Závěr obvodního soudu o možné policejní provokaci je důvodný. K tomuto hodnocení dospěl senát Městského soudu v Praze (MS) v čele s předsedkyní Věrou Trojanovou, který zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ) v případu bývalého ředitele Věznice v Ruzyni Ivana Horáka. Jak vyplývá z písemného odůvodnění rozhodnutí, odvolací soud potvrdil bezvýhradně rozhodnutí nalézacího soudu, který zprostil Horáka obžaloby z braní úplatků a zneužití pravomoci.
MS v Praze rozhodl o zamítnutí odvolání státního zástupce na konci března. V odvolání státní zástupce zpochybňoval údajné neúplné dokazování, selektivní hodnocení důkazů a nesprávné hmotně právní posouzení věci nalézacím soudem.
Konkrétně napadal jeho závěr ohledně možné provokace ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). A také to, že nevzal podle něj dostatečně v potaz informace, že Horák již v minulosti měl za výhody pro vězně brát úplatky, které měly být maskovány jako sponzoring fotbalového klubu, v němž byl Horák činný. Pro to měly svědčit výpovědi především osob nacházejících se ve výkonu trestu.
Pro připomenutí. Ivan Horák se měl podle státního zástupce dopustit korupce tím, že měl jako ředitel ruzyňské věznice přislíbit přesun vězně z jiné věznice a později zajistit jeho podmíněné propuštění. Horáka oslovil jeho známý, na něhož se zase obrátili jeho známí. Ti měli oslovit vězně z věznice ve Znojmě, který několikrát neúspěšně žádal podmíněné propuštění. Ten sám ovšem o takovou službu nepožádal a celý údajný korupční děj se tak odehrával bez jeho vědomí a od jisté fáze také za aktivní asistence příslušníků GIBS, kteří také poskytli peníze na předstíraný převod. Monitorovaných schůzek se neměl účastnit ani Horák.
K podezření o nepřípustné policejní provokaci GIBS se přiklonil po nalézacím i odvolací soud, podle něhož není pravdivé tvrzení státního zástupce, že úloha GIBS byla toliko pasivní a vstoupila do děje až poté, co si Horák měl nechat úplatek přislíbit a provést lustraci v interním systému Vězeňské služby.
Policejní provokace
Podle zjištění odvolacího soudu totiž GIBS do děje vstoupila od samého počátku, protože hlavního podezřelého sledovala a monitorovala i všechny jeho schůzky s dalšími podezřelými osobami. Soud připomněl, že vězeň, o jehož přemístění šlo, sám o takovou službu nežádal, ani nenabízel úplatek. Je tudíž podle soudu nutné zabývat se otázkou, v čí prospěch se tak vlastně celý příběh měl odehrát a proč do něj GIBS vstoupila a poskytla peníze za účelem úplatku. „V tomto směru nelze pominout ani záznam komunikace na č.l. 588, z něhož vyplývá, že po obž. Mezeiovi při vracení peněz bylo žádáno, aby to ještě zkusil, aby to udělal. Závěr obvodního soudu o možné policejní provokaci je tak důvodný,“ konstatoval odvolací soud.
Ten odmítl i argumenty státního zástupce, že se nalézací soud nezabýval dostatečně údajnými důkazy o tom, že v případě Horáka mělo jít v podstatě o zavedenou praxi, kdy měl inkasovat sponzorské dary na fotbalový klub za služby spojené s výkonem funkce ředitele věznice. O tom měly svědčit především již zmíněné výpovědi osob ve výkonu trestu a také starší informace a odposlechy z roku 2012.
Podle soudu však ve skutečnosti žádný důkaz o takové dlouhodobé trestné činnosti nesvědčí, i sama policie takové podezření odložila. Stejně tak je podle soudu nelogické, pokud státní zástupce tato podezření vznáší, ačkoliv Horáka žaluje jen pro tento jediný skutek.
Odvolací soud pak potvrdil i rozhodnutí obvodního soudu, který zprostil druhého obžalovaného. Ten měl Horáka kontaktovat a nabízet mu policií poskytnutý úplatek. Státní zástupce požadoval, aby byl v případě neprokázání korupce uznán vinným alespoň z trestného činu podvodu. „Obžalovaný M. skutečně obž. Horáka nejprve kontaktoval, převzal peníze poskytnuté v rámci předstíraného převodu, které také vrátil zpět poté, co byl obž. Horákem odmítnut. Obžalovaný žádnou ze stran v omyl neuvedl, žádnou škodu nezpůsobil a vzhledem k závěru o možné policejní provokaci nelze vůbec dovodit jeho subjektivní stránku k naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu,“ uzavřel odvolací soud.
Petr Dimun
