Oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu se zabývá především analytickou a rešeršní činností, pokud se jedná o evropské a srovnávací právo, a to pro praktické využití nejen pro Nejvyšší soud, ale i pro soudy a soudce z nižších stupňů. Dále vytváří oddělení různé srovnávací analýzy a stará se také o pravidelné udržování kontaktu se zahraničními soudy a dalšími orgány či mezinárodními organizacemi. Vede ho Petr Barták. Čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS popsal, čím se zabývá.
Jak byste podrobněji a konkrétněji aktivity Vašeho oddělení shrnul Vy?
Máte pravdu, stěžejní činnost oddělení, které se dříve – a občas i přiléhavěji – jmenovalo zahraniční, spočívá v řešení otázek týkajících se evropského práva, a to zejména se zaměřením na právo Evropské unie a lidskoprávní agendu skrze Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. V posledních letech začalo v rámci činnosti oddělení vznikat vícero komparativních analýz, které slouží rozličným účelům – typicky pro účely širšího náhledu na věc evropsky poměrně jednotně upravenou nebo pro případy diskuze uvnitř justice.
Druhy naší spolupráce s mezinárodními organizacemi nebo státy bych rozdělil na dvě úrovně. V podstatě na každodenní bázi funguje komparativní skupina Law Liaisons, která vznikla v rámci Sítě předsedů nejvyšších soudů členských států Evropské unie. Tato síť je v poslední době aktivní a velmi dobře spolupracuje, a umožňuje tak výměnu vzájemných znalostí a zkušeností napříč justičními systémy evropských států. Mimochodem právě příští rok v říjnu bude Nejvyšší soud hostit Kolokvium Sítě předsedů nejvyšších soudů členských států Evropské unie. Bude se jednat organizačně o velmi náročnou akci s účastí řady vysoce profilovaných osobností, ale jsem přesvědčen, že ji zdárně zvládneme.
Druhou úroveň pak představuje spíše dlouhodobá, než každodenní spolupráce. Lze tak zmínit členství v Evropském právním institutu – European Law Institute – nebo spolupráci s konkrétními zahraničními nejvyššími soudy. V tomto ohledu vyčnívá slovenský Nejvyšší soud, kde jsou vztahy nadstandardní. Nejvyšší soudy České republiky a Slovenské republiky se setkávají a vyměňují si své cenné zkušenosti pravidelně na úrovni kolegií, častější jsou samozřejmě i kontakty mezi předsedy obou soudů. Četné kontakty na neformální úrovni však máme v rámci již zmíněné skupiny Law Liaisons také se svými kolegy z Belgie, Finska, Francie, Německa a Nizozemska. Dříve se skupiny účastnili i kolegové ze Spojeného království. Účasti v této skupině si velmi ceníme, jelikož dochází ke vzájemným konzultacím desítek právních otázek a problémů ročně.
Kolikačlenné oddělení analytiky a srovnávacího práva aktuálně je?
Tuto velmi rozmanitou práci momentálně zvládá oddělení složené z šesti členů a vedoucího.
Vedoucím jste se stal před několika týdny Vy. Chystáte nějaké změny v činnosti oddělení?
Nejsem toho názoru, že je třeba v rámci oddělení nebo jeho činnosti dělat jakékoliv podstatnější změny. Oddělení má svoje pevně ukotvené místo, jeho agenda a zaměření jsou zřejmé. Moji předchůdci v tomto ohledu odvedli velmi dobrou práci. Ale i tak dojde k určitému rozšíření činnosti oddělení. Nejvyšší soud totiž sám začne spravovat a vydávat tzv. modrou sbírku a pro naše oddělení to bude znamenat jisté rozšíření pracovních úkolů, jelikož bude za podstatnou část tohoto procesu zodpovědné.
Nedávno oddělení posílila nová kolegyně. Jak složité ji bylo nalézt? Jaký je zájem o práci na oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu, odkud přicházejí uchazeči o práci nejčastěji?
Musím říct, že složitá situace na trhu práce se samozřejmě týkala i nás při hledání posily do našeho týmu. Jistý filtr představovalo to, že jsme na poslední obsazovanou pozici hledali člověka, který umí nejen anglicky, ale taktéž velmi dobře německy. Naštěstí se nám podařilo vhodnou kandidátku nalézt a mohli jsme tak naše řady úspěšně rozšířit. Samozřejmě je třeba dodat, že v náš prospěch roli hraje mimo jiné prestiž Nejvyššího soudu jako zaměstnavatele. Nicméně právě s ohledem na požadavek znalosti cizích jazyků či evropského práva jsou našimi konkurenty i renomované advokátní kanceláře či jiné mezinárodní instituce.
V současné době je na oddělení poměrně zajímavý mix zkušeností z rozličných prostředí, ať už evropských institucí, státní správy nebo i advokacie.
Zřejmě nejdůležitější náplní oddělení analytiky a srovnávacího práva je příprava odborných analýz, které slouží jako podklad pro rozhodování Nejvyššího soudu ve složitých otázkách, v nichž je třeba aplikovat mezinárodní či unijní právo. Napadá Vás nějaká zajímavá analýza, kterou oddělení zpracovalo v poslední době?
Důležitých a velice zajímavých analýz je poměrně dost. Za zmínku jistě stojí analýza, která se zabývala otázkou, zda lze v mezinárodním obchodním styku platně sjednat rozhodčí smlouvu prostřednictvím e-mailu, který nebyl opatřen kvalifikovaným elektronickým podpisem. Dospěli jsme tehdy k závěru, že mezinárodní smlouvy, které jsou pro Českou republiku závazné – v daném případě zejména Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů – takový požadavek pro platnost rozhodčí smlouvy nevyžadují; naopak sledují poměrně liberální přístup k formálním náležitostem rozhodčích smluv.
Naše analýzy se dále často věnují posouzení mezinárodní pravomoci, respektive příslušnosti, českých soudů či určením rozhodného práva. Zabývali jsme se tak například nároky v kontextu aféry Dieselgate či rozsahem prorogačních dohod. Pravidelně se věnujeme i oblasti lidských práv, ať už šlo o právo osoby omezené na svobodě na určitou specifickou stravu v souladu s jejím náboženským přesvědčením, možnost použití kryokonzervované spermie zemřelého manžela, či výši přiměřeného zadostiučinění, kterou za nepřiměřeně dlouhá řízení přiznává Evropský soud pro lidská práva. V některých případech byla naše analýza dokonce základem pro zahájení řízení o předběžné otázce. Prozatím poslední Soudním dvorem nerozhodnutý případ, v němž se na základě našeho doporučení obrátil Nejvyšší soud na Soudní dvůr, je poté skupina dovolání týkajících se recyklačních poplatků na likvidaci solárních panelů, věc C-181/20, VYSOČINA WIND a.s. Ze skončených řízení lze uvést např. řízení ve věci C-208/18, Petruchová, ve kterém nám dal Soudní dvůr za pravdu, že postavení určité osoby jakožto investora a s tím související znalosti či složitost operací na finančním či akciovém trhu nebrání kvalifikování dotyčné osoby jakožto spotřebitele ve smyslu nařízení Brusel I bis.
Pokud dal Soudní dvůr Nejvyššímu soudu za pravdu, bylo vůbec nutné se na Soudní dvůr obracet?
Dobře, že se ptáte. Ačkoli jsme Soudnímu dvoru předkládali stanovisko, jak si myslíme, že by měl danou věc posoudit a rozhodnout, zahájit řízení o předběžné otázce jsme – jakožto Nejvyšší soud – museli. Nejvyšší soud je totiž soudem, který má ve smyslu čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie povinnost předběžnou otázku předložit, pokud nedovodí některou z výjimek, které jsou s touto povinností spojeny. Žádná z výjimek však v dané věci nepřicházela v úvahu. Jednalo se totiž o otázku, kterou Soudní dvůr dosud neřešil, přičemž odpověď na ni, tedy správný výklad příslušného ustanovení nařízení Brusel I bis, nebyla jednoznačná. Existovaly totiž některé dobré argumenty i pro přijetí výkladu opačného. Za takové situace bylo zcela namístě, že Nejvyšší soud přerušil řízení a obrátil se na Soudní dvůr. Rozsudek Soudního dvora přitom danou otázku dostatečně vyjasnil, což do budoucna pomůže v rozhodování nejen českým soudům, ale i soudům jiných členských států.
Zmínil jste také případ týkající se recyklačních poplatků na solární panely. Údajně se jedná o žaloby na náhradu škody proti České republice v celkové výši přes miliardu korun. Čím se analýza zabývala?
Spornou otázkou bylo, zda mají náklady na recyklaci solárních panelů uvedených na trh mezi 13. srpnem 2005 a 1. lednem 2013 hradit jejich výrobci, nebo uživatelé. Česká právní úprava totiž stanovuje tuto povinnost uživatelům, tedy provozovatelům solárních elektráren. Naopak podle příslušné unijní směrnice mají náklady na recyklaci a likvidaci elektronických zařízení uvedených na trh po 13. srpnu 2005 nést výrobci. Podle názoru provozovatelů solárních elektráren tak Česká republika transponovala směrnici nesprávně, v důsledku čehož jim vznikla škoda ve výši nákladů, které museli uhradit, ačkoli podle směrnice měli tyto náklady nést výrobci. Podali proto proti České republice žalobu na náhradu škody způsobené jim porušením unijního práva, konkrétně nesprávnou transpozicí směrnice. A nižší soudy jim daly za pravdu.
Česká republika se však brání tím, že by uložení povinnosti ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh již po 13. srpnu 2005 bylo retroaktivní, neboť příslušná směrnice, která solární panely nově zahrnula do rozsahu unijní úpravy, byla vyhlášena až 24. července 2012. Z důvodu předejití možným retroaktivním účinkům tak Česká republika zákonem založila povinnost výrobců fotovoltaických panelů až s ohledem na panely uvedené na trh po 1. lednu 2013. Jinými slovy, Česká republika před českými soudy namítá, že unijní právo neporušila. Přijetí výkladu žalobců by totiž podle jejího názoru znamenalo stanovení nepřípustně retroaktivní povinnosti výrobcům, kteří vznik těchto nákladů nemohli při uvedení panelů na trh předvídat a promítnout je do ceny.
Naše oddělení zpracovalo analýzu, která problematiku možné retroaktivity důkladně posoudila, a to včetně komparativního srovnání transpozice směrnice v jiných členských státech. S ohledem na probíhající soudní řízení si dovolím podrobnosti o závěrech této analýzy prozatím neuvádět. Doporučili jsme však soudcům Nejvyššího soudu, kteří v těchto sporech mají rozhodnout hned v několika dovolacích řízeních, aby řízení přerušili a obrátili se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou. V podrobnostech tak odkazuji na znění této předběžné otázky, která je zveřejněna na internetových stránkách Soudního dvora Evropské unie.
Pouze bych doplnil, že z léta tohoto roku již známe stanovisko generální advokátky Juliane Kokott, podle které je z důvodu zákazu nepřípustné retroaktivity příslušné ustanovení směrnice částečně neplatné. Navrhla proto Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že předmětný článek směrnice je neplatný v rozsahu, v němž stanoví zavedení předtím ve vnitrostátním právu nezakotvené odpovědnosti výrobce za fotovoltaické panely, které výrobci uvedli na trh mezi 13. srpnem 2005 a 24. červencem 2012 (tj. datem vyhlášení směrnice).
Ozvou se s žádostí o pomoc při řešení nějaké právní otázky týkající se evropského práva pouze soudci Nejvyššího soudu, nebo i soudci některých nižších soudů?
Nejčastěji se na nás obracejí samozřejmě soudci Nejvyššího soudu. Existuje určitá skupina soudců, která naši práci využívá více. Je tomu tak často z důvodu, že daný soudce má takovou specializaci, která více souvisí s evropským právem, resp. s lidskoprávní agendou.
Co se týká soudců soudů nižších stupňů, tak i ti se na nás obracejí, i když samozřejmě ne tak často. Jedná se spíše o soudce odvolacích soudů, jako jsou krajské či vrchní soudy. Zřejmě nejčastěji řešíme již zmíněné otázky mezinárodní pravomoci, resp. příslušnosti, českých soudů.
Nakolik si oddělení samo určuje, v čem bude vytvářet například komparativní analýzu, či která rozhodnutí zahraničních anebo evropských soudů přeloží či podrobně rozebere ve svém čtvrtletním Bulletinu?
Ve vztahu ke komparativním analýzám to vychází z poptávky soudu jako instituce. Například poslední komparativní rozbor, který jsme prováděli, se týkal vedlejších činností soudců a jejich aktivity na sociálních sítích, a to pro účely diskuzního semináře, kulatého stolu na tato témata, který jsme na Nejvyšším soudě uspořádali. Této akce se vedle předsedy Nejvyššího soudu účastnily další významné osobnosti české justice, jako jsou předsedové a místopředsedové nejvyšších soudů, vrchních a krajských soudů, zástupci Ministerstva spravedlnosti, představitelé některých dalších justičních institucí, akademici a další odborníci dlouhodobě se zabývající soudcovskou etikou. V jiných případech analýzu zpracováváme na základě žádosti soudce, který se potýká s určitým právním problémem a je toho názoru, že komparativní analýza by pro něj mohla být přínosná.
Volnou ruku pak máme ve výběru rozhodnutí zveřejňovaných v Bulletinu, který oddělení vydává. Publikujeme v něm anotace vybraných rozhodnutí vrcholných evropských soudů, Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, o kterých si myslíme, že jsou zajímavá a zejména mají aplikační přesah do českého právního prostředí.
Když už zmiňujete Kulatý stůl Nejvyššího soudu věnovaný vedlejším činnostem soudců a také jejich aktivitám na sociálních sítích, můžete jeho přípravu přiblížit ještě podrobněji? Jakým způsobem se hledali a zvali řečníci, moderátoři a další účastníci? Měl by Nejvyšší soud pořádat takové akce podle Vás častěji?
Tato akce byla pořádána v souvislosti s účastí Nejvyššího soudu na Globální síti pro integritu soudnictví vzniklou pod záštitou Organizace spojených národů. Diskuzní seminář jako byl tento, či v obdobné formě, bychom chtěli pořádat každoročně. Jako Nejvyšší soud bychom tím chtěli alespoň částečně přispět k řešení otázek týkající se soudcovské integrity a etiky v České republice a otevírat tak diskuzi k aktuálním záležitostem týkajícím se tohoto tématu.
Co se týká samotné organizace, tak s tou jsme započali již v červnu a snažili se panu předsedovi navrhnout a následně oslovit takové řečníky, kteří se k tématům vedlejších činností soudců a případně jejich aktivitám na sociálních sítích pravidelně vyjadřují a mají s nimi zkušenosti. Podařilo se nám tak mezi řečníky zajistit celou řadu odborníků – ústavních soudců, soudců Nejvyššího správního soudu či zástupců akademické sféry. Akci se nám podařilo 10. listopadu zdárně uspořádat, a to i přesto, že se nám v posledních dnech před konáním akce omluvili z rozličných, avšak závažných důvodů, hned tři zásadní účastníci dané akce.
Už před chvílí jsme zmínili chystané vydávání modré sbírky výhradně v elektronické podobě a nově zcela bez pomoci soukromého nakladatelství Wolters Kluwer Česká republika. Jak se Vaše oddělení v současnosti podílí na přípravě Výběru rozhodnutí ESLP pro justiční praxi – jak zní oficiální název Sbírky? Do jaké míry jste do přípravy zapojen přímo i Vy?
Pokud celý popis velmi zjednoduším tak oddělení vybírá pro redakční radu zajímavá rozhodnutí ideálně taktéž s aplikačním přesahem do českého právního systému. Tato rozhodnutí následně anotuje a členové redakční rady z nich vybírají rozhodnutí. Ta překladatelé většinou z řad soudu překládají a členové redakční rady k nim obvykle zpracovávají autorský komentář. Následně dochází k jejich publikaci.
Jak jsem již však uváděl, od 1. ledna dochází ke změně způsobu jejího vydávání, které tak bude plně v režii Nejvyššího soudu. Nyní tak k vyjmenovaným činnostem přibývá i další. Tou je v podstatě spoluzajištění publikace daných rozhodnutí ze strany našeho oddělení. To zahrnuje například provedení korektur, formátování, vložení do systému a jejich zveřejnění.
Já osobně činnosti při přípravě modré sbírky a jejich anotaci koordinuji, účastním se redakčních rad, kde anotovaná rozhodnutí stručně představuji a řeším další problematiku ad hoc charakteru.
Jaké jméno – kredit – má český Nejvyšší soud v zahraničí?
Nejvyšší soud má v zahraničí velmi dobré jméno. Je tomu zejména ze dvou důvodů – kvalitní rozhodovací činnost a poměrně solidní mezinárodní aktivita, kdy například před vypuknutím pandemie Nejvyšší soud pořádal dvě mezinárodní konference s podtituly Závaznost soudních rozhodnutí a Nejvyšší soudy v měnící se době. Obou se účastnili významní představitelé evropské justice, jakož i řada představitelů jurisdikcí napříč státy Evropské unie. Mnohé zahraniční osobnosti byly i mezi řečníky. Snad se nám na tyto aktivity podaří stejně úspěšně navázat příští rok právě při pořádání Kolokvia Sítě předsedů nejvyšších soudů Evropské unie. Myslím si, že i aktivita soudu právě v této síti napomáhá zvyšování prestiže Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu pan doktor Petr Angyalossy je v současnosti taktéž členem Výboru Sítě a přímo se tak spolupodílí na určování směru a chodu celé Sítě.
A na závěr mi dovolte pár o něco osobnějších otázek. V letech 2013 a 2014 jste studoval v Amsterdamu. Jaké je tamní soudnictví? Čím by mohlo být pro naši justici inspirativní? Na roky strávené v Amsterdamu vzpomínám velmi rád. Nechci se stavět do role odborníka na nizozemskou justici, nicméně již za studií jsem postřehl diskuze, které se vedly právě v jejím rámci ohledně ukládání trestů. Byly provedeny průzkumy, přičemž se zjišťoval dopad ukládaných trestů za spáchanou trestnou činnost na společnost jako celek a následnou možnost začlenění vězňů zpět do společnosti a podobně. Mimo jiné na základě zjištěných dat a proběhlé debaty došlo v Nizozemsku ke zvýšení počtu ukládání kratších trestů. Pozitivní důsledky se projevily v tom, že došlo ke snížení kriminality, a nyní se tak v Nizozemsku zavírají prázdné věznice. Nizozemsko tak pokračuje v potvrzování toho, že je jedním z nejbezpečnějších států na světě.
Jelikož je právě ukládání trestů a jejich případná přísnost v rámci české justice dlouhodobě řešeným tématem, tak jsem toho názoru, že například v tomto směru bychom se mohli inspirovat.
Vím od Vašich kolegů, že Vaším velkým koníčkem je rybolov. Jak jste se k němu dostal? Chytáte ryby pouze sladkovodní nebo se vydáváte i na moře?
Ryby jsem začal chytat s mým tátou již jako malý kluk. Začal jsem tedy jako téměř každý chytáním kaprů a karasů, kterých bývaly plné rybníky. Postupem času, jak jsem začal studovat a následně pracovat, času na pravidelné docházení k vodě zůstávalo stále méně. V tomto ohledu se jako výborné východisko ukázalo Norsko, kam jsme poprvé s mým tátou jeli s našimi známými. Od té doby do Norska jezdíme pravidelně, ač nám v tomto ohledu pandemie COVID 19 taktéž zkřížila plány.
Mořský sportovní rybolov mě momentálně baví mnohem více. Je to dáno způsoby rybolovu, které člověk využívá. Mořský rybolov, ač se to nezdá, je taktéž poměrně hodně náročný. Pro představu – klidně deset dvanáct hodin denně jste na moři a pro rybolov využíváte návnadu, takzvaný pilker, která má zhruba jeden kilogram. Návnada může být klidně i sto dvacet metrů hluboko pod hladinou. Po návratu z moře dále musíte zpracovat ryby, které jste ten den ulovil. Ale ten rybářský zážitek, a nejen ten, za to stojí. Norsko se za ty roky stalo jednou z mých nejoblíbenějších destinací. Proměny krajiny od jihu na sever, od ostrovů do vnitrozemí, vstřícnost místních a výborné podmínky pro rybolov, to všechno jsou důvody, proč se tam tak rád vracím.
AEQUITAS
