Na konci května vydal Ústavní soud nález, kterým rozhodl o stížnosti klienta pojišťovny ve věci sporu o Investiční životní pojištění (sp. zn. III. ÚS 2127/21).Nález konstatuje, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty by měl být soudy zkoumán s přihlédnutím ke specifikům každého jednotlivého případu. „Což ale převážná většina soudů činí již nyní. Přestože je nález Ústavního soudu žalující skupinou vydáván za přelomový, ve skutečnosti se jedná o rozhodnutí spíše procesní povahy, kterým Ústavní soud pouze vyzval obecné soudy k důkladnějšímu odůvodňování svých závěrů,“ upozorňuje advokát Martin Rezek, který je odborníkem na sporná řízení a spotřebitelské právo.
V případu šlo o spor klienta pojišťovny, který se domáhal vydání finančního plnění v podobě bezdůvodného obohacení, jehož vznikl dovozoval na základě údajné neplatnosti smlouvy investičního životního pojištění (IŽP). Jelikož však byl nárok klienta promlčený, obecné soudy mu požadovanou částku nepřiznaly.
Klient pojišťovny se pokoušel promlčení svého nároku zvrátit tvrzením, že pojišťovnou uplatňovaná námitka promlčení je nemravná. S touto argumentací však klient pojišťovny neuspěl u prvostupňového, odvolacího ani Nejvyššího soudu.
Podle ÚS nelze počátek běhu subjektivní promlčecí doby bez dalšího dokazování spojovat s okamžikem uzavření smlouvy a následnými pravidelnými platbami pojistného. „Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají,“ stojí v právní větě nálezu. To však neznamená, že by v některých případech subjektivní promlčecí doba nemohla plynout od jednotlivých plateb pojistného. Je pouze nutné, aby soudy počátek jejího běhu vždy zkoumaly a důkladně odůvodňovaly.
K tvrzení klienta o tom, že by měla být námitka promlčení vznesená pojišťovnou nemravná, se Ústavní soud vyjádřil a postavil na stranu pojišťovny když potvrdil, že námitka promlčení v tomto případě dobrým mravům neodporuje. Ústavní soud dále uvedl, že u obecných soudů neshledal ve vztahu k posouzení mravnosti námitky promlčení jakékoli ústavněprávní pochybení a jejich odůvodnění považuje za srozumitelné a přesvědčivé.
Odůvodnění rozhodnutí obecných soudů shledal Ústavní soud nedostatečnými pouze ve vztahu k otázce běhu promlčecí doby a tedy okamžiku, kdy se klient pojišťovny mohl dozvědět o potenciální vadnosti smlouvy. Nález tedy míří na soudy a nikoli na podstatu samotného sporu.
Soudy by se podle ÚS měly detailněji zabývat okamžikem, kdy se v konkrétních případech klienti dozvěděli o svém právu na vydání bezdůvodného obohacení. „Musejí uvážit, zda lze takový okamžik zjistit, zda má význam provést navržené důkazy, zda účastník splnil povinnost důkazní či unesl důkazní břemeno apod.,“ napsal v nálezu soudce zpravodaj Radovan Suchánek.
Soudy mají své úvahy lépe zdůvodnit
Podle spolku Podvedení klienti, advokáta Petra Němce i některých politiků jde o významný nález s potenciálními dopady až na milion smluv. Ve sporech o IŽP působí dlouhodobě tzv. žalující skupiny, které nález interpretovaly jako finální vyřešení otázky platnosti smluv. „Přestože je nález Ústavního soudu žalující skupinou vydáván za přelomový, ve skutečnosti se jedná o rozhodnutí spíše procesní povahy, kterým Ústavní soud pouze vyzval obecné soudy k důkladnějšímu odůvodňování svých závěrů,“ upozorňuje ale advokát Martin Rezek. Nález podle něj představuje spíše procesní rozhodnutí, kterým soud pouze hodnotí postup obecných soudů, necílí však na podstatu sporů o IŽP. Cílem rozhodnutí tedy bylo soudy upozornit, aby své úvahy a závěry lépe odůvodňovaly.
I podle České asociace pojišťoven nález nemá žádný vliv na platnost smluv na existující smlouvy. „Ústavní soud se zabýval smlouvami investičního životního pojištění historicky už několikrát a všechny stížnosti odmítl. Nález Ústavního soudu se týká procesního postupu soudů nižších stupňů a nemá žádný vliv na otázku platnosti smluv na investiční životní pojištění. Pojišťovny považují smlouvy od počátku za platné a jako k platným se k nim budou i nadále chovat. Z nálezu Ústavního soudu proto neplynou klientům pojišťoven žádné negativní důsledky a jednotlivé pojišťovny jsou vždy připraveny s nimi aktivně řešit jejich případné připomínky ke konkrétním pojistným produktům,“ uvedli zástupci Asociace.
Spotřebitelské organizace na základě nálezu vyzývají klienty k soudnímu postupu u smluv o IŽP. Po vyhlášení to uvedl například Hynek Kalvoda z Asociace občanských poraden. „Je třeba se mít na pozoru. Spory ze smluv IŽP totiž velmi často končí způsobem, kdy je klient povinen pojišťovně vracet nemalé částky v podobě již pojišťovnou vyplaceného odkupného či pojistného plnění. Apeluji proto na spotřebitele, aby si dobře rozmysleli, než se rozhodnou své spory řešit soudní cestou či dokonce v součinnosti s těmito žalobními uskupeními,“ dodává advokát Martin Rezek.
V konkrétní kauze, kterou se zabýval ÚS, musí znovu rozhodovat odvolací Městský soud v Praze. Účastníky řízení jsou Uniqa pojišťovna a její klient. Jde o zhruba 52.000 korun.
Eva Paseková
