Občan neúspěšně žaloval leteckou společnost Lufthansa o 600 euro za let zrušený kvůli stávce. Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, protože stávka zaměstnanců není mimořádná okolnost, nemají-li zaměstnanci mimořádné požadavky. O těch musí znovu rozhodovat OS pro Prahu 6. Případ projednalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu.
Kolegium 9. března 2022 schválilo tuto právní větu:
Mimořádnou okolností, která vylučuje povinnost leteckého dopravce platit náhradu za zrušený let [čl. 5 odst. 3 Nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů], není řádně vyhlášená stávka zaměstnanců týkající se okolností ve sféře provozovatele letecké dopravy, ledaže by stávkující vznášeli požadavky, které mohou splnit pouze orgány veřejné moci a které se proto vymykají účinné kontrole leteckého dopravce.
Úplné znění rozhodnutí je zde:
OS: Byla to mimořádná okolnost, které nešlo zabránit
Už v roce 2018 zamítl předmětnou žalobu o náhradu škody ve výši 600 euro Obvodní soud pro Prahu 6. Žalobce měl rezervaci na let Lufthansy z Frankfurtu do Prahy přes Mnichov, když byly lety zrušeny kvůli stávce letušek a stewardů. „Po právní stránce soud označil stávku za mimořádnou okolnost, které nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení“). Povinnost žalované k náhradě škody žalobci tedy nebyla dána,“ uvedl v rozsudku Obvodní soud pro Prahu 6.
Rozsudek potvrdil v roce 2020 odvolací Městský soud v Praze.
Žalobce rozsudek napadl s tím, že zejména nerespektuje existující judikaturu Soudního dvora Evropské unie, co se týče stávek jako mimořádných okolností.
Lufthansa: Do ústavního práva na stávku nelze zasahovat
Žalovaná letecká společnost Lufthansa naopak odkázala na stanovisko generálního advokáta Pikamäe ve věci Airhelp Ltd proti Scandinavian Airlines System, C-28/, podle kterého stávky organizované odborovými organizacemi pilotů jsou považovány za mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, avšak za předpokladu, že letecký dopravce prokáže přijetí veškerých přiměřených opatření, aby zrušení či opoždění letu zabránil.
„Právo stávky je ústavně zakotveným právem, do nějž není žalovaná oprávněna jakkoliv zasahovat. Výklad, který by pod pojem přiměřené opatření zahrnoval i vytvoření ideálních pracovních podmínek vylučujících výkon práva na stávku, by vedl k vytvoření nelegitimního tlaku na zaměstnavatele, který by byl nucen akceptovat jakékoliv požadavky zaměstnanců na úpravu pracovních podmínek,“ cituje Nejvyšší soud stanovisko žalované letecké společnosti Lufthansa.
NS: Mimořádná okolnost musí splnit dvě podmínky
Podle Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívalo v odpovědi na otázky, zda stávka zaměstnanců provozovatele letecké dopravy představuje mimořádnou okolnost, které by nebylo možné zabránit ani za přijetí přiměřených opatření ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, a která by zprostila žalovanou povinnosti poskytnout žalobci náhradu za zrušené lety.
Odvolací soud ve svém odůvodnění odkázal na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci F. O. proti T. L., C-22/11, a H. K. a další proti TUIfly GmbH, C-195/17 a další, na jejichž základě došel k závěru, že stávka takovou mimořádnou okolnost představuje a povinnost žalované k náhradě není dána.
Jenže výklad i okolnosti zhodnocení ne/mimořádnosti stávky se od té doby posunuly a nařízení musí být podle Soudního dvora EU vykládáno restriktivně a okolnosti uvedené v Nařízení nejsou automaticky důvody osvobozujícími od povinnosti náhrady škody. „Proto je nutné posuzovat dvě kumulativně stanovené podmínky pro takovou ,mimořádnou okolnost´, a sice že se jedná o události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Pokud divoká stávka není okolnost, nemůže být ani řádná
Jak dále uvádí Nejvyšší soud, z judikatury Soudního dvora Evropské unie přitom vyplývá, že každá nepředvídaná událost nemusí být ještě nezbytně kvalifikována jako „mimořádná okolnost“, ale že je možné mít za to, že taková událost je vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce. Dokonce ani tzv. divokou stávku, k jaké došlo ve firmě TUIFly v reakci na restrukturalizaci podniku, nelze podle judikatury SDEU považovat za mimořádnou okolnost. Tato stávka měla původ v rozhodnutí dopravce, byla ukončena dohodou a nezáleží na tom, zda byla vyhlášena v souladu se zákony nebo nikoli.
„Již z tohoto výkladu lze dovodit, že řádně vyhlášená stávka zaměstnanců týkající se okolností ve sféře provozovatele letecké dopravy nepředstavuje ,mimořádnou okolnost´, neboť pokud ,mimořádnou okolnost´ ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení nepředstavuje tzv. ,divoká stávka´, která se odehrála de facto ze dne na den a možnost dopravce na takovou situaci bezprostředně reagovat byla poměrně omezená, tím spíše nebude ,mimořádnou okolnost´ představovat stávka ohlášená, na kterou má letecký dopravce možnost dopředu se připravit (v tomto ohledu lze tuto otázku považovat za acte éclairé). Taková stávka představuje skutečnost nacházející se v jeho sféře a skutečnost, která je vlastní jeho běžné činnosti,“ uvádí v rozhodnutí Nejvyšší soud.
OS pro Prahu 6 musí zjistit okolnosti stávky a požadavků
Z dále citované judikatury vyplývá, že stávka zahájená vlastními zaměstnanci v letecké přepravě představuje „vnitřní“ událost podniku. „Taková stávka by mohla představovat výjimečně ,mimořádnou okolnost´ v případě, že by vycházela z požadavků, které mohou splnit pouze orgány veřejné moci a které se proto vymykají účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem k judikatuře SDEU.
Podle judikatury samotný fakt, že dopravce kvůli stávce čelí riziku uhradit náhrady škody, ho nenutí přijmout všechny požadavky stávkujících, proto není zbaven svobody podnikání.
„Tento výklad podaný Soudním dvorem Evropské unie je směrodatný i pro Nejvyšší soud (čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 19 Smlouvy o Evropské unii). Na tom nic nemění ani odvolacím soudem odkazované usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. II. ÚS 379/19, ve kterém s vágním odůvodněním, navíc mimo rámec důvodu, pro který ústavní stížnost odmítl, Ústavní soud aproboval v jiné věci výše předestřený právní názor odvolacího soudu,“ uvádí k tomu Nejvyšší soud, který shledal rozsudek odvolacího soudu nesprávný, zrušil ho a vrátil k došetření k Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Obvodní soud pro Prahu 6 se tak bude muset zabývat stávkujících zaměstnanců Lufthansy v roce 2018 a zjistit, zda šlo nebo nešlo o mimořádnou okolnost.
Irena Válová
