Ruská federace končí k pátku 16. září členství v Úmluvě o lidských právech a základních svobodách. K témuž datu opouští Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a přichází o svého soudce. Stane se tak po šesti měsících od 16. března, kdy Rusko vystoupilo resp. bylo vyloučeno z Rady Evropy. Na výkon rozsudků nad Ruskem dohlédne Výbor ministrů, Rusko je však má za nevykonatelné. Proti zemi u ESLP zůstává 18 tisíc stížností.
Taková událost se v historii Evropského soudu pro lidská práva neděje poprvé. Historicky bylo vůbec první zemí, která vystoupila z Úmluvy a opustila Evropský soud pro lidská práva Řecko v roce 1969. To se znovu stalo členem této mezinárodní smlouvy a Soudu po pěti letech v roce 1974 a je jím dodnes.
Turbulentní právo a politika v turbulentní době
Proces vystoupení Ruské federace z ESLP začal po 24. únoru 2022. Rusko oznámilo odchod z Rady Evropy na začátku března s tím, že běh událostí se stal nevratným a Rada Evropy se stala jen další platformou NATO a EU, jak Česká justice informovala. Rusko bylo členem Rady Evropy od roku 1996.
Dne 15. března 2022 pak Parlamentní shromáždění Rady Evropy hlasováním rozhodlo, že Rusko nemůže být kvůli válce s Ukrajinou členem této instituce, když před tím odebralo Rusku hlasovací práva a práva účasti v dalších orgánech RE. Vyloučení Ruska realizoval její výkonný orgán Výbor ministrů dne 16. března 2022. Současně toho dne ráno obdržel sekretariát generálního tajemníka RE oznámení Ruské federace, že země z organizace vystupuje.
Následovalo několik rezolucí Výboru ministrů administrujících turbulentní události, jakožto i prohlášení předsedy Evropského soudu pro lidská práva, že s okamžitou platností zastavuje vyřizování stížností proti Rusku a činnost soudce Michaila Lobova zvoleného za Ruskou federaci, jak Česká justice informovala. V seznamu soudců u jeho jména několik dní stálo slovo „pozastaven“.
O tři dny později Soud informoval, že plénum Soudu toto rozhodnutí předsedy zrušilo s tím, že Evropský soud pro lidská práva je příslušný vyřizovat stížnosti proti Rusku až do 16. září 2022 v rámci půlročního přechodného období určeného k finančnímu vyrovnání a k technickým záležitostem odchodu Ruska z instituce.
Na obzoru je další konflikt ohledně rozsudků ESLP
Ani datem 16. září 2022 pochybnosti, spory, různé výklady, co se týče postavení bývalého člena Úmluvy, nekončí. Především sama Ruská federace oznámila a poté zákonem schváleným Státní dumou zakotvila, že rozsudky Evropského soudu pro lidská práva jsou po 16. březnu 2022 nevykonatelné a že náhrady škod bude napříště vyplácet pouze v rublech, jak Česká justice rovněž informovala.
Vyplácení náhrad v národní měně není nic neobvyklého, čas od času tak rozhodnou sami soudci ESLP. S prohlášením rozsudků za nevykonatelné však politici a ani soudci zjevně nepočítali. V posledních týdnech a dnech, jak se blížilo datum 16. září 2022 začal Soud doslova chrlit desítky a stovky rozsudků týkající se Ruska týdně, jak vyplývá z databáze Soudu. Na tyto rozsudky však Rusko už nebere ohled.
Rozsudky do Ruska nelze poštou doručit
Jenže Výbor ministrů ve své rezoluci ze dne, kdy bylo Rusko vyloučeno, říká něco jiného: „Dne 16. září 2022 přestává být Ruská federace vysokou smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech. V souladu s usnesením Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. března 2022 zůstává soud příslušný k projednávání stížností namířených proti Ruskou federaci ve vztahu k jednání nebo opomenutí, která mohou představovat porušení Úmluvy, za předpokladu, že k nim došlo do 16. září 2022,“ uvádí Výbor ministrů v rezoluci 2022/3 o právních důsledcích zrušení členství Ruska v RE.
„Výbor ministrů bude i nadále dohlížet na výkon příslušných rozsudků a smírná urovnání a Ruská federace je povinna implementovat je. Ruská federace se má i nadále účastnit schůzí Výboru ministrů, který dohlíží na výkon rozsudků, s cílem poskytovat a přijímat informace o rozsudcích, kde je žalovaným nebo dožadujícím státem, bez práva se účastnit přijímání rozhodnutí výboru ani hlasování,“ stojí doslova v předmětné rezoluci.
Je otázkou, jak ji chce Výbor realizovat, když do Ruska nejsou doručovány žádné rozsudky. Rozhodnutí Soudu jsou publikována pouze v databázi. „Vzhledem k přerušení mezinárodních poštovních služeb do Ruské federace a z Ruské federace a tam, kde jediným způsobem doručování rozhodnutí a rozsudků Soudu stěžovatelům je pošta, se Soud výjimečně rozhodl informovat stěžovatele o rozhodnutích a rozsudcích přijatých Soudem po 1. březnu 2022, pokud jde o stížnosti proti Rusku, pouze prostřednictvím databáze,“ stojí oznámení na webu Soudu.
Anatomie rozchodu: Zaplatit, ukončit kontrakty, nahradit soudce
V memorandu ze 17. března 2022 připraveném sekretariátem generálního tajemníka k legálním dopadům vyloučení státu z Rady Evropy pak stojí, že vyloučená země není po dobu šesti měsíců zproštěna závazků vyplývajícím z Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, musí uhradit své finanční závazky Radě Evropy a Soudu za tuto dobu do konce účetního období, řádně ošetřit a ukončit své zaměstnanecké kontrakty.
Ukončení činnosti se týká i ruského soudce Michaila Lobova zvoleného po dlouhých konzultacích teprve letos v lednu: „Podle článku 20 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách mají pouze Vysoké smluvní strany Úmluvy právo mít soudce u soudu,“ konstatuje memorandum, které je zčásti přepisem rezoluce.
Zvoleného soudce zčásti nahradí Komisař pro lidská práva při Radě Evropy: „S ohledem na funkce svěřené komisaři Rady Evropy pro lidská práva podle čl. 36 odst. Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, bude komisař nadále oprávněn předkládat připomínky a účastnit se slyšení za dotčený stát ve všech případech předložených Soudu ve vztahu k dotčenému státu. Totéž platí pro sdělení adresovaná komisařem Výboru ministrů podle pravidla 9 Pravidel Výboru ministrů pro dohled nad výkonem rozsudků,“ stojí v memorandu.
Exploze stížností na Rusko, Turecko a Ukrajinu
Po 16. září 2022 stále zůstanou nerozhodnuté tisíce případů proti Rusku. Dne 17. března 2022 uvedl předseda Soudu Robert Spano ve své řeči k Výboru ministrů ohledně Ruska toto: „V těchto těžkých dnech, a jsem si jist, že budete souhlasit, nesmíme ztratit ze zřetele fakt, že musíme pokračovat v naší práci klidně a profesionálně… Aktuálně máme 18 000 nevyřízeních případů stížností proti Rusku.“
Poté mimo jiné pokračoval: „Jen čtyři země vytvářely ke dni 1. ledna 70% nevyřízených případů. Za prvé Ruská federace 18 000. Pak přichází Turecko s 12 250 stížnostmi, opět nárůst o 30 % ve srovnání s rokem 2020. Za ním následuje Ukrajina s 11 350 stížnostmi, což odpovídá nárůstu 9% a nakonec Rumunsko s 5 700 stížnostmi, což je nárůst o 4%.“
Předseda Soudu rovněž upozornil na mezistátní spory mezi Ukrajinou a Ruskem, Ruskem a Ukrajinou, Ruskem a Gruzií a Arménií s Ázerbájdžánem. Česká justice již opakovaně informovala, že Soud zamítl námitku Ruska a přiznal přijatelnost stížnosti Ukrajiny ve sporu o Krym. Rovněž o mezistátní stížnosti Nizozemí a Ukrajiny na Rusko ve věci letu MH17, kde se už konalo veřejné slyšení, Česká justice informovala.
Jen tři mezistátní případy proti Rusku obsahují 10 000 stížností, zopakoval předseda Soudu den po vyloučení Ruska z Rady Evropy. Například jde o stěžovatele z řad příbuzných obětí pádu letadla MH17.
Irena Válová
