Některé akce bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), vedeného Róbertem Šlachtou, měly s ohledem na meritum pátrání až obludný rozměr. Jako například, když se detektivové snažili identifikovat mobilní telefon bývalého kolegy Michala Ratajského. Na toho se nejprve zaměřili kvůli podezření z vynášení informací. Pak na základě pár úředních záznamů konstrukci překvalifikovali na podezření z přijetí úplatku, neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a ohrožení utajované skutečnosti.
Případ dostal krycí jméno Krov. Žalobce Miroslav Stoklásek z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dříve věc dozoroval Roman Kafka – pozn. red.) v něm obžaloval 28 lidí, převážně bývalé brněnské policisty a podnikatele. Kauza byla popsána tak, že brněnské podsvětí měly před zákonem dlouhodobě chránit úniky z policejních databází.
Při studiu materiálů se ale nelze vyhnout dojmu, že jde o vyřizování účtů mezi policisty, podobně jako tomu bylo v olomouckém případu Vidkun. Ten shodou okolností také dozoroval Miroslav Stoklásek. Ve Vidkunu stejně jako v Krovu probíhaly stovky hodin sledování, odposlechů. Dva z podezřelých strávili čtvrt roku ve vazbě, soud ovšem vynesl jen podmíněné rozsudky.
Kauza s krycím názvem Krov začala 17. prosince 2014, kdy brněnská policie na základě výpovědi expříslušníka ÚOOZ Stanislava Švábenského (po odsouzení k šestiletému trestu za vynášení informací spáchal v srpnu 2015 sebevraždu – pozn. red.) u soudu spustila prověřování neznámého pachatele kvůli podezření z neoprávněného přístupu k počítačovému systému a ohrožení utajované skutečnosti. Primární informace zněla, že zaměstnanec Krajského státního zastupitelství v Brně má poskytovat informace podnikateli Petru Pavlu Bezděkovskému. Bezděkovský si měl podle policie objednat vraždu expolicisty Michala Tofla. V roce 2012 se oběsil v olomoucké vazební cele.
Jen na okraj, mimořádně zajímavé je, že Švábenský následně to, co řekl před soudem, odmítl zopakovat do policejního protokolu.
Nastupuje ÚOOZ
19. března 2015 si ale spisový materiál vyžádal k postoupení vedoucí expozitury ÚOOZ v Brně Richard Ohnoutka (dnes náměstek NCOZ – pozn. red.) a to i přes to, že ÚOOZ nebyl příslušný ve věci konat. K předání došlo na základě takzvané dohody mezi služebními funkcionáři.
V dubnu detektivové ÚOOZ ustanovili jako podezřelou z úniků administrativní pracovnici státního zastupitelství Terezu Čoupkovou.
V červnu pak detektivové přes vůz, který Čoupková používala, zjistili, že je partnerkou jejich bývalého kolegy z ÚOOZ – podnikatele v bezpečnostním sektoru – Michala Ratajského.
A začali mapovat podnikatelské aktivity Ratajského a jeho kontakty a kamarády. V posledním odstavci úředního záznamu je uvedeno, že „v rámci operativně pátrací činnosti bylo zjištěno, že se Ratajský zaměřuje na získávání informací z probíhajících trestních řízení a nabízí služby týkající se ovlivňování trestního řízení“.
A to prý za úplatu. Tato informace ale nebyla podložena žádným konkrétním důkazem, například výslechem, nebo jiným zjištěním. Konstatoval to pouze bývalý kolega Ratajského – detektiv ÚOOZ Miroslav Šťastný.
Na základě jen pouhých čtyř úředních záznamů a konstatování policisty z ÚOOZ na deseti řádcích bylo v červnu 2015 rozšířeno zahájení úkonů trestního řízení na Terezu Čoupkovou a Michala Ratajského pro podezření z přečinu přijetí úplatku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a ohrožení utajované skutečnosti.
A jde se odposlouchávat
Čtrnáct dní na to byl případ delegován z Městského státního zastupitelství v Brně na Vrchní státní zastupitelství Olomouc. A to přes to, že ve věci nebylo věcně ani místně příslušné.
Zde je ještě nutné připomenout, že vedoucí expozitury ÚOOZ v Brně Richard Ohnoutka, který si spisový materiál vyžádal, je bývalým dlouholetým kolegou Michala Ratajského. Podle svědků z řad policie se měl Ohnoutka o Ratajském častokrát vyjadřovat velmi negativně a s hodně osobním přídechem.
Také je důležité připomenout, že původní prověřování údajných úniků od policie směrem k podnikateli Bezděkovskému nebylo nikdy prokázáno, a vyšetřování bylo přeloženo z jedné expozitury Generální inspekce bezpečnostních sborů na jinou, a nakonec odloženo.
Najednou však detektivové ÚOOZ přišli s ničím nepodloženým tvrzením o úplatku. A pomalu se začalo schylovat ke sledování telekomunikačního provozu a odposlouchávání.
23. srpna 2015 byl vydán návrh na vydání příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu Terezy Čoupkové i Michala Ratajského.
Hned den na to podává detektiv ÚOOZ Miroslav Šťastný státnímu zástupci návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na Michala Ratajského.
Připomeňme, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu má být až poslední možností, kterou by měl policejní orgán využít v rámci úkonů trestního řízení. V tomto konkrétním případě byla podána žádost na základě pouhých čtyř úředních záznamů.
K samotnému Ratajskému v žádosti detektiv Šťastný uvedl: „Ve vztahu k těmto zjištěním a s přihlédnutím k osobě podezřelé Terezy Čoupkové je zřejmé, že Čoupková tyto lustrace na základě žádosti nebo na základě zaúkolování ze strany další osoby, která takto získané informace využívá pro svoji potřebu. Bylo zjištěno, že osobu, která v duchu výše popsaných skutečností podezřelou Terezu Čoupkovou úkoluje je její přítel Michal Ratajský.“
V další části odůvodnění je zopakováno konstatování policisty Šťastného z úředního záznamu 29. června. V posledním odstavci napsal, že „v rámci operativně pátrací činnosti bylo zjištěno, že se Ratajský zaměřuje na získávání informací z probíhajících trestních řízení a nabízí služby týkající se ovlivňování trestního řízení a to za úplatu“.
Tato informace opět ve spise není podložena žádným konkrétním důkazem.
Další důležitou skutečností je, že uvedený odposlech schvalovali dva letití kolegové Ratajského z expozitury ÚOOZ v Brně, tedy podjatí – Otakar Dobeš a Richard Ohnoutka. Dobeš se podle řady svědků účastnil i neformálních setkání a společenských akcí pořádaných Michalem Ratajským.
Příkaz k odposlechu a záznamu pak vydal místně nepříslušný Okresní soud v Olomouci.
Odposlech byl prováděn až do května roku 2017, tedy celkem dva roky a 5 měsíců. Měly jím být získány „skutečnosti významné pro trestní řízení, tohoto účelu vzhledem k povaze prověřované trestné činnosti a k předpokládanému konspirativnímu chování podezřelých nelze dosáhnout jinak.“ Takže klasický policejní phising: tak dlouho se bude odposlouchávat, až se něco najde.
Vzhledem k tomu, že vydání příkazu předcházely pouze čtyři úřední záznamy, bylo to od detektiva ÚOOZ Miroslava Šťastného poměrně odvážné tvrzení. Je zcela evidentní, že policista Šťastný nevyužil žádné jiné metody policejní nebo operativní práce. A nečekal ani na vyhodnocení telekomunikačního provozu, když o odposlechy požádal jen den poté, co mu byl povolen monitoring telekomunikačního provozu.
Napíchnuté Brno
Následovala monstrózní policejní operace, která by dávala smysl v případě teroristického, útoku, únosu nebo vraždy.
21. října 2015 ÚOOZ požádal o vydání příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, opět směrem k Ratajskému. Ale nešlo o běžný monitoring telefonní komunikace.
Odposlechy jsou povolovány zpravidla na čtvrt roku, když začnou nést ovoce, jsou prodlužovány. Nemělo by se tak ale stávat v neúnosné míře.
V tomto případě se ale detektivovi ÚOOZ Šťastnému za čtvrt roku nepodařilo na základě informací z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči Michalu Ratajskému zjistit nic.
Detektiv Miroslav Šťatný proto nabyl dojmu, že Ratajský používá další telefon. Žádost o monitoring uskutečněného telefonického provozu proto směřovala k výpisům z buněk operátora z míst, takzvaných bétéesek, kde se Ratajský pohyboval s telefonem, na které už bylo povolení k odposlechu vydáno.
Zjednodušeně, komparací a analýzou chtěl zjistit, jestli se v okamžiku, kdy se z jedné buňky přesunul na druhou a na další, nevyskytuje i jiný – identický – telefon, který by měl Ratajský v kapse nebo zavazadle.
Žádost byla odůvodněna stejně jako ta předchozí. Bez toho, aniž by policista předložil jediný relevantní důkaz nebo informaci.
V závěru žádosti navíc uvádí: „Bylo zjištěno, že používá moderní komunikační technologie jako Viber a WhatsApp.“ Tedy o běžné mobilní aplikace, které v té době v České republice užívaly statisíce majitelů mobilních telefonů.
„Cílem tohoto podnětu je tak zjištění všech telefonních přístrojů a telefonních čísel v daném prostoru a konkrétní době se zaměřením na telefonní přístroje a telefonní čísla, které se v těchto prostorech opakovat. Tímto bude daný důvodný předpoklad, že se jedná o další telefonní přístroje a telefonní čísla, které Ratajský používá,“ znělo odůvodnění žádosti.
Jednalo se o tyto lokality: Brno – Ivanovice, Novoveská 987, Údolní 76, Brno, Veveří 125 Brno, Ve Vaňkovce 1 Brno, Jakubské náměstí 2, Vinařská 3, Brno, Sportovní 2 a město Hluk, kde měl Ratajský trvalé bydliště.
Policejní Útvar zvláštních činností tak na základě impulsu, vzešlého z ÚOOZ a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, v roce 2015 zpětně prověřoval data minimálně desetitisíců Brňanů. Respektive jejich čísel a IMEI mobilů, a hledal mezi nimi jedno či více, které by mohl přiřadit k Michalu Ratajskému.
Vazba za 14 tisíc korun
„Z mého pohledu se jedná trapnou a zoufalou pseudokriminální kauzu, primárně vzniklou z osobní msty a angažovanosti některých aktérů na straně orgánů činných v trestním řízení. Konkrétně bývalých kolegů z ÚOOZ,“ sdělil Michal Ratajský v roce 2020 partnerskému zpravodajskému portálu Ekonomického deníku – České justici.
Podle Ratajského jde o zajímavý slepenec informací.
„V obvinění, které sepsala policie, jsem stíhán za navádění k nezákonným lustracím v policejních databázích. Což je gró, asi devadesát procent těch trestných činů, respektive přečinů. Vazebně stíhán jsem byl díky třem, tzv. úplatkářským trestným činům, které měly v úhrnné výši dosáhnout asi 14 tisíc korun. V současné době je v této věci obviněno celkem 28 lidí, v drtivé většině dosud bezúhonných. A podstatou celé kauzy jsou právě tyto údajně nezákonné lustrace a případně blokace informátorů. Ty se tedy už netýkají mě, ale jiných lidí, policistů, z nichž jsem některé osobně znal,“ míní Michal Ratajský.
Svou roli v této kauze pak popsal následovně:
„Podle spisového materiálu, a v některých médiích akcentované verze, mám být jakousi vůdčí osobou této skupiny – gangu či dokonce mafie v Brně. Byť samotná kvalifikace nějaké činnosti v organizované skupině v obvinění ve skutečnosti není. Je to dáno tím, že jsem se dobře znal s některými z obviněných policistů či dalších osob. Ale ta skupina je tak velká a nesourodá a jsou v ní další různí lidé, známí známých, které ani neznám. Takže je to z mého pohledu taková přefouklá obří bublina,“ tvrdil Ratajský v rozhovoru v roce 2020.
Nevyloučil ale, že k předávání informací docházelo.
„Určitě. Ke kontaktu mezi mnou a policisty docházelo, a to jak ve společenské, tak i v pracovní rovině. Aniž bych se chtěl nějak přeceňovat, v některých oblastech jsem měl díky své policejní minulosti a z povahy své činnosti v civilní sféře, přehled o spoustě poznatků či podnětů a domněnek. O ně jsem se pak rád s bývalými kolegy či kamarády podělil. Proč také ne, když to byla jejich práce a měl jsem v ně důvěru. Otázkou ale je, jestli toto lze vůbec kvalifikovat jako trestnou, a už vůbec jako závažnou trestnou činnost,“ řekl Ratajský.
„Odposlechy v mém případě trvaly neskutečných dva a půl roku s tím, že byly postupně povolovány a prodlužovány celkem čtyřikrát třemi různými soudy. Za své policejní praxe jsem se s něčím takovým nikdy nesetkal. Co se týká zdůvodnění, tak to je kapitola sama o sobě. V doprovodných úředních záznamech jsem mimo jiné označován za riziko pro demokratické zřízení České republiky. Tak asi proto mi později URNA vypáčila dveře,“ dodal Michal Ratajský.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
