Až za rok a půl doručil posudek soudní znalec Okresnímu soudu v Třebíči. Šlo o jediného znalce v ČR schopného zpracovat rozsáhlý posudek v daném oboru. Účastnice řízení si však stěžovala na průtahy. Pověřený místopředseda soudu stížnost vyřídil tak, že skončila u ombudsmana jako stížnost na nevhodné chování soudních osob. I soudem nezaviněné dlouhé řízení je přičitatelné státu a vyřízení stížnosti může být nevhodným chováním, uzavřel ombudsman.
Jak vyplývá ze záznamu o stížnosti, šlo o posudek z oboru zdravotnictví a medicíny. Jednalo se o vyhodnocení zdravotního stavu otce stěžovatelky A. Kvůli absenci zdravotních zpráv byl spis ponechán na lhůtě až do vypracování znaleckého posudku. „Spis byl znalci odeslán dne 16. června 2020 a vrácen dne 8. prosince 2021 (samotný znalecký posudek byl rozeslán účastníkům dne 3. prosince 2021). Rozsudek byl vyhlášen takřka ihned po doručení znaleckého posudku, a to dne 16. prosince 2021,“ popisuje ombudsman Stanislav Křeček průběh řízení, na jehož délku si paní A. stěžovala.
„Znalecký posudek byl tedy doručen za přibližně rok a půl od zadání jeho vypracování znalci, a to navzdory tomu, že původně byla pro vypracování znaleckého posudku uložena 90denní lhůta. Tato lhůta byla opakovaně prodloužena usneseními z února a z dubna 2021 (s lhůtou pro vypracování posudku do 20. července 2021). Následně byl znalec opakovaně soudkyní urgován jak písemně, tak telefonicky,“ uvádí se v záznamu o případu.
Proč soudkyně nedala znalci pořádkovou pokutu?
Jak dále uvádí záznam o šetření, šlo o jediného znalce, který byl v oboru požadovaného posudku schopen: „Z vyjádření soudkyně plyne, že znalec (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) byl jediným znalcem v ČR, který byl schopen a ochoten znalecký posudek tohoto rozsahu vypracovat. Soudkyně přitom oslovila i jiné znalce, ti však požádali o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek,“ popisuje situaci ombudsman.
„Z Vámi doložené komunikace se znalcem je zřejmé, že je dlouhodobě přetížen a z kapacitních důvodů není schopen dodržovat soudem stanovené lhůty. Již po zadání znaleckého posudku znalec avizoval, že reálná doba pro vypracování posudku je minimálně jeden rok. Za těchto specifických okolností se ztotožňuji se závěrem, že v řízení nedošlo k subjektivním průtahům na straně soudkyně. Ta situaci sledovala, po uplynutí prodloužené lhůty znalce opakovaně urgovala. S ohledem na vyčerpané možnosti ustanovení jiných znalců a na přetížení znalce považuji za legitimní, že přistoupila k prodloužení lhůty a nevyužila jiné možnosti postupu, např. pořádkovou pokutu,“ napsal ombudsman stěžovatelce.
Značné problémy s nedostatkem fundovaných a kvalifikovaných soudních znalců, jejich přetíženost a dlouhé lhůty popsali v poslední výroční zprávě státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství. Také žalobci konstatují potíže se znaleckými posudky z oboru zdravotnictví a medicíny.
Problém se znalci a znaleckými posudky řeší i advokáti z Unie obhájců.
I průtahy z objektivních důvodů jdou za státem
Veřejný ochránce práv sice neshledal stížnost paní A. na průtahy v řízení zaviněnou soudem, vyjádřil však výhrady k závěru, který soud učinil, když dvakrát označil stížnost za nedůvodnou z objektivních a známých důvodů, co se týče situace se znalci.„K vyřízení stížností na průtahy mám však navzdory tomu výhrady,“ uvedl Stanislav Křeček.
„Nerozporuji závěr o neexistenci subjektivních průtahů na straně soudkyně. I z Vašeho vyjádření je však zřejmý poukaz na prodlevy v důsledku objektivních okolností. Při vyřizování stížnosti musí orgány státní správy soudu postupovat v souladu se zákonem o soudech a soudcích a v souladu s příslušnou instrukcí. Z příslušné instrukce plyne, že stížnost na průtahy je důvodná nebo částečně důvodná i tehdy, pokud došlo k závadám v plynulosti řízení v důsledku objektivních okolností na straně soudu. Pokud tedy v řízení objektivně došlo k průtahům nebo nečinnosti a tato nečinnost je přičitatelná státu, přestože soudce průtah nezavinil, měl by tomu odpovídat závěr o shledání stížnosti důvodnou,“ uvedl Stanislav Křeček doslova s odkazem na judikaturu Ústavního soudu.
Předsedkyně soudu souhlasí
Ústavní soud mimo jiné vyslovil zásadu, že stát je povinen uspořádat svůj justiční systém tak, aby každému zaručil, že o jeho záležitostech soudy pravomocně rozhodnou v přiměřené lhůtě. To se v tomto případě nestalo. „ Jsem proto přesvědčen, že i když nedošlo k průtahům zaviněným postupem soudkyně, měla být stížnost vyhodnocena jako důvodná (případně částečně důvodná),“ uvedl v šetření ombudsman.
S tím nakonec souhlasila podle záznamu případu i předsedkyně soudu: „Uznala, že i objektivní okolnosti mají vést k závěru o důvodnosti stížnosti. Předsedkyně soudu věc projednala s příslušnou soudkyní, s pověřeným místopředsedou soudu a současně o závěrech šetření, včetně zdůraznění způsobu případného prodlužování lhůt pro znalecký posudek, informovala všechny soudce,“ stojí v aktualizovaném záznamu.
Soudce napsal, že znalci odmítli práci po výhrůžkách
Kromě délky řízení si paní A. stěžovala i na způsob, jakým soud respektive místopředseda soudu její stížnost vyřídil. „V šetření jsem se dále zabýval způsobem vyřízení stížnosti na nevhodné chování zástupce místopředsedy soudu. To stěžovatelka spatřovala ve formulaci použité ve vyřízení stížnosti na průtahy z července 2021. Zástupce místopředsedy soudu zde uvedl, že ve věci byli postupně ustanoveni tři znalci, kteří ,požádali o zproštění funkce znalce po telefonických a písemných výhružkách ze strany matky a jejího právního zástupce´,“ stojí ve zprávě o případu.
Podle ombudsmana formulace použitá místopředsedou soudu nenaplňuje intenzitou kategorii „nevhodné chování“. „To znamená jednání, které je zejména v příkrém rozporu nejenom s § 80 zákona o soudech a soudcích, ale také s mravním a etickým kodexem soudců. Poukaz na výhrůžky ze strany stěžovatelky nebyl subjektivním názorem místopředsedy soudu ani vyjádřením, které by bylo motivováno osobním antagonizmem, či vyjádřením, které by bylo použito jako urážka stěžovatelky. Jednalo se o stručné vysvětlení prodlevy při ustanovení znalce, které mělo základ v osobní kartě spisu a ve vyjádření soudkyně,“ vysvětlil veřejný ochránce práv.
Mělo být postupováno uvážlivěji vzhledem k povaze
Přesto se ombudsmanovi komunikace soudu s paní A.nelíbí: „Přesto rozumím tomu, že se uvedená formulace stěžovatelky dotkla. Jsem přesvědčen o tom, že výrazy, které mají tak negativní konotace, jako je výraz ,výhrůžka´, je potřeba používat velice uvážlivě. Tím spíše v situaci, kdy zástupce místopředsedy soudu sám nemohl kvůli absenci spisu ověřit stanovisko dotčených znalců a posoudit povahu komunikace stěžovatelky,“ uvedl ombudsman.
O tom, jak složitý byl případ i stížnost, svědčí i závěr ombudsmana: „Z Vámi zaslaných podkladů (písemných vyjádření znalců) navíc plyne, že ze tří zmiňovaných oslovených znalců jeden požádal o zproštění z kapacitních a zdravotních důvodu. Dvě znalkyně pak odkázaly na komunikaci se stěžovatelkou. Jedna sdělila, že si stěžovatelka nepřeje, aby vypracovala znalecký posudek. Druhá znalkyně pak poukázala na útočnou komunikaci obsahující prvky, které mohly být vnímány jako výhrůžka (poukaz na informování ministra zdravotnictví). V této situaci není spojení zproštění všech tří znalců s výhrůžkami ze strany matky a právního zástupce zcela korektní. Zástupce místopředsedy soudu měl za těchto okolností zvážit neutrálnější popis průběhu řízení, zejména s přihlédnutím k tomu, že sám nemohl ve spisu ověřit důvody zproštění znalců.“
Ze závěru veřejného ochránce práv vznikla právní věta:
Způsob vyřízení stížnosti (dle § 164 zákona o soudech a soudcích) lze v určitých případech považovat za nevhodné chování soudního funkcionáře (např. použití vulgarismů, urážlivých vyjádření, vyjádření motivovaných osobním antagonismem apod.).
Irena Válová
