Co dělat se žadateli o azyl ze země, která je považována za bezpečnou, když stát vyhlásí válečný stav a deroguje Úmluvu o lidských právech a základních svobodách? Tři otázky k Moldavsku pokládá Soudnímu dvoru EU Krajský soud v Brně. Do případu Moldavana, který řeší divoké osobní problémy a z ČR byl vyhoštěn, zasáhla válka na Ukrajině. Moldavsko je ve válečném stavu a odstoupilo od části Úmluvy. Unijní právo k situaci mlčí.
Byl by to případ jako každý druhý, kdy se cizinec domáhá u České republiky mezinárodní ochrany s divokým příběhem, ve kterém hrají roli neznámé skupiny lidí, vyhrožování, útěk, strach, návrat do země, další útěk a snaha legalizovat pobyt na území České republiky. Taková je velká část „azylových“ příběhů, které řeší ministerstvo vnitra a posléze správní soudy jako odvolací orgány.
Moldavan: Nemám, kam jinam bych šel
Takto shrnuje příběh Moldavana Krajský soud v Brně: „Žalobce podal dne 9. 2. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Odůvodňoval ji vyhrůžkami, které dostává od neznámých osob. V roce 2015 byl svědkem nehody, během které člověka na chodníku přejelo auto a zabilo ho. Žalobce vše viděl. Pachatel od nehody ujel. Žalobce zavolal záchranku a policii. Ale bylo už pozdě. Tu samou noc za ním domů přijeli nějací lidé. Měli kukly. Odvezli ho do lesa a zbili ho. Žalobce pak utekl. Vrátil se domů, odvezl dceru ke známé na hlídání a obrátil se na policii. Policie uvedla, že celou věc vyšetří, ale že nezná pachatele, a proto žalobci nedokáže pomoci. Žalobce se už domů ze strachu nevracel. Schovával se u kamarádů. Za dva dny se domů přeci jen vydal a zjistil, že jeho dům shořel. Podle sousedů začal hořet ve tři ráno. Hasiči přijeli, ale zničení domu se už nedalo zabránit.“
Poté muž, který od letošního února žádá v ČR o ochranu, z Moldavska utekl. „Známý mu zařídil rumunský pas. Odjel na něj i do ČR. Do Moldavska se vrátil v letech 2016 a 2019. Ale snažil se, aby o tom nikdo nevěděl kromě jeho bratranců. Policie už sedm let celou věc vyšetřuje. Pachatele však nenalezli. Na její postup si žalobce nikde nestěžoval.,“ stojí dále v usnesení Krajského soudu v Brně.
„Žalobce podal žádost, protože si chce v ČR legalizovat pobyt. Nemá, kam by jinam šel. Doznal, že tu v roce 2016 dostal správní vyhoštění na dva roky, protože pracoval na falešný rumunský pas. V roce 2020 obdržel výjezdní příkaz. Znovu mu ho pak vydali dne 23. 1. 2022. O mezinárodní ochranu nepožádal dříve, protože nevěděl, jak to funguje. Nechtěl se znovu do oblasti původu vracet, což odůvodnil i válkou na Ukrajině,“ uvádí skutkové okolnosti případu soud.
Tři otázky z Brna do Lucemburku
Jeho žádost z února byla zamítnuta, neboť příběh, který předestřel, předně neobsahuje důvody k udělení mezinárodní ochrany podle zákona a za další, Moldavsko s výjimkou Podněstří je považováno za tzv. bezpečnou zemi původu, a to naposledy vyhláškou z ledna 2022. Ministerstvo vnitra shledalo žádost jako účelovou.
Za normálních okolností by tady příběh skončil. Jenže mezitím došlo v Moldavsku k zásadní změně: „Krajský soud také vzal v potaz, že se v neděli 8. 5. 2022 uvedla do bojové pohotovosti separatistická proruská vojska v Podněstří. Kromě toho krajský soud zohlednil, že Moldavsko v souvislosti s válkou na Ukrajině dne 28. 4. 2022 oznámilo Radě Evropy prodloužení svého odstoupení od závazků plynoucích z Evropské úmluvy o lidských právech („Úmluva“) na základě čl. 15 Úmluvy. Tamější parlament totiž do 23. 6. 2022 protáhl dříve vyhlášený nouzový stav. Odstoupení od Úmluvy v očích krajského soudu vyvolalo pochybnost, zda je Moldávie nyní opravdu bezpečná. Ze všech těchto důvodů přiznal žalobě odkladný účinek,“ uvádí v usnesení Krajský soud v Brně.
Brněnský soud poté řízení přerušil a položil Soudnímu dvoru Evropské unie tři otázky.
Nejdůležitější je ta první: Má být země, která odstoupí od závazků Úmluvy o lidských právech a základních svobodách nadále považována za tvz. bezpečnou zemi?
Moldavsko zrušilo svobodu projevu a vyhlásilo stav války
Jak dále vyplývá z usnesení, právo EU se nezabývá vztahem mezi úředním aktem zařazení země do kategorie „bezpečná“ a derogací Úmluvy ze strany této země, a tudíž jiné posouzení porušení práv Evropským soudem pro lidská práva, který derogaci v rozhodování zohledňuje. O tom, co znamená derogace Úmluvy, Česká justice opakovaně informovala v souvislosti s pozastavením některých práv v České republice.
Jak odůvodňuje brněnský soud, „unijní právo adresně neřeší praktickou interakci mezi tímto kritériem označení země jako bezpečné a čl. 15 Úmluvy“. „Mlčí při odpovědi na otázku, zda země zůstává bezpečnou zemí původu ve smyslu unijního práva i poté, co se odchýlí od svých závazků podle Úmluvy. Moldavsko totiž nejprve v lednu 2022 vyhlásilo nouzový stav kvůli energetické krizi. V návaznosti na to dne 25. 2. 2022 oznámilo Radě Evropy, že odstupuje od závazků podle čl. 15 Úmluvy, včetně práva na svobodu projevu podle čl. 10,“ uvádí Krajský soud v Brně.
„Den předtím ovšem moldavský parlament vyhlásil výjimečný stav obležení a války jako reakci na vpád Ruska na Ukrajinu. Dne 3. 3. 2022 – tedy pět dní před vydáním rozhodnutí žalovaného, které tuto skutečnost nereflektuje – se Moldavsko opět s odkazem na tuto novou hrozbu pro regionální a národní bezpečnost odchýlilo od závazků z Úmluvy podle čl. 15. A dne 28. 4. 2022 znovu oznámilo prodloužení svého odstoupení od závazků plynoucích z Úmluvy, protože moldavský parlament dne 21. 4. 2022 prodloužil výjimečný stav až do 23. 6. 2022,“ vyjmenovává Krajský soud v Brně události v Moldavsku, které ministerstvo vnitra při zamítnutí žaloby nezohlednilo.
Dva výklady derogace
Co odstoupení od Úmluvy znamená pro žadatele o mezinárodní ochranu? „Čistě jazykový výklad by mohl vést k závěru, že derogací podle čl. 15 Úmluvy – tedy odstoupením od (odstoupitelných) závazků – daný stát opravdu přestává být bezpečnou zemí. Deklaruje tím, že již nebude chránit práva a svobody podle Úmluvy jako doposud. Odchyluje se od svých povinností, které na něj jinak Úmluva klade,“ nabízí jedno vysvětlení Krajský soud v Brně s tím, že je nutno zohlednit situaci konkrétního žadatele a dopad derogace na něj.
Podle druhé verze, kterou Krajský soud v Brně předkládá, další výklad nabízí přístup, podle kterého stát ani po derogaci nepřestává dodržovat práva a svobody plynoucí z Úmluvy. „I samotné odstoupení od závazků z ní totiž reálně neznamená úplné ,opuštění´ štrasburského mechanismu ochrany lidských práv.
Ani vnitrostátní úprava nemá odpověď
Jak uvádí soud, derogace není vypovězení smlouvy podle jejího článku 58 „I po derogaci se stále daný stát pohybuje ,uvnitř´ Úmluvy. Zavazují ho ostatně standardy plynoucí z čl. 15 – od závazků z určitých práv nemůže odstoupit a vůči ostatním může přijímat jen opatření v ,rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace´, která budou naplňovat ostatní mezinárodněprávní závazky. Plněním těchto kritérií tedy vlastně daný stát může nadále dodržovat práva a svobody plynoucí z Úmluvy (a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech či Úmluvy OSN proti mučení). Jen je dodržuje v ,nouzovém režimu´ čl. 15 Úmluvy,“ uvádí v usnesení brněnský soud.
„Krajský soud si není jistý, který z těchto dvou výkladů je v kontextu čl. 37 směrnice 2013/32 a přílohy I k ní správný. Unijní právo na to jednoznačně neodpovídá. Ani vnitrostátní právní úprava řešení nenabízí,“ uzavírá k první otázce soud.
Úplné usnesení se třemi otázkami a odůvodněním je zde:
Irena Válová
