Bibli psal někdo opilý a zkouřený trávou. Poselství Bible sice má hodnoty, ale nereflektuje vědecké poznatky. Například tam není zmínka o dinosaurech, uvedla polská pophvězda v rozhovoru. Za rouhání dostala pokutu 5 000 zlotých podle polského trestního zákona. Za porušení práva na svobodu projevu zaplatí ženě Polsko deset tisíc euro v konvertované měně, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).
Rozhovor s popovou zpěvačkou, která si říká Doda a prohlašuje se za věřící křesťanku, byl publikován v polském Deníku v srpnu roku 2009, poté přetištěn v tabloidu Super Expres pod názvem „Doda: Nevěřím na Bibli“. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případu stížnosti Rabczewska v. Polsko byl vyhlášen třináct let poté 15. září 2022. Úplné znění rozsudku je zde.
Hvězda: Všichni ti opilci, co sepsali Bibli
Jedna z otázek v rozhovoru zněla takto: „Říkáte, že papež je pro vás autorita, jste věřící, tak proč vidíte někoho, kdo znesvěcuje Bibli a vyjadřuje protikřesťanské nálady? (Jde o přesný překlad – pozn. autorky).
V odpovědi novináři zpěvačka popsala svůj vztah se svým tehdejším partnerem A.D. Poté vysvětlila, že biblické poselství má určitou hodnotu; fakta v něm zobrazená však nereflektují vědecké objevy. „Například v popisu stvoření světa není žádná zmínka o dinosaurech. Stěžovatelka věří ve vyšší moc (siła wyższa), má náboženskou výchovu, ale má na tyto věci své vlastní názory,“ popisuje Evropský soud pro lidská práva ve faktech případu.
Hvězda dále uvedla, že ji více přesvědčily vědecké objevy, a ne to, co popsala jako „spisy někoho poznamenaného pitím vína a kouřením trávy“ (napruty winem i palący jakieś zioła). Na otázku, koho tím měla na mysli, odpověděla, že „všechny ty chlapy, kteří napsali ty neuvěřitelné [biblické] příběhy“.
Víno? Mešní. Tráva? Léčivé rostliny
Dvě osoby, R.N. a S.K., podali proti publikovanému rozhovoru podnět státnímu zástupci s tím, že zpěvačka se dopustila trestného činu podle článku 196 polského trestního zákona. Případ byl nejprve odložen, ale posléze v říjnu 2009 bylo toto rozhodnutí varšavským okresním prokurátorem zrušeno. Naopak varšavská prokuratura s ní zahájila trestní řízení. „Dne 30. dubna 2010 vydal varšavský okresní prokurátor proti stěžovatelce obžalobu za urážku náboženského cítění těchto dvou osob urážkou předmětu jejich náboženského uctívání – Bible svaté,“ stojí ve faktech případu.
Zpěvačka ve vyšetřování prohlásila, že neměla v úmyslu urážet, že respektuje náboženství každého, že její rozhovor nemá být brán vážně, protože pouze používá jazyk mladých lidí plný metafor. Vínem prý myslela mešní víno a trávou léčivé rostliny, které se v době sepsání Bible používaly. Její názory prý vycházejí z historických a vědeckých televizních pořadů, kterých je fanynka.
Polský soud: Mimo meze svobody projevu
Vyslýchán byl rovněž novinář, který se zpěvačkou vedl rozhovor. Případ skončil až v roce 2012 před Okresním soudem ve Varšavě. Soud zpěvačce udělil pokutu ve výši 5000 zlotých, což je v přepočtu asi 1 160 euro.
Varšavský soud uvedl, že v případu došlo ke konfliktu dvou ústavních svobod: Svobody svědomí a víry a svobody projevu. Podle varšavského soudu rovnováhu těchto dvou svobod zajišťuje článek 196 trestního zákona, uvádí se doslova v popisu faktů případu. Poté Evropský soud pro lidská práva cituje stanovisko polského soudu: „Její výroky by neměly být chápány jako spadající do [mezí] svobody projevu.“
Ustanovení § 196 polského trestního zákoníku stanoví:
„Kdo uráží náboženské cítění jiných osob tím, že veřejně uráží předmět náboženského uctívání nebo místo určené pro veřejné náboženské obřady, může zaplatit pokutu, být omezen na svobodě nebo být svobody zbaven až na dobu dvou let.“
Mešní víno nebo víno domácí? Zesměšnění víry
Podle soudu zpěvačka i během vyšetřování pokračovala v zesměšňování víry: Posměšně vysvětlila význam svých prohlášení. Při analýze jejího vysvětlení jako celku bylo dokázáno, že [výroky] nebyly konzistentní: když mluvila o víně, nejprve naznačila, že má na mysli mešní víno, ale poté [řekla] domácí víno, které údajně pili apoštolové cestující s Ježíšem, napsal dále v rozsudku se zpěvačkou varšavský soud.
Soud dále uvedl, že Bible spolu s Tórou představují v křesťanství a v judaismu předmět úcty a jsou inspirovány Bohem. „Zpěvaččiny výroky, že Bible byla napsána pod vlivem narkotik jsou znehodnocením a že její chování přesáhlo chování přesáhlo rámec analýzy nebo kritiky a stalo se nástrojem ubližování jiným osobám. Vyjádřila své názory způsobem, který urazil křesťany a Židy a projevil pohrdání věřícími,“ uvedl varšavský soud, který dospěl k závěru, že prohlášení byla urážlivá a nelze mít za to, že byla učiněna pro umělecké nebo vědecké účely.
„Jednání stěžovatelky bylo záměrné. V souhrnu její jednání naplnilo podmínky trestného činu stanoveného v § 196 trestního zákoníku,“ uvedl polský soud.
Ústavní soud: Trestání urážek kultu je nezbytné
V roce 2012 podal obhájce zpěvačky ústavní stížnost pro neústavnost předmětného článku 196 polského trestního zákona. U polského Ústavního soudu neuspěl. „Ústavní soud shledal …, že trestání přečinu urážení náboženského cítění veřejným urážením předmětu náboženského kultu je z hlediska čl. 31 odst. 3 Ústavy nezbytným omezením ústavní svobody projevu chráněného čl. 54 odst. 1 Ústavy, a tedy použitá opatření jsou nezbytná k ochraně zájmů, s nimiž jsou spojena. V demokratickém státě je nutné omezit svobodu projevu, která napadá nebo uráží náboženské cítění druhých. Co je však třeba posoudit, je způsob vymezení hranic svobody projevu a intenzita omezení samotných,“ uvedl polský Ústavní soud.
„Opatření omezující ústavně chráněnou svobodu projevu použité podle § 196 trestního zákoníku nelze považovat za nepřiměřené, to znamená ne zbytné a nevedoucí k zamýšlenému účelu,“ uzavřel polský Ústavní soud.
Ordo Iuris: Svoboda obsahuje povinnost neurážet
Evropský soud pro lidská práva nejprve shrnul relevantní mezinárodní úmluvy: Mezinárodní konvenci OSN o občanských a politických právech a rezoluce Výboru pro lidská práva jakožto i doporučený Parlamentního shromáždění Rady Evropy o rouhání, náboženských urážkách a nenávistných projevech na základě víry.
Poté Soud znovu připomněl znění článku 10 – právo na svobodu projevu Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Článek 10 zní takto:
1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.
2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.
Jako vedlejší účastník řízení se vyjádřila Ordo Iuris, polská katolická právní organizace a think- tank, označovaný jako „ultrakonzervativní“. „Ordo Iuris poznamenal, že osoby požívající práva podle článku 10 Úmluvy mají zejména povinnost vyvarovat se projevů, které jsou bezdůvodně urážlivé pro ostatní, porušují jejich práva a nepřispívají k veřejné diskusi. Poznamenal, že státy mají pozitivní závazek podle článku 9 Úmluvy zajistit mírové soužití všech náboženství a těch, kteří nepatří k žádné náboženské skupině, zajištěním náboženské tolerance. Vedlejší účastník dále poukázal na to, že není možné v celé Evropě rozlišit jednotné pojetí významu náboženství ve společnostech,“ stojí v rozsudku Soudu.
„Argumentovali také tím, že článek 196 polského trestního zákoníku, zpracovaný podobně jako článek 188 rakouského trestního zákoníku, trestá výroky směřující k urážce náboženského cítění týkající se předmětů nebo míst náboženského uctívání,“ shrnuje Soud.
O případu trestu podle rakouského článku 188 za označení Alláha za pedofila Česká justice už dříve informovala. Tento trest v případě E.S. v. Rakousko Evropský soud pro lidská práva potvrdil a neshledal porušení Úmluvy Rakouskem.
Případ E.S. v. Rakousko je zde:
Rada OSN i Rady Evropy však doporučily trestný čin blasfemie v Rakousku zrušit.
ESLP: Lidé víry musí tolerovat její popírání
Poté Evropský soud pro lidská práva shrnul jádro konfliktu: Jde o Článek 10 – právo na svobodu projevu, které stát poruší vždy, kdykoli omezení tohoto práva není předepsáno zákonem, který sleduje legitimní cíle v demokratické společnosti. Poté soud vyslovil své závěry.
Soud v této souvislosti opakuje, že zatímco rozhovor se stěžovatelkou obsahoval výroky, které mohly některé lidi šokovat nebo znepokojit, Soud při několika příležitostech rozhodl, že takové názory samy o sobě nevylučují požívání svobody projevu (viz De Haes a Gijsels proti Belgii,). Soud opakuje, že náboženská skupina musí tolerovat popírání své náboženské víry ostatními, a dokonce i šíření doktrín nepřátelských jejich víře ze strany ostatních, pokud sporná prohlášení nepodněcují k nenávisti nebo náboženské nesnášenlivosti, uvedl doslova ESLP.
Soud: Polské soudy selhaly
Soud poté konstatoval, že stěžovatelka se nezúčastnila veřejné debaty o náboženství, jen odpovídala na otázky novináře v souvislosti s protináboženským postojem jejího přítele. Své argumenty zakládala na informacích z televizních pořadů, vyjadřovala se barvitě, aby oslovila mladé publikum.
Podle závěrečného stanoviska ESLP, polské soudy selhaly: „Soud poznamenává, že vnitrostátní soudy řádně neposoudily na základě podrobné analýzy formulace výroků, zda napadená prohlášení představovala faktická prohlášení nebo hodnotové soudy. Soud dále poznamenává, že vnitrostátní soudy nedokázaly identifikovat a pečlivě zvážit konkurenční zájmy, o které jde. Nediskutovaly ani o přípustných mezích kritiky náboženských doktrín podle Úmluvy oproti jejich znevažování. Vnitrostátní soudy zejména neposoudily, zda stěžovatelčiny výroky mohly vyvolat oprávněné rozhořčení nebo zda měly povahu podněcovat k nenávisti či jinak narušovat náboženský mír a toleranci v Polsku,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova s tím, že předmětné ustanovení Článku 196 o rouhání neobsahuje žádná kritéria tohoto skutku.
Disent: Soud měl jednat stejně jako v E.S. v. Rakousko
Trest, který byl zpěvačce uložen na základě trestní obžaloby pak Evropský soud pro lidská práva nazval nikoli bezvýznamným.
Závěrem Soud konstatoval, že vnitrostátní soudy nedokázaly komplexně posoudit širší kontext stěžovatelčiných prohlášení a pečlivě vyvážit její právo na svobodu projevu s právy ostatních na ochranu jejich náboženského cítění a zachování náboženského míru v společnosti. Nebylo prokázáno, že zásah v projednávané věci byl nutný k zajištění mírového soužití náboženských a nenáboženských skupin a jednotlivců pod jejich jurisdikcí.
Soud má navíc za to, že zkoumané výrazy nepředstavovaly nepatřičný nebo hrubý útok na předmět náboženské úcty, který by mohl podněcovat náboženskou nesnášenlivost nebo porušovat ducha tolerance, který je jedním ze základů demokratické společnosti, uzavřel Evropský soud pro lidská práva, který vyhověl návrhu stěžovatelky a nařídil Polsku vyplatit jí dese tisíc euro za nemajetkovou újmu v konvertované měně.
Disentní stanovisko k rozsudku sepsal soudce Krzyzstof Wojtyczek. Polský soudce vyjmenoval společné rysy případu Rabczewska v. Polsko s rakouským případem E.S. v. Rakousko a vyjádřil přesvědčení, že soud měl stejně postupovat i v tomto rozhodování a konstatovat, že Polsko neporušilo Úmluvu, jak to učinil v případu potrestání výroků proti islámu v Rakousku.
Irena Válová
