Pravost závěti ve formě soukromé listiny musí prokazovat ten, kdo ji přináší do pozůstalostního řízení a dovolává se jí ve svůj prospěch, tedy zpravidla závětní dědic. Vyplývá to z nového rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle mluvčího soudu Petra Tomíčka jde o zásadní právní otázku, důležitou pro mnoho dědických řízení v Česku. Soud o rozhodnutí informoval na webu.
Nejvyšší instance se problematikou zabývala na základě konkrétního řízení u pražských soudů. Zákonný dědic se domáhal určení, že dva žalovaní lidé nejsou dědici ze závěti zůstavitelky, sepsané vlastnoručně ve formě soukromé listiny. Existovala pochybnost, zda zůstavitelka vzhledem ke svému zdravotnímu stavu skutečně závěť vlastnoručně sepsala a podepsala.
Obvodní soud pro Prahu 5 i Městský soud v Praze žalobu zamítly, a to s odkazem na judikaturu založenou na starém občanském zákoníku, podle kterého bylo na žalobci, aby nesl důkazní břemeno – tedy aby prokazoval, že zpochybněná závěť je neplatná.
Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil kauzu k obvodnímu soudu. Vysvětlil, že není možné dále vycházet z judikatury přijaté podle starého zákoníku. Podle nového občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Uvedené pravidlo dopadá i na závěti. Občanský zákoník ani jiný právní předpis totiž pro závěti nestanovují žádnou výjimku.
„V řízení o určení dědického práva po zůstaviteli, který zemřel po 1. 1. 2014, zatěžuje důkazní břemeno ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny toho z účastníků, který se ve svůj prospěch takové závěti dovolává, tedy závětního dědice,“ rozhodl Nejvyšší soud.
(čtk)
