Od roku 2015 se muž domáhá určení otcovství dítěte, které se narodilo v roce 2014 ze vztahu se ženou, se kterou žil ve společné domácnosti. Oba rodiče učinili o otcovství prohlášení před Úřadem městské části Praha 4. V roce 2015 otec dítěte zjistil, že matka jeho dítěte je provdaná v USA. Což před mužem i úřady v ČR měla „vědomě zatajit“, když vystupovala jako svobodná. Muž žaluje ženu, dítě i manžela ženy o určení otcovství. Podle českého zákona je otcem dítěte americký manžel. Nejvyšší soud upozornil na zájem dítěte.
Žalující muž je biologickým otcem, který se o dítě stará. Protože matka dítěte byla v době porodu provdaná, za této situace se uplatňuje tzv. první domněnka otcovství podle ustanovení § 776 odst. 1 obč. zák. a otcovství tedy svědčí žalovanému manželovi, shrnuje fakta případu v rozsudku Nejvyšší soud. „Žalobce je však ,skutečným biologickým i sociálním rodičem´ žalovaného dítěte a je ,nežádoucí´, aby mu vinou žalované ženy bylo odepřeno tzv. rodičovství právní,“ uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání.
Lidsky složitý případ byl projednán občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu 9. února 2022 s právní větou. Úplné rozhodnutí Nejvyššího soudu je zde:
Soudy: Muž není legitimován, manželství je neúčinné
Obvodní soud pro Prahu 3 v roce 2017 zamítl žalobu na popření otcovství i návrh žalobce na určení otcovství: „Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud jde o žalobu na popření otcovství, není žalobce ve věci aktivně legitimován, ,neboť aktivní legitimace svědčí pouze matce, která dítě porodila, dále samotnému dítěti a muži, který popírá, že je otcem dítěte, přičemž žalobce nepopírá, že je otcem žalovaného´,“ popisuje vývoj událostí v rozhodnutí Nejvyšší soud.
Jak dále vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, odvolací Městský soud v Praze přisvědčil soudu prvního stupně, že manželství žalované ženy se žalovaným manželem bylo v USA platně uzavřeno. Aby však mělo manželství účinky i na území ČR, bylo nutné je „nechat uznat zvláštní matrikou v Brně“.
„Nebylo-li tak učiněno, je ,před českými státními orgány pár považován za nesezdaný´, a žalovaného 2 proto nelze považovat za otce žalovaného 1) podle ustanovení § 776 odst. 1. o. z. Otcovství žalobce k žalovanému bylo platně určeno souhlasným prohlášením rodičů podle ustanovení § 779 o. z. a z řízení jasně vyplynulo, že žalobce je ,jak biologickým, tak sociálním otcem a za daných okolností i otcem právním (matrikovým)´. Odvolací soud proto neshledal důvod, aby otcovství žalobce k žalovanému 1) určil soud,“ cituje Nejvyšší soud z rozsudku Městského soudu v Praze.
Zakládá nezapsané manželství z ciziny domněnku otcovství?
Proti předmětnému rozhodnutí podal muž u Nejvyššího soudu dovolání. Podle názoru muže Městský soud v Praze nesprávně posoudil otázku, zda je manželství s cizincem uzavřené v zahraničí, které nebylo zapsáno do zvláštní matriky v ČR, jak určuje zákon, způsobilé založit na území ČR zákonnou domněnku otcovství svědčící manželu matky dítěte v cizině.
Nejvyšší soud skutkový stav potvrdil: Občan USA uzavřel v roce 2011 právoplatný sňatek na Floridě s občankou ČR. Toto manželství nebylo v ČR zapsáno do zvláštní matriky. V březnu 2013 porodila žena dítě, v rodném listu je zapsaná jako matka a jako otec je zapsán muž – občan České republiky, což oba rodiče souhlasně prohlásili před matrikou. Dovolání i položenou otázku shledal Nejvyšší soud za přípustné.
NS: Zápis do matriky není legalizace události, ke které došlo
S právním názorem odvolacího soudu však Nejvyšší soud vyjádřil nesouhlas: „S názorem odvolacího soudu, že pro účinnost manželství uzavřeného v cizině na území České republiky, ,je třeba je nechat uznat zvláštní matrikou´ a nebylo-li tak učiněno, ,je před českými státními orgány pár považován za nesezdaný´, dovolací soud nesouhlasí,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
S odkazem k matričnímu zákonu Nejvyšší soud uvedl, že funkcí matriky je pouze evidence matričních událostí. „Matriční zákon (ani jiný právní předpis České republiky) nespojuje okamžik zápisu matriční události do matričních knih s okamžikem nabytí účinnosti matriční události. Matriční zákon tedy v žádném ustanovení neupravuje ,legalizaci´ nebo ,uznání´ manželství, které soudy obou stupňů dovodily jakožto obligatorní požadavek k tomu, aby bylo manželství uzavřené v cizině účinné na území České republiky,“ uvedl Nejvyšší soud.
„K matriční události, kterou je i uzavření manželství, dochází bez ohledu na její následný zápis do matričních knih. V případě zápisu manželství do matriční knihy se pak nejedná o konstitutivní, ani deklaratorní akt, ale o pouhý přepis údaje z jiné veřejné listiny, kterou zákon za stanovených podmínek považuje za zcela rovnocennou českým matričním dokladům, vydaným na základě zápisů v matričních knihách (v daném případě z „Marriage rekord“ vydanému ve státě Florida, Spojené státy americké),“ pokračuje Nejvyšší soud v rozsudku.
Manželství se uzavírá prohlášením vůle, nikoli evidencí
Ani manželství uzavřené v České republice nevzniká zápisem do matriční knihy, upozorňuje dále Nejvyšší soud. „Ke vzniku manželství dochází podle ustanovení § 656 odst. 1 občanského zákoníku svobodným a úplným souhlasným prohlášením vůle muže a ženy, kteří spolu hodlají vstoupit do manželství, že spolu vstupují do manželství,“ vysvětluje Soud s tím, že prohlášení je učiněno před osobou jednající za orgán veřejné moci nebo církve.
Uvedené pro daný případ znamená, že manželství matky dítěte s americkým občanem je považováno za účinné, i když nebylo zapsáno do zvláštní matriky v ČR. Podle občanského zákoníku je tedy za otce dítěte považován americký manžel ženy, i když žije v USA: „Uvedené ustanovení upravuje tzv. prvou domněnku otcovství, která vychází z pravděpodobnosti souladu právního, biologického, resp. genetického a sociálního rodičovství, z ochrany poskytované zákonem rodině založené manželstvím, ze zákonného požadavku, aby si byli manželé věrni a veřejného zájmu na jistotě a stabilitě ve statusových poměrech,“ uvádí v rozhodnutí Nejvyšší soud.
Na otcovství Američana nic nemění ani prohlášení rodičů
Americký manžel je tedy právním otcem, i když je to nemožné: „Narodí-li se dítě do manželství, je v zájmu rodiny ctící tradiční hodnoty i dítěte samotného, aby byl jeho status ex lege upraven co nejdříve, tedy ihned po narození, a aby se, pokud možno, během jeho života neměnil. Není rozhodné, zda spolu manželé žijí či nikoli, zda manžel matky o jejím těhotenství věděl, resp. dítě objektivně (ne)mohl zplodit, např. z důvodu výkonu trestu,“ vysvětluje Soud.
„Na otcovství žalovaného 3) k žalovanému 1) určeného podle první domněnky otcovství podle ustanovení § 776 odst. 1 občanského zákoníku nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce a žalovaná 2) učinili dne 24. 3. 2014 před Úřadem městské části Praha 4 souhlasné prohlášení o určení otcovství žalobce k žalovanému 1), neboť toto prohlášení je třeba považovat za nulitní právní akt (protože nelze určit otcovství tam, kde je již určeno),“ dodává k tomu Nejvyšší soud.
Podle Nejvyššího soudu má aktivní legitimaci k žalobě o určení/popření otcovství matka dítěte a právní otec dítěte – tedy americký manžel, nikoli biologický otec: „Muži, který tvrdí, že je biologickým otcem dítěte (putativnímu otci), občanský zákoník aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na popření otcovství právního otce nepřiznává, a to ani po vyhlášení nálezu ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3122/16, kde Ústavní soud apeloval na zákonodárce, aby posílil práva putativních otců v českém právním řádu,“ uvádí dále Nejvyšší soud.
Princip právní jistoty rodinných vztahů nade vše
Nejvyšší soud poté nad práva různých druhů rodičů klade zájem dítěte: „Dovolací soud již ve své rozhodovací praxi došel k závěru, že soud může putativnímu otci aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na popření otcovství zcela výjimečně přiznat. Stane se tak v situaci, kdy je v zájmu dítěte, aby právo na respektování soukromého a rodinného života putativního otce (k tomu srov. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) převážilo nad právy matrikových rodičů a principem právní jistoty rodinných vztahů,“ uvedl k tomu Soud.
V zájmu dítěte bude podle Nejvyššího soudu jen takové rozhodnutí, které sleduje dlouhodobé zájmy dítěte a vede ke stabilnímu řešení. „Veden nesprávným právním názorem se však odvolací soud již dostatečně nezabýval tím, zda jsou u žalovaného dány výjimečné okolnosti, za kterých může být žalobci – putativnímu otci – přiznána aktivní věcná legitimace k podání žaloby na popření otcovství,“ uvedl dále v rozhodnutí Nejvyšší soud, který oba rozsudky zrušil a vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 s tím, že právní názor Nejvyššího soudu je závazný.
Irena Válová
