Obvodní státní zastupitelství v Praze 1 dne před necelými dvěma týdny zamítlo stížnost skupiny lidí, jejichž příbuzní zahynuli či byli zraněni na československých hranicích před rokem 1989. Ti si stěžovali na to, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu odložil trestní věci podezřelých členů předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydal loni 25. srpna usnesení, ve kterém konstatuje, že 17 prověřovaných členů předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) nespáchalo zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby, když se jako vrcholní představitelé totalitní moci podíleli na úmrtích na československých hranicích před rokem 1989.
Proti tomuto usnesení si podali stížnost občané Německa, jejichž členové rodiny na hranicích zahynuli či byli zraněni: Thomas Bartsch, Christa Brunies, dříve Tautz, Siegfried Karl Fröbel, Jürgen Seifert, Astrid Schmidt a Carola Tautz-Bär
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zastavil mimo jiné trestní stíhání těchto bývalých členů předsednictva ÚV KSČ:
- Eugena Erbana,
- Ing. Václava Hůly,
- doc. Ing. Ivana Knotka, CSc.,
- Ludvíka Svobody,
- Ing. Miroslava Štěpána, CSc.,
- RSDr. Karla Urbánka a
- Miroslava Zavadila.
Podle názoru ÚDV i Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jmenovaní žádný zločin nespáchali.
Důvodem stížnosti bylo to, že v případě dvou podezřelých (Eugen Erban a Ludvík Svoboda) byla věc odložena jen kvůli tomu, že Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen Pakt) se stal pro Československo účinným 23. 3. 1976 a dotyční byli členy předsednictva ÚV KSČ jen do 15. 4. 1976.
Navíc nebylo prokázáno, že by ode dne účinnosti předpisů OSH-I-1 a OSH-I-2 (tj. 23. 12. 1974) byli seznámeni s jakýmkoli případem použití střelné zbraně Pohraniční stráží proti narušitelům státní hranice.
K tomu poškození sdělili, že všichni členové předsednictva ÚV KSČ nesli plnou odpovědnost za systém, který byl na československých hranicích nastaven, a to po celou dobu, kdy byli členy tohoto předsednictva.
„Skutečnost, že Pakt nerespektovali jenom 3 týdny, je nijak nemůže vyvinit. Stejně jako zloděje nemůže vyvinit, že kradl jen po dobu 3 týdnů,“ stojí ve stížnosti sepsané právním zástupcem poškozených Lubomírem Müllerem.
„I když nebylo prokázáno, že by v době od 23. 12. 1974 do 15. 4. 1976 byli seznámeni s jakýmkoli případem použití střelné zbraně proti narušitelům státní hranice, ani to je nemůže vyvinit. Nesli totiž plnou odpovědnost za to, jak je celkový systém nastaven, a jestli se s jeho důsledky (tj. konkrétními případy, k nimž v průběhu let docházelo) neseznámili, je to jejich vina. Stejně tak ředitele podniku nemůže vyvinit, když bezpečnostní předpisy na dílnách jsou zpracovány tak, že opakovaně dochází k vážným pracovním úrazům, ale ředitel se s protokoly o úrazech neseznámil. U Ludvíka Svobody byla jeho odpovědnost umocněna ještě tím, že jako prezident republiky byl od 30. 3. 1968 do 28. 5. 1975 vrchním velitelem ozbrojených sil,“ stojí dále ve stížnosti.
Podle žalobce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Tomáše Jarolímka nejsou stížnosti důvodné. Usensení vydal 25. března 2022.
„K námitkám poškozených lze uvést, že podezřelým Eugenu Erbanovi a Ludvíku Svobodovi bylo členství v předsednictvu ÚV KSČ skutečně ukončeno ke dni 4. 1976, přičemž Pakt vstoupil v účinnost dne 23. 3. 1976. V této době pouhých 3 týdnů mohli těžko ovlivnit právní předpisy upravující oprávnění použití střelné zbraně za strany příslušníků Pohraniční stráže a nelze tedy dovozovat jejich zavinění s ohledem na zločin zneužití pravomoci úřední osoby trestního zákoníku či jakýkoliv jiný trestný čin,“ odůvodnil zamítnutí stížností žalobce Tomáš Jarolímek.
Zároveň podle žalobce nebylo prokázáno, že by v tomto krátkém časovém úseku došlo k jakémukoliv zranění či usmrcení na státních hranicích, které by mohlo být následkem jejich případného deliktního jednání a které by jim mohlo být přičítáno.
„Ohledně podezřelých Ing. Václava Hůly, doc. Ing. Ivana Knotka, CSc., Ing. Miroslava Štěpána, CSc., RSDr. Karla Urbánka a Miroslava Zavadila nebyla věc odložena jen kvůli tomu, že by chyběli na schůzích, při nichž bylo referováno o zákrocích Pohraniční stráže proti Františku Faktorovi a Johannu Dickovi, ale že v daném období vůbec nebyli členy předsednictva ÚV KSČ. Těžko lze
dovozovat, že měli povinnost se seznámit se zápisy všech schůzí předsednictva ÚV KSČ z doby, kdy jeho členy dosud nebyli, a to dokonce několik let zpětně. Zároveň nebylo zjištěno, že by o střelbě či úmrtí na hranicích byli obeznámeni jiným způsobem,“ napsal dále Jarolímek.
A dodal, že jelikož nebyla shledána nesprávnost výroku napadeného usnesení, ani nebyly
zjištěny vady řízení, které jeho vydání předcházelo, byly stížnosti poškozených dle trestního řádu jako nedůvodné zamítnuty.
Zasáhl Ústavní soud
ÚDV a státní zástupci případy související s úmrtími a zraněními na hranicích odkládají či zastavují takřka v každém případě. Nicméně v pátek 3. prosince vyhlásil Ústavní soud nález ve věci bývalého předsedy československé vlády Lubomíra Štrougala (nar. 1924) a bývalého federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara (nar. 1930), kterým zrušil rozhodnutí o zastavení jejich trestního stíhání. To bylo vedeno kvůli tomu, že se s ohledem na své postavení spolupodíleli na usmrcení a zranění osob na státní hranici. Podle znaleckého posudku ale nejsou (navzdory svému právnickému vzdělání) schopni chápat smysl trestního řízení.
Ústavní soud poukázal na to, že ustanovení znalci byli úzce spojeni s minulým režimem, v podstatě byli ideologicky podřízení posuzovaných. Je proto možné považovat je za podjaté.
Na minulost znalců upozornil po obsáhlém pátrání před časem Ekonomický deník.
Tiskovou zprávu Ústavního soudu, včetně samotného nálezu, kde se řeší minulost a podjatost znalců, je možné si přečíst zde.
Širší dopad tohoto nálezu na sebe nenechal dlouho čekat.
První, koho zasáhl, je bývalý ideologický tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Jan Fojtík (nar. 1928), proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání sice samostatně, nicméně prakticky z totožných důvodů.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu později navrhl Fojtíkovo stíhání zastavit, avšak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Tomáš Jarolímek dne 7. prosince oznámil, že „v reakci na [shora zmíněný] nález Ústavního soudu … bude ve věci přibrán nový znalec za účelem posouzení duševního stavu obviněného“.
„Vážený pane doktore, v reakci na nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 1886/21 bude ve věci přibrán nový znalec za účelem posouzení duševního stavu obviněného.
S pozdravem Mgr. Tomáš Jarolímek v. r., státní zástupce,“ napsal právnímu zástupci poškozených Lubomíru Müllerovi žalobce Tomáš Jarolímek.
Zdá se tedy, že ústavní nález ve Štrougalově a Vajnarově kauze nasadil „vyšší laťku“ k vypracovávání znaleckých posudků a k výběru nestranných znalců tak, aby byla řádně garantována práva obviněných i poškozených.
„Vysoký věk je třeba v rámci trestního stíhání určitě zohlednit, ale sám o sobě neznamená neschopnost vnímat smysl trestního stíhání. To lze doložit na příkladu Aloise Vocáska (1896-2003), který až do své smrti ve věku 107 let vedl vehementně právní bitvu za své očištění ve vztahu k trestu doživotního žaláře z roku 1946. (Viz článek Luďka Navary: Poslední legionář své jméno očistit nestihl),“ napsal k vývoji případu Lubomír Müller.
Stručné a podobné posudky
Nálezem Ústavního soudu se obsáhle zabývaly sdělovací prostředky v České republice i v Německu. Média si však v nálezu nepovšimla dvou zásadních bodů, z nichž vyplývají důležitá zjištění.
Štrougalův právní zástupce Vlastimil Rampula navrhoval ústavní stížnost zamítnout s tímto odůvodněním:
„Městské státní zastupitelství se v napadeném usnesení vypořádalo s argumenty stěžovatelů, přičemž toto usnesení obstálo i před Nejvyšším státním zastupitelstvím, neboť nejvyšší státní zástupce nevyužil možnosti dle § 174a trestního řádu a nezrušil toto usnesení jako nezákonné.“
Je pravda, že Nejvyšší státní zástupce proti rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze, které vyznělo ve Štrougalův a Vajnarův prospěch, nic nenamítal. Jednoduše zůstal v této věci nečinný.
Ústavní soud přesto shledal porušení základních práv všech šesti poškozených občanů Spolkové republiky Německo.
Z toho vyplývá, že i když se toho, komu bylo ublíženo, nezastane ani nejvyšší státní zástupce, může se poškozený (byť by to byl cizinec) obrátit na Ústavní soud.
Ústavní stížnost se zabývala hlavně otázkou podjatosti znalců s ohledem na jejich minulost.
Ústavní soud se však vyjádřil i ke kvalitě znaleckých posudků:
„Znalecké posudky týkající se obviněných Štrougala a Vajnara jsou… …v hodnotící části velmi stručné, a navíc jsou závěry ve vztahu k oběma obviněným do značné míry podobné. Tyto skutečnosti vrhají stín pochybnosti na to, zda byl u těchto obviněných skutečně proveden důkladný a individuální přezkum duševního stavu.“
Nově ustanovení znalci tedy nebudou moci předchozí znalecké posudky jen „opsat“.
Z toho pak vyplývá, že všichni účastníci řízení mají právo nejen na to, aby ustanovení znalci nebyli zatíženi svou vlastní minulostí, ale i na to, aby znalecké posudky byly zpracovány nezaujatě, s největší pečlivostí a individuálním přístupem.
Odkládá se
Trestní oznámení podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.
Naposledy úřad zastavil stíhání člena předsednictva ÚV KSČ Ladislava Adamce. Po dlouhá léta také vykonával významné vládní funkce. Od roku 1969 zastával post místopředsedy české vlády. Od března 1987 do října 1988 byl předsedou české vlády, poté do prosince 1989 předsedou federální vlády.
Ačkoli Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dospěl k závěru, že Adamcovo provinění je nepochybné, trestní stíhání proti němu nemůže být vedeno, protože v roce 2007 zemřel.
Trestní stíhání bylo zastaveno u vícera zemřelých. Ale i u dvou žijících, protože podle policie a státního zastupitelství nejsou schopni vnímat smysl trestního stíhání. Jde o Lubomíra Štrougala (nar. 1924), a Vratislava Vajnara (nar. 1930). Proti zastavení trestního stíhání podali poškození, resp. jejich pozůstalí, ústavní stížnost, o níž není dosud rozhodnuto.
Odpovědnost se dále prošetřovala u dalších, dosud žijících členů předsednictva ÚV KSČ;
dosud žijících federálních ministrů vnitra a jejich náměstků, odpovědných za ochranu státních hranic; dalších osob, které by mohly mít přímou odpovědnost za úmrtí a zranění na hranicích;
vojenských prokurátorů, kteří tehdy měli řádně vyšetřit případy úmrtí a zranění na hranicích.
Koho se aktuální odložení týká a jak bylo odůvodněno?
Ve dvou případech tím, že členství v předsednictvu ÚV KSČ skončilo prověřovaným již 15. 4. 1976:
- Eugen Erban, nar. 1912
- Ludvík Svoboda, nar. 1895
V pěti případech tím, že dotyční nebyli přítomni na schůzích, při nichž bylo referováno o zákrocích Pohraniční stráže:
- Václav Hůla, nar. 1925
- Ivan Knotek, nar. 1936
- Miroslav Štěpán, nar. 1945
- Karel Urbánek, nar. 1941
- Miroslav Zavadil, nar. 1932
A ve zbývajících deseti případech tím, že jmenovaní se stali členy předsednictva ÚV KSČ až po 17. 11. 1989 a byli jimi nejdéle do 21. 12. 1989:
- Břetislav Benda, nar. 1925
- Josef Čížek, nar. 1933
- Miroslav Huščava, nar. 1949
- Hana Kožešníková, roz. Štěpánková, nar. 1934
- Antonín Mladý, nar. 1931
- Vasil Mohorita, nar. 1952
- Valéria Petrincová, roz. Makovičová, nar. 1937
- Ondrej Šaling, nar. 1940
- Miroslav Válek, nar. 1927
- Miroslav Zajíc, nar. 1935
Trestní stíhání je tak aktuálně vedeno pouze proti jediné osobě:
- Jan Fojtík, nar. 1928.
Jan Fojtík je bývalý český a československý novinář, pedagog a politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v období normalizace, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a šéfredaktor Rudého práva.
Usnesení je ke stažení zde.
Žalobci stížnost zamítli
Jak už jsme uvedli, proti zastavení stíhání dvou žijících vrcholných představitelů KSČ byly podány stížnosti na Městské státní zastupitelství v Praze. A to kvůli soudním znalcům, kteří konstatovali, že podle nich nejsou schopni vnímat smysl trestního stíhání Lubomír Štrougal (nar. 1924) a Vratislav Vajnar (nar. 1930).
Stížnosti ale státní zastupitelství takřka permanentně zamítá.
Stížnost, podanou kvůli zastavení stíhání někdejších komunistických pohlavárů kvůli úmrtí na československých hranicích před rokem 1989, zamítl náměstek městského státního zástupce v Praze Vladimír Hackl.
Hackl zamítl stížnost poškozeného Jürgena Seiferta ze dne 25. 9. 2020, podanou prostřednictvím zmocněnce Lubomíra Müllera, neboť podle něj není důvodná. Stejně tak naložil se stížnostmi stížnost dalších poškozených – Christy Brunies, Caroly Tautz-Bärové, Astrid Schmidtové, Siegfrida Karla Fröbela, a Thomase Bartsche, ze dne 26. 9. 2020.
Státní zástupce Tomáš Jarolímek zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích, na konci loňského září. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš loni v červenci zemřel.
Bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vratislav Vajnar pak podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.
Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil jejich stíhání předloni v listopadu. Mužům kladl za vinu zneužití pravomoci, za což jim hrozilo dva až deset let vězení.
Soudruh a prověřený pracovník
Právní zástupce poškozených, převážně východních Němců, Lubomír Müller si podal proti zastavení stíhání Štrougala s Vajnarem stížnost a namítl i průtahy v řízení. Včetně toho, že zpráva o zastavení stíhání se objevila v médiích dříve, než mu byla doručena.
Právník poukázal na možnou podjatost obou klíčových znalců Vlastimila Tichého a Jiřího Kloseho, kteří vypracovali klíčové posudky na původně obviněné komunistické prominenty.
Podjatostí znalců v oboru lékařství se zaobíral například Nejvyšší soud v roce 2014. V této věci šlo o náhradu škody a znalecký posudek vypracovala znalkyně, která byla úzce spjata s těžebním průmyslem. „Samozřejmý požadavek na znalecký posudek spočívá v tom, že musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti. V případě, že lze mít pro poměr znalce k věci, k soudu, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům pochybnost o nepodjatosti znalce, je znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť nemůže posoudit skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, objektivně a nezaujatě. Znalecký posudek podaný vyloučeným znalcem proto není (nemůže být) způsobilým důkazem, na základě kterého by bylo možné učinit skutková zjištění soudů,“ zkonstatoval senát Nejvyššího soudu, složený ze soudců Ljubomíra Drápala, Jiřího Doležílka a Zdeňka Novotného.
Primář psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice v Praze – plukovník Vlastimil Tichý – byl totiž před rokem 1989 příslušníkem Československé lidové armády a byl také členem Komunistické strany Československa, jak dokazují archivní dokumenty, ke kterým se dostal portál Česká justice z vydavatelství Media Network, jehož součástí je i Ekonomický deník. Tedy Tichý byl prokazatelně členem stejné partaje, ze které se rekrutovali oba podezřelí exponenti předlistopadového režimu, na které zpracovával znalecký posudek.
Zpravodajský portál Česká justice proto Vlastimila Tichého oslovil s několika otázkami. Mimo jiné s těmi, zda byl členem KSČ, a zda se proto necítí být podjatým. Primář Tichý ale nezareagoval ani po urgenci dotazů.
Primáře psychologie Ústřední vojenské nemocnice v Praze – plukovníka Jiřího Klose – dle archivních dokumentů náčelník ÚVN Jozef Sabo tituloval také soudruhem.
Členem strany ale podle všeho Klose nebyl. Protože v roce 1983 nastupoval jako občanský zaměstnanec Ústřední vojenské nemocnice, musel projít prověrkou pro styk se státním tajemstvím. „Jako psycholog pracující na Ústředním lékařském psychologickém pracovišti se bude seznamovat s problematikou v rámci celé ČSLA,“ stojí v armádním dokumentu. „Podle dostupných vyhodnocených kádrových materiálů má jmenovaný předpoklady pro styk se státním tajemstvím. Není StB námitek, stojí v dokumentu.
Kdo byl osobou určenou pro styk se státním tajemstvím (zkratka OST)? „Evidence v tzv. kategorii OST sama o sobě neznamená vědomou spolupráci s bezpečnostními složkami komunistického režimu. Vypovídá pouze o tom, že se osoba musela těšit určitému stupni důvěry, umožňující příslušným orgánům ČSSR vydat osvědčení pro styk se státním tajemstvím,“ lze se dočíst v Archivu bezpečnostních složek. V dalším z dokumentů, týkajících se Kloseho, je v kolonce politická příslušnost uvedeno: neorganizován.
Česká justice proto Jiřího Kloseho oslovila a položila mu otázku, zda se jako osoba loajální komunistickému režimu, občanský zaměstnanec Československé lidové armády, která měla na praporu heslo: „Za vlast, za socialismus“, necítí být ve věci posudku na komunistické pohlaváry podjatý. Ani on na všechny dotazy neodpověděl, ale alespoň kuse zareagoval.
„Vážený pane, k uvedené záležitosti se nebudu vyjadřovat. Jako zpracovatel Vámi zmíněných znaleckých posudků nejsem oprávněn podávat ani komentovat jakékoli informace třetí straně v této záležitosti,“ odpověděl na otázky Jiří Klose.
Nezastřelen, „jen“ pokousán psy
Proti rozhodnutí o zastavení stíhání Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara padlo stížností víc. Jedno z nich podal Jürgen Seifert z Berlína. Na Silvestra 2019 požádali Jürgen Seifert, Thomas Bartsch a Siegfried Fröbel, aby jim v řízení bylo přiznáno postavení poškozených, Bartschovi a Fröbelovi toto postavení bylo přiznáno. Seifert v řízení vypovídal jako svědek, ve výčtu poškozených na československých hranicích však uveden není. O Seifertově žádosti žádné oficiální rozhodnutí vydáno nebylo, pouze byl vyrozuměn emailem z 10. února 2020, který byl zaslán stěžovatelovu právnímu zástupci.
„Co se týká osoby Seifert Jürgen, tak tato není poškozená, neboť zde nebylo použito zbraně, a to ani k varovnému výstřelu. V tomto případě došlo k pokousání psem a to až poté, kdy byl eskortován příslušníky Pohraniční stráže na služebnu, (neboť se stále pokoušel o útěk) nikoli při samotném zadržení. … pplk… Mgr. Stanislav Zeman,“ stojí v emailu. „Stěžovatel nemá nic proti tomu, když policejní orgán sdělí mailem účastníkovi prostřednictvím právního zástupce svůj názor. Nicméně stěžovatel měl právo, aby o jeho žádosti ze dne 31. 12. 2019 bylo řádně rozhodnuto příslušným usnesením, včetně poučení o opravných prostředcích, a to nejpozději v napadených usneseních,“ argumentuje Seifertův právní zástupce Lubomír Müller.
Poškození Christa Brunies, dříve Tautz, Carola Tautz-Bär (Hartmuta Tautze na hranicích pokousali a roztrhali psi – pozn. red.), Astrid Schmidt (Gerhard Schmidt byl na hranicích zastřelen – pozn. red.), Siegfried Karl Fröbel a Thomas Bartsch pak napadají přímo závěry znaleckých posudků Vlastimila Tichého a Jiřího Klose. „Podle 55. odstavce napadeného usnesení je JUDr. Vratislav Vajnar, CSc., „polymorbidním (trpícím více nemocemi) pacientem, u kterého výsledky aktuálního psychologického vyšetření prokazují susp. se rozvíjející demenci Alzheimerova typu v mírném stadiu rozvoje“. V 11. a 12. odstavci napadeného usnesení jsou ale zaznamenány výpovědi JUDr. Vratislava Vajnara, CSc., s tím, že přesně popisuje procesy spojené s ostrahou hranic, včetně jmenovitého výčtu nadřízených a podřízených,“ stojí ve stížnosti německých poškozených. Z Vajnarovy výpovědi je podle nich patrné, že je plně orientován.
„Samozřejmě, že ve věku 90 let může vždy existovat´susp.´, tedy suspektní, podezřelý rozvoj demence Alzheimerova typu v mírném stadiu rozvoje. To by mělo vést k tomu, aby orgány činné v trestním řízení vedly trestní řízení zvlášť ohleduplně, ale není to důvodem k zastavení trestního stíhání, zvlášť když ´obviněný je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev´. Podle znalců ´projevy počínající demence jsou u obviněného zvýrazněny až v podmínkách silnější zevní, zvláště časové zátěže´. Orgány činné v trestním řízení by tedy neměly obviněného vystavovat déledobé zátěži (například několikahodinovým výslechům), nicméně pouhé podezření na rozvoj demence v počátečním stavu není důvodem k zastavení řízení,“ stojí ve stížnosti.
„Podle 55. odstavce napadeného usnesení ´není obviněný schopen zúčastnit se úkonů stanovených v rámci trestního řízení, a to ani za speciálních podmínek´. Nicméně shora uvedená fakta a zejména 11. a 12. odstavec napadeného usnesení tento závěr přesvědčivě vyvrací. (Viz též argumentaci JUDr. Vratislava Vajnara, CSc., v bodě 9. odůvodnění usnesení Městského státního zastupitelství Praha ze dne 25. 3. 2020 č.j. KZT 196/2020-6.),“ lze se dále dočíst v dokumentu, který má Česká justice k dispozici.
„Podobně JUDr. Lubomír Štrougal ´je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev´. V jeho případě je patrně třeba ještě větší ohleduplnosti při vedení trestního řízení, nicméně ani u něj není důvod interpretovat jeho zdravotní potíže tak, že by nebyl ´schopen chápat smysl trestního řízení´. (Viz též argumentaci JUDr. Lubomíra Štrougala v bodě 8. odůvodnění usnesení Městského státního zastupitelství Praha ze dne 25. 3. 2020 č.j. KZT 196/2020-6.),“ stěžují si dále poškození.
Stížnost dále pokračuje, že orgány činné v trestním řízení jsou při výběru znalců povinny zajistit, aby byli nestranní a nemohli být ve svých závěrech ovlivněni přátelskými či naopak nepřátelskými vazbami anebo ideologickou spřízněností či naopak nenávistí. „V daném případě byli obvinění vysokými funkcionáři KSČ. Bylo tedy třeba předem prověřit, zda ustanovení znalci nebyli (či dosud nejsou) členy KSČ (KSČM), anebo se naopak neangažovali (či dosud neangažují) v antikomunistických hnutích. Podobně bylo třeba zjistit, zda znalci kromě znaleckého slibu (§ 6 odst. 1, 2 zákona č. 36/1967 Sb., v platném znění) nejsou vázáni jinými sliby či přísahami, které by v dané věci byly v rozporu se znaleckým slibem a měly vliv na jejich nestrannost,“ argumentují poškození.
A poukazují například na vojenskou přísahu, podle níž voják přísahal „před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa“ s tím, že „pro obranu socialismu“ je „vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství“.
Z napadených usnesení je patrné, že žádné zjišťování před výběrem znalců nebylo provedeno, ačkoli ustanovení § 105 odst. 2 trestního řádu takové požadavky na výběr znalců klade. „Pokud by orgán činný v trestním řízení podle toho postupoval, musel by to do usnesení uvést. To se však nestalo, a tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ píší v závěru své stížnosti poškození Christa Brunies, dříve Tautz, Carola Tautz-Bär, Astrid Schmidt, Siegfried Karel Fröbel a Thomas Bartsch .
Stěžovatelé proto navrhli, aby nadřízené státní zastupitelství doplnilo dokazování a prověřilo, zda byly splněny zákonné předpoklady pro výběr znalců. „A pokud ne, aby nařídil vypracování nových znaleckých posudků takovými znalci, která vyhovují shora uvedeným kritériím,“ končí stížnost podaná právníkem Lubomírem Müllerem.
Na československé státní hranici byly zdokumentovány stovky úmrtí spojených s pokusem o jejich nelegální přechod. Portréty usmrcených je možné si do detailu prostudovat zde. Datová sada obsahuje údaje k cca 270 usmrceným osobám.
Zemřelo devět lidí
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil stíhání komunistických pohlavárů předloni v listopadu. Komunistickým expolitikům kladl za vinu zneužití pravomoci, za což jim hrozilo dva až deset let vězení.
Stíhání iniciovala trestním oznámením Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Obvinění se opíralo o nově nalezené archiválie, které podle kriminalistů dokazují, že státníci měli informace o střelbě na hranicích a že přímo dávali pokyny ministrům, jaké právní předpisy mají přijmout. Jakeš i Štrougal byli členy předsednictva KSČ. Vajnar měl jakožto federální ministr vnitra v kompetenci upravovat nařízeními a rozkazy práva a povinnosti příslušníků Pohraniční stráže, a to včetně oprávnění užít zbraň.
ÚDV při zahájení stíhání tvrdil, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. K roku 1976 vztahuje policie počátek trestné činnosti proto, že tehdy vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.
Jak už bylo výše uvedeno, pro zastavení stíhání byly klíčové posudky dvou znalců: primáře psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice v Praze Vlastimila Tichého a primáře psychologie Jiřího Kloseho v oborech: zdravotnictví pro odvětví psychiatrie a zdravotnictví a odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie.
Oba komunističtí exponenti jsou prý polymorbidními pacienty a podle znalců trpí demencí Alzheimerova typu. Závěry znalců se u Štrougala a Vajnara v podstatě neliší, Štrougal je ve stádiu mírném až středním, Vajnar ve stádiu mírném.
„Obviněný je schopen v konvenčních, známých a sociálně pozitivních podmínkách velmi dobře udržet společenské normy a kultivovaný projev, s probíhajícím časem, ale především v zátěži, se však snižuje úroveň psychomotorického tempa, prosexie (pozornost) a paměťových schopností ve všech funkcích. Výsledek aktuálního psychologického vyšetření prokazuje znaky organického poškození, kognitivní deficit, ovlivňující obviněného ve všech složkách života. Osobnostní struktura obviněného je tak významným zásadním způsobem ovlivněna touto duševní chorobou. Vlivem výše uvedené závažné duševní poruchy, demence lehčího stupně, není obviněný schopen zúčastnit se úkonů stanovených v rámci trestního řízení, a to ani za speciálních podmínek. Obviněný vzhledem k výše uvedené závažné duševní poruše není schopen chápat dostatečně smysl trestního řízení,“ stojí v posudcích.
Státní zástupce Tomáš Jarolímek tyto závěry posudků bez námitek přijal. Ekonomický deník se případem podrobně zaobíral letos v březnu.
Na dotaz portálu Česká justice z vydavatelství Media Network, které vydává i Ekonomický deník, zda žalobce prověřil, jestli podezřelí nejsou držiteli například řidičského či zbrojního průkazu, pak odpověděl šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek záporně.
Stejně tak Lelek odpověděl zamítavě i na otázky ohledně toho, zda byli či jsou podezřelí kvůli závažnému psychickému onemocnění například zbaveni svéprávnosti. Zaznělo hned několikrát ne a na otázku, zda žalobce inicioval po zjištění duševního stavu obviněných například návrh na zbavení či omezení svéprávnosti či jiného omezení způsobilostí k právním úkonům, a pokud ne, tak z jakých důvodů, Lelek odvětil: „Nebyly shledány zákonné podmínky k tomuto postupu.“
Česká justice si proto požádala o anonymizovanou verzi posudků na Štrougala a Vajnara, ale šéf žalobců Prahy 1 Lelek je odmítl poskytnout.
„Poskytnutí podrobnějších informací o duševním stavu obviněných by nepřípustně zasahovalo do práva na soukromí těchto osob. V dané trestní věci nebyl zkoumán duševní stav obviněných v době trestného činu, jehož spáchání jim bylo kladeno za vinu, nýbrž aktuální jejich duševní stav (tj. duševní stav po více jak 30 letech uplynuvších od spáchání trestného činu),“ odepsal České justici na žádost dle zákona o poskytování informací Jan Lelek.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
