Vrchní soud v Olomouci (VS) zrušil rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze (MS) v čele se soudkyní Veronikou Cukerovou, kterým se měla obhájkyně soudce VS v Praze Ivana Elischera Lucie Kýčková předat ke kárnému řízení České advokátní komoře (ČAK). Podle názoru senátu MS v Praze měla totiž Kýčková opakovaně mařit jednání soudu a jednat vůči němu urážlivě.
Senát VS v Olomouci v čele se soudcem Milanem Kaderkou vyhověl v lednu stížnosti obhájkyně Lucie Kýčkové, která se bránila tomu, aby byla předána ke kárnému řízení ČAK. O tom, že měla opakovaně mařit jednání soudu v případu soudce VS v Praze Ivana Elischera, kterého zastupovala, byl přesvědčen senát MS v Praze. Předsedkyně senátu Veronika Cukerová ve stížnosti popsala několik případů, kdy podle názoru senátu došlo k nedostatečné omluvě a urážlivému jednání obhájkyně.
K prvnímu „maření“ mělo dojít v dubnu 2020, tedy v době první vlny epidemie koronaviru. Tehdy se obhájkyně omluvila z hlavního líčení, protože se musela postarat o nezletilého syna, neboť byla uzavřena školská zařízení. Senát Cukerové jí však nevyhověl s argumentem, že opatření se již rozvolňují, a navíc si může zajistit substituci. Na to reagovala obhájkyně sdělením, že substituce v dané věci není s ohledem na specifické okolnosti případu možná. Soud však opět jejímu návrhu na odročení nevyhověl s tím, že nebude při hlavním líčení rozhodováno meritorně, a proto si může Kýčková substituci klidně zajistit.
Protože první den hlavního líčení nebyla obhájkyně přítomna, bylo rozhodnuto o odročení a obhájkyně byla soudem vyzvána k doložení potvrzení, že čerpá na péči o syna ošetřovné. Když pak obhájkyně soudu sdělila, že nakonec od záměru čerpat ošetřovné upustila, považoval to soud za urážlivé jednání.
VS v Olomouci však omluvu obhájkyně vyhodnotil jako včasnou a legitimní, a to především s přihlédnutím k tehdejším okolnostem. Pokud měl senát MS i přesto pochybnosti o pravdivosti tvrzení obhájkyně ohledně nemožnosti zajistit péči o nezletilého syna, měl to podle VS ověřit, což ovšem neučinil.
Co se týče možnosti zajistit si substituci, VS v Olomouci konstatoval, že takový požadavek soudu je sice obecně oprávněný, ovšem v dané situaci – především s ohledem na složitost případu – bylo zcela legitimní, když to obhájkyně odmítla. Během hlavního líčení, z něhož se obhájkyně omluvila, mělo navíc dojít k rozsáhlému dokazování. A podle VS v Olomouci „nelze redukovat účast obhájce vystupujícího v trestním řízení na základě udělené substituční plné moci, na jeho pouhou fyzickou účast u úkonu trestního řízení“. Nic urážlivého pak soud nespatřoval ani ve sdělení soudu, že obhájkyně nakonec ošetřovného nevyužila.
Další údajný prohřešek Elischerovi obhájkyně Kýčkové měl přijít v prosinci 2020, když se omluvila z hlavního líčení a soudu doložila lékařskými zprávami, že měla obtížný a bolestivý stomatologický zákrok, který jí znemožnil komunikovat. Senát MS však – přes dodané lékařské zprávy – tentokrát situaci ověřoval. Ovšem i přes sdělení sestry, že obhájkyně opravdu nevypadala po zákroku dobře, rozhodl, že omluva není dostatečná.
I v tomto případě dospěl VS v Olomouci k opačnému závěru, když konstatoval, že zdravotní stav obhájkyně vylučoval její účast na hlavním líčení. „Z obou citovaných lékařských zpráv bez jakýchkoliv pochybností vyplynulo, že posledně jmenovaná trpěla akutními bolestmi zubů, díky nimž bylo nutno dokonce nasadit antibiotika a aplikovat drén. Za takového stavu je podle mínění podepsaného soudu krajně obtížné nejen cestovat z místa sídla advokátní kanceláře JUDr. Kýčkové v Teplicích do Prahy, ale zejména realizovat v adekvátním rozsahu povinnosti obhájce u hlavního líčení, které, kromě jiného, zahrnují i verbální projev,“ uvedl VS v Olomouci. A opět zopakoval svůj závěr ohledně požadavku soudu na substituci, která podle jeho názoru není v tomto případě vhodná.
VS v Olomouci se za obhájkyni postavil i v případě, kdy jí senát MS v Praze vytýkal, že zmařila jednání soudu, když se omluvila, protože se nakazila koronavirem. Senátu MS vadilo, že to obhájkyně nedoložila PCR testem, ale pouze dokladem o pracovní neschopnosti, a navíc opět nezajistila substituci. To odůvodňovala obhájkyně mj. i tím, že za dané situace nelze ani realizovat předání spisového materiálu, který má u sebe, neboť by tím byly porušeny pravidla izolace.
Podle VS však v dané době stačil k prokázání onemocnění test antigenní, který obhájkyně měla a jako dostatečnou shledal soud i omluvu podloženou neschopenkou.
Hraniční omluva
Naopak ve dvou případech dal VS v Olomouci spíše zapravdu senátu MS v Praze.
Jako hraniční vyhodnotil omluvu ze začátku února minulého roku, kdy se na cestě autem do Prahy měla zhoršit v důsledku sněhové kalamity situace natolik, že se obhájkyně rozhodla v cestě nepokračovat a soudu to telefonicky oznámila. Jakkoliv VS v tomto případě omluvu jako dostatečnou nevyhodnotil, přihlédl k tomu, že soud na toto sdělení nijak nereagoval, neposunul začátek jednání a rozhodl, že se jednání ruší.
Se senátem MS v Praze se VS ztotožnil v názoru, že obhájkyně zmařila jednání, když v červnu 2021 – v době, kdy jeden z obžalovaných, kterého zastupovala, se nacházel ve Vietnamu a nemohl se na jednání soudu dostavit – poslala soudu jak omluvu jeho, tak svoji. Sama totiž vyhodnotila, že jeho nepřítomnost je překážkou pro jednání soudu a není možné, aby se hlavní líčení konalo.
S tím však VS v Olomouci vyslovil zásadní nesouhlas. „Zejména však podle stížnostního soudu nebyla obhájkyně v žádném případě oprávněna (ač tak argumentuje v podaném opravném prostředku), sama vyhodnotit, že ve věci nejsou dány důvody pro to, aby proti obžalovanému Nguyen Quoc Hungovi bylo vedeno řízení proti uprchlému, tudíž že se hlavní líčení v žádném případě nemůže konat a tím pádem není její přítomnosti třeba. Stěžovatelku je třeba důrazně poučit o tom, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud, a to buď na návrh státního zástupce, nebo i bez takového návrhu (§ 305 věta prvá tr.ř.). Rozhodně není na žádné z procesních stran, aby sama vyhodnotila, zda důvody pro posledně naznačený postup jsou, či naopak nejsou dány, a tomuto vyhodnocení následně přizpůsobila svůj procesní postup,“ uvedl k tomu VS v Olomouci.
Přes toto jedno pochybení VS v Olomouci stížnosti vyhověl a zrušil usnesení, kterým se senát MS v Praze obrátil na ČAK s podnětem na zahájení kárného řízení. Podle názoru VS toto jedno pochybení totiž nedosahuje takové intenzity, aby byl takový postup na místě.
VS v Olomouci navíc vyhodnotil, že vztahy mezi obhajobou na straně jedné a senátem Veroniky Cukerové na straně druhé, byly zatíženy nemalou mírou animozity.
„Aniž by v rámci tohoto rozhodnutí hodlal podepsaný soud jakkoliv arbitrárně rozhodovat o tom, kdo má na nastalé situaci větší míru viny, přesto je třeba říci, že nezpochybnitelným faktem je, že vztahy mezi soudem a procesními stranami, zejména pokud se týče obžalovaných, případně jejich obhájců, lze jen stěží označit za harmonické. Podle mínění Vrchního soudu v Olomouci právě tato situace byla do značné míry impulsem k postupu nalézacího soudu, jež se materializoval v napadeném usnesení,“ uvedl k tomu VS v Olomouci.
Ten také senátu MS vytkl, že za část procesních komplikací si může sám, když opakovaně nereflektoval jeho připomínky. „V této souvislosti nelze nepřiznat jistou relevanci tvrzení JUDr. Kýčkové v tom smyslu, že této situaci do jisté míry přispěl svým přístupem i samotný nalézací soud, který (byť mu samozřejmě toto právo stížnostní soud v žádném případě neupírá) opakovaně zamítal žádosti posledně jmenovaného o propuštění z vazby, případně prodlužoval dobu trvání vazby, aniž by zvážil a případně i využil, některý z institutů vazbu nahrazujících. V této souvislosti je vcelku případný odkaz stěžovatelky na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.11.2020, sp. zn. 5 To 82/2020, potažmo na rozhodnutí téhož soudu ze dne 22.7.2020, sp. zn. 5 To 53/2020. V obou těchto rozhodnutích posledně zmíněný soud deklaroval, že s ohledem na délku řízení a pokročilost dokazování je vazební důvod vazby útěkové ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. ve vztahu k obžalovanému Nguyen Quoc Hungovi stále více oslabován a je třeba se důkladně zabývat možnostmi nahrazení vazby instituty k tomu určenými, jež jsou uvedeny v zákoně. Stejně tak v obou posledně citovaných rozhodnutích vytkl tehdejší stížnostní soud jistou menší míru přezkoumatelnosti příslušných částí rozhodnutí Městského soudu v Praze, v nichž se tento zabýval případnými možnostmi nahrazení vazby u obžalovaného Nguyen Quoc Hunga některým z institutů k tomu zákonem určených. S ohledem na tyto úvahy je možné přiznat jistou relevanci argumentaci stěžovatelky v tom směru, že jen stěží může obstát úvaha Městského soudu v Praze, vtělená do napadeného usnesení, v tom smyslu, že údajné obstrukční jednání JUDr. Kýčkové, charakterizované zejména jejími opakovanými nedostatečně omluvenými absencemi u hlavních líčení, díky čemuž musela být hlavní líčení odročována, bylo hlavním důvodem toho, že nebylo možno v dané trestní věci rozhodnout do té doby, než uplynula maximální zákonem stanovená lhůta trvání vazby obžalovaného Nguyen Quoc Hunga,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí VS v Olomouci.
Petr Dimun
