem nahlédl, a dokud neuslyším konkréta, a doufám, že je neuslyším, nebudeme žádný spis otevírat.“
Ohledně dohody připomněl, že stanoviska obou stran k ní se postupně měnila, ale nyní už není ochoten jednání odročovat, maximálně přerušit na několik desítek minut pro případné vytvoření dohody přímo na místě.
To ovšem vyloučila místopředsedkyně Martincová s odůvodněním, že vedení soudu možnost dohody nabízelo Buštové několikrát. Naposledy se tak stalo před týdnem a soudkyně dohodu vždy rezolutně odmítla.
Mezigenerační spor?
Právní zástupce kárně obviněné kromě výhrad k některým konkrétním případům vyslovil podezření, že může jít i o mezigenerační spor (zejména v reakci na nezvykle negativní hodnocení kárně obviněně ze strany Soudcovské rady OS v Mělníku pozn. red.), který na soudech není podle něj ničím zvláštním. „Doplnění kárného návrhu vlastně potvrzuje to, že smyslem je, jak ´to vyřešit s paní JUDr. Buštovou´, u řady nově zařazených případů se přímo nabízí ono známé: Kdo chce psa bít, hůl si najde.“
Balík se přitom odvolával i na osobní zkušenosti z předchozí praxe ústavního soudce, kdy při psaní několika složitých nálezů i jemu počet nedodělků dočasně prudce vzrostl. „Trestní agenda je velmi ošidná, velmi špatně se měří. Zdánlivá pomalost může být dána i tím, že se soudce snaží najít skutečnou spravedlnost. Jestliže povedeme justici ke statistikám a čárkovému systému, budeme mít sice všechno rychle, ale nemělo by se přitom vytrácet, zda ta rozhodnutí jsou spravedlivá.“ Obhajobu uzavřel konstatování, že jeho mandantka soudí od roku 1999, za tu dobu dostala dvě výtky a před kárným senátem stojí poprvé – odvolání z funkce tedy nelze považovat za adekvátní kárný postih.
Mohlo by vás zajímat
A s tím se nakonec kárný senát ztotožnil, byť podle předsedy Hipšra jen velmi obtížně hledal polehčující důvody pro to, aby nebylo akceptováno navrhované kárné opatření. Jedním z nich byl výrazně snížený počet skutků – JUDr. Buštová byla zprostěna nejen těch, které byly uvedeny až v dodatečná kárném návrhu, ale i některých z návrhu původního, kde se kárný senát neztotožnil s tím, že byly zaviněny soudkyní. Většinou také nešlo o průtahy absolutní, ale jen relativní, které podle je nutno posuzovat velmi opatrně, neboť jejich hodnocení se pohybuje na hraně soudcovské nezávislosti.
Vesměs však prý nemohlo být ani řeči o nějaké koncentrovanosti řízení a „tahu“ vedoucímu k rozhodnutí, například teprve po nařízení termínu hlavního líčení byly činěny pokusy o zajištění účastníků, často neúspěšné.
Přitěžující okolností bylo rovněž to, že neuspokojivý stav přetrvával i po vytvoření zcela nadstandardních podmínek pro práci ze strany vedení soudu a také zjevná absence jakékoliv sebereflexe, počítaje v to i samotné kárné jednání. Proto senát sáhl k druhého nejpřísnějšímu opatření – maximální srážce z platu 30 % po maximální dobu 12 měsíců.
Ivan Holas
