Rozhodnutí Krajského soudu v Brně (KS), které nerespektovalo závazný právní názor Nejvyššího soudu (NS), vydal senát v čele s bývalým místopředsedou trestního úseku KS Alešem Flídrem. O případ se zajímá Ministerstvo spravedlnosti (MSp). Předseda KS v Brně Milan Čečotka České justici řekl, že ve věci nevidí prostor pro zásah ze strany vedení soudu.
K případům, kdy nižší soudní instance nerespektuje rozhodnutí té vyšší, v justici dochází. Může se jednat i o kárné provinění, jak vyplývá z judikatury kárných senátů při Nejvyšším správním soudu (NSS). Ovšem za podmínky, že taková „neposlušnost“ soudce má povahu jednání „očividného a ničím neospravedlnitelného“ (16 Kss 7/2017). „Justiční systém jako jeden ze subsystémů ústavního a politického systému je postaven na principech institucionální a zejména procesní hierarchie. Systém má podobu stupňovité pyramidy, jejíž vrchol má poslední slovo. Jeho instančně nižší články jsou zásadně vázány v dané konkrétní věci právním názorem instančně vyššího článku,“ uvádí se v rozhodnutí kárného senátu Kss 2/2019.
Tajný protokol o hlasování
Výjimky dále tvoří případy, kdy je rozhodnutí a vyslovený právní názor vyšší instance zjevně nezákonný, případy výhrady svědomí či za situace, kdy je systém nezávislé justice degradován vnějšími okolnostmi.
A vzhledem k tomu, že v kárném řízení musí být nade vší pochybnost shledáno individuální provinění konkrétního soudce či státního zástupce, výjimku tvoří i případy, kdy bylo rozhodováno v senátu. Pro účely kárného řízení totiž nelze porušit tajnost protokolu o hlasování senátu, ani vyjít z jiných důvěryhodných informací o takovém hlasování. Nelze ani postihnout soudce, který měl na starosti písemné vyhotovení takového rozhodnutí. (16 Kss 6/2020).
Ve sporu mezi senátem KS v Brně pod vedením Aleše Flídra (soudci Hana Kleinová, Josef Teplý) a senátem NS v čele s Josefem Mazákem (soudci Radek Doležel, Roman Vicherek) jde v dané trestní věci primárně o meze trestní represe. A zda, pokud se odvolací soud pohyboval při uložení trestu v rozmezí zákonem předpokládané trestní sazby, měl NS vůbec dovolání přijmout a oprávnění rozhodnutí KS v dovolacím řízení z tohoto důvodu zrušit.
Ostrá kritika NS
Flídrův senát dospěl k závěru, že nikoliv. „Podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je důvodem dovolání uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za tento trestný čin. Dovolací soud nezpochybňuje výrok o vině, přesto nepostupoval podle § 265k odst. 2 trestního řádu a zrušil poněkud překvapivě celé rozhodnutí. Svým následným rozhodnutím pak žádá po odvolacím soudu, aby uložil trest mírnější, což je v rozporu s citovaným ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Nerespektuje-li dovolací soud vůli zákonodárce, pak odvolací soud nevidí nejmenší důvod, proč by měl respektovat vůli jeho. Proto byl uložen trest ve stejné výměře,“ konstatuje se v usnesení senátu KS z ledna 2022.
Toto rozhodnutí podrobil NS ostré kritice, neboť se KS podle něj „nepřípustně stylizoval do role instance, která přezkoumává rozhodnutí Nejvyššího soudu“ a nerespektoval jeho závazný právní názor. Další vadu pak spatřuje NS v tom, že KS rozhodoval formou usnesení, nikoliv rozsudku.
NS dále konstatoval, že postupoval při zrušení původního rozhodnutí Flídrova senátu zcela v intencích zákona a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí NS i nálezy ÚS. „Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, pak doslovně vzato je změna výroku o trestu prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu nemožná. Pokud by Nejvyšší soud takto vykládal uvažovaný dovolací důvod bezvýhradně, bezvýjimečně a izolovaně od toho, co plyne z ústavního pořádku, ocitl by se na bázi čirého a bezduchého formalismu a aproboval by i rozhodnutí, která jsou v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky pro ukládání trestu, že to již představuje porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě uložený trest. Nejvyšší soud by tak ponechával naznačená rozhodnutí nedotčena v rozporu s ustanoveními čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom podle čl. 4 Ústavy základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci a podle čl. 90 Ústavy soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o základní ústavně zakotvená práva. Nejvyšší soud proto musí vykládat ustanovení trestního řádu – včetně ustanovení o dovolacích důvodech – způsobem, který nevyvolává kolizi s ústavním pořádkem a při kterém je dán průchod mimo jiné ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. To se ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. projevuje tím, že Nejvyšší soud pod tento dovolací důvod zahrnuje i případy, kdy sice byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, avšak jeho výměra je v tak hrubém rozporu se zákonnými hledisky, že to zároveň představuje očividné porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který patří mezi definiční znaky demokratického právního státu, jímž se Česká republika deklaruje v čl. 1 odst. 1 Ústavy,“ konstatuje se v rozhodnutí NS z 30. srpna.
Expresivní hodnocení znalce
V dané trestní věci nešlo přitom o jedinou „zvláštnost“, která provázela rozhodování senátu Aleše Flídra. Již v prvním rozhodnutí, které NS zrušil a vrátil zpět KS, se v jeho odůvodnění, pod kterým je podepsán opět Flídr, senát velmi ostře, až expresivně pouští do hodnocení práce znalce obhajoby.
Jeho vyslovený názor označil senát v písemném odůvodnění opakovaně za „projev drzosti“ a „intelektuální chudoby“. „Odvolací soud proto vyzývá orgány přípravného řízení, aby dotyčného znalce stíhaly pro trestný čin. Referující soudce konstatuje, že je dopravním soudcem 40 let a je členem vědecké rady soudního inženýrství VUT v Brně, na které se v případě pochybností mohou obrátit,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí z 28. dubna minulého roku.
Petr Dimun
