Ve věci právníka Daniela Palka se necítil podjatý, proto své vyloučení nenavrhl. „S panem Palkem jsme byli kamarádi, kteří se asi před 10 lety rozešli. Vždy jsem důsledně odděloval své soukromí od práce,“ uvedl pro Českou justici ústavní soudce Jaromír Jirsa v reakci na dotaz, proč před devíti lety ještě jako soudce Městského soudu v Praze navrhl své vyloučení z řízení, které se týkalo právě odsouzeného Paľka a nyní už tak u Ústavního soudu neučinil.
Palko je v současné době odsouzený k pětiletému vězení za podvod. Verdikt chtěl zvrátit u Ústavního soudu. Podal několik stížností. V jedné z posledních spekuluje, že důvodem, proč se Jirsa z jeho věci nevyloučil, ačkoliv měl podle něj zákonnou povinnost tak učinit, je skutečnost, že mohl jejich vztah začít vnímat negativně.
Odsouzený právník tvrdí, že se soudcem Jirsou udržoval dlouholetý přátelský vztah. Dokonce mu měl půjčit 1,5 milionu korun, zajišťovat lékařskou péči pro rodinného příslušníka nebo mu koupit kolo. K tomu se soudce Jirsa nevyjádřil, ale na přímé dotazy tyto a další vazby na odsouzeného právníka neodmítl.
V roce 2013 pak Jirsa v oficiálním komuniké s místopředsedou soudu Tomášem Mottlem uvedl, že Paľko je jeho dlouholetý známý, se kterým stále udržuje styky a tak by mohly vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti. „V roce 2021 a 2022 byla situace zcela jiná než v roce 2013, neboť mezitím uplynulo 8 let, během kterých jsem se setkal s panem Palkem jen jednou na ani ne hodinové schůzce, což jsem jako důvod své podjatosti v roce 2021 nevyhodnotil. Rozhodl jsem nezávisle, nepodjatě, nestranně a podle zákona – v jeho neprospěch,“ uvedl nyní Jirsa na dotazy České justice. Více se k věci vyjádřit nechtěl.
Mohlo by vás zajímat
Pikantní je, že Jaromír Jirsa je autorem komentáře k občanskému soudnímu řádu ohledně podjatosti. V době, kdy byl prezidentem Soudcovské unie se výrazně podílel na formulování pravidel soudcovské etiky a také s kolegy napsal „příručku“ pro začínající právníky „Klíč k soudní síni“.
I podle současného prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry, který se na zmiňované publikaci také podílel, může pocit možné podjatosti u soudce v čase zesilovat či zeslabovat. „To, že jsem se s někým kamarádil před dvaceti lety, dnes nemusí mít vliv a naopak. Čili to se musí vždy hodnotit v konkrétním čase. Nejde o černobílou disciplínu,“ řekl České justici. Dodává, že případ je citlivý, protože jde o soudce Ústavního soudu, nad kterým už není žádný jiný soud.
Vyloučení soudců kvůli podjatosti není na Ústavním soudu příliš časté. V odůvodněných případech soudce prohlásí, že se cítí být podjatý. Neznamená to automaticky jeho vyloučení, o něm pak rozhoduje jiný senát.
Například v roce 2019 se prohlásil soudce Ústavního soudu Josef Fiala, že se cítí být podjatý kvůli tomu, že mimo práci se schází se zástupcem stěžovatelky při vykonávání značkařské činnosti v rámci Klubu českých turistů. V témže roce pak navrhl své vyloučení z věci soudce Radovan Suchánek kvůli tomu, že manželka zástupce stěžovatelky je jeho asistentkou.
Opakovaně pak namítl svou podjatost Pavel Šámal kvůli tomu, že ve věci na Nejvyšším soudu rozhodovala jeho manželka Milada Šámalová. Ve všech případech námitce ústavní soudci vyhověli.
Eva Paseková
