Ekonomický deník včera zveřejnil výbušnou informaci, že v Bezpečnostní informační službě fungoval léta supertajný tým, do kterého přitékaly ty nejcitlivější informace. Členové týmu měli přístup do všech databází BIS, a přestože byli zařazeni do odborů služby, jejich vedoucí neměli o náplni jejich práce ani ponětí. Tým sbíral informace, které by se dnes daly bez obtíží označit jako kompro materiály. Tým léta vedl velmi zkušený bývalý estébák Vladimír Paleček, který podle archivních dokumentů před rokem 1989 spolupracoval se sovětskou KGB. Dnes je v penzi a podniká jako OSVČ.
Byl to nejtajnější tým, který kdy v českých zpravodajských službách existoval. Sice se o něm léta šuškalo, ale jeho existence nebyla nikdy oficiálně potvrzena. Až dnes.
Bezpečnostní informační služba zprávy o existenci supertajného týmu Z, který sbírá materiály, které bylo lze možné označit za kompromitační, bagatelizovala.
Nyní ale Ekonomický deník odhalil, že existenci týmu Z oficiálně potvrdil v obžalobě v soudním líčení ohledně úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška, kde před senátem stanuli bývalý předseda Věcí veřejných Vít Bárta a exzpravodajec a policista Jan Petržílek, žalobce Městského státního zastupitelství v Praze Michal Muravský.
Podle Muravského obžaloby měl Petržílek předat Bártovi na večírku Bártovy bezpečnostní agentury ABL (dnes M2C – pozn. red.) CD s odposlechy Romana Janouška. Proti Bártovi a Petržílkovi svědčili dva utajovaní svědci. Vrchní soud v Praze ale minulý týden pravomocně rozhodl, že jsou Bárta i Petržílek nevinní.
Tým podle informací od bývalých příslušníků BIS vznikl v roce 2003. Informace z něj plynuly přímo k tehdejšímu řediteli služby Jiřímu Langovi a tým vedl bývalý příslušník komunistické Státní bezpečnosti Vladimír Paleček.
Dlouhou dobu nebyly známy přesné informace o Palečkově zařazení a práci u StB. Promluvil ale Archiv bezpečnostních složek. Ekonomický deník personální kartu příslušníka StB a později vedoucího supertajného týmu BIS zveřejňuje.
V kartě lze nalézt zápis 1. června 1990, že Vladimír Paleček byl propuštěn ze služebního poměru. 20. prosince se pak objevuje zápis, že byl Paleček přijat jako příslušník Federální informační služby (předchůdkyně BIS – pozn. red.) jako vedoucí skupiny 1. oddělení, II. odboru, sekce C. V kariéře v demokratické tajné službě vystoupal až na post šéfa supertajného týmu, který „dokladoval“ řediteli zpravodajské služby.
Ve zpravodajské komunitě není estébák Vladimír Paleček neznámou postavou. Například už v roce 2009 se mu věnoval v deníku Mladá fronta Dnes reportér Jaroslav Kmenta.
„Vladimír Paleček byl u StB před listopadem 1989 celých 14 let. Začátkem roku 1990 dostal z nepochopitelných důvodů výjimku a mohl sloužit dál v nově vznikající demokratické tajné službě. A to přesto, že měl za sebou těsnou spolupráci se sovětskou KGB,“ napsal Jaroslav Kmenta.
Archivní dokumenty pak dále popisují, že Paleček byl specialistou na získávání kompromitujících materiálů na západní diplomaty, kteří působili na ambasádách v tehdejším Československu. Paleček vymýšlel, jak je přinutit ke spolupráci.
Nejčastější metodou jeho práce bylo podle archivů připravit akci, při níž dohodil diplomatovi prostitutku – tajnou spolupracovnici StB – a milostný akt nahrál na skrytou kameru. Pak diplomata vydíral. To se stalo třeba v případě vicekonzula a šifranta portugalské ambasády Joao Carlose Mirandy.
„Miranda požadoval po našem spolupracovníkovi, zda by mu nemohl opatřit nějakou přítelkyni. Této skutečnosti bylo využito. Mirandovi byla vystavena naše spolupracovnice Linda, se kterou měl jmenovaný intimní styk dne 15. 4. 1986 v konspiračním bytě,“ napsal například Vladimír Paleček v záznamu v roce 1988.
Vše si nahrál a získal tak, jak doslova napsal v hlášení, „morálně kompromitující materiál“.
Archivy popsaly také, jak Vladimír Paleček v roce 1982 vydíral těhotnou ženu. Nutil ji, aby donášela na svého milence z portugalské ambasády, s nímž čekala dítě. Chtěl, aby ho přesvědčila ke spolupráci s totalitním režimem.
„Žena, kterou se Paleček snažil psychicky zlomit, se jmenuje Eva Kašparová. Pracovala jako sekretářka na kolumbijské ambasádě. Jejím milencem byl v osmdesátých letech vicekonzul portugalské ambasády v Praze Antonio Casanova. Paleček chtěl Casanovu získat ke spolupráci s StB, a tak začal na Kašparovou naléhat, aby na Casanovu donášela a pomáhala jim ve sbírání kompromitujících materiálů,“ napsala v roce 2009 Mladá fronta Dnes.
Kašparová sice jako zaměstnankyně cizí ambasády měla spolupráci s StB v „popisu práce“, ale na otce svého dítěte donášet nechtěla. Paleček tedy těhotnou nechal přivézt na výslech do budovy ministerstva vnitra na pražské Letné. A spolu s nadřízeným, podplukovníkem Rudolfem Rozvoralem, na ni začal psychicky tlačit.
„Strašili ji, že napomáhá trestné a protistátní činnosti. Že za to skončí na dvacet let ve vězení. Že jí pak odeberou dítě, které se za pár měsíců narodí. Že vyhostí otce dítěte. A že by mohl mít velké potíže i její bratr, který sloužil v armádě. O tom, jak tvrdě výslech probíhal, vypovídají archivní dokumenty,“ napsal deník.
Deník Evu Kašparovou, které bylo tehdy 27 let, našel. Potvrdila pravdivost dokumentů a také to, že ji Paleček, jehož znala pod jménem Pálka, psychicky týral.
„Seděla jsem u výslechu asi pět hodin a myslela si, že to nepřežiju. Když mě pak pustili s tím, že musím udávat svého milence, byla jsem v bezvýchodné situaci. Uvědomila jsem si, že nemám sebemenší šanci jim uniknout,“ uvedla Kašparová. „Říkala jsem si tehdy, že potratím a vezmu si život.“
S Kágébáky, proti Kágébákům
Přes tyto skutečnosti dostal Vladimír Paleček jako jeden z mála estébáků po roce 1990 výjimku, a přestože měl za sebou 14 let práce u StB, mohl pracovat v novodobé tajné službě.
Paleček nastoupil na odbor, který měl na starosti kontrarozvědnou práci proti agentům sovětských, později ruských, tajných služeb.
Jeho podřízeným, kterého v práci zaučoval, byl jistý Jiří Lang. Vladimír Paleček ho v tajné službě zaučoval a byl původně jeho nadřízeným. Jiří Lang ale svého učitele přeskočil a v hierarchii tajné služby stoupal výš a výš, až se v roce 2003 stal jejím ředitelem. Vladimír Paleček se v té době stal členem supertajného týmu Z.
„Šlo o maximální a okamžitou informovanost o tom, co operativci nasbírají. Nečeká se na standardní zpracování analytiky, ale ihned se ve svodných událostech v týdenní frekvenci informuje Jiří Lang. Ten pak informace využívá při komunikaci s politiky. Ke svodce má samozřejmě přístup náměstek Petr Špaček i tým Z, druhá řídící struktura Langa,“ vysvětlil autorovi tohoto textu nejmenovaný bývalý příslušník kontrarozvědky v roce 2012, kdy autor o týmu Z poprvé informoval. Z taktických důvodů, protože byl zaměstnán ve státní službě, nechtěl tento zdroj veřejnosti prozradit identitu.
Tým Z byl podle dalšího bývalého příslušníka BIS zřízen kvůli utajení některých nepříliš obvyklých aktivit příslušníků služby. Členové týmu byli sice papírově vedeni na jednotlivých operativních odborech, ale v podstatě na svá oficiální pracoviště nedocházeli.
Totálně utajený tým
Myšlenka na tým Z – zvláštní – byla inspirována Holandskem, vznikla jakási kapesní tajná služba v tajné službě. Tým čítal kolem deseti příslušníků, těch nejprověřenějších a nejloajálnějších. Tým byl údajně zřízen kvůli konkrétním dysfunkcím státní správy a korupci. Měl široký záběr. Polovina týmu byla obsazena operativci, druhá analytiky.
„Měli boční přístupy do složek, takže se často zpracovatel svazku nedozvěděl, že mu v něm někdo listuje. Dlouhou dobu se to vůbec nevědělo,“ uvedl další ze zdrojů Ekonomického deníku.
Odposlechy se podle něj realizovaly mimo systém, bokem Útvaru zvláštních činností.
„Zařizovali je technici BIS,“ doplnil.
Utajovaný tým tajné služby měl sídlo v pražských Modřanech, v areálu odboru sledování BIS.
„K dispozici měl samostatnou počítačovou síť, především datový server, který byl umístěn v sedmém patře hlavní budovy BIS v pražských Stodůlkách. Čtyřicet až padesát procent pracovní náplně týmu tvoří odposlechy telefonních hovorů čelných představitelů státu, významných osob státní správy a byznysmenů. Druhou část práce, dvacet až třicet procent, tvořily informace ostatních operativních odborů BIS, k nimž má tým neomezený přístup. Třetí a nejproblematičtější částí je působení zpravodajských důstojníků týmu v prostředí. Kontrolní mechanismy jsou minimální, a proto dochází k některým selháním, kdy tito příslušníci realizují soukromé obchody,“ popsal už v roce 2012 bývalý zpravodajský důstojník.
Příslušníci týmu Z měli podle zdrojů Ekonomického deníku generální pardon na nahlížení do rozpracovaných případů.
„Stávalo se, že se občas prozradilo, že někdo něco lustroval, aniž by ten případ náležel,“ popisuje bývalý příslušník, jak byl postupně super utajovaný tým v rámci BIS prozrazen.
Podle dalšího ze zdrojů byly servery týmu zabezpečeny tak, aby mohly být v případě ohrožení zničeny.
O konkrétních aktivitách týmu se v BIS dlouhou dobu nevědělo. I odposlechy šly mimo standardní systém.
„Neprokazovali, že odposlechy přinesly nějaký efekt. Informace z nich byly používány lámání pramenů, získávání agentů, komper na bázi: ´Buď to se domluvíme nebo…´. Při předávání policii se poznatky filtrovaly, obcházela se zákonem daná oznamovací povinnost, ředitel neměl čas to kontrolovat,“ tvrdí další ze zdrojů Ekonomického deníku, který si přeje zůstat v anonymitě.
„Mohli sosat vše, i z centrální analytiky. Vznikaly tak složky na politiky, šéfy různých složek. Servery s takto získanými daty, šly na dálku zničit,“ vzpomíná další příslušník civilní kontrarozvědky.
Bezpečnostní informační služba se k existenci super tajného týmu nechce vyjadřovat ani dnes.
„Na tento typ dotazů bohužel ze zákona odpovědět nemůžu bez ohledu na to, zda je jejich obsah reálný či nikoliv. Nevím, jakého období se dotazy mají týkat, ale zřejmě by šlo o něco staršího. Pak bych doporučil se obrátit na bývalého ředitele BIS pana Langa, který je nyní ředitelem NBÚ,“ zareagoval na aktuální otázky současný mluvčí zpravodajské služby Ladislav Šticha.
„Dobrý den, pane šéfredaktore, ve věci Vašich dotazů se, prosím, obraťte na Bezpečnostní informační službu. S pozdravem genmjr. Jiří Lang, ředitel Národního bezpečnostního úřadu,“ zareagoval následně bývalý šéf BIS Jiří Lang, dnes ředitel Národního bezpečnostního úřadu.
„Dobrý den vážený pane řediteli. Ta mne odkázala právě na vás. Co tedy s tím? Děkuji za reakci,“ odvětil autor tohoto textu.
„Dobrý den, pane šéfredaktore, nemůžu Vám radit, jak máte dělat svoji práci. S pozdravem genmjr. Jiří Lang,“ uzavřel komunikaci s Ekonomickým deníkem, druhdy informačně jeden z nejvlivnějších lidí v České republice.
Ekonomický deník hledal delší dobu na letitého šéfa týmu Z Vladimíra Palečka kontakt, aby alespoň obecněji popsal náplň práce týmu a jeho zařazení. To se ale nepovedlo.
Vladimír Paleček je dnes v penzi. Ale nezahálí.
Z rejstříku živnostenského podnikání lze vyčíst, že je dnes OSVČ.
„Zlé jazyky“ ze zpravodajské komunity tvrdí, že Vladimír Paleček s tajnou službou spolupracoval jako chráněnec jejího ředitele Jiřího Langa neoficiálně po svém odchodu ze služby do penze. Pokud by to byla pravda, a byl vyplácen například z takzvaných fondů zvláštních finančních prostředků ZFP, dnes už to půjde zjistit jen stěží.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
