Bývalý soudce Jan Tichý, kterému vadí, že byl rozhodnutím kárného senátu „vyhozen na dlažbu“ bez prostředků a byla mu zničena pověst, neuspěl s žádostí o obnovu kárného řízení u Nejvyššího správního soudu (NSS). Soud mu nevyhověl zejména proto, že se velmi obsáhlou argumentaci zaměřil na zcela nesprávný cíl, zatímco skutečný důvod odvolání z funkce – svůj zdravotní stav – zcela pominul. „Toto není divadlo pro veřejnost,“ napomenula předsedkyně senátu Miluše Došková bývalého soudce, když opakoval své argumenty.
Začátkem roku 2019 rozhodl kárný senát Nejvyššího správního soudu o zbavení funkce soudce Jana Tichého. Stalo se tak na návrh tehdejšího předsedy Okresního soudu Jindřichův Hradec, kde dnes padesátiletý Tichý působil na civilním úseku od roku 2016. K tomuto razantnímu kroku vedly senát velmi specifické celoživotní psychické problémy kárně obviněného, které se podle mínění znalců neslučovaly s výkonem této profese.
S kárným návrhem už při jeho projednávání Jan Tichý zásadně nesouhlasil a písemně i při ústním jednání předložil řadu protiargumentů a navrhoval četné důkazy. Vše zopakoval i ve svém návrhu na obnovu řízení, který podal na samém konci zákonné tříleté lhůty a rozšířil jej o celou sérii údajných pochybení kárného senátu. Při veřejném jednání před kárným senátem v čele s předsedkyní Miluší Doškovou pak několikrát zdůraznil, že možnost podání návrhu bere v podstatě jako substituci odvolacího řízení, protože je to vlastně jediný opravný prostředek, který mu zákon poskytuje.
Zpochybnil lékařský posudek
Velmi podrobně rozebíral (částečně citoval ze svého písemného zdůvodnění návrhu, několika doplňujících vyjádření i z vyjádření v původním kárném řízení, která mají dohromady mnoho desítek stran) své pracovní výkony a hodnotil vytýkané průtahy („za celou dobu byl z funkce pro průtahy odvolán jediný soudce a to za průtahy o několik řádů vyšší, navíc už za ně byl na rozdíl ode mě v minulosti dvakrát kárně trestán“) a požadoval jako jeden z důkazů komplexní posouzení rozhodovací praxe NSS.
Zpochybnil nejen obsah, ale i samotnou zákonnost odborného lékařského posudku, faktický dopad jeho zdravotního stavu na práci soudce prý nebyl nejen nijak prokázán, ale ani zjišťován. „Soud neprovedl 22 skupin důkazů, nijak se s nimi nevypořádal a v odůvodnění je zamlčel s výjimkou jednoho, který kárný senát pozoruhodně překroutil. Prakticky se řádně nevypořádal s žádnou námitkou proti kárnému návrhu, tím bylo zásadně porušeno mé právo na obhajobu. K čemu je taková obhajoba dobrá? Stejně přínosné by bylo, kdybych se doma hájil do zdi. Kárný senát mi svým postupem implicitně sděluje: ‚Kecej si, co chceš, my na to kašleme a naložíme s tebou, jak se nám zachce‘. Spíše než spravedlivý proces to silně připomíná justiční zvůli. Skutečně bych si nerad myslel o Nejvyšším správním soudu, že rozhoduje úmyslně nezákonně!“
Tichý dále namítal nesprávnost, nezákonnost a neadekvátnost zvoleného řešení, podle něj se nejedná o ochranné opatření, ale jednoznačně o trest: „Má to naprosto stejné důsledky – vyhození soudce z justice na dlažbu bez jakéhokoliv hmotného či jiného zabezpečení pro další život, fatální poškození jeho pověsti a z toho plynoucí zničení jeho další profesní kariéry. … Rozhodovací praxe kárných senátů stabilně zachází s pracovními neschopnostmi obviněných soudců jako s polehčujícími okolnostmi, já byl za ně vyhozen. Mým potrestáním bylo manifestováno, že soudce i s jeho ústavně zaručenou nezávislostí je ve své funkci chráněn výrazně méně než řadový zaměstnanec, u něhož takové pracovní neschopnosti důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle platného práva nejsou.“
Nejde o divadlo pro veřejnost
Svoji obsáhlou argumentaci přednášel Tichý klidně a přehledně, přesto jej předsedkyně senátu Došková musela opakovaně vyzvat, aby respektoval skutečnou povahu řízení: „Nejste u odvolacího řízení, některé argumenty opakujete už potřetí. … Držte se, prosím, důvodů, proč by mělo být řízení obnoveno, a nepoučujte, co by tento senát měl, či neměl dělat, toto není divadlo pro veřejnost.“ Po poradě pak senát všechny návrhy na dokazování, včetně výslechu členů původního senátu, zamítl. A nakonec zamítl i samotný návrh na obnovu řízení. Ve stručném ústním zdůvodnění předsedkyně Došková znovu zopakovala, že Tichý zvolil zcela nesprávnou argumentaci – většinu svých námitek směřoval proti vytýkaným průtahům, které ovšem byly v kárném návrhu z roku 2017 zmíněny jen jako ilustrace resp. důsledek jeho zdravotního stavu. Ostatně už původní senát konstatoval, že počet a intenzita těchto průtahů by rozhodně nemohly být důvodem k odvolání z funkce. Tím byly jednoznačně právě psychické problémy. Jestliže je tedy pro obnovu řízení nezbytné, aby se objevily okolnosti dříve neznámé, mohl by návrh uspět jen tehdy, pokud by Tichý tvrdil a doložil, že psychický stav byl ve skutečnosti jiný, než uváděl tehdejší znalecký posudek, nebo se v mezidobí zlepšil. „Institut obnovy řízení není opravným prostředkem, nejde o suplování odvolacího řízení, navrhovatel se ovšem tehdy mohl obrátit na Ústavní soud,“ uzavřela Došková.
Kárná žaloba, podaná v roce 2017 předsedou OS Jindřichův Hradec Lubomírem Michálkem, sice Tichému vytýkala některé průtahy, její jádro bylo ovšem mnohem vážnější – neobvyklé psychické problémy jej opakovaně na delší dobu zcela vyřazovaly z činnosti, navíc zcela nepředvídatelně. Znalci později upřesnili, že jde specifickou schizoidní poruchu: už od dětství občas upadá do stavu podobného rauši a v něm řeší otázky alternativní historie. Podle posudku není schopen ovlivnit, kdy tato situace nastoupí, dokáže ji sice rozeznat a obvykle i učinit některé kroky, aby fatálně neovlivnila jeho práci, ovšem sám tento stav nemůže ukončit.
Mohlo by vás zajímat
Dva až tři týdny pracovně neschopný
Kvůli tomuto handicapu byl Tichý několikrát ročně na 2-3 týdny v pracovní neschopnosti, dále si bral při nástupu problémů řadu půldenních dovolených, rušil nařízená jednání apod. Od konce roku 2018 jej tehdejší ministr spravedlnosti dočasně zprostil výkonu funkce soudce, definitivně to pak učinil NSS. Kárný senát Karla Šimky totiž dospěl k závěru, že soudcem nemůže být někdo, kdo není schopen funkci ze zdravotních důvodů dlouhodobě vykonávat: soudce sice „smí být nemocný“, ale nemoc musí být jen přechodného charakteru, u dlouhodobé či trvalé je akceptovatelný pouze takový zdravotní problém, který zásadně neovlivní chod justice.
Ivan Holas
