Odmítá, že by se svými politickými kroky v soustavě státního zastupitelství mstil za razii na Úřadu vlády v roce 2013. Politika by se ale podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) neměla ovlivňovat trestním právem. I proto chce připravit změnu legislativy, která by přísněji trestala úniky z přípravného řízení. „O tom, kdo bude ve které funkci, rozhodují volby a následně jmenovaní státní funkcionáři. Nejsou to státní zástupci, kteří by si měli vybírat, který poslanec nebo ministr je lepší,“ říká Pavel Blažek v rozhovoru pro Českou justici.
Vrchním státním zástupcem v Olomouci se stal Radim Daňhel, který dosud působil jako okresní státní zástupce v Kroměříži, odchází Pavel Komár. Skončila tak definitivně éra Ivo Ištvana. Máte pocit zadostiučinění?
Já to beru naprosto objektivně. Zadostiučinění to pro mě určitě není. A pokud jde o to, co jsem četl od pana doktora Ištvana, že si léčím nějaký komplex z roku 2013, tak opravdu neléčím. Důvod je jednoduchý: Když to dnes vezmu a pominu-li veškeré výhrady, které mám k tehdejšímu zásahu na Úřadu vlády, tak já se těch osm let mezitím neměl špatně a necítím žádnou touhu po pomstě. Jiný problém je, že když už jsem na ministerstvu jednou byl, tak vidím některé věci, které jsem předtím třeba neviděl. Udály se věci, které mě znepokojují a je třeba to řešit i personálně.
Co máte konkrétně na mysli?
Jsou to neustále neřešené otázky informování veřejnosti o věcech, o kterých se informovat nemá. Trvám na tom, že když zákon říká, že přípravné řízení je neveřejné, tak má být neveřejné. Nelíbí se mi některé zásahy do politického života. Například domovní prohlídka u poslance Jaroslava Faltýnka a následné zveřejnění toho, co měl tehdejší šéf antimonopolního úřadu Petr Rafaj doma. Poté nedošlo ani ke sdělení obvinění a věc byla odložena. To je vážný zásah, protože se diskreditují dvě významné osobnosti. Ta akce byla naprosto zbytečná a politická scéna to brala až jako provokaci. Mohu se vrátit i k pokusu diskreditovat policejního prezidenta Tomáše Tuhého. A to jen proto, že se možná některé státní složky rozhodly najít si jiného policejního prezidenta. A bezvýsledné stíhání bývalých kolegů Libora Grygárka a dehonestace Renáty Vesecké a s tím spojené exemplární zničení Aleny Vitáskové považuji až za odporné zneužití státní moci k soukromým mstám. Dodávám, že za nemalé prostředky daňových poplatníků.
Mluvil jste o tom se státními zástupci?
Na setkání pracovníků VSZ v Olomouci jsem jasně řekl, že o tom, kdo bude ve které funkci, rozhodují volby a následně jmenovaní státní funkcionáři. Nejsou to státní zástupci, kteří by si měli vybírat, který poslanec nebo ministr je lepší. A totéž platí o policejním prezidentovi. A tak bych mohl pokračovat. Ještě zmíním tzv. kauzu Stoka, kdy jsem v České televizi viděl záběry učiněné operativními prostředky, na kterých určité osoby mají dávat úplatek. A ta osoba je ve vazbě a vůbec se nemůže bránit. Já nechci tvrdit, že to přímo zařídil státní zástupce Radek Mezlík, nicméně nevím o tom, že by se někdo zabýval tím, jak je vůbec možné, že to bylo zveřejněno dlouho před soudním řízením, neboť až v této fázi má být trestní řízení veřejné. Jde o mediální lynč a porušení práva na spravedlivý proces, ke kterému nikdo ze státních orgánů nemá žádné zmocnění. A nejde jen o práva obviněných. Promyšlená medializace vyšetřování, a to už je názor i mnoha autorit ze zavedených demokracii, vážně ohrožuje i nestrannost soudcovské úvahy, tedy kvalitu rozhodování soudů.
Mělo by se tedy postupovat ke stíhání politiků a představitelů státní moci odlišně, aby nedocházelo k takové veřejné dehonestaci?
Odlišně ne. Já žádám, aby byly všechny osoby stíhány zákonným způsobem. K akcím, které omezují osobní svobodu a právo na soukromí, by se mělo přistupovat jen tehdy, kdy je z důkazních prostředků téměř jisté, že se skutečně stal trestný čin. Vedoucí státní zástupci jsou od toho, aby při každé aktivitě směřující na poslance, zastupitele a vládní činitele uvažovali, co všechno mohou způsobit takovou veřejnou dehonestací, která nevede k odsouzení. Takže já chci širší přístup, se zvážením všech důsledků, nikoliv, že by je měli posuzovat jinak. Zdaleka ne všichni vedoucí státní zástupci toho byli v minulosti schopni, pak ale nemají být ve vedení.
Vaše kritika směřuje primárně na VSZ v Olomouci. Ale co podezření na úniky z VSZ v Praze, jako jsme je viděli třeba v případu exhejtmana Davida Ratha?
Pokud si pamatuji dobře, tak okolnosti zveřejnění záběrů, které vysílala Česká televize, byly prošetřovány. Mně vadí to, že v Olomouci se to ani nešetřilo. A dehonestace například Tomáše Tuhého či Renáty Vesecké působily jako záměrné a promyšlené.
Mohlo by vás zajímat
Takže přístup VSZ v Praze a VSZ v Olomouci je odlišný.
Stále to tak vidím a vidím to i ve své nové funkci. Vím, že zdaleka ne jenom v kauze Dozimetr se vyšetřují úniky. Vyšetřuje to Generální inspekce bezpečnostních sborů ve spolupráci s VSZ Praha.
Podle našich informací jste měl na poradě na ministerstva střet s bývalým náměstkem Ivo Ištvana Pavlem Komárem kvůli nezávislosti státních zástupců. Vedlo právě to k jeho následné rezignaci?
Já bych to nenazval střetem. Stalo se to v den, kdy rezignaci oznámil mně, ale úmysl rezignovat měl už dříve. On chtěl opravdu odejít s Ivo Ištvanem a myslím si, že toto nebylo nějakou rozbuškou, která by to způsobila. Ten spor byl o tom, že já trvám na tom, že pokud má vláda ústy ministra spravedlnosti odpovědnost za soustavu státního zastupitelství, tak není možné, aby do té soustavy nemohl ministr vůbec mluvit. A nebavím se jen o správě, ale pokud se mě poslanci na chodbách ptají, proč například trvá některé vyšetřování tak dlouho, tak já se na to musím ptát. Na tyto dotazy mám nepochybné právo. A kdybych to nedělal, tak tu funkci dělám špatně. Pan Komár měl trochu odlišné stanovisko. Podle něj bych se málem neměl vůbec bavit s vedoucími státními zástupci kvůli ohrožení jejich nezávislosti. To by bylo tragické a neodpovídá tomu ani znění zákona o státním zastupitelství, ani Ústava, neboť bych de facto nedělal nic. A slovy geniálních autorů americké ústavy – naším úkolem je bránit hříšnosti lidí disponující státní mocí. Dnes je v módě „hlídat“ jen politiky, ale ti mají časové omezený mandát. Téměř doživotně jmenovaný represivní aparát státu může způsobit zla více. A proto musí být na každém kroku sledován.
Dříve jste avizoval, že novela zákona o státním zastupitelství posílí odpovědnost státních zástupců. My jsme již návrh studovali a překvapilo nás, že tam žádná taková úprava není. Proč?
Protože to bude zahrnuto v novém zákonu o kárných řízení. Ten již připravujeme. Dojde k tomu a je to ve vládním prohlášení.
ESLP nedávno vyhověl stížnosti pražského exekutora Jana Grosama, kterému kárný senát při Nejvyšším správním soudu uložil v roce 2012 v kárném řízení pokutu. Podle ESLP však porušilo Česko Grosamovo právo na spravedlivý proces. ESLP zkritizoval právě současný systém kárných řízení. Už jste řešil, zda ČR požádá o postoupení věci Velkému senátu?
Nepochybně podáme opravný prostředek a pracuje se na něm. To rozhodnutí je z mnoha důvodů, když to řeknu velmi hezky, nesprávné. Nicméně na tom, že kárná řízení mají mít dva stupně, jsme se už dříve dohodli se soudci i státními zástupci. Kdysi jsem se na to tvářil ne úplně vstřícně, nicméně o to začíná žádat sama justice. Podle představitelů justice je mimo jiné jednostupňové řízení příliš „měkké“ a touto cestou je téměř nemožné se zbavit lidí, kteří nemají nosit talár. Tento argument beru jako docela závažný a přijímám jej. Snažím se takové věci, pokud možno, předjednávat i s opozicí, aby vláda netvořila nějaký předpis třeba na 10 let, který projde 101 poslanci. To nemá smysl.
To platí i o novele zákona o státním zastupitelství?
Ano. Byl bych rád, aby pro zásadní věci tohoto resortu byla silná podpora ve sněmovně. Proto jsem návrh rozeslal všem frakcím. Má to i politický důvod. Když dříve došlo k obvinění osoby z nějaké části politického spektra, tak ta druhá část toho politicky zneužívala. Tohle „rozděl a panuj“ bych rád změnil. Já jsem třeba ve sněmovně nikdy nemluvil o „Čapím hnízdu“. Nejen proto, že ctím presumpci neviny, ale také proto, abych do politiky nepletl trestní právo. Tam nepatří. Politika se nemá ovlivňovat trestním právem. Trestní právo se v politice nemá používat ani zneužívat jako prostředek řešení sporu. A chce-li kterýkoli státní zástupce mít vliv na zdejší politiku, ať kandiduje ve volbách. Jinak se jedná o zneužití jeho moci, nelegální i nelegitimní současně.
Zaujalo nás, že v novele zákona o státním zastupitelství navrhujete výběrové komise pro vedoucí státní zástupce složené hlavně ze státních zástupců. V předchozím návrhu tam byli třeba i soudci. Proč jste přistoupil k takové změně?
Zatím výběrová řízení v zákoně nejsou. Takže vedoucí státní zástupce vybírá soustava a jmenuje ministr. Já bych vůbec nezaváděl žádná výběrová řízení, nebýt požadavků některých mezinárodních organizací jako je GRECO, kteří to po nás chtějí. Pořád ale zůstává, že ministr má právo odmítnout jakýkoliv návrh. To je podstatné. A odmítnutí musí nějak zdůvodnit.
Takový postup ale není transparentní a veřejnost nemá šanci se dozvědět, jak a proč byl konkrétní vedoucí státní zástupce vybrán.
Povinná výběrová řízení mi nechyběla, ale ani mi nevadí, pokud budou zavedena. Jsem příznivec starořímského práva. Odpovědnost je rozhodující. Kdo u výběrového řízení odpovídá za to, že někde někdo něco rozhoduje? Vlastně nikdo. Často to vede k alibismu, nebo se to výběrové řízení rovnou obchází. Trvám na tom, že stávající zákon o státním zastupitelství, který platí 30 let, se povedl. Kaskádovitý model jmenování vůbec není špatný. Všechny vedoucí jmenuje ministr, vždy na návrh příslušného člena soustavy, oba se navzájem potřebují a musí se dohodnout.
Dalším velkým tématem jsou přechodná období pro vedoucí státní zástupce. Neuvažovali jste o zamezení stávajícím funkcionářům, aby se do nich hlásili?
Mluvili jsme o tom. Tam čekám největší politickou debatu. Problém je ústavnost takového rozhodnutí. My jsme to navrhli stejně jako v zákoně o soudech a soudcích, kdy se zavádělo sedmileté období a je otázkou, jestli ten, kdo už tu funkci dělá a nemůže se na ni znovu přihlásit, není diskriminován. Myslím si, že je za hranicemi ústavnosti, když to zakážeme. Otázka, kterou očekávám, bude délka přechodných období, jestli není výměna příliš pomalá. Jsem zastáncem toho, že jedna vláda by měla měnit jen určitou část.
Státní zástupci zase namítají, že výměna je příliš rychlá.
Jasně, to jim nevyčítám. Oni jsou zkrátka v tomto konzervativní.
Podle vás není důvod k dalšímu zmrazení platů soudců a státních zástupců. Budete o tom jednat příští týden s předsedy soudů a premiérem. Pro administrativní aparát chcete další korun navíc. Jak to zdůvodníte v době, kdy se všude šetří?
Platy soudců a státních zástupců jsou z pohledu jiných zástupců států naddimenzované, u administrativy je tomu naopak. Je to pak jako v carském Rusku, kdy v jedné budově má někdo 150 tisíc korun měsíčně a jiný tam dře za 20 tisíc. Je naprosto nemožné to takhle dělat dál, navíc současně dochází k tomu, že je téměř nemožné najít pracovní sílu. A totéž je u znalců. Tam zase předchozí vláda udělala naprostou hloupost, kdy schválila nový zákon o znalcích a tlumočnících, zpřísnila jim podmínky, ale nepřidala peníze. A to neříkám z politických důvodů.
Něco jim vláda přidala.
Ale to je tak směšné, že naprosto chápu, že různí lidé, kteří to dělají jako koníček nebo doplňkovou práci, to už nejsou ochotni dělat. A jestli nám něco může zbrzdit soudní i jiná řízení tak je to právě to, že buď nejsou znalci, nebo nemáme aparát, který na tom pracuje. Budu muset přesvědčit kolegy o tom, aby se zde lidem přidalo. Mně je těch lidí až líto. Teď jsem byl v Olomouci při jmenování nového vedoucího vrchního státního zástupce a přiběhla za mnou jedna ze zaměstnankyň a řekla mi, že za peníze, co dostává, se ta práce nedá dělat. A já s ní musím jen souhlasit.
Tento týden se na Bezpečnostní radě státu řešily úniky z trestních řízení. Co s tím chcete dělat?
Tento bod byl zařazen na můj návrh. Debata byla systémová a vedla se o tom, zda stávající právní úprava zabraňuje tomu, aby docházelo k systémovým likvidacím některých osob zdaleka nejen z oblasti veřejného života na základě uniklých informací do médií. A stávající úprava nedostačuje. To množství věcí, se kterými se nakládá veřejně, aniž se s nimi nakládat může, je příliš veliké. Úniky z trestního řízení vnímám jako jedno z největších ohrožení demokracie. Popírá to právo na svobodnou volbu zástupců lidí, občanů a tím i ústavní právo na zastoupení. Stačí jedna informace s posvěcením státního orgánu, a osoba je zničena. A zase tolik kvalitních lidí tu nemáme.
Bude se tedy měnit legislativa?
Ten úkol bude ministerstvu spravedlnosti. Zatím jsou úniky řešeny jako přestupek a zabývá se tím Úřad na ochranu osobních údajů. Ten bohužel zatím většinou kryje jen osobní zájmy a nezabývá se vůbec zájmem veřejným. To si myslím, že je špatně. Některé státy mají úpravu, že únik z trestního řízení je trestným činem. Vůbec to nesnižuje kvalitu demokracie, ba naopak. To říkám dopředu, předcházeje nějakým křiklounům, kteří by namítali ohrožení svobody médií a podobně.
Mohl by vzniknout i speciální úřad, který by úniky vyšetřoval?
Bavili jsme se o nějaké speciální prokuratuře, či vyšetřujících soudcích.
Už když jsem byl členem vyšetřovací komise k reformě policie, tak jsme jasně navrhovali, aby se stát zabýval tím, aby se státní zástupci nevyšetřovali navzájem. Ale nevidím politickou vůli, že by se to mohlo změnit, a tak tím nechci ztrácet čas.
Jak to vypadá s novým trestním řádem?
Pracuje tu komise složená z týmů odborníků, kteří připravují nový předpis. I když mám některé názorové odlišnosti, tak představa, že jim řeknu, že s tím nesouhlasím a napište to znovu, by znamenala, že to zase nebude přijato. Tak jsem nakonec udělal rozhodnutí, že to mají nějak připravit a povedeme debatu s politiky.
Už dříve jste například řekl, že by v zákoně měl zůstat institut stížností pro porušení zákona. Proč?
Protože je považuji za dobrý nástroj napravování některých nedostatků, které se v justici objeví.
Zástupci České advokátní komory jsou zděšeni, že v návrhu vypadla role komory při domovních prohlídkách u advokátů a obávají se o narušení advokátní mlčenlivosti.
S ČAK o tom budu samozřejmě také diskutovat. Vyzval jsem je, ať k pošlou připomínky. Opravdu je to začátek diskuze, a to co je nyní v návrhu, tam nemusí zůstat. Škrtá se lépe, než se píše. Ale nechtěl jsem, aby se to zase protahovalo do dalšího volebního období jenom proto, že se tam třeba advokátům nebo soudcům něco nelíbí. Rád bych trestní řád předložil ke schválení v příštím roce.
A tu debatu si představujete jak?
Předpokládám, že se sejdu s předsedy obou ústavně právních výborů a budeme se o tom bavit. Vůbec se nebráním tomu pozvat všechny členy ústavně právních výborů.
Eva Paseková, Petr Dimun
