Téměř tři pětiny lidí s handicapem zažily v životě kvůli svému postižení slovní či fyzické výpady. V posledních pěti letech útokům, za nimiž byly předsudky a nenávist, čelila asi polovina handicapovaných. Nejčastěji se lidé stali terčem nadávek, výjimečné nebyly ale ani výhrůžky a zastrašování, fyzické i sexuální napadání a ekonomické násilí. Ani nejzávažnější činy oběti většinou policii neohlásily. Ukázal to výzkum, který provedla organizace In Iustitia. Zaměřila se na předsudečné násilí. Výsledky představila dnes na tiskové konferenci. Do výzkumu se od loňského května do letošního ledna zapojilo 311 lidí s pohybovým, mentálním, zrakovým, sluchovým, hlasovým či jiným postižením.
„Lidé se zdravotním postižením jsou terčem násilí, které má podobné parametry jako násilí kvůli barvě pleti, náboženství či sexuální orientaci. Téma není v České republice uchopeno a nejsou k němu statistické poznatky. Rozhodli jsme se zmapovat fenomén útoků na lidi se zdravotním postižením, čemu jsou vystaveni, jak k tomu přistupují orgány činné v trestním řízení, jak to uchopí právo,“ řekla šéfka organizace In Iustitia Klára Kalibová.
Podle výsledků výzkumu se s nějakým násilím setkalo v životě 76 procent dotázaných. Zkušenost s předsudečným násilím, které se označuje také jako násilí z nenávisti, mělo celkem 58 procent handicapovaných. Tři čtvrtiny lidí se staly terčem nadávek, dvě pětiny slyšely výhrůžky či zastrašování, víc než třetina čelila fyzickému výpadu. Téměř tři z deseti zmínili sexuální násilí a víc než pětina ekonomické násilí. Podle zjištění zažily napadení častěji ženy a osoby s kombinovaným či mentálním postižením. Většina obětí útočníka znala. Víc než čtyři pětiny dotázaných ani nejzávažnější útok policii neohlásily. Ti, kteří čin oznámili, byli s přístupem policistů převážně nespokojeni.
Podle výzkumníka Václava Walacha může být ve skutečnosti předsudečné násilí vůči postiženým v republice ještě víc rozšířené a horší. Výsledky může zkreslovat to, že se do výzkumu zapojili víc lidé vzdělanější, zaměstnaní, z větších měst a s vlastním či družstevním bydlením.
„Obecně převládá přesvědčení, že práva lidí s postižením jsou u nás na vysoké úrovni a jsou chráněna, tak co bychom víc měli řešit. Když se jde hlouběji do jednotlivých témat, tak se ukáže, že na tom zdaleka nejsme tak dobře. Práva tu jsou, ale v praktickém životě se to neprojevuje,“ okomentovala výsledky výzkumu zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. Dodala, že podle zjištění kanceláře veřejného ochránce práv lidé s handicapem o násilí nechtějí moc mluvit. Důvodem je zlehčování problému i to, že často ubližují blízcí či pečovatelé. Oběti se obávají, že by o péči mohly přijít, popsala Šimůnková.
Autoři výzkumu doporučují vést statistiku nenávistných činů a projevů vůči handicapovaným. Změnit by se podle expertů měl i trestní zákoník, i u zdravotního postižení by se mělo brát v potaz násilí z nenávisti a sazba by měla být vyšší. Organizace In Iustitia nyní pracuje na návrhu legislativy. „Poskytovatelé by měly své sociální služby postiženým obětem přizpůsobit. Profesionálové, kteří s napadenými pracují, by se měli proškolit. Do rozhodování o změnách je nutné zapojit lidi s handicapem,“ uzavřeli experti.
(čtk)
