Používání automatických filtrů na třídění filmů či hudby šířené uživateli internetu neporušuje svobodu projevu a přístupu k informacím. Konstatoval to dnes Soudní dvůr Evropské unie, který zamítl žalobu Polska namířenou proti automatickému odstraňování obsahu chráněného autorskými právy. Podle soudu unijní pravidla zaručují, že kontrola ze strany například YouTube a dalších internetových služeb nevede ke smazání legálně sdílených děl.
Evropský blok se v posledních letech pokouší vymezit hranici mezi ochranou autorských práv na jedné a svobodou projevu a přístupu k informacím na druhé straně. Poté, co si filmová studia či nahrávací společnosti dlouhodobě stěžovaly na nelegální šíření svých děl, přijala EU v roce 2019 směrnici o autorských právech na internetu. Tato norma zavedla pro digitální platformy povinnost kontrolovat, zda lidé jejich prostřednictvím nesdílejí výtvory chráněné copyrightem a nelegálně šířená díla odstraňovat.
Polsko se nyní domáhalo zrušení této úpravy, která je podle Varšavy v rozporu se základními právy na svobodu projevu a informací, zejména kvůli využívání automatických filtrů, tedy programů, které mají chráněný obsah samy vyhledávat.
Soud v Lucemburku však dospěl k závěru, že směrnice zmíněná práva dostatečně chrání, neboť vylučuje „opatření, která při nahrávání filtrují a blokují legální obsah“. Automatické filtry podle nejvyššího orgánu unijní justice internetové platformy využívat mohou, musí však zajistit, aby jejich prostřednictvím nebyly nijak dotčeny příspěvky zveřejňované legálně.
(čtk)
