Němec Jürgen Seifert chtěl se dvěma kamarády v roce 1983 překročit komunistické hranice u Chebu. Akce se nepodařila, mladíci byli zadrženi a Jürgena navíc pokousal pes pohraničníka. Po téměř 40 letech se Seifert dočkal dodatečného odškodnění, soud mu přiřkl 15 tisíc korun. Informoval o tom jeho právní zástupce.

Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal dodatečné odškodnění ve výši 15 000 korun Jürgenu Seifertovi, kterého v roce 1983 při zadržení na československé hranici pokousal služební pes.

„Je to poprvé, co východoněmeckému uprchlíkovi, zraněnému a následně vězněnému v Československu, byla přiznána náhrada za psychickou újmu. Ministerstvo spravedlnosti peníze vyplatilo 25. srpna,“ sdělil Ekonomickému deníku právní zástupce Lubomír Müller.

Rehabilitovaný Němec Jürgen Seifert se nechtěl smířit smířit s výší odškodnění, které mu český stát vyměřil za nezákonné věznění v Československu po pokusu přejít hranice do západního Německa v roce 1983. Utrpěl tehdy i vážná zranění, když ho služební pes pokousal na stehně a genitáliích.

„Tři kamarádi z Berlína platili v někdejší Německé demokratické republice za nepřátele režimu. Výstřední mladíci nedokázali splynout s davem a pokusili se utéct. Jejich dobrodružná cesta trabantem skončila u hraničního přechodu v Chebu. Před soudem vyprávěl svůj příběh první z nich, čtyřiašedesátiletý Joachim Ernst,“ popsal anabázi deník Mladá fronta Dnes. 

Mohlo by vás zajímat

„V listopadu 1983 jsme se rozhodli, že se pokusíme utéct na Západ. Mysleli jsme, že to přes Československo bude nejlepší. Chtěli jsme na druhou stranu projet v trabantu. Jenže jsme zjistili, že auta čeští pohraničníci kontrolují. Tak jsme zajeli do příkopu a vyběhli směrem k hranici. Každý na vlastní pěst. Doufali jsme, že někomu z nás se projít podaří,“ vyprávěl před Okresním soudem v Chebu Joachim Ernst, kterému bylo v té době osmadvacet let.

Jenže všechny tři zadržela pohraniční hlídka. V cele tak skončil nejen Ernst, ale i v té době jednatřicetiletý Peter Pietruschinski a o rok starší Jürgen Seifert. Ten si ze zásahu pohraničníků navíc odnesl vážné zranění. Služební pes jej totiž pokousal na stehně a zranil na genitáliích.

Přestože byl po napadení ošetřen na chirurgickém oddělení chebské nemocnice a po vydání do Německa se podrobil operaci, následky má Seifert dodnes.

„Po zadržení 7. listopadu nás drželi na oddělení. Druhý den jsem byl transportován do nějaké věznice. Nevěděl jsem kam, ani co je s kamarády. Po deseti dnech, tedy 17. listopadu jsem byl oficiálně vyhoštěn a předán německým orgánům. Odsouzen jsem byl na 16 měsíců, rozsudek jsem si vyslechl až 27. února 1985,“ řekl jeden z uprchlíků Joachim Ernst.

„Byl zadržen, uvězněn, vyslýchán, následně vyhoštěn a předán do NDR, kde poté dostal trest vězení. A to přestože nic neukradl, nic neprovedl, nikomu neublížil. Jen chtěl žít jinde,“ popsal případ advokát Lubomír Müller, který Ernsta zastupoval a chebský soud žádal o spravedlnost.

To se mu také podařilo. Chebský okresní soud v případu Joachima Ernsta vydal usnesení o soudní rehabilitaci.

20 tisíc za doživotní následky

Později uspěl i další z kamarádů.

Okresní soud v Chebu v říjnu 2019 rozhodl, že byl Jürgen Seifert v roce 1983 v souvislosti s pokusem přejít hranice do západního Německa vězněn v Československu nezákonně, a vynesl verdikt o soudní rehabilitaci.

Soud Seiferta rehabilitoval, protože jeho věznění v bývalém Československu v souvislosti s pokusem přejít u Chebu hranice do někdejší Spolkové republiky Německo bylo nezákonné. Tehdy osmašedesátiletý Němec cítil zadostiučinění.

Jenže jeho nadšení brzy povadlo. A to když dostal Seifert dostal do ruky protokol o odškodnění. Za útrapy, které tehdy zažil, za věznění a vážné zranění, s jehož následky se potýká dodnes, mu ministerstvo spravedlnosti přiznalo cca 20 tisíc korun. 

Seifert se nehodlal vzdát a obrátil se na soud znovu.

Uspěl i tentokrát. Ale ani nově přisouzená částka 15 tisíc korun ho nejspíš opět nepotěší.

Seifert se svojí žalobou totiž domáhal u soudu náhrady újmy na
zdraví ve výši půl milionu korun.

„Z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů (lékařská zpráva ze dne 8. 11. 1983, lékařská zpráva ze dne 12. 9. 2019, lékařská zpráva ze dne 17. 1. 2022 a lékařská zpráva ze dne 20. 5. 2022) vzal soud za prokázané, že žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 újmu na zdraví v rozsahu 1000 bodů, pokud jde o ztížené společenské uplatnění, resp. že žalobce v přímé příčinné souvislosti se zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 utrpěl vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku,“ zkonstatoval Obvodní soud pro Prahu 2.

V rozhodné době podle soudu, až do 28. 1. 1993, činila výše odškodnění za bolest 15 korun za jeden bod. Podle druhého odstavce téhož ustanovení celková výše odškodnění za bolest a ztížené společenské uplatnění nesměla přesáhnout částku 60 000 korun, přičemž samotné odškodnění za bolest nesmělo přesáhnout částku 18 000 korun, a to ani s připočtením podle jednoho z paragrafů konkrétní vyhlášky.

„Při zohlednění této hodnoty jednoho bodu a počtu bodů stanovených v žalobcem předložené lékařské zprávě ze dne 20. 5. 2022 (proti níž
účastníci řízení ničeho nenamítali) činí odpovídající výše náhrady za ztížení společenského uplatnění částku 15 000 Kč (1000 x 15). V tomto rozsahu je proto žaloba důvodná. Pokud pak jde o náhradu za bolestné (psychiatrické hledisko), podle názoru zdejšího soudu není tento
nárok žalobce po právu,“ stojí v rozhodnutí soudu.

K tomu soud zdůraznil následující:

„Zaprvé, sám žalobce ve své žalobě ohodnotil svoji újmu (pokud jde o ztížení společenského uplatnění) 1800 body. Na jednání dne 2. 5. 2022 byl žalobce poučen o předběžném právním názoru zdejšího soudu, podle kterého na věc dopadá vyhláška č. 32/1965 Sb. Přesto žalobce nijak nereagoval na to, že podle bodu B.II 253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993, je možné přiznat odškodnění za ztížení společenského uplatnění pouze v rozsahu 200 až 1000 bodů. Dlužno poznamenat, že sám žalobce nijak nerozporoval, že jeho případ je třeba podřadit právě pod bod B.II 253 Přílohy k vyhlášce
č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993, když sám předložil na podporu svých tvrzení listinu (lékařskou zprávu ze dne 20. 5. 2022), ze které právě tato klasifikace vyplývá. Nadto nelze přehlédnout, že soud žalobce na jednání dne 11. 7. 2022 rovněž výslovně upozorňoval na nesoulad bodového ohodnocení uvedeného v žalobě a bodového ohodnocení vyplývajícího z provedeného dokazování (resp. příslušné právní úpravy). Přesto se žalobce rozhodl na toto nijak nereagovat. Takováto procesní pasivita je pro zdejší soud jenom stěží
pochopitelná; v každém případě ovšem má soud za to, že nelze náhradu za ztížení společenského uplatnění vyčíslit více jak 1000 body, jak plyne z relevantní právní úpravy,“ uzavřel soud.

„S ohledem na shora uvedené se tak uzavírá, že soud shledal žalobu důvodnou co do částky 15 000 Kč a ve zbytku jí zamítl,“ vynesl soud verdikt.

K tomuto rozhodnutí soud poznamenal, že si je velmi dobře vědom toho, že přiznaná výše odškodnění se může s ohledem na současné poměry zdát nepřiměřeně nízká.

„Avšak toto je dáno skutečností, že sám žalobce se rozhodl domáhat odškodnění až s odstupem několika desítek let. Jak přitom bylo konstatováno shora, odškodnění nelze navyšovat pouze z důvodu časového odstupu od předmětného zranění. Stejně tak podle názoru zdejšího soudu nelze odškodnění, které by mělo dle relevantní právní úpravy žalobci náležet, navyšovat svévolně, tj. bez opory ve skutkových
tvrzeních, resp. skutkových zjištění, a to pouze s odkazem na neurčité principy slušnosti, resp. spravedlnosti, jak požadoval na soudním jednání žalobce,“ dodal Obvodní soud pro Prahu 2.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník