Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení části přílohy k nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností. Konkrétně šlo o volnou živnost „poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“. Podle dřívějšího vyjádření advokátní komory otevírá prostor pro takzvané vinklaření nebo pokoutnictví, tedy neoprávněné poskytování právních služeb. Podle soudu není vymezení živnosti v rozporu s ústavním pořádkem, byť používá některé neurčité pojmy. Neúspěšný návrh na zrušení podal ombudsman Stanislav Křeček.
Popis živnosti v příloze vládního nařízení umožňuje například jednat za klienta při řízení obchodní korporace, při zakládání nebo správě svěřenského fondu nebo při zakládání právnických osob. Podle popisu se živnost nevztahuje na výlučné činnosti notářů, advokátů nebo správců investičních fondů, Ombudsman se však domníval, že se v něčem překrývají.
Podle ústavních soudců ale vláda zjevně nechtěla legalizovat vinklaření a živnost zahrnuje spíše organizačně-technické nebo obchodní a manažerské činnosti spojené s životem firem a svěřenských fondů. Jde například o zakládání právnických osob, obchodní vedení, zprostředkování, poradenství, správu vkladů a dividend nebo služby virtuálních firemních sídel. Podle soudce zpravodaje Pavla Šámala to nejsou „ryze právní“ činnosti.
Nelze vyloučit, že podnikatel vykonávající danou živnost může „sklouznout“ i k poskytování právních služeb. „Je na odpovědnosti každého podnikatele, zda podniká oprávněně, či nikoliv, a na orgánech veřejné moci, aby to posoudily a přijaly příslušná opatření,“ řekl Šámal.
Na ústavní soudce se Křeček obracel z podnětu advokátní komory s podporou Exekutorské komory a Unie státních zástupců, vláda naopak právní úpravu hájila. Jde prý jen o přenesení evropské směrnice do českého práva a částečnou změnu v klasifikaci živností, nikoliv o nějakou novou živnost, která by zasahovala do činnosti advokátů.
Křeček upozorňoval také na to, že advokáti musejí při poskytování služeb dodržovat řadu zásadních podmínek definovaných zákonem o advokacii. Držitelům živnostenského oprávnění však postačuje svéprávnost a bezúhonnost.
„Z definice obsahové náplně předmětné živnosti vyplývá, že držitel živnostenského oprávnění může jednat jménem a na účet klienta v totožných záležitostech, které spadají pod právní služby definované zákonem o advokacii,“ stálo v Křečkově návrhu.
Křeček prostřednictvím své mluvčí Markéty Bočkové pro ČTK uvedl, že nález Ústavního soudu respektuje. „Oceňuji, že se pokusil na rozdíl od vlády v daném předpise blíže vyložit, co náplní jednotlivých činnosti být smí, a co ne. Ústavní soud nicméně ponechal odpovědnost na samotných podnikatelích, kteří si musí ohlídat, kdo jim bude právní služby poskytovat,“ uvedl Křeček. Dodal, že důležitou roli nyní bude hrát Česká advokátní komora, která by měla chránit občany před nelegálním poskytováním právních služeb zejména v obchodním právu.
(čtk)
