V případě objednávání dopravy ze strany státu, krajů a obcí jde o proceduru, na základě níž je uzavřena smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících. „Tento proces je upraven jednak přímo použitelným evropským nařízením č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici, a dále českým zákonem č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, který na nařízení navazuje,“ uvedl v rámci tématu konference České justice a Ekonomického deníku “Liberalizace v dopravě, veřejné zakázky a hospodářská soutěž” předseda senátu Nejvyššího správního soudu Petr Mikeš.
Tyto předpisy počítají v některých případech se zadáním ve standardním zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, v ostatních případech s tzv. nabídkovým řízením a přímým zadáním. „Nicméně i u těchto dalších dvou typů zadání jde fakticky o obdobu institutů zákona o veřejných zakázkách. U nabídkového řízení zákon o veřejných službách v přepravě cestujících výslovně odkazuje na obdobné použití mnoha ustanovení zakázkového zákona. V případě přímého zadání jde o obdobu výjimek z povinnosti zadat veřejnou zakázku. Uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících tak lze fakticky považovat za obdobu zadávání veřejných zakázek,“ upřesnil Petr Mikeš.
NSS se zabýval ve své rozhodovací praxi touto oblastí zatím relativně poskrovnu, nicméně se již vyjádřil jak k nabídkovému řízení a přímému zadání, tak i k běžným veřejným zakázkám na dopravní obslužnost. Z povahy věci však jde prozatím pouze o posouzení určitých dílčích problémů. Zpravidla však bude i na zakázky v oblasti dopravy aplikovatelná rozhodovací praxe týkající se veřejných zakázek, ačkoliv se týkaly jiných oblastí.
Petr Mikeš pro Českou justici představil daná rozhodnutí NSS.
Rozsudek NSS z 28.6.2017, čj. 8 As 236/2016 – 51, statutární město Přerov
Rozsudek řešil situaci, která v autobusové dopravě může relativně často nastat. Dříve uzavřená smlouva o závazku veřejné služby byla totiž vypovězena dopravcem ve sjednané půlroční výpovědní lhůtě. Přerov tedy relativně rychle potřeboval uzavřít smlouvu s novým dopravcem ještě v průběhu výpovědní lhůty. K tomu využil přímé zadání dle § 18 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, které odůvodnil bezprostřední hrozbou přerušení poskytování služeb v přepravě cestujících. Vedle toho je však třeba splnit i podmínky dle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných službách.
NSS konstatoval, že pro posouzení, zda byla splněna podmínka podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných službách, je „stěžejní úvaha, zda bylo obchodní riziko na dopravce přeneseno v dostatečném rozsahu“.
V šetřeném případě objednatel dle zjištění Nejvyššího správního soudu přenesl na dopravce (a) riziko plynoucí z vlastních pochybení dopravce, (b) riziko související s nepředvídatelnými vnějšími okolnostmi, u nichž však objednatel nedoložil, jak často nastávají, a (c) riziko zapříčiněné poklesem tržeb z prodeje jízdného pod 50 % předpokládaného objemu tržeb, který však byl dle názoru Nejvyššího správního soudu zcela nepravděpodobný. V návaznosti na to Nejvyšší správní soud konstatoval, že rozsah obchodního rizika přeneseného na dopravce nebyl v šetřeném případě dostatečný, a tedy objednatel nebyl oprávněn postupovat dle zákona o veřejných službách. Zároveň podle NSS nešlo použít ani jednací řízení bez uveřejnění podle zákona o veřejných zakázkách, které by mělo obdobnou povahu jako přímé zadání. Předpokladem je totiž existence krajně naléhavého případu, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat. Město si však mohlo být vědomo možného vypovězení smlouvy. Pro ten případ mělo v původní smlouvě ujednat, aby původní dopravce zajišťoval dopravní obslužnost po dobu nutnou pro výběr nového dopravce. Pokud tak neučinil, šlo o situaci zaviněná zadavatelem, která vylučuje použití jednacího řízení bez uveřejnění. Petr Mikeš proto zdůraznil, že je třeba tuto eventualitu dobře ošetřit v uzavíraných smlouvách na zajištění dopravní obslužnosti.
Rozsudek NSS z 13. 6. 2019, čj. 1 As 64/2019-38, RegioJet
Soukromý dopravce RegioJet Radima Jančury podal Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkoumání úkonů objednatele při zadání veřejných služeb v přepravě cestujících vlakem na desetiletý provoz linky Brno – Břeclav – Olomouc. ÚOHS zamítl návrh na předběžné opatření a Ministerstvo dopravy následně uzavřelo smlouvu s Českými drahami. ÚOHS v návaznosti na to zastavil řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) spr. ř. z důvodu, že se návrh stal zjevně bezpředmětným.
NSS uvedl, že zákon o veřejných službách v přepravě cestujících neobsahuje komplexní právní úpravu přezkumu ze strany ÚOHS, a proto se subsidiárně aplikuje i správní řád, stejně jako tomu je u veřejných zakázek. ÚOHS je nicméně povinen postupovat tak, aby byl věcný přezkum v zásadě vždy zajištěn a nedocházelo tak k situaci, která nastala. Podrobně se k této problematice u veřejných zakázek NSS vyslovil v rozsudku z 18. 1. 2018, čj. 10 As 219/2016-51, Mega Trans.
Rozsudek NSS z 12. 5. 2021, čj. 8 As 124/2019-46, město Třebíč – přeprava cestujících autobusovou dopravou
Podle návrhu smlouvy vznikl závazek zajistit po celou dobu plnění smlouvy kryté parkovací stání pro používaná vozidla. Podle zadavatele to bylo za účelem splnění zákonné povinnosti nemít sníh a námrazu na vozidle a s tím související možné zpoždění. Spor vznikl kvůli tomu, zda šlo o diskriminační požadavek, pokud bylo možno daného cíle dosáhnout jinými prostředky (rampa, rozmrazovací kapaliny, plachty, teplo, atd.). Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost třebíčské radnice, která dostala od ÚOHS pokutu 1,5 milionu korun.
NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu o tom, že požadavek na kryté stání stanovený stěžovatelem v závazném návrhu smlouvy na veřejnou zakázku je diskriminační. Požadavek mohl odradit od zakázky potenciální dopravce, kteří v Třebíči krytá stání neměli. Je třeba dávat pozor na to, že stanovení konkrétního způsobu dodržování povinnosti zadavatelem jako smluvní podmínky samo o sobě nasvědčuje diskriminačnímu jednání, pokud existují různé, stejně efektivní způsoby k dosažení sledovaného cíle a zadavatelem určené řešení zároveň zvýhodňuje dodavatele, kteří již před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku disponují určitou technologií či nástroji zadavatelem určenými ke splněním zákonem stanovené povinnost
Královéhradecký kraj – rozsudek NSS ze dne 21.3.2018, čj. 1 As 403/2017-50, veřejná linková doprava
V zadávací dokumentaci bylo ohledně kalkulace mimo jiné uvedeno že součástí nabídkové ceny mají být také poplatky za používání stání na autobusových stanovištích a nádražích – zadavatel konstatoval, že při splnění zákonných podmínek může nařízením cenu regulovat nebo určit jiné místo. V ZD pak byly vyloučeny ze zvýšení rozsahu vícenáklady spojené s objížďkou kratší než 14 dnů, ačkoliv cena byla konstruována podle km. V zadání také byla povinnost uzavřít smlouvy s třetími osobami ohledně zapojení do integrovaného systému dopravy kraje.
NSS konstatoval, že u regulace cen zadavatel pouze upozornil uchazeče na jeho zákonné oprávnění – na 10 let předem nelze stanovovat konkrétní výši ceny, při které by se již přikročilo k regulaci, stejně tak určením jiného místo pouze ubezpečoval uchazeče, že se nemusí bát příliš vysokých cen – mohou kalkulovat s přiměřenými cenami. Podstatný byl závěr, že u dlouhodobých zakázek bude u některých parametrů vždy hrát roli určitá míra podnikatelské odvahy jednotlivých uchazečů. Některé parametry totiž nelze u dlouhodobých zakázek stanovit přesně, což však vede z povahy věci v podstatě vždy k určité míře neporovnatelnosti nabídek způsobené rozdílným odhadem rizik. Přiměření podnikatelské riziko dodavatelů však má místo i ve veřejných zakázkách a zadavatele nelze nutit k tomu, aby je plně smluvními podmínkami eliminoval.
Konference “Liberalizace v dopravě, veřejné zakázky a hospodářská soutěž” se uskutečnila za laskavé podpory generálního partnera společnosti České dráhy, a.s. a partnerů Satum CZECH s.r.o., CCA Group a.s. a Brněnských komunikací a.s.
Eva Paseková
