Exekutor chyboval, když kvapně a pod cenou prodal zabavené víno. Nápoj považoval za „věc rychle se kazící“, a tak neorganizoval dražbu, která by znamenala zdržení. Soudy všech stupňů ale daly za pravdu vinařovi a přiznaly mu náhradu škody od exekutora a státu. Vycházely například ze znaleckého posudku, podle kterého lze víno skladovat v sudech celé roky. Usnesení Ústavního soudu, které završilo neobvyklý spor, je dostupné v jeho internetové databázi.
K vinařovi z jižní Moravy vyjel exekutor v roce 2011. V provozovně bylo 5150 litrů vína. Exekutor na místě víno prodal jedinému zájemci za 72.000 korun, tedy necelých 14 korun za litr. Podle vinaře byla hodnota vína mnohem vyšší a exekutor by získal v případné dražbě více peněz na umoření pohledávky.
Okresní soud v Hodoníně sice vinařově žalobě nevyhověl v plném rozsahu, avšak přiznal mu náhradu škody zhruba 95.000 korun plus úroky. Nechal si zpracovat dva posudky. Jeden pořídili odborníci ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, podle kterých sudové víno lze uchovávat v řádu několika let při dodržování skladovacích podmínek.
Další posudek vznikl na provozně ekonomické fakultě, zabýval se obvyklou prodejní cenou sudového vína u průmyslových výrobců, stejně jako u daného vinaře. Pohybovala se kolem 30 korun za litr, a právě z této částky se pak dopočítávala náhrada škody.
Přes Krajský soud v Brně se případ dostal k Nejvyššímu soudu, který se poprvé ve své judikatuře zabýval výkladem pojmu „věc rychle se kazící“. „Jak vyplývá ze samotného užití slova ‚kazí‘, musí se jednat o změnu v negativním slova smyslu, přičemž hlediskem (vzhledem k účelu exekučního řízení) by měla být zejména hodnota, popřípadě prodejnost věci, a to při zachování obvyklých podmínek pro uchování dané věci,“ uvádí rozhodnutí nejvyšší instance. Standardně uskladněné víno není „věcí rychle se kazící“.
Ústavní soud už jen stručně odmítl exekutorovu stížnost. „Neshledal v předcházejících postupech soudů takovou kvalifikovanou vadu, která by vedla k jeho kasačnímu zásahu,“ stojí v usnesení.
(čtk)
