Ústavní soud zrušil rozsudek Vrchního soud v Olomouci, protože byl porušením práva na spravedlivý proces. Stěžovatel se v rámci trestního řízení jako poškozený při uplatňování nároku na náhradu újmy nechal zastupovat zmocněncem (advokátem). Soudy však snížily žádanou částku za práci zmocněnce o 21 úkonů zmocněnce kvůli spoluzavinění i kvůli její výši přesahující odměnu obhájce.
Ústavní soud rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci na základě stížnosti zrušil, neboť jím podle Soudu bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nález vyhlásil Ústavní soud v úterý 5. dubna 2022.
Tomuto případu předcházel medializovaný případ konfliktu rodiče dítěte s trenérem plavání před školou. Konflikt skončil postřelením rodiče – v tomto případu stěžovatele. Sám trenér vystupoval v řízení o stížnosti jako vedlejší účastník. „Skutek se zjednodušeně udál následovně. Stěžovatel vedl svého syna do školy na plavecký kurz. Dožadoval se vstupu do školy, i když bylo dopředu avizováno, že rodiče z určitých důvodů nemají do školy s dětmi vstupovat. Kvůli tomu došlo k hádce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, tehdy trenérem plavání. Následně se oba přesunuli před školu, kde vedlejší účastník začal stěžovatele pronásledovat, přičemž stěžovatel vytáhl legálně drženou pistoli a několikrát vystřelil do vzduchu,“ uvádí se v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.
Úplné znění nálezu je zde:
Rodič provokoval, trenér střílel
Trenér však muži zbraň sebral a pak ho jeho vlastní zbraní postřelil: „Vedlejší účastník dále pronásledoval stěžovatele ve snaze jej odzbrojit. Došlo k fyzické potyčce, vedlejší účastník zbraň stěžovateli sebral a vystřelil na něj. V důsledku výstřelu došlo k průstřelu těla stěžovatele, který mu způsobil těžké, život ohrožující zranění.“
„Obecné soudy při modifikaci výše náhrady újmy vnímaly spoluzavinění stěžovatele zejména v tom, že stěžovatel svým jednáním konflikt vyprovokoval a zároveň do něj zapojil střelnou zbraň, kvůli které došlo k zásadním škodlivým následkům,“ shrnuje Ústavní soud důvody, proč muž – stěžovatel neuspěl už při žádosti o náhradu újmy ve výši 439 701 korun. Soud rozhodl, že trenér má muži zaplatit 181 398 korun.
Obhájce ve stejné trestní věci za méně než zmocněnec
Jenže soudy použili totožnou argumentaci i při žádosti o náhradu nákladů vzniklých stěžovateli přibráním advokáta jako zmocněnce. „Náklady si stěžovatel vyúčtoval na celkem 319 938,52 Kč. Skládaly se z odměny za provedené úkony právní služby (234 640 Kč), z hotových výdajů (29 772 Kč) a DPH ve výši 21 % (55 526,52 Kč),“ shrnuje Ústavní soud. Stěžovatel žádal přiznání odměny za celkem 28 úkonů právní služby, přičemž odměnu za jeden úkon právní služby vyčíslil na 8 380 Kč.
Soud prvního stupně rozhodl o návrhu stěžovatele napadeným usnesením tak, že stěžovateli přiznal náklady ve výši 173 955,65 Kč. Z požadovaných 28 úkonů právní služby uznal za účelné 24 úkonů, odměnu za jeden úkon právní služby navrhovanou stěžovatelem pak snížil per analogiam dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu na 5.000 Kč.
„Postih vedlejšího účastníka by byl přiznáním nákladů ve vyúčtované výši neproporcionálně umocněn, a rovněž výše odměny obhájce za jeden úkon právní služby ve stejné trestní věci by byla ve srovnání s odměnou advokáta jako zmocněnce poškozeného více než dvakrát nižší,“ uvedl Krajský soud v Brně.
Vrchní soud v Olomouci škrtl 21 úkonů zmocněnce
Proti napadenému usnesení soudu prvního stupně podali stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci jak stěžovatel, tak vedlejší účastník, popisuje Ústavní soud fakta v případu. „Stížnostní soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a stěžovateli přiznal náklady v celkové výši 47 613,80 Kč. Odměnu za jeden úkon právní služby stanovil stížnostní soud shodně na 5 000 Kč, což odůvodnil existencí ,ustálené judikatury´ (nicméně bez citace konkrétních soudních rozhodnutí),“ stojí dále v odůvodnění.
„Počet přiznaných úkonů nicméně ponížil na sedm s argumentací, že by zde jinak vznikl extrémní nepoměr mezi výší účtovaných nákladů poškozeného a výší mu příslušející náhrady škody. Modifikace nároku poškozeného na náhradu škody přitom byla dle stížnostního soudu soudem prvního stupně řádně odůvodněna spoluzaviněním poškozeného,“ cituje Ústavní soud důvody jednání obecných soudů.
Analogie není protiústavní, je-li odůvodněna
Poté Soud předestřel své úvahy: „V době řízení účinné znění ustanovení § 12a odst. 2 advokátního tarifu určovalo horní hranici výše odměny za jeden úkon právní služby na 5.000 Kč, přičemž primárně dopadalo na ustanovené zmocněnce poškozeného, jehož náklady hradí stát. Obecné soudy však v některých situacích přistupovaly k analogické aplikaci uvedeného ustanovení rovněž na zvolené zmocněnce,“ zahajuje úvahy Ústavní soud.
„Avšak analogická aplikace § 12a advokátního tarifu obecnými soudy na zvoleného zmocněnce poškozeného v trestním řízení v konkrétních případech, ve kterých jsou náklady zvoleného zmocněnce neúměrně vysoké ve srovnání s přiznanou výší náhrady škody, není dle stávajícího přístupu Ústavního soudu za předpokladu pečlivého odůvodnění rozhodnutí považována za protiústavní,“ uvádí dále Ústavní soud.
Soudy nemají u zmocněnce prostor pro diskreci
Podle Ústavního soudu mají obecné soudy povinnost dostát požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá jak zákonu, tak i učiněným skutkovým zjištěním. To se týká i posouzení účelnosti právní služby.
Při hodnocení účelnosti nákladů vzniklých přibráním zmocněnce je nutno hodnotit nejenom potřebnost každého jednotlivého úkonu, ale taktéž přiměřenost výše sazby za jeden úkon právní služby, kde jako orientační referenční rámec bude sloužit právě sazba za jeden úkon zmocněnce ustanoveného, popř. ustanoveného obhájce, zopakoval svoji judikaturu Ústavní soud.
I v případě, že obecný soud dospěje k závěru o účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, nezbavuje ho to povinnosti posoudit přiměřenost výše sazby za úkon právní služby a přiměřenost celkové částky náhrady nákladů vůči celkové částce náhrady škody a nemajetkové újmy. Částku může snížit, ale musí to odůvodnit. „Zároveň je třeba zdůraznit, že v případech nákladů zmocněnce poškozeného obecné soudy nemají takový prostor pro diskreci, jako mají kupříkladu při posuzování výše náhrady újmy poškozeného v adhezním řízení,“ uvádí v odůvodnění Ústavní soud.
V Brně bez výhrad, v Olomouci nesplněno
Jak dále vyplývá z odůvodnění, Ústavní soud neměl výhrady k rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který snížil odměnu zmocněnce z 28 na 24 úkonů, ale až k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který snížil počet úkonů zmocněnce z 24 na pouhých sedm a jeho odměnu na 47 613 korun. „Rozhodnutí stížnostního soudu však shora vymezeným zákonným a z judikatury plynoucím požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí nedostálo,“ stojí doslova v nálezu Ústavního soudu.
Poté Ústavní soud uvedl: „Stížnostní soud neprovedl konkrétní posouzení účelnosti a potřebnosti jednotlivých úkonů právní služby. Rozsah přiznaných úkonů právní služby byl stížnostním soudem snížen z 24 na 7, a to pouze s odkazem na ,extrémní nepoměr mezi výší účtovaných nákladů poškozeného a výší náhrady škody s tím, že modifikace nároku poškozeného na náhradu škody byla soudem I. stupně řádně odůvodněna spoluzaviněním poškozeného´. Další úvahy o účelnosti obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyly.“
„Uvedené odůvodnění nesplňuje shora uvedené ústavněprávní a zákonné požadavky vztahující se k rozhodnutí o nákladech zmocněnce poškozeného v adhezním řízení,“ uzavřel Ústavní soud.
Způsob provedení je ústavněprávně nedostatečný
Argumentaci pomocí spoluzavinění stěžovatele mohl stížnostní soud podle Ústavního soudu použít po posouzení účelnosti jednotlivých úkonů při úvahách o přiměřenosti celkové částky náhrady nákladů zmocněnce poškozeného vůči celkové částce náhrady újmy přiznané poškozenému. „Pokud by shledal, že úkony byly provedeny účelně a náleží za ně odměna, ale její výsledná výše je nepřiměřená, mohl by případně s ohledem na spoluzavinění poškozeného provést další korekce a částku přiměřeně snížit,“ vysvětlil Ústavní soud v odůvodnění.
„Odůvodnění omezeného rozsahu úkonů však nelze považovat z ústavněprávního hlediska za dostatečné, pokud je provedeno způsobem, který zvolil stížnostní soud v napadeném usnesení. Ze strany obecných soudů by měla vždy proběhnout rozumná úvaha o účelnosti každého jednotlivého úkonu zvlášť, která se musí adekvátně promítnout v textu odůvodnění jejich rozhodnutí,“ uzavřel nález Ústavní soud a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil.
Irena Válová
