Má advokát a zároveň majitel advokátní kanceláře, který byl nezákonně vzat do vazby, nárok na odškodnění ušlého zisku a v jaké výši? Jak prvoinstanční, tak odvolací soud dospěly k závěru, že odškodněn má být pouze za ušlý zisk v souvislosti s jeho osobním výkonem advokacie. Podle aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS) však advokátovi, který je zároveň majitelem advokátní kanceláře, náleží odškodnění i za ušlý zisk celé kanceláře.
NS rozhodoval v případu, v němž pražský advokát Martin Grubner požaduje odškodnění po Ministerstvu spravedlnosti (MSp) v souvislosti s nezákonnou vazbou, o níž rozhodl v červnu 2015 Obvodní soud pro Prahu 1. Vazbu následně zrušil jako nedůvodnou Městský soud v Praze, nicméně Grubner v ní pobyl měsíc.
Trestní věc se týká podezření z rozsáhlých daňových úniků.
V žalobě advokát Grubner tvrdí, že v důsledku vazby přišel o jeden konkrétní kontrakt v hodnotě 2,6 mil. Kč, protože s ním firma s odkazem na uvalení vazby zrušila smlouvu. Dále se domáhal uhrazení nákladů na obhajobu ve výši 82 tis. Kč a ušlý zisk coby advokáta a majitele advokátní kanceláře, který měl za měsíc vazby činit 720 tis. Kč.
OS pro Prahu 2 vyhověl žalobě pouze částečně, když advokátovi přiznal „obhajné“ ve výši cca 9 tis. Kč a ušlý zisk vypočetl toliko z odhadu jeho měsíčního příjmu coby advokáta. Příčinnou souvislost mezi nezákonnou vazbou a ukončením konkrétního tvrzeného kontraktu soud neshledal.
Ohledně nákladů na obhajobu dospěl soud k závěru, že s ohledem na to, že advokáta ve vazbě navštěvovala jeho manželka, která byla ustavena po dobu, po kterou mu byl pozastaven výkon advokacie, jeho zástupcem, tak podstatná část právních porad nesouvisela s jeho případem. Podle soudu totiž spolu řešili také otázky okolo fungování jeho advokátní kanceláře.
Čtěte také: Na policisty a státní zástupkyni v případu advokáta Grubnera míří trestní oznámení
Ohledně vypovězené smlouvy soud konstatoval, že firma se o vazbě, která byla na advokáta uvalena, dozvěděla již v průběhu měsíce června, smlouvu s ním však vypověděla až krátce před propuštěním na svobodu. Dále soud shledal, že spolupráce s firmou byla na advokátní koncipientce a advokát se na ní tedy nepodílel. Z pohledu příčinné souvislosti bylo pro soud také důležité, že Grubner po svém propuštění z vazby firmu již nekontaktoval a nepokusil se o obnovení kontraktu.
Pokud se týče nároku na odškodnění za ušlý zisk, pak soud vyjádřil názor, že žalobcova advokátní kancelář fungovala i bez jeho osobní účasti a generovala zisk. A tudíž zisk, který mu ušel, odpovídá toliko pouze té části, na níž se mohl podílet on sám svým osobním výkonem advokacie. Z údajů o daňovém příjmu Grubnera soud vypočetl jeho přibližnou marži, vyšel z hodinové sazby 2 tisíce Kč a dospěl k částce 97 tis. Kč.
Toto rozhodnutí potvrdil i odvolací soud, který pouze korigoval výpočet ušlého zisku: soud navýšil čas, po který mohl vykonávat advokátní činnost ze 6 hodin denně na 6,71 hodiny denně. Vypočtený příjem, o který měl Grubner za měsíc přijít, tak stoupl na 108 tis. Kč.
NS za přípustnou shledal pouze tu část Grubnerova dovolání, která se týkala otázky ušlého zisku coby advokáta a zároveň majitele advokátní kanceláře. A zde podle NS soudy pochybily, když nepřiznaly odškodnění i za ušlý zisk, který mohl advokát dosahovat také prostřednictvím svých zaměstnanců či zastupujícího advokáta. Soudy také nerespektovaly judikaturu, když provedly výpočet, při němž zohlednily i příjem advokáta po jeho propuštění z vazby.
„Z citovaných ustanovení zákona o advokacii vyplývá, že v okamžiku, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí soudu o vzetí advokáta do vazby, dochází u něj ex lege k pozastavení výkonu advokacie, tj. ztrácí oprávnění poskytovat právní služby, a to v celém rozsahu. Vykonává-li tento advokát advokacii samostatně, tj. poskytuje-li právní služby sám, tedy vlastním jménem a na vlastní účet, má pak tato skutečnost za následek nejen to, že dotčený advokát nemůže po dobu vazby advokacii vykonávat osobně (v čemž mu nepochybně brání i tato vazba), nýbrž pozastavení výkonu jeho advokacie dopadá i na jeho zaměstnance (zaměstnávané advokáty či advokátní koncipienty). Po dobu trvání pozastavení výkonu advokacie dotčeného advokáta totiž ani oni nemohou advokacii jménem dotčeného advokáta vykonávat, neboť výkon advokacie v pracovním poměru je vázán na aktivní výkon advokacie zaměstnavatele zaměstnaného advokáta (popř. advokátního koncipienta). Po dobu své vazby by tudíž tento advokát neměl z důvodu existence překážky bránící výkonu advokacie dosahovat z této činnosti ani zisk, a to ani prostřednictvím svých zaměstnanců,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí senátu NS v čele se soudce Pavlem Simonem.
Úvahu odvolacího soudu, že ušlý zisk po dobu advokátovy vazby je třeba stanovit jen ve výši odpovídající příjmu samostatného advokáta, protože kancelář nadále fungovala, NS odmítl. Vycházela totiž z pouhého předpokladu. Bez toho, aby byla podložena konkrétními zjištěními, které by svědčily o tom, že tomu tak v posuzovaném případě skutečně bylo. V takovém případě platí, že „při absenci takovýchto zjištění náleží advokátovi, který advokacii vykonává samostatně a u něhož byl výkon advokacie pozastaven z důvodu jeho vzetí do vazby nezákonným rozhodnutím soudu, náhrada ušlého zisku za dobu této vazby zásadně ve výši zisku, jehož by v tomto období prokazatelně dosáhl ať již vlastní činností nebo činností svých zaměstnanců, přičemž tato náhrada se nesnižuje ani o zisk, kterého v této době dosáhl advokát, jenž poškozeného advokáta zastupoval podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii, a který z tohoto důvodu náleží tomuto zastupujícímu advokátovi“.
Případem se tak nyní bude muset opět zabývat OS pro Prahu 2.
Petr Dimun
